|
Veniamin a Juraj Križanić v Rusku
Příhoda, Marek ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Práce je formálně rozdělena na dvě samostatné části - "Juraj Križanié v Rusku" a "Veniamin v Rusku". Podobný přístup je dán faktem, že oba zkoumaní autoři žili v různých dějinných epochách a jejich díla vznikala v rozdílné historické situaci a s jiným záměrem. Přes tyto odlišnosti jsme přesvědčeni, že psát o nich v rámci jedné práce má svoje opodstatnění a svůj smysl. Oba působili v Rusku v obdobích jeho historie, která můžeme charakterizovat jako přechodná. V případě Veniamina v údobí vymezeném ukončením formální závislosti moskevského vládce na tatarských chánech (1480), sjednocením velké části severovýchodní Rusi do jednoho celku s centrem v Moskvě a dobou Ivana IV. Hrozného (1547 - 1584). U Križaniée se jednalo o dobu mezi tzv. Smutou (1584 - 1613) a nástupem nové dynastie Romanovců ( 1613) na jedné straně a reformami Petra I. (1689 - 1725) na straně druhé. Jejich názory se utvářely zcela pod vlivem tradice evropského Západu, přesto se oba (každý vlastním způsobem) stali součástí duchovnosti staré Rusi a reagovali na situaci, v níž se moskevský stát jejich doby nacházel. Oba s sebou na Východ přinesli nové impulsy a oba (byť v odlišných podmínkách a rozsahu) ovlivnili (nebo se o to vědomě pokusili) politický a myšlenkový vývoj Moskevské Rusi. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
Pierre Roland François Butet and his Léxicologie latine et française
Nikolovová, Pavla ; Duběda, Tomáš (oponent) ; Štichauer, Jaroslav (vedoucí práce)
V této práci analyzuji lexikologický systém navržený P. R. F. Butetem v roce 1801. Mým hlavním cílem je vysvětlit, jakým způsobem Buteta inspiruje rozvoj přírodních věd jeho doby a poukázat na originalitu a modernost jeho metody. Představuji Butetovo dílo v jeho filozofickém, vědeckém a lexikologickém kontextu, popisuji jeho teoretická východiska a shrnuji a komentuji jeho hlavní závěry. Z tohoto pohledu objasňuji analogii s Lavoisierovým systémem chemického názvosloví a rozebírám příčiny této neobvyké inspirace stejně jako její důsledky. Při porovnání Butetova lexikologického systému s moderní lingvistickou teorií ukazuji podobnosti, které lze nalézt mezi oběma přístupy, a vysvětluji případné rozdíly. Mé závěry dokazují, že analytické nástroje, které Butet objevil pro účely svého zkoumání, jsou v zásadě shodné s těmi, které používá moderní lingvistika, přestože jsou uvedeny pod jiným názvem.
|
|
Kaple v pražských nemocnicích a sociálních ústavech v době od vlády Josefa II. do začátku 1. světové války
Spoustová, Ludmila ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Biegel, Richard (oponent)
Resumé Kaple v pražských nemocnicích a sociálních ústavech v době od vlády Josefa II. do začátku 1. světové války Práce popisuje, po úvodním přehledu vývoje zdravotní a sociální péče v Čechách, potažmo v Praze, kaple v nemocnicích a sociálních ústavech v Praze postavených v období od vlády Josefa II. až po začátek první světové války (kaple ve všeobecné nemocnici, v Klarově ústavu, kostel sv. Karla Boromejského při nemocnici Pod Petřínem, kaple v německé dětské nemocnici, Kupecké nemocnici, v sirotčinci ve Vítkově ulici, Zemské porodnici, chudobinci u sv. Bartoloměje, slepeckém ústavu Francisco Josephinu, ústavu Mariánské kongregace, ústavu pro hluchoněmé a sanatoriu Červeného kříže). Je popsána architektura kaplí i jejich vnitřní vybavení s přihlédnutím k soudobým uměleckým trendům i k stavu církve a společnosti dané doby. Jednotlivé budovy jsou zařazovány podle užitého architektonického stylu (klasicismus, neoklasicismus, historizující slohy: neogotický, neorománský, neobarokní; počátky secese), samostatně je zhodnocena jejich malířská a sochařská výzdoba v rámci náboženské výtvarné produkce 19. století (nazarénská tradice), krátce je nastíněna i otázka objednavatelů jednotlivých objektů.
