|
|
Political Aspects of Migration in Czech Republic and in Slovakia
Štefančík, Radoslav ; Klíma, Michal (vedoucí práce) ; Horváth, Július (oponent) ; Drbohlav, Dušan (oponent) ; Romancov, Michael (oponent)
Centrální hypotéza dizertační práce vychází ze zjištění, že podobně jako v zemích západní Evropy pod vlivem různých okolností, pozorujeme odklon od původně proklamovaného multikulturního konceptu integrace směrem k individuálním-občanské integraci také v České republice. Cílem práce nebylo jen verifikovat předpokládaný trend ve vývoji migrační politiky, ale také hledat příčiny její modifikace. Formulování hypotézy, která by se vztahovala rovněž na Českou republiku i na Slovensko, bylo komplikovanější. Zatímco tvorba migrační politiky v oblasti začleňování přistěhovalců do autochtonní společnosti má v České republice delší tradici i vzhledem k vyšší počet přistěhovalců, na Slovensku je dosud ve svých počátcích. Dokonce některé teprve nedávno přijaté výstupy veřejné politiky proklamovali uplatňování multikulturního rozměru ve vztahu k cizincům. Skutečná politika vypověděla úplně o jiném přístupu. Hlavní hypotéza práce tak byla doplněna o subhypotézu vztahující se k podmínkám Slovenska: Multikulturní rozměr přístupu k přistěhovalcům v minulosti existoval pouze v proklamativní rovině a pouze v dílčích dokumentech. Vzhledem k nedávnému přijetí konceptu integrační politiky, která není založena na principech multikulturalismu, jsou zmínky o něm reziduálním projevem předchozí nesystematické úpravy migrace a integrace ve výstupech veřejné politiky. V reálných podmínkách bylo provedeno několik kroků bránících aplikování principů tohoto modelu. V případě České republiky byla zaznamenána změna již v oblasti přistěhovalecké politiky v souvislosti s hospodářskou krizí. Stejně byl prokázán obsahový posun v přístupu k integraci cizinců. Složitějším se ukázalo sledovat tento vývoj v procesu tvorby slovenské migrační politiky. Veřejná politika v oblasti migrace a integrace cizinců byla do roku 2009 charakteristická výrazným nezájmem ze strany státních orgánů. V případě České republiky je během několika let zřejmý posun od komunitaristicko-multikulturního modelu k individuální občanské integraci. Za hlavní prostředek integrace se považuje ovládání jazyka. V případě Slovenské republiky byl původně proklamovaný multikulturní přístup jen pozůstatek nesystematické a nahodilé úpravy integrační politiky a v reálném životě přistěhovalců nic neznamenal. Na Slovensku prakticky do roku 2009 neexistovala integrační politika. Posun v pohledu na migraci zaznamenávají ve svých obsahových dokumentech i politické strany. Podobně jako ve výstupech veřejné politiky, byl posun od multikulturalismu zaznamenán v předvolebních programech českých politických stran. Otázka migrace na Slovensku zatím ve volební kampani nerezonovala. Slovenské politické strany zatím nemají jasnou představu o možnostech integrace přistěhovalců žijících na Slovensku.
