|
|
Interakce struktur polyomavirů se složkami buněčné vrozené imunity
Portychová, Tereza ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Schreiberová, Lucie (oponent)
Tématem této práce jsou poznatky o interakcích struktur polyomavirů se složkami vrozené imunity v infikovaných buňkách. Práce je soustředěna na modelové polyomaviry SV40 a MPyV a lidské BKPyV, JCPyV a MCPyV. Studium vzájemného působení mechanismů vrozené buněčné imunity a polyomavirových struktur je v začátcích. Infekce všemi uvedenými viry indukuje prostřednictvím virového časného LT antigenu odpovědi na poškození DNA (DDR; DNA damage response) nutné pro účinnou virovou replikaci. Poškození DNA může však aktivovat jak kanonicku, tak nekanonicku dráhu indukce interferonové produkce, která vede k antivirovému stavu. Polyomaviry se zdají být rozpoznány imunitním systémem až během replikace jejich genomů v buněčném jádře. Prozatím bylo prokázáno, že indukce interferonu polyomaviry může být zahájena DNA sensorem cGAS a dále aktivací STING (kanonická dráha), ale také po rozpoznání virové RNA proteinem RIG-I. Časné virové LT a st antigeny a pozdní agnoprotein některých polyomavirů prokázaly potenciál regulovat odpovědi vrozené buněčné imunity a ovlivnit tak navození persistence polyomavirů. Klíčová slova: polyomaviry, vrozená buněčná imunita, velký T antigen, malý t antigen, agnoprotein, geny stimulované interferonem
|
|
|
Vývoj techniky pro transfer genů do T-lymfocytů pomocí polyomavirových struktur a peptidu LAH4
Schreiberová, Lucie ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Vopálenský, Václav (oponent)
Efektivní doprava genetického materiálu do T-lymfocytů je klíčová při genové terapii využívající T-lymfocyty s chimérickými antigenními receptory. Dosavadní postupy vyžadují použití potenciálně nebezpečných virových vektorů nebo velké množství vstupního materiálu. Diplomová práce se proto soustředí na prozkoumání nových přístupů pro transfer genů do T-lymfocytů: využití bezpečných viru podobných částic (VLP) odvozených od myšího polyomaviru v kombinaci s amfipatickým kationickým peptidem LAH4. LAH4 má potenciál zvyšovat efektivitu dopravy DNA i virových vektorů do buněk. Systém kombinující VLP a peptid LAH4 byl optimalizován pro dopravu reportérových genů (kódujících GFP a luciferázu) do modelové T-lymfocytární linie Jurkat. Bylo zjištěno, že pomocí VLP se zabalenou DNA nelze efektivně transdukovat buňky Jurkat. Při transfekci buněk samotnou DNA s LAH4 nebylo dosaženo konzistentních výsledků a efektivita transfekce se pohybovala od 0,5 do 19 %. V rámci diplomové práce byl také analyzován vliv fosforylace virových struktur na transfer genů. Byl studován dopad opůsobení virových částic alkalickou fosfatázou na infektivitu viru a bylo nutné analyzovat vliv reakčních složek. Sublytická koncentrace Tritonu-X100 v reakčním pufru pozitivně ovlivňovala infektivitu MPyV více než vlastní defosforylace. V...
|
|
|
Mývalí polyomavirus: příklad nebo výjimka při onkogenezi způsobené polyomavirem?
Schreiberová, Lucie ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Hirsch, Ivan (oponent)
Polyomaviry (PyV) jsou široce rozšířené jak v lidské tak zvířecí populaci a jsou spojené s asymptomatickou perzistentní infekcí. Ve výjimečných případech může infekce PyV způsobovat nádorovou transformaci. V indukovaných nádorech se genom PyV často vyskytuje integrovaný v genomu hostitele. V posledních pár letech byl u mývalů monitorován zvýšený počet velmi agresivních mozkových nádorů a nádorů čichového ústrojí. Tyto nádory jsou spojené s infekcí nově objeveným mývalím polyomavirem, který se v buňkách hostitele vyskytuje v episomální formě. Tato práce se proto soustředila na porovnání dostupných poznatků o mývalím polyomaviru s dosud popsanými mechanismy tumorogeneze u PyV. Na rozdíl od ostatních PyV může u mývalího polyomaviru hrát klíčovou roli fakt, že s velkou pravděpodobností dochází k primární infekci nervových kmenových buněk. V nádorech dochází také k nebývale vysoké expresi virem kódované mikro RNA, která se zdá být zapojena do indukce tumorů. Stejně jako u ostatních nádorů způsobených PyV je v nádorech nalézáno velké množství časných virových proteinů s onkogenním potenciálem. Odhalení dosud neznámých faktorů zodpovědných za rozvoj nádorů způsobených mývalím polyomavirem může přispět k pochopení mechanismů onkogeneze. Klíčová slova Polyomavirus, onkogeneze, mýval severní, nádory mozku
|
host ::
RSS.