|
| |
|
|
Problém teologie milosti u sv. Augustina
Spiegelová, Veronika ; Rybák, David (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent)
Tato práce pojednává o sv. Augustinovi a jeho teologii milosti. Jedná se o stručné představení kontextu Augustinovy filosofie, vysvětlení základních pojmů a souvislostí a především o interpretaci Augustinovy nauky o milosti, kterou rozvíjí v návaznosti na myšlenky novozákonního autora apoštola Pavla. Práce nastiňuje postupný vývoj Augustinovy nauky o milosti od jeho raných úvah, přes způsob, jakým se problém milosti explikoval v jeho sporu s Pelagiem, až po krajní podoby jeho teologie ̶ učení o predestinaci, jak je představeno v Odpovědi Simplicianovi. V neposlední řadě je představena korespondující tematika problému lásky, a to především lásky k bližnímu, jak ji rozvíjí Hannah Arendthová ve svém díle Láska a sv. Augustin.
|
|
|
The Aaronic Blessing
Svoboda, Boris ; Beneš, Jiří (vedoucí práce) ; Vymětalová Hrabáková, Eva (oponent)
SVOBODA, Boris: Áronovské požehnanie. [Záverečná práca] / Boris Svoboda. - Univerzita Karlova v Praze. Husitská teologická fakulta; - Vedúci práce: Doc. Mgr. Jiří Beneš, Th.D. - Stupeň odbornej kvalifikácie: Magister. - Praha: HTF UK, 2014. 65 s. Táto práca sa zaoberá výkladom textového oddielu Áronovského požehnania z knihy Numeri 6,22-27. Jej cieľom je okrem vykreslenia teologického významu tohto oddielu aj poskytnutie prieniku do významu fenoménu požehnania v Starom zákone. Dosah tejto teologickej reflexie presahuje hranice starozákonného židovstva a poskytuje impulzy i pre kresťanskú teológiu a pre použitie a rozvinutie požehnania aj v jej kontexte. Výsledky exegézy môžu priniesť poznatky k chápaniu požehnania nie len vo svojom pôvodnom kontexte, ale aj v chápaní jeho dosahu v dnešnej spoločnosti. Požehnanie dáva výrazné impulzy pre osobný život, ale je tiež prepojené s otázkami celej spoločnosti a s približovaním sa cieľu pokoja a takého stavu sveta, v ktorom je realizovaná Božia vôľa. KĽÚČOVÉ SLOVÁ: kňaz, kňazské, požehnanie, Áron, Áronovské, Izrael, Starý Zákon, Numeri, pokoj, milosť Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
O vztahu pokory a pýchy
Smetana, Pavel ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Tato práce se zabývá zkoumáním pokory z pohledu její nepostižitelnosti - nedefinuje pokoru a ani se o to nesnaží. Naopak obchází okolo fenoménu pokory a porůznu na něj ukazuje. Využívá k tomu příkladů zejména z díla Komenského, na než navazuje prostřednictvím paralel například viděných u Junga, Foucaulta, Berďajeva, Jüngera, Drewermanna a dalších autorů. Vymezuje pokoru oproti pýše na příkladu odlišnosti "epoché" u Descarta a Komenského, pýcha je v podstatě spatřována tam, kde člověk neponechává žádnou nesamozřejmost a zcela pohltí svět svým úsudkem; je zde též využita Husserlova kritika Descartova pojetí epoché; z tohoto pohledu je zmiňována také kritika Machiavelliho u Komenského. Odtud práce princip pokory spatřuje v blízkosti principu víry, nebo alespoň obecného vědomí vyšší instance než jakou je člověku jeho vlastní vědomí. Princip pokory je blízký také principu milosti - pro taková zpříkladnění práce pojednává také o Simone Weil a jejím náhledem tíže a milosti; milost je z tohoto pohledu nesamozřejmý krok mimo výkonovou stránku lidského světa. Práce se zmiňovanými jevy zabývá jednak na úrovni pojímání světa, později na úrovni náhledu na lidství (člověk se člověkem teprve stává, je-li lidský) a nakonec naznačuje vazbu pokory k přesahu prostého lidského životního horizontu, ke smrti - coby...