|
|
|
Dopady strukturální a regionální politiky EU na tuzemskou ekonomiku a hodnocení těchto dopadů v kontextu zkušeností vybraných členských států
Vondrák, David ; Bárta, Vladimír (vedoucí práce) ; Wokoun, René (oponent) ; Kalínská, Emílie (oponent) ; Urban, Luděk (oponent)
Práce se zaměřuje na hodnocení možných dopadů rozličných opatření strukturální a regionální politiky Evropské unie uplatňovaných v České republice. Kromě předběžného hodnocení využívání strukturální pomoci v ČR si práce klade především za úkol zasadit náš přístup k implementaci politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti do celkového unijního kontextu. To vyžaduje nejen obecné hodnocení z hlediska naplňování jednotlivých priorit, jež si ČR stanovila, ale především přímé srovnání dopadů obdobných opatření na ekonomiky členských států EU v minulosti. Z tohoto důvodu tvoří důležitou součást práce čtyři případové studie, jež analyzují dopady využívání kohezní politiky v tzv. bývalých zemích soudržnosti (Španělsku, Portugalsku, Řecku, Irsku), a to od prvního programového období 1989--1994 až do současného programového období 2007--2013. S ohledem na výchozí podmínky těchto ekonomik lze považovat jejich konvergenční proces k průměru EU za poměrně úspěšný. Nicméně existují zde některé důležité rozdíly jak v použití, tak i v dopadech strukturálních fondů v těchto čtyřech zemích. Výsledky zkoumání naznačují, že dopady kohezní pomoci ve Španělsku byly poměrně významné -- především šlo o její příspěvek k ekonomickému růstu a snižování nezaměstnanosti. Španělsko jako celek konvergovalo ve sledovaném období k průměru Evropské unie ve většině důležitých ekonomických indikátorů. Hospodářská konvergence probíhala i na regionální úrovni, nicméně vývoj měl rozdílnou dynamiku a jiné příčiny v různých oblastech. Přibližování portugalského hospodářství k unijnímu průměru bylo naproti tomu podstatně méně razantní a disparity na regionální úrovni zde spíše vzrostly. Význam využívání strukturální fondů v Řecku spočívá především v jejich tlaku na zlepšování institucionálního rámce a uplatňování strategického plánování. Ze zkušenosti čerpání pomoci v Irsku pak vyplývá obecný imperativ k co největšímu využívání unijních prostředků zejména na veřejné statky, spíše než na podporu soukromého sektoru. Česká republika by si měla ze zkušeností čtyř kohezních zemí vzít poučení. Efekty politiky soudržnosti pro tuzemskou ekonomiku mohou být totiž poměrně velmi významné, a to nejen v krátkodobém a střednědobém, ale především v dlouhodobém horizontu. Je však třeba mít na paměti, že jde o možné dopady, jejichž reálné naplnění závisí především na samotných aktérech, ať již na úrovni strategického řízení, řízení a implementace programů či na úrovni konečných příjemců kohezní pomoci.
|
|
|
Koncept, praxe a kultura lobbování v anglofonních zemích
Vymětal, Petr ; Reschová, Jana (vedoucí práce) ; Žák, Milan (oponent) ; Malíková, Ľubomíra (oponent) ; Rychetník, Luděk (oponent)
Zavádění regulace lobbingu je aktuálním tématem nejen na úrovni mezinárodních organizací, ale také v řadě evropských i mimoevropských zemí. Práce se zabývá komparací pravidel týkajících se lobbingu ve vybraných anglofonních zemích. Pomocí popisné, dogmatické a komparativní metody jsou popsány hlavní trendy regulace lobbistické činnosti ve Spojených státech amerických, Kanadě, Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a Austrálii. Text je rozdělen do čtyř kapitol. První kapitola se věnuje vymezení pojmu a definicí lobbingu, jeho odlišností od korupce a typologií lobbistických aktivit a lobbistů. Druhá kapitola teoreticky zasazuje lobbing převáţně do problematiky rozhodovacích procesů. Samotná komparace podobností nebo odlišností pravidel v případě lobbingu je obsahem třetí a čtvrté kapitoly. Obě kapitoly mají podobnou strukturu -- nejprve jsou představeny obecné úpravy a přístupy k regulaci, následně provedena komparace vybraných anglofonních zemí. Třetí kapitola se zabývá nejčastějšími pravidly pro lobbisty, čtvrtá kapitola se zabývá relativně opomíjenou stranou lobbistického kontaktu -- pravidly pro adresáty lobbingu (lobbované). V závěru jsou také naznačena některá opatření a doporučení pro Českou republiku.
