|
|
Metodika evaluace programů environmentální výchovy
Činčera, Jan
Programy environmentální výchovy a vzdělávání musí často doložit svou efektivitu - základním prostředkem k tomu jsou evaluační výzkumy. Evaluační výzkumy si zadávají zpravidla realizátoři či sponzoři programů a na jejich základě pak získávají informace o efektivitě použitých vzdělávacích metod. Výsledky pak může využít realizátor programu pro zkvalitňování svého programu i externí posuzovatel - například donor pro rozhodování o dalším rozdělování finančních prostředků. Dlouhodobě je pak zisk z evaluačních výzkumů oboustranný: realizátoři připravují kvalitnější programy a program lze obhájit jako přínosný. Předložená metodika má sloužit oběma těmto účelům; může být využita i pracovníky veřejné správy, kteří formální i neformální programy environmentální výchovy z různých důvodů posuzují. Cílem prezentované metodiky je vymezit základní terminologii pro evaluaci programů environmentální výchovy, popsat základní fáze evaluačního cyklu, dále charakterizovat základní alternativní postupy při evaluaci programů, a nakonec identifikovat základní požadavky na evaluační výzkum. Zpracování metodiky vychází z předpokladu, že se ve střednědobém horizontu stanou evaluační výzkumy běžnou součástí environmentální výchovy. Pro dosažení tohoto cíle je zapotřebí, aby se odpovědní pracovníci orientovali v tématice a získali základní porozumění pro možnosti i nároky evaluačních výzkumů.
Plný text:  PDF
|
|
|
Metodika týmové spolupráce a tvorby týmů pro vysokoškolské vzdělávání
Dlouhá, Jana ; Činčera, Jan ; Jančaříková, Kateřina ; Dlouhý, Jiří
Cílem metodiky je poskytnout základní teoretický a především praktický rámec pro vysokoškolské učitele, kteří se snaží o zvýšení podílu samostatné práce studentů v procesu učení a využívají aktivní metody výuky a metodické postupy pro kolaborativní práci studentů. Využití těchto metod výuky/učení podporuje rozvoj důležitých dovedností, jako je např. schopnost řešení problémů v teorii i praxi, rozvíjí kritické myšlení a interpersonální komunikaci; může také zvýšit aktivní zapojení studentů i jejich vzájemnou interakci, což jsou všechno dovednosti velmi důležité pro příští úspěšné uplatnění v mezioborové oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje. Ve vysokoškolském studiu v České republice jsou tyto metody využívány prozatím spíše intuitivně - předložená metodika tak má poskytnout přehled základních pedagogických poznatků a zkušeností, které mohou pomoci jejímu zařazení do výuky ve všech oborech studia. Metodika se zabývá teorií spolupráce ve skupinách: procesy, vztahy, skupinovou dynamikou, možnými bariérami a riziky, které se s tímto způsobem výuky pojí. Jsou popsány možnosti výběru členů týmu, sociální předpoklady skupinové práce, způsoby budování důvěry a metody facilitace skupinových procesů. Stručně jsou rozebrány zásady pro plánování projektu týmové spolupráce, možnosti hodnocení jeho výsledků; jsou ukázána specifika e-learningového prostředí. Ve výuce formou e-learningu přibližuje využití metody týmové spolupráce on-line prostředí potřebám praxe. V týmové práci, kde je úkolem pedagoga podporovat nejen procesy individuálního učení, ale lze též vytvořit podmínky pro tzv. učení sociální, se utváří sociální prostředí, jež pak vstupuje do procesu učení jako jeden z jeho podstatných faktorů. Vzniká typ kooperativního a kolaborativního učení, který má transformativní povahu a je využíván všude tam, kde je cílem navodit změnu nejen v oblasti kognitivní, ale působit i na sociální dovednosti studentů a jejich prostřednictvím podpořit změny ve společnosti.
Plný text: PDF
|
|
|
Klíčové kompetence pro udržitelné jednání v kurikulu preprimárního vzdělávání
Vošahlíková, Tereza ; Teodoridis, Vasilis (vedoucí práce) ; Činčera, Jan (oponent) ; Dostál, Petr (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta ABSTRAKT KLÍČOVÉ KOMPETENCE PRO UDRŽITELNÉ JEDNÁNÍ V KURIKULU PREPRIMÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ PhDr. Tereza Vošahlíková Vedoucí práce Doc. RNDr. Vasilis Teodoridis, Ph.D. Katedra biologie a environmentálních studií Pedf UK Doktorský studijní program pedagogika Externí konzultantka Prof. dr. Ute Stoltenberg Institut für integrative Studien, Leuphana Universität Lüneburg Praha 2012 Disertační práce představuje environmentálně orientované koncepty v preprimárním vzdělávání. Vedoucím motivem celé práce je analýza klíčových kompetencí pro udržitelné jednání. Klíčové kompetence obecně jsou chápány jako nová otevřená forma vzdělávacích cílů. Kurikulum preprimárního vzdělávání definované v širokém smyslu jakožto veškerý obsah vzdělávání (plánovaný, realizovaný i skrytý) představuje výzkumné pole disertační práce. V oblasti kurikula v celosvětovém měřítku se nyní prosazuje nový koncept - vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Provedená studie si klade otázku, jak dalece a úspěšně může být tento koncept implementován v preprimárním vzdělávání na úrovni klíčových kompetencí. Existuje řada obecných strategií a modelů inovace kurikula. Za účelem strukturování empirického šetření byl vytvořen hierarchický model makro-, mezo- a mikrokurikula. Tento model umožňuje sledování shora a zdola...
