|
|
Vyhodnocení architektury kořenového systému a osmotického přizpůsobení u ječmene
Klem, Karel ; Findurová, Hana ; Urban, Otmar ; Holub, Petr
Tolerance vůči suchu, založená na zlepšení architektury kořenového systému, zejména pak na zvýšení hloubky zakořenění, zvýšení hustoty kořenů ve větší hloubce, nebo na schopnosti osmotického přizpůsobení, představuje jeden z nejefektivnějších způsobů adaptace k suchu, zejména pak v podmínkách, kde v období sucha zůstává dostatek vody v hlubších vrstvách půdy. Osmotické přizpůsobení navíc představuje znak, který umožňuje rostlinám příjem vody i při její omezené dostupnosti, včetně snížené dostupnosti v hlubších vrstvách půdy. Na druhou stranu se ovšem jedná o znaky, které jsou velmi obtížně vyhodnotitelné, vzhledem k jejich skrytému charakteru nebo nutnosti pracného odkrývání kořenů rostoucích v půdě. To je také důvod, proč jsou tyto znaky i přes jejich značný význam dlouhodobě přehlíženy. Šlechtění na tyto znaky probíhá fakticky pouze nepřímo pomocí vyhodnocení výnosové reakce na sucho, nebo nepřímých fyziologických či morfologických parametrů. \nV této metodice jsou představeny tři metody vyhodnocení architektury kořenového systému nebo osmotického přizpůsobení, které umožňují provedení selekce na zvolené znaky kořenového systému či osmotického přizpůsobení u velkého počtu genotypů s využitím relativně jednoduché metody založené na kultivaci kořenů na černém filtračním papíru ať již hydroponicky nebo aeroponicky. Tato metoda umožňuje podrobnou analýzu parametrů architektury kořenového systému, které jsou důležité pro toleranci k suchu a rovněž také relativně snadný test osmotického přizpůsobení pomocí indukce osmotického stresu roztokem polyethylen-glykolu (PEG). Obě metody byly úspěšně validovány, v prvním případě na modelovém experimentu s deficitem živin, u kterého je zmámý vliv na architekturu kořenového systému, a v druhém případě na souboru genetických zdrojů a odrůd ječmene, v němž byly potvrzeny dříve získané informace o toleranci některých genotypů k suchu. \nDalší z prezentovaných metod je kultivace kořenů v rhizoboxech naplněných pískem se sítí hrotů, které udržují kořeny při vymývání v poloze, v jakých kořeny rostly. Tato metoda umožňuje opět posouzení architektury kořenového systému, nicméně v tomto případě v podmínkách, které lépe odpovídají reálné situaci v půdě. Validace metody proběhla u tří genotypů ječmene s kontrastní mohutností kořenového systému. Použitá metoda prokázala nejen předpokládané rozdíly v hloubce zakořenění a distribuci hustoty kořenů, ale rovněž prokázala vztah k fyziologické odezvě na sníženou dostupnost vody v podobě rychlosti fotosyntetické asimilace CO2. \nVšechny předkládané metody proto představují vhodný nástroj, který by měl pomoci šlechtitelům v selekci genotypů ječmene tolerantních k suchu. \n\n
|
|
|
Fenotypování jarního ječmene na odolnost vůči suchu
Klem, Karel ; Findurová, Hana ; Panzarová, K. ; Pytela, J. ; Trtílek, M. ; Holub, Petr
Odolnost rostlin/plodin vůči suchu představuje komplex vlastností, které se různě uplatňují v závislosti na typu, závažnosti a načasování sucha. Proto je nutné poměrně komplexní hodnocení morfologické a fyziologické fenotypové reakce na sucho. Tato metodika se zaměřuje na vývoj postupů a vyhodnocení komplexní fenotypové odezvy genotypů jarního ječmene na sucho pomocí neinvazivně měřených parametrů založených na červeno-zeleno-modrém (RGB) zobrazování, termálním infračerveném zobrazování a zobrazovací fluorescence chlorofylu měřených v rámci automatizované fenotypovací platformy. Vývoj metodiky byl