|
| |
|
|
Komentář k Patočkovým přednáškám k Hegelově Fenomenologii ducha
Vičanová, Gabriela ; Vrabec, Martin (vedoucí práce) ; Marek, Jakub (oponent)
Cílem práce je podat ucelený komentář k Patočkovo nevydaným přednáškám k Hegelově Fenomenologii ducha, které pronesl na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy v letním semestru 1949. Přednášky nebyly dokončeny a ve výkladu Fenomenologie ducha se tak zastavují před oddílem Moralita. Patočka je zde značně inspirován svéráznou hegelovskou interpretací v Inroduction à la lecture de Hegel (1947) od Alexandra Kojèva a uměřenějším spisem od Jeana Hyppolita Genese et structure de la Phénoménologie de l'esprit de Hegel (1946). V práci je nacházena vlastní Patočkova interpretační pozice a sledován vliv obou francouzských myslitelů. Patočka Fenomenologii ducha zajišťuje široký kontext a ukazuje její genezi. Po vzoru Kojèva se jeho interpretace pohybuje v perspektivě antropologické a za jádro Hegelovy filosofie považuje dialektiku pána a raba.
|
|
|
Arthur C. Danto a idea konce umění
FILIPOV, Jakub
V této bakalářské práci bude kladen důraz na teorii umění amerického filosofa a estetika Arthura C. Danta. Stěžejními body práce bude objasnění pojmu "Svět umění" a hledání kořenů i explanační síly teorie o proklamovaném konci umění, k čemuž bude využit krátký náhled do filosofie G. W. F. Hegela a samotný text Konec umění od Arthura C. Danta. V závěru práce pak bude tato teze podrobena alternativním pohledům Noëla Carrolla a Michaela Kellyho, přičemž se dotkneme otázky, co onen proklamovaný konec znamená pro moderní umění.
|
|
|
Hegelovský proud v československé filosofii 60. let aneb sonda do československé marxistické filosofie na motivu práce
Hanovská, Lenka ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent) ; Marek, Jakub (oponent)
Práce se zabývá československou filosofií v období 60. let 20. století. Neomezuje se přitom na její historický popis, ale pokouší se proniknout do čs. myšlení zevnitř a promýšlet jeho významné kategorie. Soustřeďuje se na kategorii práce jako ústřední marxistickou kategorii a zkoumá, jak se v různých směrech čs. filosofie pojednávala. To dává těmto směrům vystoupit v jejich různosti i stejnosti. Zejména potom práce zkoumá, jak kategorii pojednával tzv. hegelovský proud neboli filosofové praxe, kteří motiv uchopovali v návaznosti na německou klasickou filosofii. Tito kladli důraz na práci jako formu předmětné tvorby skutečnosti, akcentovali autentický životní postoj charakteristický jednotou teorie a praxe, zdůrazňovali filosofický rozměr marxismu a apelovali na jeho autentické (historické) pochopení. Garanci jednoty teorie a praxe a možnost autentického výkladu skutečnosti kladli filosofové praxe do předpokladu rozumného vývoje dějin, čímž se mj. odlišovali od jiných marxistických proudů. Text je rozdělen na tři části. První přibližuje historické souvislosti a podmínky filosofické tvorby v Československu. Druhá tematizuje motiv práce u představitelů "hegelovského proudu" (filosofie praxe) a věnuje se interpretaci motivu z jejich děl. Třetí pak představuje vlastní filosofické promýšlení souvislostí, principů...
|
|
|
Zkoumání fenoménu Maidan skrze aplikaci Hegelovy teorie o panství a rabství
Dovhoruk, Ivanna ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá otázkou, jak lze uchopit fenomén Maidanu (Майдан). Maidan zde primárně pojímáme jako událost, v níž lidé nasazovali své životy. První kapitola se zabývá očitým svědectvím demonstrujících v ukrajinské Revoluci důstojnosti (Революція Гідності), kteří byli přítomni na místech bezprostředně ohrožujících jejich životy (ul. Hruševského, ul. Institutská). V druhé kapitole je zkoumán Hegelův koncept osvědčení smrtí (die Bewährung durch den Tod), jak je formulován v teorii o panství a rabství (Herrschaft und Knechtschaft) ve Fenomenologii ducha (Phänomenologie des Geistes). Ve třetí kapitole, skrze předložení vlastní autorské spekulativní teorie o Branách, se pokusíme dokázat, že nasadit život lze dvěma způsoby, z pozice pokory a z pozice pýchy. V rámci dokázání dané teze diferencujeme Hegelův koncept osvědčení smrtí pomocí Augustinova pojmu pýchy (superbia). V závěru zkoumání se pokusíme odpovědět na výchozí otázku, co je Maidan z hlediska aktu nasazení života.
