|
|
Biotransformace kyseliny ferulové na senzoricky aktivní látky
Opial, Tomáš ; Pernicová, Iva (oponent) ; Obruča, Stanislav (vedoucí práce)
Bakalárska práca sa zaoberala biotransformáciou kyseliny ferulovej na senzoricky aktívne látky. Experiment bol založený na sledovaní biotransformačného potenciálu vybraných mikroorganizmov metódou vysoko účinnej kvapalinovej chromatografie (HPLC) pričom kultivácia prebiehala v dvoch paralelných prevedeniach a vzorky s pridanou kyselinou ferulovou boli rozdelené na 24 hodinové pôsobenie a 48 hodinové pôsobenie kyseliny ferulovej na bakteriálne kultúry. Bolo zistené, že termofilné baktérie a halofilná baktéria Halomonas neptunia sú najvhodnejšími kandidátmi na biotransformáciu kyseliny ferulovej na senzoricky aktívne látky. Pri oboch vzorkách baktérii Schlegelella thermodepolymerans (DSM 15344 a DSM 15264) došlo k vzniku 33 mg/l a 76 mg/l kyseliny vanilovej a 81 mg/l a 71 mg/l 4-vinylguaiacolu po 24 hodinovom pôsobení kyseliny ferulovej. U vzorky s baktériou T. taiwanensis po 48 hodinovom pôsobení kyseliny ferulovej vzniklo 61 mg/l kyseliny vanilovej a 32 mg/l 4-vinylguaiacolu a u vzorky R. xylanophilus 56 mg/l 4-vinylguaiacolu. U vzorky s baktériou H. neptunia po 24 hodinovom pôsobení kyseliny ferulovej došlo k jej premene na 296 mg/l kyseliny vanilovej, čo činilo až 59% konverzie pôvodnej kyseliny ferulovej a u vzorky s baktériou H. organivorans po 24 hodinovom pôsobení kyseliny ferulovej vzniklo 71 mg/l kyseliny vanilovej. Avšak po 48 hodinovom pôsobení kyseliny ferulovej kyselina vanilová degradovala. Okrem screeningu biotransformačného potenciálu sa vykonalo aj porovnanie sekvencie bakteriálnych enzýmov, podieľajúcich sa na biotransformácii, s proteínovými sekvenciami v databáze pomocou vyhľadávacieho nástroja BLAST. Prítomnosť génov kódujúcich enzýmy podieľajúcich sa na biotransformácii bola dokázaná takmer pre všetky používané mikroorganizmy okrem baktérie H. neptunia, pre ktorú nebol dokázaný ani jeden gén. Najväčší počet prítomných génov u baktérii bol pri enzýmoch feruloyl-CoA-syntetáza, enoyl-CoA hydratáza/izomeráza, acetoacetyl-CoA thioláza a vanilín dehydrogenáza.
|
|
|
Sledování genetických faktorů ovlivňujících riziko vzniku a průběh karcinomů kolorekta a pankreatu
Mohelníková Duchoňová, Beatrice ; Souček, Pavel (vedoucí práce) ; Skálová, Lenka (oponent) ; Macek, Milan (oponent)
Úvod: Cílem této práce bylo sledování genetických faktorů ovlivňujících riziko vzniku a průběh karcinomů kolorekta a pankreatu. První část se zabývá etiologickými faktory, a to vlivem polymorfismů v biotransformačních enzymech a genetických alterací v genu CHEK2 na vznik těchto malignit. V druhé části jsou analyzovány geny transportu cytostatik jako případné prognostické a prediktivní markery odpovědi na onkologickou léčbu. Materiály a metody: Polymorfismy a další genetické alterace byly zjišťovány pomocí real-time PCR, alel-specifické PCR a PCR-RFLP metody v DNA získané z krve pacientů. Byla hodnocena frekvence polymorfismů a posuzován jejich význam s ohledem na dostupná epidemiologická data. Exprese genů byly stanoveny metodou qPCR v párových vzorcích tkání nádoru a okolního parenchymu. Výsledky: Pro většinu námi sledovaných polymorfismů se nepodařilo prokázat vztah mezi jejich přítomností a rizikem vzniku obou těchto malignit. Variantní alela CYP2A13*7, byla nalezena u 7 z 265 hodnocených zdravých kontrol, ale nebyla nalezena u žádného pacienta s karcinomem pankreatu. Výskyt variantní alely GSTP1-Val a genotypu GSTT1-null byl naopak spojen se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu pankreatu (OR=2,38; 95% CI=1,17- 4,83). V souboru pacientů s kolorektálním karcinomem byl genotyp GSTT1-null v kombinaci...
