|
|
Neužitečné věci
Maloušková, Drahomíra ; Jeřábková, Edith (oponent) ; Artamonov, Vasil (vedoucí práce)
Neužitečné věci. V malbě zátiší se dlouhodobě zabývám nejrůznějšími, více či méně trashovými předměty, přičemž čerpám ze zkušenosti se svým otcem, který trpí obsesivní kompulsivní poruchou hromadění věcí. Často se také obracím k objektům samotným. Můj zájem zároveň úzce souvisí s tím, jak je s pojmy předmět, objek a artefakt zacházeno v umění. Od tradice nápodoby skutečnosti, přes rady-made, po otázku technické reprodukovatelnosti či virtuální reality věcí. Jako ustřední motiv jsem vybrala část karoserie Tatry 613, která v sobě nese veškerou výpověď o ,,bezvýchodně neužitečné " situaci, ve které se nachází. Zároveň je to objekt monumentální a vizuálně velice estetický. Přece je však mým záměrem nespokojit se s principem redy-made. Otázku o uměleckém díle, jako zprostředkovateli umění a jeho zdánlivě neužitečném produkování a reprodukování se, se chci pokusit rozvířít dalším takovým sporným aktem. Proto vytvářím tomuto objektu kartonovou kopii 1:1, klasickými modelářskými postupy, čímž bude zmnožená nejen estetická stránka věci, ale i samotná neužitečná situace. Narozdíl od kovové karoserie, ta papírová zcela ztrácí potenciál být někdy znovu použitelnou. A copak teprve znamená taková neužitečnost ve chvíli, kdy na tyto objekty začneme pohlížet, jako na umění.
|
|
|
Architektura virtuálna
Halinár, Matej ; ArtD, Vít Halada, (oponent) ; Kristek,, Jan (vedoucí práce)
Klauzúra 2.0 Útek z väzenia architektúry Je špecifické zariadenie pre futoroptimistických ľudí, ktorí vychádzajú z filozofie posthumanizmu a transhumanizmu, akejsi verzie ich vlastnej viery v nekonečný život na sieti. Je to viera v možnosti technologickej transformácie ľudstva, ktorá umožní prekonať naše fyzické aj biologické limity. Klauzúra 2.0 je architektúrou pre pionierov – predvoj tejto transformácie – umožňujúci čo možno najdlhší a najúplnejší pobyt vo virtuálnej realite. Touto avantgardou sú mnísi 2.0. Eskapistické osobnosti samotárov digitálneho veku tu hľadajú útočisko a ich vlastnú verziu sveta v kyberpriestore. Vytvárajú si tu víziu raja, a kolonizujú (kyber)priestor bez politických dôsledkov konečnosti fyzického sveta a vyčerpateľnosti prírodných zdrojov. Žijú na hranici bytia, a túžia odhmotniť sa a splynúť so svetom, ktorému rozumejú viac. Bojujú so svojím vlastným mozgom a telom, ktoré sa odtrhnúť od sveta nedajú. Nekonečnosť virtuálneho priestoru má hranice, ktorými sú telo a zmysly. Dlhodobý pobyt v kyberpriestore sa prejavuje stratou zmyslu pre čas a priestor. Tento monastický život v klazúre 2.0 ich dokáže udržovať v kondícii, dodržovaním rituálu, fyzického výkonu chôdze, ktorý musia podstúpiť aby každý deň mohli existovať vo svojej verzii digitálneho kláštora. Týchto verzií je nekonečné množstvo a je možné medzi nimi rituálne prechádzať. Geometria klauzúry ich zároveň izoluje od seba navzájom. Klauzúra je kláštorný koncept, ktorý umožňuje ľudom hermeticky žiť, mimobežne s fyzickým svetom. Bránou do virtuálneho priestoru je „nulová architektúra“ - miestnosť, cela, kocka na pôdoryse 4x4 metre zbavená akejkoľvek vizuálnej architektonickej stránky. Poskytuje iba rovnú podlahu, ako bod odrazu pre nekonečný virtuálny svet a štyri steny a strop s odpovedajúcou hrúbkou pre dostatočné oddelenie od sveta vonkajšieho. Za touto „nulovou architektúrou“ sa otvára svet nekonečné slobody. Zdá sa, že nie skrz „architektonickú inováciu a politickú subverziu“ bude uskutočnený sen moderného architekta o architektúre ako stroji pre oslobodenie človeka, ale skrze opustenie fyzickej architektúry ako takej. Za proscéniom „nulovej architektúry“ sa otvára priestor, kde nová architektúra už nebude o „luxuse a dobrom bydle, nebude to architektúra separácie a uväznenia ale bude to konečne architektúra slobody.