|
|
|
Ochrana spotřebitele (Institucionální pojetí)
Zeman, Jiří ; Zadražilová, Dana (vedoucí práce) ; Machková, Hana (oponent) ; Švarc, Zbyněk (oponent) ; Šípek, Ladislav (oponent)
Cílem práce je zhodnotit dosavadní vývoj ochrany spotřebitele, a to zejména v evropském a českém kontextu a analyzovat současný stav ochrany spotřebitele v České republice, se zvláštním důrazem na analýzu reálného naplňování práv spotřebitele v České republice. V práci jsou stanoveny následující tři pracovní hypotézy: Hypotéza č. 1: Předpoklady pro uplatňování ochrany spotřebitele se v celosvětovém měřítku zlepšují. Hypotéza č. 2: Spotřebitelská politika České republiky respektuje evropské principy ochrany spotřebitele a vytváří rámec pro efektivní naplňování spotřebitelských práv. Hypotéza č. 3: Reálné naplňování spotřebitelských práv je závislé nejen na výkonu státní moci příslušnými orgány, ale rovněž na znalostech spotřebitelů a jejich ochotě a schopnosti se svých práv domáhat. Práce je rozdělena do čtyř základních částí. První část se věnuje teoretickým východiskům a ekonomickým souvislostem ochrany spotřebitele, a snaží se nalézt odpověď na otázku, jestli má ochrana spotřebitele teoretické opodstatnění. V textu je dokázáno, že opodstatněnost ochrany spotřebitele spočívá zejména ve vyrovnávání informační asymetrie, která patří mezi časté příčiny selhávání trhu. Je to tedy zejména ochrana spotřebitele v podobě státních zásahů do hospodářství, která snižuje ekonomickou nerovnováhu na trhu. Druhá část analyzuje vývoj ochrany spotřebitele a hodnotí stav ochrany spotřebitele ve světovém a evropském kontextu. Světový kontext je zde chápán v globálním měřítku a jeho analýza by měla potvrdit, či vyvrátit první pracovní hypotézu. Po analýze relevantních dat je možné konstatovat, že zjištění z této části práce potvrzují první hypotézu. Stále více zemí patří do skupiny zemí, které mohou svým občanům zajistit vysoký standard ochrany spotřebitele tak, jak je běžně chápan v politice OSN. Evropský kontext je nahlížen především prizmatem našeho členství v Evropské unii a jeho analýza je nezbytná pro pochopení stavu ochrany spotřebitele v České republice. Třetí část práce je věnována analýze vývoje a zhodnocení ochrany spotřebitele v České republice; společně s předchozí částí tato část poskytuje dostatečné podklady pro vyhodnocení druhé hypotézy. Nutno konstatovat, že až na nepatné výjimky je legislativní úprava ochrany spotřebitele v ČR plně harmonizována s ochranou spotřebitele v celé EU, a tedy že je evropský rámec spotřebitelské politiky plně respektován. Na druhou stranu podrobná analýza vývoje ochrany spotřebitele v ČR a analýza vládní spotřebitelské politiky odhalila určité rezervy v této oblasti. Druhou hypotézu bylo tedy možné potvrdit, nicméně při vytváření efektivního rámce naplňování spotřebitelských práv je ještě prostor pro zlepšování. Čtvrtá část je zaměřena zejména na vyhodnocení výzkumu mezi spotřebiteli, které by mělo potvrdit, či vyvrátit třetí hypotézu. Byl proveden dotazníkový výzkum a následně pak byly zpracovány dotazníky od 313 respondentů. Výsledky byly interpretovány ve vazbě na demografické faktory, jakými jsou věk, vzdělání, pohlaví a povolání. Analýza těchto výsledků potvrzuje třetí hypotézu. Je to zejména ochota, znalosti a schopnosti spotřebitelů, které mají významný vliv na reálné uplatňování jejich spotřebitelských práv. Tyto vlastnosti jsou pak individuální kvalitou, která nemá významnou souvislost se sledovanými demografickými charakteristikami.
|
|
|
Mezinárodní pronájem pracovní síly a jeho alternativy v podmínkách Evropské unie - daňové aspekty
Fojtíková, Jaroslava ; Marková, Hana (vedoucí práce) ; Spirit, Michal (oponent) ; Karfíková, Marie (oponent) ; Malíková, Dita (oponent)
Disertační práce se zabývá problematikou české daňověprávní úpravy tzv. mezinárodního pronájmu pracovní síly. S ohledem na velmi široký záběr této problematiky i autorčiny zkušenosti z odborné praxe je práce zaměřena na pronájem zaměstnanců směrem ze zahraničí, konkrétně členských států Evropské unie, do České republiky. Cílem disertační práce je zejména rekapitulace stávající právní úpravy daňových aspektů mezinárodního pronájmu pracovní síly, její zhodnocení v kontextu komunitární legislativy i potřeb praxe a v relevantních případech též formulace doporučení a námětů pro základní směřování dalšího legislativního vývoje. S ohledem na skutečnost, že případné změny české legislativy mohou být inspirovány rovněž právním stavem v jiných státech, je část této disertační práce věnována též nastínění základních principů daňověprávní úpravy mezinárodního pronájmu pracovní síly ve Spolkové republice Německo, a její komparaci s českou legislativou.