|
|
|
Studium interakce dihydromyricetinu a alkoholu in vivo
Vargová, Silvia ; Hodek, Petr (vedoucí práce) ; Kubíčková, Božena (oponent)
Dihydromyricetin (DHM), také znám jako ampelopsin, je přírodní antioxidant nacházející se v rostlině Ampelopsis grossedentata, používaní v tradiční čínské medicíně. Dihydromyricetin vykazuje zdraví prospěšné účinky, působí např. antioxidačně, protizánětlivě, antimikrobiálně a proti rakovině. Používá se také na potlačení intoxikaci alkoholem či zmírnění projevů kocoviny nebo abstinence. Mechanismus působení DHM na metabolismus ethanolu je dodnes nejasný. Tato bakalářská práce je proto zaměřená na studium vlivu DHM na metabolismus ethanolu in vivo a vliv DHM na expresi cytochromu P450 2E1 (CYP2E1), který je jeden z hlavních enzymů účastnících se na odbourávání ethanolu v organismu. Potkaní samci byli jednorázově premedikováni ethanolem (EtOH) anebo ethanolem v kombinací s DHM a v krvi byla stanovována koncentrace EtOH. Množství EtOH a acetaldehydu v krvi jedinců svědčí, že DHM neovlivňuje rychlost metabolismu EtOH. Zároveň byl sledován vliv DHM při opakovaném premedikování EtOH. Skupina potkanů premedikována DHM vykazovala pomalejší metabolismus EtOH než skupina opakovaně premedikována pouze EtOH. Následně byl studován vliv DHM na expresi CYP2E1. Z jater potkanů byly připraveny mikrosomální frakce. Metodou Western blot s následnou imunodetekcí byla zjištěna zvýšená exprese CYP2E1 v jaterních...
|
|
|
Metabolismus inhibitorů tyrosinkinas, protinádorových léčiv nové generace
Čillíková, Olívia ; Indra, Radek (vedoucí práce) ; Kubíčková, Božena (oponent)
Nádorová onemocnění jsou po infarktu myokardu druhou nejčastější příčinou úmrtí ve světě. V posledních letech se výzkum v rámci cílené chemoterapeutické léčby zaměřil na inhibitory tyrosinkinas. Vandetanib je tyrosinkinasový inhibitor ovlivňující receptor pro epidermální růstový faktor (EGFR), přesmyk během transfekce (RET) a receptor 2 vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGFR-2). Primárně se využívá k léčbě medulárního karcinomu štítné žlázy. V lidském organismu je vandetanib biotransformován pomocí cytochromů P450 (CYP) a flavinmonooxygenas. Vandetanib je pomocí CYP oxidován pouze na jeden klinicky stejně účinný metabolit, a to N-desmethylvandetanib. CYP při biotransformaci chemických látek využívají primárně kofaktor NADPH. Předkládaná práce se zaobírá vlivem různých typů kofaktorů na oxidaci vandetanibu pomocí vybraných lidských rekombinantních cytochromů P450, a to CYP2C8 koexprimovaným s cyt b5, CYP2D6, CYP3A4 a CYP3A4 koexprimovaným s cyt b5, u nichž byla dříve prokázána účinná oxidace vandetanibu. Zkoumali jsme jak kofaktory NADPH, NADH a jejich směs v poměru 1:1 ovlivňují množství vzniklého N-desmethylvandetanibu při biotransformaci vandetanibu. Dále byl sledován vliv pH na oxidaci vandetanibu pomocí CYP3A4 a CYP3A4 koexprimovaného s cyt b5. Konkrétně jsme měřili množství...
|
|
|
Vliv cytochromu b5 na oxidaci naftalenu katalyzovanou lidským cytochromem P450 1A2
Stránský, Jaroslav ; Martínek, Václav (vedoucí práce) ; Moserová, Michaela (oponent)
Cytochromy P450 (CYP) jsou významnou skupinou enzymů ze třídy oxidoreduktas, které participují na biotransformaci celé řady endogenních i exogenních látek (xenobiotik). Negativním aspektem činnosti cytochromů P450 přitom může být tzv. bioaktivace, což je jev, kdy z původně netoxické (nebo jen málo toxické) látky vzniká látka mnohem toxičtější. Proto cytochromy P450 již dlouhodobě stojí v popředí vědeckého zájmu oboru biochemie a medicíny. Pro správnou funkci cytochromů P450 je nezbytné dodávání elektronů do katalytického cyklu. To zpravidla zajišťuje NADPH:cytochrom P450 oxidoreduktasa. Alternativním donorem elektronů však může být také cytochrom b5, který se u eukaryotických organismů, spolu s NADPH:cytochrom P450 oxidoreduktasou a cytochromy P450, nachází na membráně endoplasmatického retikula. Účast cytochromu b5 v katalytickém cyklu cytochromu P450 může mít na tento cyklus v určitých případech modulační efekt. V průběhu evoluce se vyvinulo mnoho isoforem cytochromů P450, které mají různé substrátové specifity, katalytické vlastnosti, zastoupení v tkáních apod. Předmětem zájmu této bakalářské práce je především isoforma 1A2 (CYP1A2) představující u člověka téměř 10 % celkových jaterních cytochromů P450. Její substrátová specifita se soustředí na široké spektrum látek zahrnující planární...