|
|
| |
|
|
The Ground of the World: A Marginal Problem in Hegel's Phenomenology of Spirit
Matějčková, Tereza ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Gutschmidt, Holger (oponent) ; Kuneš, Jan (oponent)
Existuje v Hegelově Fenomenologii ducha nějaký svět, a pokud ano, jak vypadá? Disertace si klade za úkol zodpovědět tuto otázku, na niž badatelé i filosofové tradičně odpovídají negativně: filosofie absolutního ducha neskýtá prostor pro svět. Faktem sice je, že Hegel skutečně nepředstavil filosofický pojem světa, zároveň je ale rovněž nápadné, že svět se objevuje na téměř každé úrovni Fenomenologie ducha. Stejně jako vědomí se i svět na každé úrovni Fenomenologie ducha proměňuje. Určitá funkce zůstává však světu vlastní napříč jednotlivými úrovněmi: svět je takový předmět vědomí, který samo vědomí vždy přesahuje, a který tedy vyjevuje hranice vědomí. Svět tak vystupuje ve Fenomenologii ducha v podobě určité koncepce celku, který vědomí nemá ve své moci. Tento zcizující moment je nejlépe patrný tehdy, odhodlá-li se vědomí k činu. Jedním z nejčastějších motivů Hegelovy filosofie je nespokojenost vědomí se svým činem, jeho přesvědčení, že v činu byl zrazen záměr. Již tato bytostná neschopnost vědomí uskutečnit to, co si předsevzalo, poukazuje k tomu, že skrze čin vtrhává do Já svět. Dále se ukazuje, že svět je dynamikou, která se vědomí vždy vymyká. Cesta Fenomenologie ducha je cestou, na níž vědomí přijímá toto zcizení a na níž se učí nalézt sebe sama v tomto zcizení. Nevzdává se tím sebeurčení,...
|
|
|
Kořeny existenciální fenomenologie Simone de Beauvoir
Štěpánek, Daniel ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Bierhanzl, Jan (oponent)
Tématem této práce má být postižení základních inspiračních zdrojů francouzské myslitelky, Simone de Beauvoir. Jak se pokoušíme ukázat, byli způsoby konceptualizace lidské existence, jaké jsou vlastní dílům Georga Wilhelma Friedricha Hegela, Maurice Merleau-Pontyho a Jean-Paul Sartra hlavními ohnisky počínající myšlenkové individualizace existenciální fenomenologie Beauvoir. Proto je i náš výklad orientován na vyzvednutí právě těch motivů, které rozsah oněch inspirací ilustrovaly. K tomu se snažíme dospět výkladem první novely Beauvoir, Pozvané, v níž se domníváme spatřovat první náznaky jejích pozdějších ústředních témat.
|
|
|
Žižekova logika obecnosti a dialektika vědomí
Pašek, Adam ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Hegelovská dialektika bývá popisována pomocí triadického schéma teze, antiteze a syntézy. Teze kladená v prním kroku schématu je v druhém kroku negována. V třetím kroku je negována tato negace, výsledkem přitom ale není návrat k tezi, ale její zprostředkování v tzv. určité negaci. Problému, jak rozumět této "produktivitě negace", se ve své Genezi a struktuře Hegelovy Fenomenologie Ducha dotýká Jean Hippolyte. Domnívám se, že přitom indikuje skutečný problém jednoduché triadické interpretace dialektiky. Ve své práci proto předestírám doplněk triády standardní interpretace. Konstruován je na základě a s pomocí Lacanových formulí sexuace, jak je v Less than Nothing vysvětluje Slavoj Žižek. Vypracován je při četbe prvních dvou kapitol Fenomenologie ducha (Smyslové jistoty a Vnímání), na jejichž dialektiku jej také aplikuji. V hlavní části této práce se proto věnuji tomu, jak dochází k dialektickému obratu, jímž se vědomí kvalitativně přeměňuje např. ze smyslové jistoty na vnímání. Rozbor tohoto fenoménu zužitkuje v první části vypracovanou interpretaci formulí sexuace. Využívá přitom toho, že samotné formule sexuace obsahují ve specifické podobě dvojitou negaci, která je jinak formální charakteristikou dialektického obratu. Z této interpretace pak vyplývají pro hegelovskou dialektiku další důsledky. Dialektický...
|
|
|
Sofisté z perspektivy Platóna, Aristotela a Hegelova uznání
Dovhoruk, Ivanna ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
Tato bakalářská práce představuje zkoumání původních stop negativní a pozitivní kritiky sofistů. Skrze interpretaci relevantních pasáží vybraných děl Platóna, Aristotela a Hegela se pokusíme o uchopení hlavních důvodů, jež tyto myslitele vedly k zavržení sofistiky, respektive k jejímu uznání. Nebudou zde tudíž zohledňováni sofisté jako filosofický jev, nýbrž to, co o nich říkají Platón, Aristotelés a Hegel. Zároveň se vzdáváme veškeré kritiky a hodnocení v tom smyslu, že nechceme hledat výhody a nevýhody těchto stanovisek; chceme jen vědět, jaká jsou. Obsahem první kapitoly jsou dílčí interpretace čtyř Platónových dialogů Prótagoras, Gorgias, Sofistés a Euthydémos. V kapitole druhé se pokusíme pomocí Aristotelova výkladu v prvních patnácti kapitolách jeho spisu O sofistických důkazech nahlédnout odůvodnění jeho nepříznivého posouzení sofistů. Třetí kapitola zkoumá Hegelovo uznání sofistiky, které vyplývá z jeho pojetí dějin filosofie jako nutného procesu vývoje v Dějinách filosofie. Závěr práce předloží výsledky zkoumání a její celkové shrnutí.
|
host ::
RSS.