|
|
Reflexe a rekonstrukce kritické teorie sportu
Ondráček, Vojtěch ; Hauser, Michael (vedoucí práce) ; Růžička, Jiří (oponent) ; Numerato, Dino (oponent)
Předkládaná práce se zabývá kritickou teorií sportu, která vzniká v šedesátých letech 20. století ve Francii. Na základě analýzy textů hlavního představitele tohoto projektu Jean-Marie Brohma z období 1964-1978 jsou představeny její základní koncepty, teoretická východiska, zdroje, metodologie i politický aktivismus. Kritická teorie sportu je vysvětlena jako specifický druh politické teorie sportu, která aplikuje marxistické a psychoanalytické koncepce, což v důsledku vytváří zcela původní a originální přístup ke studiu sportu. Samotné těžiště práce leží v kategorizaci této teorie rozdělením na kritiku politickou, ekonomickou a ideologickou. Sport je v této teoretické perspektivě pojímán jako represivní nástroj vládnoucí třídy, která umožňuje její mocenskou reprodukci a manipulaci mas. Vnitřní fungování sportu závisí na logice kapitálu a vykořisťování, odcizení a mechanizaci sportovců. Předmětem kritiky se stává i sportovní ideologie a její funkce. V rámci práce nechybí ani představení historické geneze kritické teorie sportu v kontextu událostí Května '68, které se staly určujícím momentem nejen pro její vznik, ale i pozdější vývoj, který práce také reflektuje a vsazuje do širších souvislostí. Důraz je kladen na reflexi politické emancipační tendence, která zásadním způsobem determinuje teoretický...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Sókratovské tázání jako cesta k pravdě
Procházka, Ondřej ; Rybák, David (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent)
Práce je zaměřena na metodu sókratovského tázání po podstatách věcí a jevů. Tento jeho životní přístup k obtížným, až na první pohled aporetickým problémům, je založený na komplexním, strukturovaném, kritickém posouzení dané konkrétní situace. Tyto základní rysy budou demonstrovány na raných dialozích Platónových, konkrétně na spisech Prótagoras a Faidros, kde nejenže rozpoznáme základní rysy této dialektické metody, ale budeme u prvně jmenovaného dialogu schopni pochopit zásadní odlišnost Sókrata od sofistů. K tomu, abychom tuto metodu pochopili plně, je však nutné nejprve porozumět samotnému duševnímu vývoji Sókrata. Proto se kromě výše zmíněných textů bude práce opírat i o dílo Jana Patočky, který tento historický průběh a profilaci filosofova života mapuje. V čem metoda sókratovského dotazování spočívá? Jakým způsobem může být chápána jako cesta ku pravdě? A jak nám její znalost a uplatňování může proměnit náš každodenní život?
|
|
|
Problematika rozumění ve filosofii Hanse Georga Gadamera
Šupková, Lucie ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent)
Bakalářská práce se zabývá problematikou rozumění ve filozofii Hanse-Georga Gadamera, německého filozofa 20. století. Cílem této práce bylo vysvětlení problematiky porozumění a připomenutí, jak je porozumění důležité ve všech oblastech lidské činnosti. V první části je vysvětleno, co to hermeneutika je, její přechod od hermeneutiky regionální k hermeneutice obecné a dále přechod od hermeneutiky epistemologické k hermeneutice ontologické. V druhé části jsou představeni jednotliví filozofové, kteří se hermeneutikou zabývají, konkrétně Friedrich Schleiermacher, Wilhelm Dilthey, Martin Heidegger, Paul Ricoeur a Hans-Georg Gadamer. Bakalářská práce čerpá nejvíce právě z děl těchto autorů. Třetí část rozebírá základní témata hermeneutiky s ohledem na filozofii Hanse-Georga Gadamera. Poslední část vysvětluje pojem dějinného vědomí a jeho vliv na porozumění si v dialogu. Dále je zde rozebrán princip splývání horizontů a důležitost rozhovorů.
|
|
| |
|
|
Systém klasifikace popisů společnosti v období ústupu od postmodernismu
Krčil, David ; Hauser, Michael (vedoucí práce) ; Horáková, Hana (oponent)
Diplomová práce se zabývá komparací a klasifikací deskriptivních teorií, které usilují o popsání stavu západní společnosti a kultury ve 21. století. V tomto kontextu je nejčastěji skloňovaným slovem "postmodernismus", což je dnes dle mnoha myslitelů již pojem, který ztrácí svou schopnost společnost popsat, nebo ji dle jiných dokonce ani nikdy plně neměl. Tato práce se zabývá právě těmi teoriemi, které mají být buď nástupci postmodernismu, nebo jeho náhradou. Výzkumnou otázkou práce bylo stanoveno, zda je možné najít mezi zvolenými teoriemi styčné plochy, na základě kterých je lze roztřídit do hyperonymních skupin (metapopisů) pro zmapování myšlení o historické etapě Západu ve 21. století. Klasifikace tohoto rázu je potenciálně užitečná pro vytvoření mapy dnešního uvažování o společnosti a vytyčené kategorie jsou pak dále ze své podstaty otevřené pro rychlé propojení nově vznikajících teorií, či těch v této práci nezahrnutých, k jim podobným popisům společnosti díky čemuž lze porovnat jejich poznatky. Pro položení základů tohoto účelu byly vybrány teorie metamodernismu Timothea Vermeulena a Robina van den Akkera, post postmodernismu Jeffreyho Nealona, digimodernismu Alana Kirbyho, tekuté modernity Zygmunta Baumana a hypermodernity Gillese Lipovetského a Simona Gottschalka. Byla provedena jejich...
|
|
|
Ficinovo pojetí intelektuálního života a melancholie
Žáková, Karolína ; Rybák, David (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent)
Marsilio Ficino byl jedním z předních představitelů florentského humanismu, jenž v dalších staletích ovlivnil významné myslitele, jako byl například Galileo Galilei, Paracelsus nebo Jan Amos Komenský. Hlavním předmětem mého zájmu je problematika melancholie v souvislosti s intelektuálním životem, jak je tato problematika zachycena ve Ficinově De libri tres, zejména spis De vita sana. Tomuto tématu bude odpovídat metodický rámec dějin filosofie. Melancholie má ambivalentní povahu, v obecném měřítku byla vnímána jako nežádoucí choroba, ale v případě intelektuálů není pouhou zhoubou, ale rovněž jejich darem a prostředkem, díky kterému se mohou plně věnovat studiu. Práce nejprve zasadí hlavní problematiku do širšího kontextu Ficinova novoplatonismu a dále bude směřovat k ucelenému výkladu konceptu intelektuálního života a melancholie, jak je vnímal Ficino, včetně jednotlivých rad, které učencům Marsilio poskytoval, aby zlepšil jejich výkon v rámci studia. Zároveň je mým cílem ukázat, že myšlenky člověka, který žil a tvořil v 15. století, jsou dodnes živé i přes výraznou odlišnost vědy v dobách humanismu a vědy moderní, ovlivněnou zejména filosofií Reného Descarta. KLÍČOVÁ SLOVA melancholie, černá žluč, intelektuál, tělesný duch, filosofie
|
|
| |
host ::
RSS.