|
|
|
Biotransformace fenbendazolu v sóji (Glycine max)
Martínková, Lenka ; Raisová Stuchlíková, Lucie (vedoucí práce) ; Matoušková, Petra (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biochemických věd Kandidát: Bc. Lenka Martínková Školitel: RNDr. Lucie Raisová Stuchlíková, Ph.D. Název diplomové práce: Biotransformace fenbendazolu v sóji (Glycine max) Veterinární léčiva jsou používána ve velkém množství v novodobém chovatelství pro léčbu a prevenci zvířecích chorob. Anthelmintika podávaná zvířatům vstupují do životního prostředí primárně stolicí nebo močí. Po vyloučení mohou léčiva přetrvávat v životním prostředí a ovlivňovat necílové organismy. Rostliny jsou schopné přijímat xenobiotika, včetně léčiv a detoxikovat je biotransformací. Detoxikace léčiva však představuje pouze biotransformace léčiva na netoxické a stabilní metabolity a jejich následná akumulace v rostlinách. Z tohoto důvodu je velmi důležitá znalost biotransformačních cest léčiva v rostlinách. Rostliny sóji, případně plody, jsou totiž dále využívané v zemědělství jako krmivo pro dobytek a absorbovaná anthelmintika včetně jejich metabolitů mohou vstupovat dále do potravního řetězce. Výsledky ukázaly, že fenbendazol vstupuje do rostlin, které jsou ho schopny biotransformovat. Zjistili jsme rozdíly v metabolitech mezi kořeny, listy, semeny a lusky sóji.
|
|
|
Vliv inhibitorů tyrosinkinas vandetanibu a lenvatinibu a cytotoxického alkaloidu ellipticinu na biotransformační enzymy
Baráčková, Petra ; Dračínská, Helena (vedoucí práce) ; Václavíková, Radka (oponent)
Inhibitory tyrosinkinas jsou v posledních letech hojně využívanou skupinou látek pro cílenou terapii mnoha typů rakoviny. Doposud byl zkoumán především jejich metabolismus, na druhou stranu o jejich vlivu na expresi a aktivitu biotransformačních enzymů je známo jen velmi málo. Přitom právě změna exprese a aktivity enzymů může mít za následek nežádoucí interakce současně podávaných léčiv a jejich neblahé účinky na organismus. Tato diplomová práce studuje působení inhibitorů tyrosinkinas vandetanibu a lenvatinibu a cytotoxického alkaloidu ellipticinu na vybrané biotransformační enzymy v modelovém organismu laboratorního potkana in vivo. Cílem bylo charakterizovat vliv zkoumaných látek na genovou expresi, proteinovou expresi a aktivitu cytochromů P450 (CYP) 1A1, 1A2 a 1B1 a flavinových monooxygenas FMO1 a FMO3 v ledvinách a játrech. Z ledvin potkanů kontrolních a premedikovaných zkoumanými látkami byly izolovány mikrosomy a RNA. Pomocí elektropřenosu metodou Western blot a následné imunodetekce byla sledována a porovnána míra proteinové exprese CYP1A1/2 v ledvinách a CYP1B1, FMO1 a FMO3 v ledvinách a v játrech. Reverzní transkripcí byla z izolované RNA připravena cDNA, která byla využita jako templát pro kvantitativní PCR, pomocí které byla porovnána relativní míra genové exprese CYP1A1/2 v ledvinách...