založen na experimentu, ve kterém byly sledovány dynamické změny odezvy šesti genotypů ječmene, reprezentujících širokou škálu tolerance k suchu (od genotypu velmi citlivého až po genotyp velmi tolerantní), na kontinuální vysychání až k bodu vadnutí a následné opětovné zavlažení. Byly identifikovány tři kritické termíny v průběhu sucha a opětovného zavlažení, klíčové pro identifikaci odolnosti jarního ječmene vůči suchu: i) dosažení 50% hladiny dostupné půdní vody, ii) dosažení bodu vadnutí, iii) úplná regenerace rostlin po opětovném zavlažení. Jednotlivé sledované parametry založené na zobrazovacích metodách ovšem ukázaly potenciál pro hodnocení citlivosti na sucho v různých termínech od počátku vysychání či regenerace. Korelace s relativní odezvou výnosu se postupně zvyšovala u projekční listové plochy hodnocené ze strany (SPA) a dosáhla maxima v bodě úplné regenerace po opětovném zvlažení. Aktuální kvantový výtěžek fotosystému II (ΦPSII) vykazoval nejvyšší korelaci s relativním výnosem zrna kolem bodu vadnutí. Naproti tomu relativní rozdíl teploty listů vůči teplotě okolního vzduchu (Tdiff) vykazoval vysokou korelaci s výnosovou odezvou na sucho dříve, a to již při dosažení 50% úrovně dostupné vody pro rostliny v půdě. Nejvyšší korelace s relativní výnosovou odezvou byly získány u barevné analýzy RGB v bodě vadnutí a po regeneraci, zejména u relativního podílu khaki, béžového, tmavě zeleného a olivově zeleného odstínu. Vícenásobná regrese s parametry poskytujícími Pearsonův korelační koeficient R > 0,5 mírně zlepšila odhad relativní odezvy výnosu na sucho, ale zajistila především významné zlepšení odhadu absolutního výnosu zrna při stresu suchem, přičemž přesnost odhadu se v obou případech pohybovala okolo 90 %. Tato metodika ukazuje, že použití kombinace fenotypovacích metod charakterizujících různé morfologické a fyziologické znaky umožňuje nejen hodnocení tolerance k suchu (na základě relativní výnosové reakce na sucho), které je klíčové pro výběr genetických zdrojů pro následný šlechtitelský proces, ale také umožňuje testovat výnosovou výkonnost nových genotypů při stresu suchem.
|
|
|
Metodika evaluace programů environmentální výchovy
Činčera, Jan
Programy environmentální výchovy a vzdělávání musí často doložit svou efektivitu - základním prostředkem k tomu jsou evaluační výzkumy. Evaluační výzkumy si zadávají zpravidla realizátoři či sponzoři programů a na jejich základě pak získávají informace o efektivitě použitých vzdělávacích metod. Výsledky pak může využít realizátor programu pro zkvalitňování svého programu i externí posuzovatel - například donor pro rozhodování o dalším rozdělování finančních prostředků. Dlouhodobě je pak zisk z evaluačních výzkumů oboustranný: realizátoři připravují kvalitnější programy a program lze obhájit jako přínosný. Předložená metodika má sloužit oběma těmto účelům; může být využita i pracovníky veřejné správy, kteří formální i neformální programy environmentální výchovy z různých důvodů posuzují. Cílem prezentované metodiky je vymezit základní terminologii pro evaluaci programů environmentální výchovy, popsat základní fáze evaluačního cyklu, dále charakterizovat základní alternativní postupy při evaluaci programů, a nakonec identifikovat základní požadavky na evaluační výzkum. Zpracování metodiky vychází z předpokladu, že se ve střednědobém horizontu stanou evaluační výzkumy běžnou součástí environmentální výchovy. Pro dosažení tohoto cíle je zapotřebí, aby se odpovědní pracovníci orientovali v tématice a získali základní porozumění pro možnosti i nároky evaluačních výzkumů.
