|
|
Reprodukční strategie gekonů: role makroevolučních novinek i fenotypové plasticity.
Kubička, Lukáš ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent) ; Boukal, David (oponent)
Předkládaná disertační práce se skládá z úvodu a čtyř kapitol, které spojuje téma reprodukčních strategií gekonů. Kapitoly se pak skládají ze čtyř publikací a jednoho rukopisu v recenzním řízení. Všichni gekoni mají společnou reprodukční vlastnost, tzv. invariantní snůšku, pro niž je charakteristický malý a hlavně stálý počet vajec v rámci jedné snůšky. První kapitola ukazuje, že invariantní snůška gekonů vznikla patrně selekcí na zvyšování investice do jednotlivých potomků, zatímco u anolisů (nepříbuzné skupiny ještěrů s invariantní snůškou) vznikla nejspíš selekcí na redukci zátěže gravidní samice. Závislosti zjištěné z mezidruhových alometrií velikosti vejce a celé snůšky anolisů a gekonů lze interpretovat i v širším kontextu šupinatých plazů (Squamata). Druhá kapitola se zabývá strategií investic do reprodukce, růstu a tukových zásob u gekona Paroedura picta, u nějž se mezi jednotlivými sledovanými parametry životních strategií překvapivě uplatňuje alokační hierarchie. Vliv teploty na rychlost reprodukce stejného druhu gekona je předmětem třetí kapitoly. Pozorovaná závislost rychlosti reprodukce na teplotě je pravděpodobně řízena jiným mechanizmem, než jaký předpokládá testovaný univerzální vztah navrhovaný v rámci tzv. Metabolické teorie ekologie. Poslední kapitola je věnována dvěma pracím,...
|
|
|
Určení pohlaví u gekonů rodu Phelsuma
Peš, Tomáš ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Kverková, Kristina (oponent)
Gekoni (Gekkota) jsou druhově velmi pestrou skupinou šupinatých plazů. Druhová bohatost gekonů je spojena s rozmanitými způsoby určení pohlaví. Můžeme se zde setkat se samčí i samičí heterogametností, environmentálním určením pohlaví, či asexualitou. Různorodost gekonů dělá tuto skupinu velmi zajímavou z hlediska studia evoluce určení pohlaví. Vzhledem k velkému počtu druhů známe způsob určení pohlaví pouze u zlomku taxonů. Rod Phelsuma byl v tomto směru zkoumán jen velmi málo a až na jednu výjimku nejsou publikovaná data příliš věrohodná. V této diplomové práci byl pomocí inkubačního experimentu zkoumán způsob určení pohlaví u Phelsuma laticauda a Phelsuma nigristriata. Prokázal jsem, že oba druhy mají environmentální určení pohlaví. U vylíhlých jedinců byl zkoumán také vliv inkubační teploty na morfologické vlastnosti (velikost těla). Možné přetrvání tohoto vlivu do dospělosti bylo znovu otestováno v jednom roce života těchto gekonů.
|
|
|
Evoluce komplexity a procesní kapacity mozku u ptáků: Řešení problému pomocí isotropické frakční homogenizace
Kocourek, Martin ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
Nejzákladnějším principem komparativních věd vždy bylo a je hledání podobností a rozdílů. Proto jsou lidé fascinovaní kognitivními schopnostmi krkavcovitých ptáků a papoušků a jejich podobností s těmi lidskými. Dlouho byla výjimečnost těchto druhů vysvětlována relativní velikostí jejich mozků. Vlastní procesní kapacita však není založena na velikosti mozku, ale na jeho vnitřní architektuře a počtu neuronů a synapsí. Dnes, díky metodě izotropní frakcionace, již máme informace o počtu neuronů u stovek druhů savců, ptáků a plazů. V této své práci analyzuji zda, a případně jak, se buněčná škálovací pravidla odlišují v rámci třídy ptáci (Aves). Pro ptačí mozek jsou typické velké počty neuronů a s tím související vysoké neurální hustoty, které jsou u hrabavých (Galliformes) srovnatelné s těmi savčími a u pěvců (Passeriformes) a papoušků (Psittaciformes) dokonce převyšují hustoty neuronů pozorované u primátů. Odlišná je také distribuce neuronů. U pěvců a papoušků, a výsledky naznačují, že jde o trend společný pro celou skupinu Telluraves, se největší část neuronů nachází v koncovém mozku, potažmo v palliu. Pro hrabavé, a zdá se že i zbývající ptačí skupiny, je typické, že se většina jejich neuronů nachází v mozečku. Naprostou většinu neuronů mají v mozečku také savci, což by naznačovalo, že se může jednat...
