|
|
O vztahu pokory a pýchy
Smetana, Pavel ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Tato práce se zabývá zkoumáním pokory z pohledu její nepostižitelnosti - nedefinuje pokoru a ani se o to nesnaží. Naopak obchází okolo fenoménu pokory a porůznu na něj ukazuje. Využívá k tomu příkladů zejména z díla Komenského, na než navazuje prostřednictvím paralel například viděných u Junga, Foucaulta, Berďajeva, Jüngera, Drewermanna a dalších autorů. Vymezuje pokoru oproti pýše na příkladu odlišnosti "epoché" u Descarta a Komenského, pýcha je v podstatě spatřována tam, kde člověk neponechává žádnou nesamozřejmost a zcela pohltí svět svým úsudkem; je zde též využita Husserlova kritika Descartova pojetí epoché; z tohoto pohledu je zmiňována také kritika Machiavelliho u Komenského. Odtud práce princip pokory spatřuje v blízkosti principu víry, nebo alespoň obecného vědomí vyšší instance než jakou je člověku jeho vlastní vědomí. Princip pokory je blízký také principu milosti - pro taková zpříkladnění práce pojednává také o Simone Weil a jejím náhledem tíže a milosti; milost je z tohoto pohledu nesamozřejmý krok mimo výkonovou stránku lidského světa. Práce se zmiňovanými jevy zabývá jednak na úrovni pojímání světa, později na úrovni náhledu na lidství (člověk se člověkem teprve stává, je-li lidský) a nakonec naznačuje vazbu pokory k přesahu prostého lidského životního horizontu, ke smrti - coby...
|
|
| |
|
| |
|
|
Ontologie prázdnoty
Smetana, Pavel ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent) ; Semrádová, Ilona (oponent)
Tato práce je vícevrstevným zamyšlením nad tématem prázdnoty. Její prvotní inspirací jsou Bondyho úvahy na toto téma. Nejde o to, ukazovat na neukazatelné, či popisovat nepopsatelné, to by byla spíše filosofická statistika; prázdnota je tu primárně chápána spíše na způsob krajního horizontu, jehož bytostné připuštění zakládá možnost pravého setkání podobném smyslu uvažuje nad souvislostí prázdnoty a milosti a otevírá možnost chápat prázdnotu nikoliv jako axiologickou neurčenost, ale právě jako horizont zvláštního setkání se světem. Takto nahlížená prázdnota otevírá bytostnou plnost a zároveň braných souvislostí těchto myšlenek o mezích ontologie - Plótínovou koncepcí emanační ontologie, či se substanční ontologií ze Spinozovy Protože se v průběhu tohoto rozboru dostává do popředí problém statického a předsudečného chápání ontologické substance (která takové vlastnosti nemůže mít, vyjdeme jako krajního ontologického horizontu), otevírá se otázka původu tohoto problému; v Myšlení vnějšku) a Berďajevem následuje hodnocení možnosti ontologii, což je přeneseně otevření otázky vztahu moci a ontologie či prolínání mocenského hlediska do ontologické úvahy (prázdnota by v yslu představovala zřeknutí se moci). Druhá kapitola práce se návazně zabývá formami zřeknutí se tohoto mocenského hlediska, coby praktikovaného...
|
|
|
O vztahu pokory a pýchy
Smetana, Pavel ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Tato práce se zabývá zkoumáním pokory z pohledu její nepostižitelnosti - nedefinuje pokoru a ani se o to nesnaží. Naopak obchází okolo fenoménu pokory a porůznu na něj ukazuje. Využívá k tomu příkladů zejména z díla Komenského, na než navazuje prostřednictvím paralel například viděných u Junga, Foucaulta, Berďajeva, Jüngera, Drewermanna a dalších autorů. Vymezuje pokoru oproti pýše na příkladu odlišnosti "epoché" u Descarta a Komenského, pýcha je v podstatě spatřována tam, kde člověk neponechává žádnou nesamozřejmost a zcela pohltí svět svým úsudkem; je zde též využita Husserlova kritika Descartova pojetí epoché; z tohoto pohledu je zmiňována také kritika Machiavelliho u Komenského. Odtud práce princip pokory spatřuje v blízkosti principu víry, nebo alespoň obecného vědomí vyšší instance než jakou je člověku jeho vlastní vědomí. Princip pokory je blízký také principu milosti - pro taková zpříkladnění práce pojednává také o Simone Weil a jejím náhledem tíže a milosti; milost je z tohoto pohledu nesamozřejmý krok mimo výkonovou stránku lidského světa. Práce se zmiňovanými jevy zabývá jednak na úrovni pojímání světa, později na úrovni náhledu na lidství (člověk se člověkem teprve stává, je-li lidský) a nakonec naznačuje vazbu pokory k přesahu prostého lidského životního horizontu, ke smrti - coby...
|
|
|
O víře v moc
Smetana, Pavel ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
V této práci je fenomén (zejména lidské) moci zkoumán z hlediska principu, na kterém je člověkem přijímán - v tomto smyslu se práce zabývá uvěřitelností různých forem moci. Nejprve vychází z pojetí moci u Machiavelliho (Vladař), v němž se snaží upozornit na nebezpečí absolutizace tohoto principu. Ke vhledům do Machiavelliho myšlení využívá analýzy Ľubomíra Beláse, jakož i pohledů Anny Hogenové, Jana Patočky, Ernsta Jüngera, Václava Bělohradského a dalších autorů. Práce též uvádí Komenského kritiku Machiavelliho pojetí. Vzniká tak určité odhalení principu moci, který přehlíží jiné hodnoty a před nímž práce v tomto smyslu varuje. Dále práce zkoumá pojetí Václava Klause (Modrá, nikoliv zelená planeta), které s pomocí myšlenek zejména Jana Kellera a srovnání s vědeckými názory (Ravi Kumar Kooparapu) na ekologickou problematiku hodnotí jako uzavřené do jisté koncepce ekonomie, která v tomto smyslu vlastně slouží jako nástroj moci či jako nástroj zesměšňující některé druhy tázání. Práce dále zkoumá extrémní formu účelového pokroucení obrazu světa u ideologa Alexandera Dugina (Velká válka kontinentů), ukazuje zde nebezpečné mocensko-demagogické rysy, které porovnává s podobnými jevy u Rudolfa Goebbelse, jakož i vytváří obranu proti Duginovým metafyzicko-dualistickým spekulacím, a to především...
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.