Plný text:  PDF
|
|
|
Metodika pro detekci Paenibacillus larvae a Melissococcus plutonius pomocí PCR v reálném čase
Hrabák, Jaroslav ; Vlková, Kateřina ; Erban, Tomáš
Metodika je určena laboratořím, které se zabývají diagnostikou nákaz včel. Detekce původců moru včelího plodu (Paenibacillus larvae) a hniloby včelího plodu (Melissococcus plutonius) je nezbytná pro prevenci šíření těchto nebezpečných onemocnění včely medonosné (Apis mellifera). Jedná se především o vyšetření včelstev v ochranných pásmech onemocnění, do nichž mohlo dojít k zavlečení původců z ohniska nákazy zalétáváním včel nebo loupeží. Druhou možností využití je konfirmace nákazy na základě detekovaných klinických příznaků ve včelstvu. Hlavním cílovým uživatelem v České republice jsou laboratoře vyšetřující nákazy zvířat pro Státní veterinární správu (SVS) (akreditované laboratoře) v případě podezření na onemocnění a vyšetřování v ochranných pásmech. Dalšími cílovými uživateli jsou laboratoře vyšetřující včelstva z důvodů preventivní surveillance na základě požadavku včelařů. Metoda PCR umožňuje rychlou a spolehlivou detekci P. larvae a M. plutonius z různých vzorků odebraných ze včelstva. Oproti klasickým mikrobiologickým technikám umožňuje poskytnout výsledek během několika hodin od přijetí vzorku do laboratoře. Tím lze zajistit, především v období intenzivní letové aktivity včel, včasnou intervenci u včelstev s podezřením na výskyt zmíněných nákaz a zamezit rozšíření onemocnění na blízká stanoviště včelstev.
Plný text: PDF
|
|
| |
|
|
Metodika zvyšování kapacit místních aktérů k udržitelnému rozvoji regionu
Dlouhá, Jana ; Pospíšilová, Marie ; Petiška, Eduard ; Dlouhý, Jiří ; Macháčková Henderson, Laura
Z analýzy potřeb venkova a malých obcí z hlediska udržitelnosti vyplývá, že předpoklady k nastartování změn leží mj. v oblasti sociální: patří mezi ně sociální kapitál (důvěra, rozvinuté vztahy mezi aktéry, společné aktivity) a vzdělání odpovídající podmínkám regionu (formující místní identitu). Metodika navrhuje, jak vztahy a spolupráci v daném místě utvářet a následně využívat ke zvyšování kvality života a jejích složek - sociálních, environmentálních i ekonomických. Ukazuje postupy pro utváření místní kultury a formování životního stylu, představuje zkušenosti Hnutí pro změnu, rekapituluje principy sociálního podnikání, odkazuje na existující formy spolupráce v komunitních projektech. Ukazuje, že pro sdílené pochopení principů udržitelnosti v regionech chybí příležitosti ke vzdělávání, především vycházejícímu z místně zakotveného učení, které by zajistilo všeobecnou informovanost o místních zdrojích a příležitostech UR.
Plný text: PDF
|
|
| |
|
|
Metodika tvorby a využití případových studií ve výuce a formou Open Educational Resources (OER)
Dlouhá, Jana ; Dlouhý, Jiří ; Kapitulčinová, Dana
Metodika tvorby regionálních případových studií (PS) udržitelného rozvoje pro vysokoškolské vzdělávání má za cíl podpořit využití konkrétních příkladů z praxe ve výuce a současné vést k rozvíjení výzkumných nástrojů relevantních pro místní environmentální problematiku a otázky udržitelného rozvoje území, přičemž se tak zdůrazní význam regionálního kontextu a specifik. Publikace výsledků formou otevřených vzdělávacích zdrojů (tzv. Open Educational Resources, OER) umožní zprostředkovat tyto materiály pro regionálně orientované školství i na nižších stupních vzdělávacího systému, pro prezentaci regionálních zvláštností, a může sloužit též pro podporu dialogu o rozvoji území mezi různými společenskými aktéry. V metodice je uveden postup při tvorbě výukových případových studií a představen způsob jejich využití v procesu výuky na vysoké škole. Protože navržený postup vychází z kvalitativních vědeckých přístupů založených na zkušenosti, jsou zde také zmíněny postupy vedoucí k vytvoření znalostní báze ve formě otevřených vzdělávacích zdrojů (OER), které otevírají možnost kumulace zkušeností. Metodika zohledňuje požadavek návaznosti studia a uvádí stručný přehled uplatnění těchto přístupů i na nižších stupních vzdělávacího systému; ukazuje též možnosti využití takto získaných poznatků v praxi. Přehledně shrnuje předpoklady a východiska výuky problematiky udržitelného rozvoje z regionálního úhlu pohledu. Používané metody tvorby a využití případových studií jsou založeny na vlastní praxi v tomto typu výuky i její teoretické reflexi. Metodika nabízí možnost propojení vysokoškolské výuky a výzkumu s praxí, což by mělo vést ke zvýšení schopnosti řešit místní problémy udržitelného rozvoje ve spolupráci s univerzitami.