|
|
|
Mechanisms of reproductive isolation between two hybridizing passerine species, the common nightingale and the thrush nightingale
Poignet, Manon ; Reifová, Radka (vedoucí práce) ; Choleva, Lukáš (oponent) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
v - ABSTRACT (in Czech) - Stěžejním krokem při vzniku nových druhů je evoluce reprodukčně izolačních mechanismů oddělujících genofondy nově vznikajících druhů. O molekulární, fyziologické a genetické podstatě reprodukční izolace víme i přes rostoucí počet studií stále málo. Na příkladu dvou přirozeně hybridizujících druhů pěvců, slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) a slavíka tmavého (L. luscinia), jsme zkoumali různé mechanismy reprodukční izolace se zaměřením na postkopulační prezygotické a postzygotické izolační mechanismy. Tyto dva druhy slavíků se oddělily před ~1,8 miliony lety a v současnosti se kříží v sekundární kontaktní zóně probíhající napříč střední a východní Evropou. V rámci této dizertační práce jsme analyzovali genetické složení sekundární kontaktní zóny a ukázali, že v hybridní zóně jsou dominantní rodičovské formy, zatímco F1 hybridů (3,4 %) a časných zpětných kříženců (3,1 %) se zde vyskytuje málo a F2 hybridi úplně chybí. To naznačuje silnou, ale neúplnou reprodukční izolaci. F1 hybridní jedinci byli čtyřikrát častější z jednoho směru křížení než z druhého, což indikuje asymetrickou hybridizaci. Dále jsme ukázali velké mezidruhové rozdíly v morfologii spermií. Spermie slavíka obecného měly delší a širší střední část a bičík, zatímco spermie slavíka tmavého měly větší akrozom. Tyto...
|
|
| |
|
|
Poměry pohlaví u plazů v závislosti na typu určení pohlaví
Palata, Tomáš ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují poměry pohlaví v populacích plazů a tyto faktory se mohou lišit na každé úrovni poměru pohlaví. Pozorovaný poměr pohlaví je tak výsledkem komplexních procesů. Jedním ze základních faktorů, který v tomto ohledu hraje roli, je způsob určení pohlaví. U plazů jsou rozlišovány dva typy určení pohlaví. Jedná se o genotypové určení pohlaví (GSD), kdy je pohlaví určeno během splynutí gamet na základě přítomnosti pohlavních chromozomů. Druhy s GSD mají vyrovnanější poměry pohlaví po narození, či vylíhnutí a v dospělosti se vyskytuje častější mortalita heterogametického pohlaví. Dále existují druhy s environmentálním určením pohlaví (ESD), jejichž pohlaví je určeno teplotou během termosenzitivní fáze inkubace vejce. Tyto druhy mají naopak poměry pohlaví po vylíhnutí mnohem variabilnější a tato variabilita může být zachována až do dospělosti. Tato práce se zaměřuje na rozdíly v poměrech pohlaví u druhů s GSD a ESD. Zabývá se i otázkou ohroženosti populací plazů s ESD z hlediska vychýlených poměrů pohlaví v důsledku současné změny klimatu. Klíčová slova: poměr pohlaví, plazi, určení pohlaví, GSD, ESD, změna klimatu
|
|
|
Evoluce pohlavních chromozómů u vybraných taxonů kostnatých ryb (Teleostei)
Pavlica, Tomáš ; Sember, Alexandr (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
Kostnaté ryby tvoří nadpoloviční většinu obratlovců na zemi. Disponují širokou škálou mechanizmů pohlavní determinace a diferenciace, včetně devíti dosud známých systémů pohlavních chromozómů. Rybí pohlavní chromozómy jsou obecně považovány za evolučně mladé a jsou proto vhodné pro studium časných fází vývoje těchto unikátních oblastí genomu. Úkolem mé diplomové práce bylo analyzovat výskyt a úroveň diferenciace pohlavních chromozómů u dvou druhů halančíků rodu Nothobranchius a u jednoho zástupce širokohlavců rodu Bunocephalus metodami standardní a molekulární cytogenetiky. Analyzované populace halančíků N. kadleci a N. furzeri sdílely systém pohlavních chromozómů XY. I přes obvykle výraznou heteromorfii pohlavních chromozómů, komparativní genomová hybridizace (CGH) neodhalila oblast diferenciace. Analýza synaptonemálních komplexů v kombinaci s mapováním 18S rDNA a telomerických sekvencí metodou fluorescenční hybridizace in situ (FISH) ukázala téměř výhradně standardní párování pohlavních chromozómů s přispěním synaptického přizpůsobení. U samic jedné populace N. furzeri jsem v pachytene pozoroval malý nadpočetný chromozóm, který se nevyskytoval v mitóze analyzovaných somatických tkání. Distribuce oblastí rekombinace se mírně lišila v rámci omezeného studovaného vzorku mezi samci a samicemi: u...
