|
|
Adriena Šimotová - obrazy, které nejsou ze sebe ani pro sebe: Úvahy o komunikaci v autorčině tvorbě
Brunclík, Pavel ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Bajcurová, Katarína (oponent)
Adriena Šimotová - obrazy, které nejsou ze sebe ani pro sebe: Úvahy o komunikaci v autorčině tvorbě Mgr. Pavel Brunclík Abstrakt Adriena Šimotová patří k nejrespektovanějším osobnostem českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století a počátku století jedenadvacátého a české kultury vůbec. Pro interpretaci tvorby a životního působení Adrieny Šimotové je přínosné uplatnit vedle hledisek historie umění ve větší míře, než tomu bylo doposud, výkladová hlediska a interpretační možnosti filosofického myšlení doby, ve které ona sama žila a působila. Zaměření našeho výkladu navazuje na tematiku, která tvorbu Adrieny Šimotové podstatně orientuje. Z ní vybíráme jako určující tematickou linii, která je spojena s komunikací, s komunikativními vztahy. V centru naší pozornosti je zejména souvislost komunikace a obrazotvornosti. Tomu odpovídá volba autorů, na jejichž texty výběrově navazujeme: Martin Buber, Karl Jaspers a Emmanuel Levinas. V první kapitole se věnujeme formaci autorčiny osobnosti a utváření její tvůrčí orientace od raných fází do závěru sedmdesátých let, ve druhé se soustřeďujeme na základní momenty a výrazové polohy její tvorby v osmdesátých letech a ve třetí představujeme závěrečné vývojové etapy jejího celoživotního díla. Uplatnění výkladových perspektiv navazujících na vybraná díla uvedených...
|
|
|
Goethova teorie barev
Kuna, Dominik ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent)
Smyslem diplomové práce je představení specifičnosti Goethova myšlení a vstup do jeho teorie barev tak, jak je vypracována ve spise Zur Farbenlehre, se záměrem předvést schopnost vlastního pohybu v ní, stejně jako alespoň drobně přispět do její diskuze v kontextu našeho jazykového prostředí, neboť celý svazek nebyl přes svou nespornou úlohu v dějinách fenomenologie dosud česky přeložen. Vzhledem k perspektivě náhledu, v němž se mísí snaha o ryzí fenomenologii, vliv myšlení (pozdního) Martina Heideggera a perspektiva Rudolfa Steinera, je jádrem práce didaktická část, ve které je soustředěn specificky "fenomenologický" Goethův přístup k barvám, světlu a temnotě, i s ním spojené pojetí vztahu smyslovosti a myšlení, jakož i problematika tzv. původních fenoménů (Urphänomene). Klíčová slova Goethe, Heidegger, Teorie barev, Zur Farbenlehre, Fenomenologie, Pamětlivé myšlení, Gedächtnise Denken, Pra-fenomény, Urphänomene
|
|
| |
|
| |
|
|
Člověk technický a technika lidská - o vztahu člověka a techniky
Geisler, Felix ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Tato práce pojednává téma vztahu člověka a techniky optikou reflexe tohoto vztahu u vybraných myslitelů minulého století, kteří se tomuto tématu věnovali v některých svých pracích (O. Spengler, J. Ortega y Gasset, A. Gehlen). Jedna linie tázání bude sledovat nuance toho, zda a jak člověk tvoří techniku, resp. zda a jak technika dotváří člověka. Práce tuto vzájemnou provázanost člověka a techniky jednou provždy nerozhodne, nastíní však perspektivy, z nichž lze i pro dnešek tento téměř samozřejmý vztah problematizovat a uvést jej do sféry možného tázání. Technika je totiž od novověku považována za jedno z bytostných určení člověka. Člověk je chápán jako bytost praktická, jednající a zejména tvořivá - přetváří přírodu, tedy vytváří si novou, polidštěnou přirozenost druhého řádu, kterou je technika. Druhá linie tázání bude vyzdvihovat to, jak se technika jeví jako něco, co nejen do jisté míry dělá člověka člověkem, nýbrž jako to, co bytnost člověka, tedy to, co jej dělá člověkem, ohrožuje. Obě linie se sejdou u otázky nakolik nás ohrožuje to, co nás utváří, resp. nakolik nás utváří to, co nás ohrožuje.