|
|
|
Biotransformace monepantelu u rostlin (Campanula rotundifolia, Plantago lanecolata)
Crhová, Anna ; Raisová Stuchlíková, Lucie (vedoucí práce) ; Vokřál, Ivan (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biochemických věd Kandidát: Bc. Anna Crhová Školitel: RNDr. Lucie Stuchlíková Raisová, Ph.D. Název diplomové práce: Biotransformace monepantelu u rostlin (Campanula rotundifolia, Plantago lanceolata) Anthelmintika jsou veterinární léčiva používaná pro eliminaci nákaz způsobených parazitickými červy. Monepantel (MOP) je zástupcem amino-acetonitrilových derivátů. Tato relativně nová skupina léčiv je účinná i na kmeny helmintů, které jsou rezistentní vůči klasické terapii (benzimidazoly, makrocyklické laktony, imidazothiazoly). Vzhledem k vysoké spotřebě těchto léčiv je potřeba zjistit jejich osud v exponovaných organismech. Anthelmintika se dostávají do kontaktu s životním prostředím a mohou ovlivnit suchozemské i vodní organismy. Jejich různé formy se mohou akumulovat v rostlinách. Tyto rostliny poté mohou být pozřeny zvířetem, což může vést ke vzniku rezistence u helmintů. Dále může docházet k narušení fyziologie rostlin a živočichů a následně ke ztrátě biodiverzity. Cílem této práce bylo zjistit k jakým biotransformačním pochodům dochází u Jitrocele kopinatého (Plantago lanceolata) a Zvonku okrouhlolistého (Campanula rotundifolia) po aplikaci nízkých koncentrací MOP. Použitým modelovým systémem byly in vitro buněčné suspenze...
|
|
|
Dispozice nových syntetických drog v organismu. Studium biotransformace a farmakokinetiky. Toxikologická detekce v biologických materiálech.
Židková, Monika ; Balíková, Marie (vedoucí práce) ; Šustková, Magdaléna (oponent) ; Šanda, Miloslav (oponent)
Cílem předkládané dizertační práce bylo studium biotransformace a farmakokinetiky vybraných stimulačních látek ze skupiny katinonů a aminoindanů na experimentálních potkanech. Práce je tematicky řazena do dvou okruhů: biotransformační studie mefedronu, methylonu, 5,6-methylendioxy-2-aminoindanu (MDAI) a studia časových distribučních profilů mefedronu, methylonu, MDAI a nafyronu. Dizertační práce shrnuje vlastní originální publikace z této oblasti. Po jednorázové subkutánní dávce studovaných drog potkanům byly v předem daných časových intervalech odebrány krev a orgány (mozky, plíce, játra). Pro biotransformační studii byla sbírána potkaní moč v časovém intervalu 0-24 hod. po subkutánním podání. Pro detekci metabolitů i kvantitativní analýzu byla použita LC- HRMS metoda. Výsledky biotransformačních studií přinesly nové poznatky o metabolismu studovaných látek. V moči po podání mefedronu bylo identifikováno, kromě původní látky, deset metabolitů fáze I a pět metabolitů fáze II porovnáním s MS2 spektry referenčních standardů a/nebo MS2 spektry dříve identifikovaných metabolitů. Hlavní metabolickou cestou byla N-demethylace vedoucí ke vzniku normefedronu, který se dále konjugoval s dikarboxylovými kyselinami jantarovou, glutarovou a adipovou. Další metabolické cesty fáze I zahrnovaly oxidaci...
|
|
|
Enzymové modifikace biologicky aktivních flavonoidů
Rydlová, Lenka ; Tesařová, Eva (vedoucí práce) ; Wimmer, Zdeněk (oponent)
Extrakt z ostropestřce mariánského (Silybum marianum (L.) Gaertn., synonymum Carduus marianus L., Asteraceae) silymarin obsahuje mimo jiné složky především bioaktivní flavonolignany. Ty mají hepatoprotektivní a antioxidační účinky a rovněž protirakovinnou, chemoprotektivní, dermatoprotektivní a hypocholesterolemickou aktivitu. Tato práce se zaměřuje na přípravu metabolitů druhé fáze biotransformace neprozkoumaných flavonolignanů 2,3-dehydrosilybinu (DHSB), silychristinu (SCH), 2,3-dehydrosilychristinu (DHSCH). Čisté sulfatované deriváty byly připraveny za použití aryl sulfotransferasy z Desulfitobacterium hafniense. Jako donor sulfátu byl použit p- nitrofenyl sulfát (p-NPS). Flavonolignany tvoří monosulfáty výhradně na pozici C-20 (v případě silychristinu a 2,3-dehydrosilychristinu na pozici C-19), s výjimkou 2,3-dehydrosilybinu, který také tvoří 7,20-O-disulfatované deriváty. U všech vzorků byly provedeny antioxidační testy - zhášení DPPH radikálu (nejvyšší aktivitu měl 2,3-dehydrosilychristin sulfát: IC50=7,87 µM), redukce Folin- Ciocalteauova činidla (nejaktivnější byl 2,3-dehydrosilychristin: 1,58 ekvivalentů gallové kyseliny), zhášení ABTS+ radikálu (nejvyšší aktivita naměřena u silychristinu: 1,50 ekvivalentů vitaminu C), inhibice peroxidace lipidů (nejvyšší aktivitu měl 2,3- dehydrosilybin:...
|
host ::
RSS.