|
|
Stres a jeho zvládání
Zuzaňák, Vojtěch ; Reichel, Jiří (oponent) ; Šnýdrová, Ivana (vedoucí práce)
Rozhodnutí věnovat se ve své bakalářské práci fenoménu stresu se zrodilo při četbě knihy Stres a zdraví indického lékaře Vinaye Joshiho v rámci přípravy ke zkoušce z Mentální hygieny. Autorův výklad problematiky optikou činnosti orgánů a tělesných systémů v průběhu původně vysoce adaptivní stresové reakce mě velmi oslovil a od té doby řadím toto téma mezi oblasti svého zájmu. Práce je rozdělena na celkem čtyři části. Část první (Stres) přináší nezbytný úvodní pohled do zvolené problematiky - jak prastarý evolučně zformovaný mechanismus unifikované záchranné reakce v podmínkách současného světa a pod tíhou relativně nedávno vzniklé masy vnitřních a vnějších podnětů pozbývá svou adaptační funkci a naopak může za určitých podmínek představovat pro člověka příčinu vážných problémů včetně zdravotních. Tyto podněty - takzvané stresory - kategorizuje a zevrubně popisuje. Věnuje se klíčovým činitelům míry relativně trvalé odolnosti vůči stresorům v čele s vrozeným typem temperamentu. Poslední oddíl první části se v návaznosti na mé studijní zaměření věnuje vztahům mezi stresem a řízením lidských zdrojů, zejména doložením důležitosti této problematiky pro oblast nakládání s lidskými zdroji a řízení lidí v organizacích a popisem konkrétních opatření pro udržení pracovní zátěže v rozumných mezích.
|
|
Pedagogický přínos učitelského ústavu kongregace Školských bratří ve Svatém Janu pod Skalou
Valentová, Radka ; Matějek, Marek (vedoucí práce) ; Eliáš, Vojtěch (oponent)
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra pastorálních oborů a právních věd Mgr. Radka Valentová PEDAGOGICKÝ PŘÍNOS UČITELSKÉHO ÚSTAVU KONGREGACE ŠKOLSKÝCH BRATŘÍ VE SVATÉM JANU POD SKALOU Bakalářská práce / Résumé Vedoucí práce: ThLic. PhDr. Marek Matějek, Ph.D. Práce, která je čtenáři předložena, si klade za cíl popsat osudy školy vychovávající křesťanské pedagogy a zaznamenat specifika kurikula Školských bratrů. Snahou autorky je zachytit nejen průběh profesní formace kandidátů učitelství, ale i zcela ojedinělou formaci osobnostně sociální, která ve Svatém Janu pod Skalou probíhala a zapříčiňovala výjimečnost absolventů na trhu práce. Dále hledá kořeny semknutosti absolventů, z nichž dva dosud žijící pamětníci významným způsobem přispěli ke vzniku práce. V úvodu práce je možno se seznámit s počátky vzniku Kongregace školských bratrů. Nejprve tedy s jejím zakladatelem, francouzským světcem Janem Křtitelem de la Salle a neutěšenými poměry školství v 17. století. Vznik Kongregace Školských bratří jako odpověď na potřeby doby líčí podkapitola následující. O ideologickém základu pedagogických zásad hovoří podkapitola předkládající seznam dvanáctera ctností dobrého učitele křesťanských škol, čerpajícího z odkazu sv. Jana a rozšířeného o poznatky z pedagogické praxe 18. století popsané...
|
|
Eklesiologické názory Rogera Haighta S.J.