Plný text: PDF
|
|
|
Metodika tvorby textů v otevřeném internetovém prostoru pro vysokoškolské vzdělávání formou e-learningu
Dlouhá, Jana ; Braniš, Martin ; Dlouhý, Jiří ; Jančaříková, Kateřina ; Jančařík, Antonín
Metodika tvorby textů v otevřeném internetovém prostoru poskytuje základní teoretický i praktický rámec pro využití otevřeného internetového prostoru jako nástroje pro výuku studentů na vysokých školách, která je vedena formou e-learningu nebo blended learningu, je realizována v různých oborech a s rozmanitými výukovými cíli, které jsou ovšem v souladu s principy aktivního a problémově orientovaného učení. Tento typ výuky podporuje rozvoj klíčových kompetencí, které jsou nezbytné jak pro naplnění tradičních cílů vysokoškolské výuky (tvorba díla), tak také z hlediska aplikačního. Kompetence potřebné a pěstované ve vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) mají do značné míry povahu akčních kompetencí, významně jsou zaměřeny na schopnosti řešení problémů. V problémově orientovaných výukových situacích, jež jsou žádoucí z hladiska VUR, se pak uplatní takové prostředí, jako je Wiki, nazývané též "sociálním webem". Tato konkrétní metodika staví na konceptu rozvíjení "akademické gramotnosti", kde student rozvíjí své dovednosti současně s procesem psaní a prostřednictvím tohoto procesu se také učí. Metoda výuky/učení je úzce spojena s rolí prostředí, ve kterém se student učí - sociálního prostředí akademické komunity. Metodicky popsaná výuka vedená v prostoru otevřeném pro tvůrčí práci studentů v rámci e-learningových kurzů se řídí zásadami sociálního učení a využívá vlastností wiki prostředí. Tyto technické vlastnosti jsou spojeny s konkrétními požadavky na vedení interdisciplinárního dialogu ve VURj. Software Mediawiki použitý v průběhu celého procesu psaní i pro diskuse a vzájemné hodnocení studentských prací byl zvolen ke stimulaci metakognitivních dovedností, organizaci procesu psaní; současně toto prostředí nabízí model akademického prostředí včetně procesu peer review.
Plný text: PDF
|
|
|
Metodika využití wiki software ve výuce
Dlouhý, Jiří ; Dlouhá, Jana
Metodika využití wiki software ve výuce je určena všem pedagogům, kteří chtějí ve své práci používat prostředí wiki. Seznamuje s charakteristikami wiki prostředí, zabývá se různými možnostmi aktivního využití, přináší návody na využití existujících wiki prostředí i na výběr a instalaci prostředí vlastního včetně některých jeho vylepšení. Zvláštní kapitolu tvoří též rozbor možností využití, jak pasívního, tak i aktivního, elektronické encyklopedie Wikipedie ve výuce. Do metodiky byla zahrnuta i problematika autorského práva s ohledem na soustavné výrazné podceňování (především v elektronickém prostředí) této problematiky ze strany většiny pedagogů. V metodice je zároveň obšírně vysvětleno využívání svobodných autorských licencí, především licencí Creative Commons. Primární podobou této metodiky je její elektronická forma v Enviwiki www.enviwiki.cz. Metodika je tím volně přístupná všem zájemcům o její využití, jak také odpovídá filosofii výuky v otevřeném informačním prostoru. Je dostupná právě ve wiki, kde jsou také umístěny příklady práce se studenty. Existuje i její tištěná forma, která však neposkytuje všechny funkce a zdroje informací, neboť neumožňuje především přístup k externím zdrojům dostupným v online prostředí, které doplňují informace zpracované autory těchto textů.
Plný text: PDF
|
host ::
RSS.