|
|
Buněčné složení mozku zoborožců, šplhavců a srostloprstých ptáků
Stehlík, Patrik ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
Recentní srovnávací studie ukazují, že mozky ptáků, ačkoliv malé, disponují vysokou procesní kapacitou. Mozky papoušků a pěvců mají vyšší hustoty neuronů než mozky savců, a zejména velcí papoušci a krkavcovití ptáci konkurují či dokonce předčí počtem neuronů v koncovém mozku primáty. Ukazuje se však, že se procesní kapacita mozku ptáků významně liší mezi různými fylogenetickými liniemi. Bazální skupiny jako hrabaví mají mnohem nižší absolutní počty neuronů a nižší hustoty než pěvci a papoušci. V této diplomové práci jsem pomocí metody izotropní frakční homogenizace stanovil počty neuronů a non-neurálních buněk ve vybraných částech mozku u 19 druhů z tradičně uznávaných řádů zoborožců (Bucerotiformes), šplhavců (Piciformes) a srostloprstých ptáků (Coraciiformes). Mozky zoborožců i šplhavců (nikoliv však srostloprstých) mají počty neuronů srovnatelné se stejně velkými mozky pěvců a papoušků. Škálování neuronů u těchto skupin je podobné a signifikantně se liší od téhož pro holuby (Columbiformes) a hrabavé (Galliformes). U korunových skupin můžeme pozorovat podobné trendy jako je vysoká míra encefalizace, proporčně větší koncový mozek a rostoucí procento neuronů koncového mozku. U holubů a hrabavých můžeme pozorovat trendy zcela opačné, tedy nízkou míru encefalizace, proporčně menší koncový mozek a...
|
|
|
Evoluce koncového mozku u blanatých obratlovců
Stehlík, Patrik ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent)
Strukturní organizace koncového mozku je výrazně odlišná u savců, ptáků a ostatních plazů. Jedinečné šestivrstevné uspořádání kůry mozkové u savců dodnes nemá jasný homolog u ostatních skupin obratlovců. V průběhu posledního století vyvolalo toto téma bouřlivé diskuze na poli srovnávací neurobiologie. Dostupná data ukazují jasné homologie mezi podjednotkami subpallia koncového mozku mezi všemi skupinami amniot. Ohledně homologií v rámci palliální podjednotky vzniklo velké množství hypotéz, které rekonstruují evoluci koncového mozku u blanatých obratlovců zcela odlišně. Zatímco dřívější hypotézy navrhují homologie na úrovni neurálních obvodů a embryonálních polí, ta současná nabízí homologie na úrovni jednotlivých buněčných typů, kterými disponoval společný předek plazů, ptáků a savců, a které se různými vývojovými mechanismy přeskupily do takto diametrálně odlišných struktur. Nejnovější transkriptomická data jsou však v přímém rozporu s tímto tvrzením, a naopak hovoří ve prospěch hypotézy, která předpokládá, že mnohem zajímavější evoluční scénář, že vyšší kognitivní funkce se u obou hlavních větví amniot vyvinuly zcela nezávisle expanzí různých embryonálních polí. Cílem této literární rešerše je podat ucelené informace o navrhovaných homologiích a hypotézách napříč systémem amniot, kriticky je...
|
host ::
RSS.