|
|
|
Charakteristika osobního vztahu k přírodě: úvod do teorie a pojmosloví
Krajhanzl, Jan ; Šulová, Lenka (vedoucí práce) ; Šípek, Jiří (oponent) ; Činčera, Jan (oponent)
Společně s tím, jak v posledních čtyřech desetiletích rostla všeobecná pozornost věnovaná stavu životního prostředí, zvyšoval se také mezioborový zájem o problematiku environmentálního chování. Zatímco normativní výzkum této problematiky se rozvíjí ruku v ruce s environmentální výchovou, vzděláváním a osvětou, poněkud opomíjen zůstává deskriptivní výzkum, který se zabývá popisem vzorců lidského prožívání a chování k životnímu prostředí. Důsledky tohoto nepoměru se projevují v současné praxi: ačkoliv je k dispozici značné množství technik a teorií, jak podporovat proenvironmentální chování, poměrně neznámé zůstávají samotné poznatky o tom, jak lidé prožívají environmentálně-relevantní situace a jak se v nich chovají. Podobná disproporce je patrná také v oblasti terminologie. Předložená disertační práce se zabývá především deskriptivním studiem problematiky prožívání a chování k přírodě se zaměřením na tzv. vztah k přírodě. V úvodních kapitolách podáváme definici environmentálního chování a proenvironmentálního chování a zkoumáme, jaké skupiny faktorů působí na lidské chování k životnímu prostředí. Jednou z těchto skupin faktorů je vztah k přírodě. Uvádíme přehled konceptů, které jsou spojovány s popisem vztahu k přírodě a rozlišujeme přitom tzv. jednodimenzionální pojetí (koncepty odcizení člověka přírodě,...
|
|
|
Práce se šikanou jako součást osobnostní a sociální výchovy
Pospíšilová, Anna ; Valenta, Josef (vedoucí práce) ; Činčera, Jan (oponent) ; Jirásek, Ivo (oponent)
A B S T R A K T Text pojednává o práci se šikanou z pohledu osobnostní a sociální výchovy. Osobnostní a sociální výchova jakožto ucelený koncept nabízí pro práci se šikanou principiální a metodické zázemí, které umožňuje kvalitní reflexi edukační reality. Cílem práce je zmapovat, jak jsou zosobňována témata osobnostní a sociální výchovy probíraná v programech prevence šikany v pátých až sedmých třídách základní školy. Zkoumání proběhlo terénním výzkumem etnografického charakteru. V teoretických východiscích práce vymezuje osobnostní a sociální výchovu, jakožto teoretický rámec, ze kterého výzkum vychází. Následuje definice pojmu zosobnění, který je pro práci v rámci osobnostní a sociální výchovy stěžejní. Další kapitola pojednává o šikaně a vysvětluje, jak byl tento pojem chápán dříve a jak je chápán v současné době. Výzkumná část popisuje metodologii výzkumu. Podává základní informace o provedeném výzkumu a představuje jeho výsledky. Výsledky výzkumu jsou shrnuty ve čtyřech oblastech, kterými jsou zjištění: co vede ke zosobnění, co zosobnění brání, názory lektorů na zosobnění a metodické postřehy k práci lektorů.
|
|
|
Hodnocení environmentálních postojů pomocí testu implicitních asociací
Hylmar, Ondřej ; Jančaříková, Kateřina (vedoucí práce) ; Činčera, Jan (oponent)
Bakalářská práce na téma Hodnocení environmentálních postojů prostřednictvím testu implicitních asociací podává přehled o konceptu environmentální výchovy, základních charakteristikách, metodách a principech výchovy s přesahem a provázaností do oboru ekopsychologie. První, teoretická část vysvětluje základní pojmy a podrobněji se věnuje ekologickému vzdělávání, výchově a osvětě, především cílovými skupinami, moderními pedagogickými metodami a kompetencemi pedagoga. Druhá, výzkumná část je zaměřena na jednu z metod zjišťování postojů k životnímu prostředí, její aplikaci v praxi a vyhodnocení dotazníkového šetření. Cílem bakalářské práce je poskytnout ucelenou informaci o inovativním hodnocení environmentální výchovy, které se od hodnocení, které se běžně používá, odlišuje tím, že eliminuje snahu respondentů zavděčit se osobě, která jim test zadala a tuto aplikaci otestovat pro české prostředí.