Kratochvíl, Lukáš ; Jandejsek, Petr (oponent) ; Noble, Ivana (vedoucí práce)
Americký jezuita Roger Haight dokončil v roce 2008 třetí svazek svého díla o eklesiologii pod názvem Christian Community in History. V prvních dvou svazcích věnovaných historické a komparativní eklesiologii se Haight snaží najít souvislosti a změny v dějinách společnosti a v dějinách církve. Jeho cílem je zachytit církev v její dějinném kontextu, aby mohl postihnout vliv doby na její specifické uspořádání a podobu. Výsledkem tak je empirický soubor principů napomáhajících k úvahám o církvi v kterékoliv době. Záverečný svazek Haightova díla pak vychází z těchto principů, a s jejich pomocí se snaží popsat transdenominační církev. Ta jde napříč všemi církvemi, je jejich nejhlubším jádrem a vytváří kontinuitu s apoštolskou církví prvního století. Na základě společného jádra pak Haight argumentuje pro částečné společenství církví. Vyzývá církve, aby na základě toho co mají společného mezi sebou potvrdili částečné společenství, protože to co je pojí je mnohem důležitější než to co je rozděluje. Haightův závěrečný díl Christian Community in History je konstruktivní eklesiologií. Spolu s jeho předchozímu publikacemi Jesus Symbol of God a Dynamics of Theology pak představují pokus zůstat věrný apoštolské víře v dialogu s dnešním světem. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
Obraz lidských vášní v Histoires tragiques (1619) od Françoise de Rosseta
Kabarová, Anísa ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Ve druhé polovině 16. století se ve francouzské literatuře prosazuje nový žánr - "histoire tragique" (tragický příběh). Hlavním námětem těchto přIběhů je podrobný a realisticky vylíčený sled dramatických událostí - násilných činů, kterých se jejich hrdinové dopouštějí pod vlivem silné vášně, a tragických konců, k nimž tyto zločiny vedou. Jejich autoři se kriticky vymezují vůči rytířskému a pastorálnímu románu, ve svých výrazových prostředcích a literárních postupech však zůstávají namnoze poplatní jejich tradici. Prozaik a překladatel Franyois de Rosset (1570-1619) inovuje žánr tím, že případy odstrašujících následků slepé lásky a nezřízené ambice demonstruje na skutečných událostech své doby či nedávné minulosti. Předmětem této práce je analýza pojetí vášní v Rossetově nejslavnějším díle - Histoires tragiques (1619). V první části práce definujeme pojem vášně v dobové filozofické a literární tradici. Druhá část je věnována pojetí lásky a ambice (dvou nejsilnějších vášní podle Rosseta i dobového filozofického diskurzu) v několika vybraných tragických příbězích. V této části jsme se také zaměřili na to, jak Rossetovy příběhy odráží společenskohistorické proměny, kterými prochází Francie v 1. polovině 17. století (upevňování absolutistické monarchie a postupnou disciplinaci staré válečnické šlechty).
|
|
Židovské svatební obřady v Čechách a na Moravě v minulosti a přítomnosti
Veselská, Dana ; Štěpánová, Irena (vedoucí práce) ; Sochorová, Ludmila (oponent)
Všechny obřady vztahující se k životnímu cyklu židovské populace mají hluboké biblické (starozákonní) kořeny. Ně ranného středověku upraveny pod tlakem okolní křesťanské majority, přesto sev některých obřadech projevuje jejich původ v oblasti předního Východu (zahanevěsty, nošení obřadního prstenu na ukazováku pravé ruky ženy, některé obřadzvyklosti s ochrannými podtexty). Vlivy majority nacházíme ve svatebních obřadech židovské minority v Čechách a na Moravě především v období uvolňování restriktivních zákonných norem ve 2. polovině 19. století. Tehdy můžeme ve větší míře pozorovat pronikání asimilačních vlivů např. ve volbě místa sňatku (doodehrávajícího se pouze ve výsostně židovském prostředí ghett a synagog) nebo vvětším důrazu na přizpůsobování se zvyklostem majoritních sekulárních kruhů (svatební kytice, pozvánky, oděv, památeční alba apod.). Nejvýznamněji a nejvíce se obě skupiny (majorita a minorita) ve svých svatebních obřadech prolnuly v období tzv. 1. českoslovens nosti tehdejší doby na svobodný projev vůle jedince se projevoval i v postupném odklonu židovských snoubeneckých párů od náboženských obřadůtakových směrem k prostým úředním aktům. V důsledku tragických událossvětové války a přístupu režimu vládnoucího od roku 1948 k židovské minoritě nejenže byl téměř dokonán odklon zbytků původní...