|
|
|
Reaktivní multiagentní modely v ekonomii
Burian, Jan ; Pstružina, Karel (vedoucí práce) ; Berka, Petr (oponent) ; Pospíchal, Jiří (oponent)
Multiagentní modely jsou softwarové modely reálných systémů, které jsou složené z velkého množství aktivních autonomních prvků, tzv. agentů. Tématem této práce jsou aplikace multiagentních modelů v ekonomii. V první části této práce jsem na základě syntézy mnoha zdrojů vytvořil návrh metodologie multiagentních modelů sociálních systémů. Tuto metodologii jsem ilustroval rozborem již existujícího a dobře známého modelu etnocentrického chování. Podrobně jsem se věnoval zejména komplexitě a samoorganizaci a prakticky aplikoval a sledoval vývoj různých typů strukturální komplexity. Dále jsem se pokusil vysvětlit hlavní odlišnosti mezi multiagentními modely a analytickými modely, které jsou využívány v ekonomii hlavního proudu. Druhá část ukazuje praktické aplikace tří multiagentních modelů v ekonomii. Všechny zde popsané modely mají výzkumný charakter - cílem bylo získat vhled do fundamentálních zákonitostí dynamiky systému. Výzkumné modely je výhodné dělat co nejjednodušší, abychom dokázali zjistit, jak systém vytváří výsledné chování. Všechny modely ukazují alternativní přístup k modelování některých typických ekonomických situací. Alternativa spočívá zejména v opuštění předpokladů racionality agentů. Soustředil jsem se na modely s reaktivními agenty. Reaktivní agenty které nedisponují pamětí (nebo jen nepřímou jako je například výše úspor) a nejsou schopny bohatší symbolické reprezentace prostředí. Reaktivita agentů nemusí znamenat nechtěné omezení. Pokud je vhodně použita, může představovat určitý typ omezené racionality. Model transakčních nákladů na finančním trhu jsem založil na již hotovém modelu, který ukazoval, jakým způsobem vzniká díky omezené racionalitě agentů nestabilita na finančních trzích. Nestabilita na finančních trzích je v rozporu s tzv. Hypotézou efektivního trhu. Původní model jsem modifikoval, doplnil o působení transakčních nákladů a zkoumal, jak nestabilitu a neefektivitu trhu ovlivňuje výše transakčních nákladů. Zjistil jsem, že transakční náklady vedou ke snižování nestability trhu, snižování objemu obchodu a do jisté míry mohou zvyšovat efektivitu modelovaného trhu. Model evoluce averze k riziku a nejistotě je inspirován psychologickými a neurologickými důkazy, které zpochybňují tzv. Hypotézu očekávaných užitků. Model ukazuje, že existuje velmi jednoduchý evoluční mechanismus, který povede ke vzniku averze k riziku a nejistotě. Tato averze se vyvinula díky situacím, kdy se agent může opakovaně rozhodovat a získávat odměnu a zároveň existuje šance, že díky některým, z krátkodobého hlediska výhodným, volbám ztratí možnost pokračovat v získávání odměny. Model naznačuje, že sexuální reprodukce vznik této averze podporuje. Pokud se tato averze vyvinula i u lidí, může ovlivňovat i jednorázové rozhodování a vést k chování, které je "neracionální", resp. v rozporu s Hypotézou očekávaného užitku. Model monopsonu na trhu práce zkoumá situaci, kdy zaměstnavatel může díky své síle snižovat mzdy až k existenčnímu minimu. Pracovníci jsou v takovém případě "paradoxně" nuceni zvyšovat nabídku práce při snižujících se mzdách. Model dále zkoumá vliv spotřebních půjček na zisky zaměstnavatele, výši mezd, nezaměstnanost a blahobyt. Model ukazuje, že zvyšování pravděpodobnosti, že si pracovníci vezmou spotřební půjčku, zvyšuje zisky zaměstnavatelů, zvyšuje nezaměstnanost, snižuje blahobyt a v některých situacích umožňuje zaměstnavatelům snížit mzdy až k existenčnímu minimu pracovníků. Model také napovídá, že pro velmi nízké úrovně mezd povede snížení minimálních mezd "paradoxně" ke zvýšení nezaměstnanosti. V závěru vyvozuji doporučení jak pro zaměstnavatele snažící se maximalizovat zisk, tak pro zaměstnance bránící se snižování mezd.
