|
|
Neužitečné věci
Maloušková, Drahomíra ; Jeřábková, Edith (oponent) ; Artamonov, Vasil (vedoucí práce)
Neužitečné věci. V malbě zátiší se dlouhodobě zabývám nejrůznějšími, více či méně trashovými předměty, přičemž čerpám ze zkušenosti se svým otcem, který trpí obsesivní kompulsivní poruchou hromadění věcí. Často se také obracím k objektům samotným. Můj zájem zároveň úzce souvisí s tím, jak je s pojmy předmět, objek a artefakt zacházeno v umění. Od tradice nápodoby skutečnosti, přes rady-made, po otázku technické reprodukovatelnosti či virtuální reality věcí. Jako ustřední motiv jsem vybrala část karoserie Tatry 613, která v sobě nese veškerou výpověď o ,,bezvýchodně neužitečné " situaci, ve které se nachází. Zároveň je to objekt monumentální a vizuálně velice estetický. Přece je však mým záměrem nespokojit se s principem redy-made. Otázku o uměleckém díle, jako zprostředkovateli umění a jeho zdánlivě neužitečném produkování a reprodukování se, se chci pokusit rozvířít dalším takovým sporným aktem. Proto vytvářím tomuto objektu kartonovou kopii 1:1, klasickými modelářskými postupy, čímž bude zmnožená nejen estetická stránka věci, ale i samotná neužitečná situace. Narozdíl od kovové karoserie, ta papírová zcela ztrácí potenciál být někdy znovu použitelnou. A copak teprve znamená taková neužitečnost ve chvíli, kdy na tyto objekty začneme pohlížet, jako na umění.
|
|
|
Fixace a mutace
Maloušková, Drahomíra ; Nikitová, Alice (oponent) ; Artamonov, Vasil (vedoucí práce)
Výstup mojí závěrečné bakalářské práce úzce souvisí s mým předešlým snažením zde na škole. Výstup mojí závěrečné bakalářské práce úzce souvisí s mým předešlým snažením zde na škole. Můžu si ho navíc osahat z první ruky prostřednictvím mého otce. Fixace a mutace jsou vlastně jen další procesy, které se v depozitářích hromadičů odehrávají. Vlastně jsou to takové dvě nad skupiny, do kterých se dají ostatní procesy zařadit. Proces fixace spojuje vše, co se odehrává ve vztahu k prostoru (př. navršování, řazení, kumulace, dislokace…) a mutace vše, co se odehrává ve vztahu k času (koroze, krystalizace, rozklad, oxidace….). O čem už jsem však jednou mluvila, nepotřebuji před těmi samými diváky mluvit znovu. Je třeba podívat se na téma z jiného úhlu, konfrontovat ho s diváky jinak. S odstupem času, má navíc pro mě princip nekonečného navršovaní jeden zásadní nedostatek. Není prostě dost tvůrčí. Seberealizovat se v umění pouhou jeho aplikací bez dalšího autorského zásahu po čase přestává stačit. Jako téma sice vyčerpáno není, ale pouhým jeho opakováním se vytrácí smysl oné práce, která by nadále vedla k manýrám a obsesi podobné zaslepené, jako je ta z které vychází. V malbě je pořád třeba aby výsledný obraz za něco stál, a ne, aby jen mechanicky naplňoval zvolená kritéria nebo systém. Zpět k médiu malby mě ale nevedlo jen to. Vztah věci k prostoru je snad lépe vyjádřit v instalaci, vzhledem k času, má malba v umění nezaměnitelnou pozici, i když je vyjádření skrze instalaci a jiná média (třeba video) také velmi dobře možné. To koneckonců zaleží na autorovy a hlavně na jednotlivých projektech. Prakticky se jedná o sérii olejomaleb, podivných předmětů, které nám v některých případech dávají tušit, co jsou zač. Jindy nemáme nejmenší šanci tyto mutanty identifikovat. A pak mezi nimi nalezneme také obrazy, které jsou vlastně ,,pouhým“ zátiším. Dohromady by měl byt zážitek z nich vyrovnaný možná mírně znepokojující. K čemuž by mohl přispět místy mechanizovaný rukopis, nebo práce s kompozicí. (Baví mě hledat na obraze nové, nebo spíš zdánlivě nové kompoziční vztahy.)