|
|
Ikonoklasmus doby husitské
Rejlek, Vladimír ; Kubín, Petr (oponent) ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce)
Několik desetiletí husitských Čech patří k těm obdobím národních dějin v jejichž interpretaci historiografií lze vysledovat zásadní polarisaci názorů odvozenou zejména v dřívějších dobách od subjektivního konfesního nebo filosofického zaměření pisatelů. Táborské oddíly putující pod znamením kalicha tak mohly zároveň býti loupežnými rotami řemeslných vrahů stejně jako pro jiného národními bojovníky za ideály pravdy a víry čelící invasi sil feudální reakce. Apologetickému rázu některých spisků odpovídal i pečlivý výběr fakt opírající se jednak o relativně nepříliš četnou, ale novými nálezy a edicemi se postupně rozšiřující pramennou základnu, jednak o práce Wácslava Wladiwoje Tomka, Františka Palackého a později i Josefa Pekaře považované obecně za klasické. V tomto sporu o smysl husitských dějin se opakovaně setkáváme s argumentací o brutalitě husitů, kteří likvidovali nejen své angažované politické odpůrce, ale vyvražďovali i ženy a děti, vypalovali kostely a kláštery a jejich ničení se nezastavilo ani před uměleckými díly. Dovolávat se zde mohli i svědectví Palackého, který ve svých Dějinách národa českého napsal: "zástupové rozjitření obořili se nejprve outokem na ty kláštery a kostely, kterýchžto kněží nejvíce byli v nenávisti vpadli. Vypáčivše dveře jejich násilím, potřískali v nich všecky ke službám...
|
|
Maloměstské obrázky Františka Heritese
Adamová, Bohumila ; Menclová, Věra (oponent) ; Vaněk, Václav (vedoucí práce)
V poslední čtvrtině 19. století žili v jihočeských Vodňanech tři tehdy významní spisovatelé. Ve starobylém lékárnickém domě vedle kostela bydlel František Herites, lékárník, purkmistr a autor maloměstských povídek. Opodál, v jiném domě na náměstí, měl notářskou kancelář Heritesův vrstevník a přítel Otakar Mokrý, básník a překladatel polské poezie, dodnes nazývaný "básníkem Jihočeských melodií". Do třetice v domě U Čápů žil několik let spisovatel z této trojice nejslavnější, Julius Zeyer. Příznivé okolnosti dovolily těmto třem různorodým (a přesto si v mnohém podobným) osobnostem potkat se a důvěrněji se poznat. Během krátké doby se vytvořilo v malém venkovském městě uskupení, které vešlo do místních dějin pod názvem "vodňanský literární trojlístek". Tehdy to byli autoři místním obyvatelstvem poměrně oblíbení a čtení, dnes je jejich dílo polozapomenuté. V dějinách literatury je z těchto tří autorů nejznámější dílo Julia Zeyera. Otakar Mokrý a František Herites jsou pouhá jména jihočeských rodáků, která mají pro dnešní dobu význam již jen historický. Dílo Františka Heritese je velmi různorodé a značného rozsahu: souborné vydání veškerých jeho textů by zahrnovalo nejméně dvacet svazků. Literární věda jim doposud nevěnovala náležitou pozornost, většina z dostupných informací vychází především z biografických...
|
host ::