|
|
|
Omezení a evoluce velikosti vajec a mláďat u amniotických obratlovců
Kubát, Jan ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Amniotičtí obratlovci (savci a plazi včetně ptáků) vykazují značnou rozmanitost v relativní velikosti vejce/mláděte vzhledem k velikosti matky. Tato práce shrnuje mechanismy určující velikost vajec a mláďat (např. morfologická či fyziologická omezení, kompromis mezi počtem a velikostí). Zvláštní zřetel je věnován srovnání alometrických vztahů velikosti vejce/mláděte vůči velikosti matky mezi jednotlivými skupinami a jejich determinantám.
|
|
|
Vztah mezi rychlostí vývinu a velikostí vejce u plazů
Mrskočová, Jana ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Z dosavadních analýz vyplývá, že na velkých taxonomických škálách existuje pozitivní vztah mezi hmotností vejce a dobou embryonálního vývinu. Zdá se tedy, že živočichové by měli řešit trade-off mezi hmotností vejce a rychlostí vývinu. Některé studie (nejen u plazů) však dokládají, že vztah mezí rychlostí vývinu a hmotností vejce je taxonově specifický. Studie provedené na vnitrodruhové úrovni se liší v závěru, zda korelace mezi dobou vývinu a hmotností vejce existuje či ne. Navíc existuje řada faktorů (například posuny v ontogenetických stádiích embrya v době snesení vejce, přítomnost diapauzy během embryonálního vývinu, synchronizace doby líhnutí mláďat, teplota a vlhkost prostředí), které značně komplikují analýzu vztahu mezi hmotností vejce a rychlostí vývoje. Za nejdůležitější zavádějící faktor považuji teplotu, kterou se různí autoři snažili odfiltrovat odlišnými způsoby, avšak nikdy ne zcela uspokojivě. Tato práce se snaží doložit, že vztah mezi velikostí vajec a dobou embryonálního vývoje není dostatečně a jednoznačně znám, a poukázat na zdroje komplikací při jeho zkoumání.
|
|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypů u gekonů (Squamata: Gekkota)
Koubová, Martina ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Choleva, Lukáš (oponent)
Gekkota je početná a velmi rozmanitá skupina šupinatých plazů (Reptilia: Squamata) s téměř globálním rozšířením. O fylogenezi skupiny byla stanovena řada hypotéz, tradičně založených na morfologických poznatcích. Klíčový přerod ve fylogenetických vztazích skupiny nastal s příchodem molekulárních analýz, jejichž výsledky se oproti tradičnímu pojetí výrazně liší, a to i postavením základních vnitřních linií. Tento fakt má klíčový význam pro studium karyotypové evoluce skupiny. Za ancestrální karyotyp je považován karyotyp 2n=38 se všemi chromozomy akrocentrickými. U některých druhů zůstal tento karyotyp zachován, u jiných je prokazatelný vliv chromozomových přestaveb, kterým dominují Robertsonovské fúze a pericentrické inverze. Diploidní počet chromozomů v sadě se pohybuje od 16 k 46, ale nejběžnější je karyotyp o 38 chromozomech, převážně akrocentrických, postupně klesajících ve velikosti. Zajímavou charakteristikou skupiny je nebývalá variabilita ve způsobech určování pohlaví. Najdeme zde druhy s teplotně určeným pohlavím i druhy s genotypicky určeným pohlavím, a to obou typů XX/XY a ZZ/ZW. Data o pohlavních chromozomech jsou dosud známá pouze u 17 druhů. Pohlavní chromozomy se velmi liší v morfologii a dosud nebyla prokázána jejich homologie u žádných sesterských druhů. Vše nasvědčuje tomu, že ke vzniku...
|
host ::
RSS.