|
|
| |
|
|
Klíčové kompetence pro udržitelné jednání v kurikulu preprimárního vzdělávání
Vošahlíková, Tereza ; Teodoridis, Vasilis (vedoucí práce) ; Činčera, Jan (oponent) ; Dostál, Petr (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta ABSTRAKT KLÍČOVÉ KOMPETENCE PRO UDRŽITELNÉ JEDNÁNÍ V KURIKULU PREPRIMÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ PhDr. Tereza Vošahlíková Vedoucí práce Doc. RNDr. Vasilis Teodoridis, Ph.D. Katedra biologie a environmentálních studií Pedf UK Doktorský studijní program pedagogika Externí konzultantka Prof. dr. Ute Stoltenberg Institut für integrative Studien, Leuphana Universität Lüneburg Praha 2012 Disertační práce představuje environmentálně orientované koncepty v preprimárním vzdělávání. Vedoucím motivem celé práce je analýza klíčových kompetencí pro udržitelné jednání. Klíčové kompetence obecně jsou chápány jako nová otevřená forma vzdělávacích cílů. Kurikulum preprimárního vzdělávání definované v širokém smyslu jakožto veškerý obsah vzdělávání (plánovaný, realizovaný i skrytý) představuje výzkumné pole disertační práce. V oblasti kurikula v celosvětovém měřítku se nyní prosazuje nový koncept - vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Provedená studie si klade otázku, jak dalece a úspěšně může být tento koncept implementován v preprimárním vzdělávání na úrovni klíčových kompetencí. Existuje řada obecných strategií a modelů inovace kurikula. Za účelem strukturování empirického šetření byl vytvořen hierarchický model makro-, mezo- a mikrokurikula. Tento model umožňuje sledování shora a zdola...
|
|
|
Charakteristika osobního vztahu k přírodě: úvod do teorie a pojmosloví
Krajhanzl, Jan ; Šulová, Lenka (vedoucí práce) ; Šípek, Jiří (oponent) ; Činčera, Jan (oponent)
Společně s tím, jak v posledních čtyřech desetiletích rostla všeobecná pozornost věnovaná stavu životního prostředí, zvyšoval se také mezioborový zájem o problematiku environmentálního chování. Zatímco normativní výzkum této problematiky se rozvíjí ruku v ruce s environmentální výchovou, vzděláváním a osvětou, poněkud opomíjen zůstává deskriptivní výzkum, který se zabývá popisem vzorců lidského prožívání a chování k životnímu prostředí. Důsledky tohoto nepoměru se projevují v současné praxi: ačkoliv je k dispozici značné množství technik a teorií, jak podporovat proenvironmentální chování, poměrně neznámé zůstávají samotné poznatky o tom, jak lidé prožívají environmentálně-relevantní situace a jak se v nich chovají. Podobná disproporce je patrná také v oblasti terminologie. Předložená disertační práce se zabývá především deskriptivním studiem problematiky prožívání a chování k přírodě se zaměřením na tzv. vztah k přírodě. V úvodních kapitolách podáváme definici environmentálního chování a proenvironmentálního chování a zkoumáme, jaké skupiny faktorů působí na lidské chování k životnímu prostředí. Jednou z těchto skupin faktorů je vztah k přírodě. Uvádíme přehled konceptů, které jsou spojovány s popisem vztahu k přírodě a rozlišujeme přitom tzv. jednodimenzionální pojetí (koncepty odcizení člověka přírodě,...
|
|
|
Charakteristika osobního vztahu k přírodě: úvod do teorie a pojmosloví
Krajhanzl, Jan ; Šulová, Lenka (vedoucí práce) ; Šípek, Jiří (oponent) ; Činčera, Jan (oponent)
Společně s tím, jak v posledních čtyřech desetiletích rostla všeobecná pozornost věnovaná stavu životního prostředí, zvyšoval se také mezioborový zájem o problematiku environmentálního chování. Zatímco normativní výzkum této problematiky se rozvíjí ruku v ruce s environmentální výchovou, vzděláváním a osvětou, poněkud opomíjen zůstává deskriptivní výzkum, který se zabývá popisem vzorců lidského prožívání a chování k životnímu prostředí. Důsledky tohoto nepoměru se projevují v současné praxi: ačkoliv je k dispozici značné množství technik a teorií, jak podporovat proenvironmentální chování, poměrně neznámé zůstávají samotné poznatky o tom, jak lidé prožívají environmentálně-relevantní situace a jak se v nich chovají. Podobná disproporce je patrná také v oblasti terminologie. Předložená disertační práce se zabývá především deskriptivním studiem problematiky prožívání a chování k přírodě se zaměřením na tzv. vztah k přírodě. V úvodních kapitolách podáváme definici environmentálního chování a proenvironmentálního chování a zkoumáme, jaké skupiny faktorů působí na lidské chování k životnímu prostředí. Jednou z těchto skupin faktorů je vztah k přírodě. Uvádíme přehled konceptů, které jsou spojovány s popisem vztahu k přírodě a rozlišujeme přitom tzv. jednodimenzionální pojetí (koncepty odcizení člověka přírodě,...
|
host ::
RSS.