|
|
|
Conformity and eccentricity; driving forces of cultural evolution
Kutsos, Peter ; Tureček, Petr (vedoucí práce) ; Šaffa, Gabriel (oponent)
Když jsou zvířata vyzvána, aby se rozhodla mezi alternativními behaviorálními strategiemi, musí často pracovat s omezenými nebo protichůdnými informacemi. V těchto situacích může mít velký význam to, jaký zdroj informací upřednostní. Jednotlivci spoléhající na sociální informace (tzv. social learners) se mohou tak vyhnout nákladům jako je riziko konzumace nesprávného jídla nebo energie potřebná k průzkumu prostředí. Riskují ale, že informace, které používají, jsou zastaralé nebo nekvalitní. Na druhou stranu ti, kteří upřednostňují individuální učení, si mohou být více jisti relevancí získaných informací, ale bez jakéhokoli sociálního učení jsou nuceni každou generaci "znovuobjevovat kolo". Přirozený výběr vedl k vytvoření několika adaptivních heuristických pravidel, která pomáhají tyto strategie učení vést. Jedna kategorie těchto pravidel je závislá na frekvenci, což znamená že míra pravděpodobnosti osvojení behaviorálního vzorce závisí na tom, jak často (nebo jak vzácně) jsou v populaci zastoupeny. Tato práce je přehledem literatury týkající se dvou takových pravidel: konformity a antikonformity a rolí, které hrají v kulturní evoluci. Klíčová slova: na frekvenci závislý přenos, kulturní evoluce, , sociální učení, bias konformity, antikonformita
|
|
|
Incredible Adam Spark. Between translation and transformation
Náprstek, Marek ; Ženíšek, Jakub (vedoucí práce) ; Matuchová, Klára (oponent)
Tato práce se věnuje překladu části románu The Incredible Adam Spark skotského spisovatele Alana Bissetta a jeho následnému stylistickému rozboru. Práce se zabývá zejména otázkou reprodukce literárního díla v odlišném socio-kulturním prostředí, než v jakém vzniklo, dále pak mírou dosažitelné objektivity a autentičnosti při procesu translace a nakonec i rolí překladatele, jakožto mediátora mezi spisovatelem a čtenářem. Jednou ze zkoumaných oblastí je také problematika zúčastněnosti překladatele na reformulaci překládaného díla, jinými slovy jeho chápaní jakožto částečného spoluautora, který není schopen odosobněného zprostředkování informací mezi tvůrcem díla a jeho příjemcem. Samotná práce je rozdělena do tří hlavních částí. První část je zpracována formou teoretického úvodu, zaměřeného na všeobecnou problematiku procesu překladu a překladatelské činnosti jako takové. Druhá část sestává z autorského překladu části jmenovaného díla. Třetí část pak představuje analýzu zvolených postupů a řešených problémů v relaci ke zmíněné teoretické literatuře.
|
|
|
"Živý obraz" a jeho praxe v českém prostředí 2. poloviny 19. století
Daňková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje fenoménu takzvaných živých obrazů, mezinárodně často známých pod francouzským překladem slovního spojení - tableaux vivants (v singuláru tableau vivant). Jde o typ divadelního představení a parateatrální žánr, předváděný aktéry v kostýmech, kteří na krátkou dobu strnule drží určitou pozici tak, aby se celá scéna podobala uměleckému dílu - již podle názvu nejčastěji obraz. Jako předlohy pro kompozici scény byly vybírány známé malby (dobové obecenstvo se pak bavilo jejich poznáváním a iluzí "oživlého" obrazu, kterou na něj inscenace působila), ale i sochy; někdy byly výjevy navrhovány zcela nově, například v případě takzvané apoteózy (živého obrazu určeného k oslavení určité osobnosti), či různých alegorií, v českém prostředí často s vlasteneckým podtextem. Živý obraz měl tedy mnoho podob, a také řadu nejrůznějších funkcí - zábavní, estetickou, sdělovací, či například reprezentační, související zejména se šlechtickými rody a u nás velmi výrazně s organizací Sokol. Pozornost je zaměřena na "zlatý věk" živých obrazů, tedy 19. století, a to konkrétně na jeho druhou polovinu v kontextu českého prostředí. Rozdělení do kapitol ovšem typologicky reflektuje celoevropsky realizované druhy tableaux, o kterých je vždy pojednáno nejprve obecně s uvedením reprezentativních příkladů ze světa, a...
|
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Miroslav (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
|
| |
|
|
Mediální vzory psychické odolnosti předškolního dítěte
Jeriová, Adéla ; Horáková Hoskovcová, Simona (vedoucí práce) ; Gillernová, Ilona (oponent)
Předložená práce se zabývá mediálními vzory psychické odolnosti předškolního dítěte. V teoretické části jsou zpracovány poznatky o vývojovém období předškolního dítěte, o sociálním učení a napodobování a psychické odolnosti jedince. Dále je věnována pozornost výkladu problematiky spjaté s médii, především účinkům mediální komunikace, dětskému televiznímu divákovi a modelovému učení skrze televizní vysílání. V empirické části byla provedena kvalitativní analýza osmnácti dětských animovaných pořadů. V rámci analýzy jsme zkoumali jednak náročné situace vyskytující se v daných pořadech, jednak způsoby zvládání (copingové strategie) těchto situací. Po jejich zhodnocení jsme dospěli k návrhu doporučení dětských pořadů, které jsou vhodné z hlediska možného vlivu na rozvoj psychické odolnosti předškolního dítěte ve smyslu self-efficacy, a porovnání české a zahraniční tvorby v tomto ohledu. KLÍČOVÁ SLOVA Psychická odolnost, self-efficacy, nápodoba, média, televize, animované pořady, kvalitativní výzkum
|
|
| |
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Wittlich, Filip (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
host ::
RSS.