|
|
| |
|
| |
|
|
Působení milosti v životních stavech
Grimmerová, Monika ; Brož, Prokop (vedoucí práce) ; Mohelník, Tomáš (oponent)
Působení milosti v životních stavech. V práci je zpracován pohled na Boží milost jako zvláštní dar Boží pro každý životní stav. Vycházím ze skutečnosti, že člověk by bez Boha, který ho stvořil nebyl nic, byl Bohem stvořen. Bez jeho milosti by nemohl ani dosáhnout spásy. Zpracovává základní dělení milosti na milost posvěcující a milosti svátostné. O působení milosti v životě člověka je pojednáno v části povolání a vyvolení. Realizace života v milosti je zobrazena ve čtyřech životních stavech: laickém, zasvěceném, služebném kněžství a manželském. Práce se snaží zobrazit velikost a účinnost daru Boží milosti, která vede člověka celým jeho životem. Klíčová slova svátosti povolání vyvolení životní stav
|
|
|
The Puritan view of death: attitudes toward death and dying in Puritan New England
Holubová, Petra ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Robbins, David Lee (oponent)
Puritánský postoj ke smrti je jednoznačně ambivalentní a spojuje jak radostné očekávání nebeské blaženosti, tak úzkostnou bázeň a strach ze zatracení. Představa smrti se puritánům spojovala s tématikou migratio ad Dominum ve chvílích, kdy byli přesvědčeni o působení spasitelné milosti ve svých životech. Jakmile však prohrávali svůj zápas s hříchem a svou vlastní zkažeností, převážil u nich děs ze smrti. Domnívám se, že příčnou této dvojznačnosti smrti je napětí přítomné ve dvou kalvinistických doktrínách: v doktríně o predestinaci, která předpokládá naprostou závislost člověka na svrchovaném a nevyzpytatelném Bohu a v doktríně o ujištění, která znemožňuje získání plného ujištění o spáse. Příkaz memento mori vedl puritány ke snaze využít co nejefektivněji čas jim svěřený a dal vzniknout typické protestantské etice práce. Nejistota týkající se posmrtného osudu provázela puritány již od dětství, kdy smrt a důsledky zatracení byly používány jako nástroj k urychlení duchovní zralosti a obrácení. Brzké zahrnutí dětí do diskurzu o smrti bylo mylně interpretován jako důkaz o neexistenci konceptu dětství v puritánské Nové Anglii. Příklady umírání puritánských "svatých," zachycené v duchovních životopisech byly myšleny jako ars moriendi a dokazují, že umírat s bázní bylo považováno za lepší, než spolehnutí se na...
|
|
|
"Ve své lásce nás předem určil..." Předurčení. Svatý Pavel, svatý Augustin a Vladimír Boublík
BRICHCÍNOVÁ, Kateřina
Nauka o předurčení byla v západní teologii po staletí zatížena dualistickou koncepcí svatého Augustina. Biskup z Hippo se domníval, že Božím záměrem je zjevit své milosrdenství na malém počtu předurčených ke spáse a svou spravedlnost na nepoměrně větší mase po právu zavržených hříšníků. Nabyl přesvědčení, že spása je naprosto nezasloužený dar a následně popřel význam lidské svobody. Jeho výklad v člověku vzbuzoval spíše úzkost než naději, o které hovoří Písmo. Vladimír Boublík se odvážil postavit Augustinově autoritě a předložil docela odlišné řešení, opírající se o novodobou exegezi pavlovských listů. Předurčení definoval jako neodvolatelné Boží rozhodnutí, jehož obsahem je účast celého lidstva na Božím životě v Kristu. Přítomná práce ukazuje, že Boublíkova teologie vychází nikoliv jen z akademického, ale především z bytostného hledání odpovědi na otázku lidského osudu, poznamenaného hříchem, utrpením a smrtí. Rýsuje se již na stránkách duchovního deníku, který si autor vedl v době svých studií. Celá jeho tvorba prozrazuje záměr oslovit současného člověka a vést ho ke Kristu, který stojí ve středu autorova uvažování. Tato práce je pokusem na českého exilového teologa navázat. Představuje jeho pojetí předurčení a v některých bodech ho dále rozvíjí. Mimo jiné vnáší světlo do dříve nevyjasněného problému Kristova prvenství v předurčení. Teze Vladimíra Boublíka je konfrontována s námitkami, jež proti ní byly vzneseny, a její obsah je porovnán s obsahem dnešního příspěvku k danému tématu.
|
host ::
RSS.