|
|
|
Wiki systém jako nástroj managementu znalostí
Pavlíček, Antonín ; Rosický, Antonín (vedoucí práce) ; Mikulecký, Peter (oponent) ; Skrbek, Jan (oponent)
Tato disertační práce se zabývá problematikou wiki systémů z hlediska jejich použi-telnosti jako ICT nástroje v managementu znalostí. Práce rozdělena do dvou základních celků -- v prvním se zabývám výchozími teoretickými koncepty jako: data, informace, zna-losti či komunita. Disertační práce reflektuje způsob, jakým jsou tyto termíny chápány v různých vědních disciplínách, především pak managementu znalostí. Ve druhé části se pak práce věnuje wiki systémům, na které nahlíží nejen v obecné a teoretické rovině, ale převážně prakticky. Práce rozebírá konkrétní možnosti využití wiki jako nástroje managementu znalostí v organizaci. V závěru práce je uvedena řada zahra-ničních i domácích případových studií -- konkrétních implementací wiki systémů, které dobře ilustrují závěry, ke kterým práce došla. Disertační práce potvrzuje, že wiki systémy mohou být úspěšně použity jako nástroj managementu znalostí. Výstupem práce v teoretické části je autorův kruhový model znalostí, v praktické části pak je cenným výstupem nalezení vhodných oblastí pro nasazení wiki systémů v organizaci.
|
|
|
Modelování lidského přístupu k světu
Sigmund, Tomáš ; Toman, Prokop (vedoucí práce) ; Řepa, Václav (oponent) ; Havel, Ivan M (oponent)
Předložená disertační práce je součástí multidisciplinárního oboru informatika, který se zabývá tvorbou a užitím informačních systémů v podnicích a dalších společenstvích. Přispívá k jeho rozvoji v oblasti vztahu člověka a stroje a způsobu sdělování informací. V současnosti slouží informační systémy (IS) ke sběru, přenosu, uchování, zpracování a poskytování dat, příp. informací a znalostí. Jejich součástí jsou hardwarové prostředky (stroje) a software. Bez informačních systémů se dnes při práci s informacemi neobejdeme. Lidé zůstávají i přes stále větší nasazování informačních technologií nejdůležitějším faktorem pro správné fungování firem. Informační technologie člověku pomáhají, ale nemohou ho nahradit. K pochopení role informačních technologií je důležité uvědomit si rozdíly ve zpracování informací mezi člověkem a strojem (počítačem), z čehož můžeme posléze vyvodit důsledky pro využití počítačů ve fungování firmy. Počítač je totiž schopen jen omezeným způsobem pracovat s nějakým člověkem připraveným modelem reality. Realitu zobrazujeme v IS pomocí znaků. Ačkoli lze informační systémy chápat jako nástroje podobné klasickým (psacím strojům, kartotékám atd.), liší se od nich, neboť tyto nástroje v nich neexistují jako fyzické objekty, ale pouze jako znaky. Symbolická povaha informačních systémů vzbudila v minulosti jen málo pozornosti, ale v současnosti tato pozornost roste. Prvním důvodem je stále se zvyšující rozšíření informačních a komunikačních technologií (ICT), čímž roste nutnost srozumitelnosti jejich zobrazení. Druhý důvod spočívá tom, že ICT se začínají využívat jako média s funkcemi podobnými učebnicím, dopisům, novinám, telefonu a filmu, kde je důležitost sémiotiky už uznaná. Rozvoj ICT začíná od vývojářů vyžadovat schopnosti srovnatelné s profesionálními umělci. Třetím důvodem je, že výrobní procesy jsou stále více kontrolovány a řízeny pomocí ICT. Spolupracující lidé se stále častěji musí spoléhat pouze na symboly zprostředkovávané počítačem (Andersen, 1997). IS jsou stále komplexnější a důležité je tedy jejich působení na člověka v mnoha rovinách a mnoha způsoby. Zde může pomoci právě strukturalismus, neboť se podobnými