|
|
| |
|
|
Ne-místné místo člověka (Giovanni Pico della Mirandola, Blaise Pascal, Søren Kierkegaard, Max Picard)
Brocková, Alexandra ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Ne-místné místo člověka (Giovanni Pico della Mirandola, Blaise Pascal, Søren Kierkegaard, Max Picard) Tato diplomová práce sleduje téma postavení člověka a z něj plynoucí nárok na vedení svého života skrze výkon volby z možností, jak být. V jejím názvu, Ne-místné místo člověka, zaznívá, že postavení člověka nemá povahu nějakého předem určeného a neměnnéhomísta. Člověk vedením svého života své místo spoluurčuje a nachází. Tato práce je propojením souvisejících filosofémat a jejich vypracování u Giovanniho Pika z Mirandoly, Blaise Pascala, Sørena Kierkegaarda a Maxe Picarda. Na úvod je promýšlen koncept "středového postavení člověka". Ten ukáže, že člověk na rozdíl od jiných jsoucen musí svůj život vést, jelikož mu nebylo předem přiděleno pevné místo v kosmu, a tak jej musí určovat sám. Následně je artikulován důraz na potřebu poznávání sebe sama a přicházení k sobě jako jednotlivci, na což záhy navazuje promýšlení konstituce "já" a možnostizoufalstvíplynoucí zfaktu "jáství". Paralelně jsou promýšleny fenomény útěků před sebou jako reakce na tento specificky lidský typ postavení ve světě. A také skutečnost, že úplný útěk před sebou (ani před Bohem) člověk ve své moci nemá.
|
|
|
Pokus o ontologickou analýzu koncepce odporu W. Diltheye
Sajvera, David ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nitsche, Martin (oponent) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
David SAJVERA Disertační práce: Pokus o ontologickou kritiku koncepce odporu Wilhelma Diltheye Abstrakt Cílem disertační práce je fenomenologické a ontologické rozpracování koncepce odporu Wilhelma Diltheye, kterou tento autor prezentuje v rámci své studie zaměřené na problematiku víry v realitu vnějšího světa jako specifickou předreflexivní zkušenosti oddělení já od vnějšího světa, která se objevuje i u zvířat a již v prenatálních fázích ontogeneze. S ohledem na fenomenologické a ontologické rozpracování sledujeme recepci jeho koncepce u dalších autorů. Podnětnou kritickou antitezi je Heideggerova kritika Diltheye v Bytí a času, kde je odpor odmítnut jako ontický pojem. Podle Heideggera je odpor charakteristikou nitrosvětského jsoucna, ale nemůže přispět k ontologickému vymezení "světa". Odemčenost světa předchází nutně zkušenosti odporu a klíčovou roli zde hraje také existenciální struktura Sorge. Podnětnou revizi původní Diltheyovy propozice pojmu provedl Max Scheler, který se snaží očistit pojem odporu od zjevně ontických propozic (zejména vůle). Analyzuje odpor jako komplexní resistenci kladenou celku osoby chápané jako nesubstanciální, monarchicky organizovaná jednota aktů. Podle Schelera se svět odemyká v rytmickém střídání odporu a jeho ustání. Scheler sleduje současnou realizaci osoby a světa,...
|
|
|
Práce a hodnota. Karl Marx ve světle fenomenologie života
Jiskra, Martin ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent) ; Karul, Róbert (oponent)
Předmětem disertační práce jsou pojmy práce a hodnoty na půdorysu fenomenologické interpretace odcizení, jak ji ve své dvoudílné knize o Marxovi - v sedmdesátých letech 20. století - předložil francouzský filosof Michel Henry. Výzva, již s sebou takovýto projekt implicitně přináší, vyplývá přirozeně jak z šíře, tak z neucelené povahy samotného Marxova díla. Náš záměr uchopit Marxovo myšlení v jednotě jeho rozmanitosti se přitom na první pohled zračí ve skutečnosti, že jeho vývoj sledujeme kontinuálně od rané fáze až po dílo pozdní, totiž od problematiky práce na pozadí kritiky odcizení skutečnosti k ekonomické povaze zhodnocování hodnoty. Za tímto formálním postupem však prosvítá hlubší smysl, který bychom chtěli nechat vystoupit na povrch rozvíjením zvláštních forem odcizení. Při zkoumání Marxova díla totiž vycházíme z předpokladu, že pojem odcizení si nárokuje roli pojítka, které drží celé jeho myšlení pohromadě, že metodologie mladého a pozdního Marxe se, navzdory různým dílčím změnám, vzájemně doplňují a podpírají, poněvadž vposled vyrůstají z téhož základu: z kritiky odcizení života jako takového. Klíčová slova práce, hodnota, fenomenologie, odcizení, ideologie, genealogie, třídy, vlastnictví, směna
|
|
| |
host ::
RSS.