|
|
|
Neužitečné věci
Maloušková, Drahomíra ; Jeřábková, Edith (oponent) ; Artamonov, Vasil (vedoucí práce)
Neužitečné věci. V malbě zátiší se dlouhodobě zabývám nejrůznějšími, více či méně trashovými předměty, přičemž čerpám ze zkušenosti se svým otcem, který trpí obsesivní kompulsivní poruchou hromadění věcí. Často se také obracím k objektům samotným. Můj zájem zároveň úzce souvisí s tím, jak je s pojmy předmět, objek a artefakt zacházeno v umění. Od tradice nápodoby skutečnosti, přes rady-made, po otázku technické reprodukovatelnosti či virtuální reality věcí. Jako ustřední motiv jsem vybrala část karoserie Tatry 613, která v sobě nese veškerou výpověď o ,,bezvýchodně neužitečné " situaci, ve které se nachází. Zároveň je to objekt monumentální a vizuálně velice estetický. Přece je však mým záměrem nespokojit se s principem redy-made. Otázku o uměleckém díle, jako zprostředkovateli umění a jeho zdánlivě neužitečném produkování a reprodukování se, se chci pokusit rozvířít dalším takovým sporným aktem. Proto vytvářím tomuto objektu kartonovou kopii 1:1, klasickými modelářskými postupy, čímž bude zmnožená nejen estetická stránka věci, ale i samotná neužitečná situace. Narozdíl od kovové karoserie, ta papírová zcela ztrácí potenciál být někdy znovu použitelnou. A copak teprve znamená taková neužitečnost ve chvíli, kdy na tyto objekty začneme pohlížet, jako na umění.
|
|
|
Fixace a mutace
Maloušková, Drahomíra ; Nikitová, Alice (oponent) ; Artamonov, Vasil (vedoucí práce)
Výstup mojí závěrečné bakalářské práce úzce souvisí s mým předešlým snažením zde na škole. Výstup mojí závěrečné bakalářské práce úzce souvisí s mým předešlým snažením zde na škole. Můžu si ho navíc osahat z první ruky prostřednictvím mého otce. Fixace a mutace jsou vlastně jen další procesy, které se v depozitářích hromadičů odehrávají. Vlastně jsou to takové dvě nad skupiny, do kterých se dají ostatní procesy zařadit. Proces fixace spojuje vše, co se odehrává ve vztahu k prostoru (př. navršování, řazení, kumulace, dislokace…) a mutace vše, co se odehrává ve vztahu k času (koroze, krystalizace, rozklad, oxidace….). O čem už jsem však jednou mluvila, nepotřebuji před těmi samými diváky mluvit znovu. Je třeba podívat se na téma z jiného úhlu, konfrontovat ho s diváky jinak. S odstupem času, má navíc pro mě princip nekonečného navršovaní jeden zásadní nedostatek. Není prostě dost tvůrčí. Seberealizovat se v umění pouhou jeho aplikací bez dalšího autorského zásahu po čase přestává stačit. Jako téma sice vyčerpáno není, ale pouhým jeho opakováním se vytrácí smysl oné práce, která by nadále vedla k manýrám a obsesi podobné zaslepené, jako je ta z které vychází. V malbě je pořád třeba aby výsledný obraz za něco stál, a ne, aby jen mechanicky naplňoval zvolená kritéria nebo systém. Zpět k médiu malby mě ale nevedlo jen to. Vztah věci k prostoru je snad lépe vyjádřit v instalaci, vzhledem k času, má malba v umění nezaměnitelnou pozici, i když je vyjádření skrze instalaci a jiná média (třeba video) také velmi dobře možné. To koneckonců zaleží na autorovy a hlavně na jednotlivých projektech. Prakticky se jedná o sérii olejomaleb, podivných předmětů, které nám v některých případech dávají tušit, co jsou zač. Jindy nemáme nejmenší šanci tyto mutanty identifikovat. A pak mezi nimi nalezneme také obrazy, které jsou vlastně ,,pouhým“ zátiším. Dohromady by měl byt zážitek z nich vyrovnaný možná mírně znepokojující. K čemuž by mohl přispět místy mechanizovaný rukopis, nebo práce s kompozicí. (Baví mě hledat na obraze nové, nebo spíš zdánlivě nové kompoziční vztahy.)
|
host ::
RSS.