tématy zabýval již v první polovině 20. století. V první části své práce popisuji rozdíly mezi zpracováním informací strojem a člověkem, ve druhé rozebírám některé modelovací teorie, které se snaží zohlednit lidský přístup, a závěrem vyvozuji obecné důsledky pro vztah člověka a stroje v informačním systému a navrhuji několik doporučení, jak jejich vztah zlepšit a umožnit člověku lépe porozumět a využít informace z IS. Jedním z badatelů, kteří se zabývali rozdílem člověka a stroje, byl Hubert Dreyfus. Dospěl k závěru, že mezi člověkem a strojem existuje principiální odlišnost. Ve svých dílech popsal několik typických situací, kde se fungování stroje a člověka liší: Sledování pravidel, nacházení se v situacích, tělesnost, rozeznávání vzorů, tváří atd. Dreyfusovy analýzy doplním analýzami veřejného prostoru, intencionality a řeči. Nečiním si tím nárok na úplnost popisu lidského vztahu ke světu, spíše vymezuji některé klíčové body, aby byl rozdíl člověka a stroje jasnější. Z analýzy rozdílu mezi člověkem a strojem vyplyne dvojí: Jednak návrh způsobu, jak analyzovat a navrhovat IS, aby lépe spojoval subjektivní a objektivní aspekty, jednak důležitost začlenění IS jako celku do podnikové kultury a celého kontextu lidské práce. Jako vhodný způsob se mi v souladu s Paulem Ricoeurem zdá využít strukturalismu a analýz narativity. V oblasti návrhů IS existují čtyři takzvané společensko-technické teorie, které se snaží vtělit některé principy lidského přístupu ke světu do svých modelovacích postupů a vyrovnat tak převahu technického pohledu na interakci člověka a stroje. Hlavní společný rys těchto teorií spočívá v důrazu na důležitost lidského faktoru pro fungování organizací (organizace považují za sociální systémy). Roli technického vybavení vidí hlavně v podpoře lidských činností. Jedná se o Perspektivu jazykových aktů, konkrétně metodologii DEMO, Organizační sémiotiku, Teorii organizované aktivity a Management lidských interakcí. Metodologie DEMO klade důraz na komunikaci, kterou analyzuje za použití čtyř axiómů vycházejících z teorie jazykových aktů. Teorie jazykových aktů rozlišuje tři aspekty jazykových aktů: lokuce, ilokuce a perlokuce. Lokuce se týká obsahu výroku, ilokuce odkazuje na záměr, s jakým výrok pronášíme, a perlokuce obsahuje důsledky a efekty, které výrok v posluchači vyvolá. Z těchto tří hledisek jsou analyzovány výrobní a komunikační činnosti. Organizační sémiotika se zabývá sémiotickým aspektem lidské komunikace. Využívá šestistupňovou sémiotickou škálu s fyzickou, empirickou, syntaktickou, sémantickou, pragmatickou a sociální rovinou. Na všech těchto úrovních je zkoumána komunikace a její znaky. Na prvních třech úrovních nacházejí uplatnění stroje, na dalších třech úrovních probíhá lidská práce s informací a stroje tam mnoho nepomohou. Organizační sémiotika klade velký důraz na sociální rovinu, kde se uplatňují organizační, společenské a kulturní normy. Teorie organizované aktivity je založena na teorii jednotek, které jsou pro skupinu společné. Tato teorie rozděluje svět na konatele a věci. Ke vzniku jednání jsou nutné obě složky. Pro konatele je typický zájem a odpovědnost. Management lidských interakcí se pokouší upravit návrh a fungování informačních systémů tak, aby lépe odpovídaly lidské práci. Základním argumentem managementu lidských interakcí je, že většina podnikových procesů, kde jsou zapojeni lidé, podléhá stálé změně, kterou nelze řídit pomocí pravidel stojících nad účastníky procesu. K úspěchu je nutná flexibilita. K. H. Broninski, autor Managementu lidských interakcí, volá po podpoře duševní práce a převodu informací na znalosti. Navrhuje postup, který strukturuje práci a je využitelný obecně. Skládá se z pěti částí: Výzkum, hodnocení, analýza, identifikace omezení, úkol. Dalším poznatkem Managementu lidských interakcí je, že velká část lidské práce má malé konkrétní výsledky, nebo přinejmenším ne ten druh konkrétního výstupu, který lze snadno měřit. Ovšem čas strávený zkoumáním, srovnáváním, zvažováním, obecně zpracováváním informací a jejich převodem na znalosti, je podstatnou součástí práce pracovníka spolupracujícího s kolegy a dalšími lidmi. Pro zaměstnance je lepší podporující spíše než předepisující vedení, neboť lidé jsou individuální. Lidé dělají věci různými způsoby, v různých časech, na základě jednání s ostatními, podle stavu zdrojů a podle své nálady. Dělají také to, co považují v dané situaci za vhodné. Kontinuální změna procesů musí být možná vždy a je třeba ji podporovat. Lidské činnosti jsou tvořivé, výzkumné a jen volně strukturované. Společensko-technické teorie se nezabývají explicitně rozdílem člověka a stroje ani se nesnaží jejich světy organicky propojit. Ukazují však některé obsahové prvky, které jsou pro člověka v jeho světě důležité. Při zohlednění lidského přístupu ke světu se nicméně nemůžeme omezit jen na soubor vjemů, jimiž se člověk liší od stroje, ale musíme také dbát na jejich uspořádání, jež umožňuje vznik nových způsobů rozumění. Syntézu prvků do jednoty lze provést jen jejich spojením do konkrétního útvaru, zapojením prvků do celku, např. zápletky. Další potíž spočívá v nutnosti vzít v úvahu čas. Postupné rozvíjení a jeho různé modality tvoří integrální součást chápání jednotného útvaru. Ve hře jsou tu dvě racionality. Jedna rozumí světu v jeho jednotě zprostředkované nějakým útvarem, nejlépe a nejobecněji vyprávěním, a druhá, která toto rozumění systematizuje a převádí na syntaktickou úroveň. Modelovací techniky využívají především druhé syntaktické racionality; k ní se ovšem můžeme dostat pouze postupně v čase. Příběhy mají mnoho výhod oproti jiným podobám sdělování informací: účely, příčiny, náhody, postavy jsou sjednoceny v čase a prostoru do jedné zápletky. Různorodé elementy jsou v zápletce spojeny; samy o sobě vypadají náhodně, ale v zápletce získávají nutnost. Dalšími důležitými aspekty jsou původce informací, vypravěč, rytmus, opakování, zaměření a zacílení na některé součásti. Tyto složky lze rozdělit do tří úrovní: text, příběh a fabule. V nich jde o různé bohatství obsahu a variace jeho prvků. Využijeme i výsledků bádání strukturalisty J. Greimase a jeho teorie aktantů, která naznačuje, s jakými rolemi můžeme při narativním sdělování informací počítat. Jeho sémiotický čtverec je zase metodou pomáhající pochopit význam kontextových prvků. Rozborem těchto i dalších prvků vyprávění, které vycházejí z tradice strukturalismu, nemůžeme ovšem nahradit narativní rozumění, můžeme se mu pouze blížit a podrobněji ho vysvětlovat. Střetáváme se tu totiž s tvořivým činem, který nelze beze zbytku převést na pravidla a formalizovat. Proto je při návrhu informačního systému nezbytný tvůrčí přístup jeho autora. Závěr, ke kterému jsme došli při analýze rozdílu člověka a stroje, že lidské chování a rozumění světu není beze zbytku formalizovatelné, se opakuje i při záměru využít závěrů strukturalistů na návrh a fungování informačních systémů. Propojení objektivního světa strojů (počítačů) se subjektivním rozuměním člověka je možné v podobě příběhu, který vytvořil tvořivý člověk schopný zajistit organičnost a přirozenost takového spojení.
|
|
|
Obecná metodika řízení produktového portfolia IS/ICT
Charvát, Josef ; Střížová, Vlasta (vedoucí práce) ; Pour, Jan (oponent) ; Mikulecký, Peter (oponent)
Jedním z klíčových procesů poskytovatele služeb je proces řízení úrovně služeb (Service Level Management). Poskytovatel služeb IS/IT je postaven před problém, jak definovat své služby, jak nastavit vyvážené a efektivní portfolio služeb a jak nastavit procesy v oblasti řízení služeb tak, aby maximálně podporovaly naplnění cílů organizace. Práce se zabývá problematikou tvorby a řízení portfolia služeb IS/IT. Vychází z pohledu poskytovatele služeb IT a jejím obecným cílem je napomoci poskytovateli řešit úlohy, které přímo souvisejí s řízením úrovně služeb, finančním řízením IT a tvorbou produktového portfolia. Práce je syntézou teoretických přístupů v oblasti IT Governance, všeobecně přijímaných metodologií a nejlepších praktik, současných trendů v oboru a v neposlední řadě i osobních zkušeností autora. Teoretická část mapuje dosavadní stav řešení problematiky u nás a ve světě a sumarizuje relevantní teoretické vstupy, kategorizuje služby IS/IT, poskytuje přehled nejčastěji používaných cenových modelů a uvádí aktuální trendy na trhu s IS/IT, jakými jsou například SaaS nebo Utility Computing. Na teoretickou část navazuje část aplikační, která vychází z hlavních zjištění teoretické části. V aplikační části je navržena metodika transformace řízení úrovně služeb a návrh ekonomického modelu řízení poskytovatele služeb IS/IT. Dále je představen proces tvorby produktového portfolia IS/IT. Proces je podpořen analytickým nástrojem, který umožňuje zpracovat vstupní data poskytovatele a jehož výstupem jsou scénáře portfolií služeb. Vědecký přínos práce je spatřován nejen v konsolidaci relevantních teoretických vstupů vztahujících se k tématu tvorby a řízení služeb IT. Práce dále přináší obecný rámec pro změnu procesu řízení úrovně služeb a teoretický koncept ekonomického řízení. Praktickým přínosem práce je proces tvorby produktového portfolia podpořený analytickým nástrojem pro zpracování reálných dat o poptávce, kapacitě, vytíženosti a finančních údajích poskytovatele.
|
|
|
Zpracování asociačních pravidel metodou vícekriteriálního shlukování
Kejkula, Martin ; Rauch, Jan (vedoucí práce) ; Berka, Petr (oponent) ; Máša, Petr (oponent)
Cílem této práce je navrhnout metodu, která by umožňovala zpracovat množinu asociačních pravidel: měla by poskytovat strukturovaný, přehledný popis celé množiny asociačních pravidel, získané libovolnou implementací nějakého algoritmu pro hledání asociačních pravidel v analyzovaných datech. Měla by uživateli poskytnout přehled o množině vygenerovaných asociačních pravidel a usnadnit její zpracování. Způsob dosažení cíle, zvolený v této práci je: rozdělit množinu asociačních pravidel do podmnožin. Asociační pravidla v jedné podmnožině by si měla být vzájemně více podobná než pravidla ze dvou různých podmnožin. Hlavním přínosem této práce je nová originální metoda zpracování asociačních pravidel. Vedlejším přínosem práce je rozsáhlá rešerše publikovaných metod zpracování asociačních pravidel. Metoda vícekriteriálního shlukování poskytuje rozdělení asociačních pravidel do skupin vzájemně si podobných pravidel (tzv. "přirozených shluků"), kterého není možné dosáhnout žádnou z doposud známých metod. Metoda používá nový způsob reprezentace asociačních pravidel, inspirovaný vektorovým modelem, používaným v oblasti zpracování informačních fondů (information retrieval). V práci je popsán převod asociačních pravidel do vektorového modelu, analogickému k vektorové reprezentaci dokumentů. Jádrem metody je dvojí, na sobě nezávislé shlukování asociačních pravidel: shlukování kvantitativních charakteristik (jako jsou např. spolehlivost, podpora, faktor zajímavosti) a cedentální shlukování asociačních pravidel (inspirované shlukováním dokumentů). Struktura práce: na úvodní kapitolu navazuje kapitola, popisující proces dobývání znalostí z databází. Proces je popsán na základě vybraných metodik (CRISP-DM, SEMMA, GUHA, RAMSYS).Třetí kapitola je věnována pojmu asociační pravidlo a charakteristikám asociačních pravidel. Další kapitola obsahuje rešerši současných metod post-processingu asociačních pravidel. Pátá kapitola seznamuje s problematikou shlukování. Šestá kapitola obsahuje popis metody vícekriteriálního shlukování asociačních pravidel. Další kapitola se věnuje experimentům. Osmá kapitola se zabývá možnostmi využití metody.
|
host ::
RSS.