|
|
Prorocký fenomén a ženy ve Starém zákoně
Pejsar, Luboš ; Větrovec, Pavel (vedoucí práce) ; Brož, Jaroslav (oponent)
Bakalářská práce "Prorocký fenomén a ženy ve Starém zákoně" představuje proroctví jako jev, se svými charakteristikami, které jsou typické pro biblické prostředí. Její tři části jsou popisné. Práce se dívá a popisuje prorocký fenomén tak, jak se jeví ve spisech Starého zákona. Jako kontext je nezbytné v rámci úvodu učinit náhled na proroctví v jeho vývoji v prostředí, které formovalo Izrael. Součástí tohoto úvodu bude i pohled na ženu očima Starého zákona. Jednotlivé prorokyně budou popsány v rámci oddílu, který bude zaměřen na prorokyně v širším smyslu, to znamená takovým způsobem, jak to samotné texty dovolí. Pro srovnání budou uvedeny prorocko-věštecké náboženské systémy v ostatních okolních národech. Pro práci byly vybrány tři ženy: Mirjam, Debóra a Chulda. Poslední část práce bude věnována závěru, který shrne poznatky získané v průběhu práce. Klíčová slova proroctví; žena; náboženství; věštba; magie
|
|
| |
|
|
Divinační předzvěsti v hrdinských příbězích skandinávské a řecké mytologie
Spáčilová, Hana ; Starý, Jiří (vedoucí práce) ; Březinová, Helena (oponent)
Práce usiluje o popsání zásahů osudu do života vybraných postav z hrdinských příběhů popisovaných především v severských ságách o dávnověku, eddických hrdinských písních, homérských eposech a řeckých tragédiích. Po obecném úvodu, který krátce popíše představy o osudu v obou mytologiích, následuje poměrně obsáhlá část o silách určujících osud. Dále je definován pojem divinační předzvěsti a uveden popis několika osob, které předzvěst sdělují. A následuje hlavní část, rozebírající konkrétní hrdinské příběhy. Tedy to, jak byla předzvěst hrdinům sdělena, prostřednictvím koho nebo čeho a především, jakým způsobem na ni reagovali: zda aktivitou, či pasivní podřízeností a k čemu tyto reakce vedly. Závěr práce by měl shrnout roli osudu a divinačních předzvěstí v mytologiích obou kultur. Klíčová slova Starořecká hrdinská mytologie, staroseverská hrdinská mytologie, osud, předzvěst, reakce na nutnost.
|
|
|
Seiðr
Šebetovská, Michaela ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Starý, Jiří (oponent)
SEIÐR Michaela Šebetovská AAAABSTRAKTBSTRAKTBSTRAKTBSTRAKT Tato práce pojednává o seiðu, staroseverské magicko-věštecké technice, některými badateli přirovnávané k šamanským rituálům. Je kladen důraz na primární prameny a informace z nich. I přes jejich častou zlomkovitou a neurčitou povahu je součástí této práce pokus o jejich shrnutí do přehledného celku, aby tak bylo čtenáři ve stručnosti předestřeno, co o seiðu říkají staroseverské texty. Rozebrány jsou bytosti provádějící tuto techniku, jejich vzhled, místo ve společnosti, vybavení a podmínky potřebné k provedení seiðu a také účel, za nímž byl konán. Poznatky jsou následně v práci využity k interpretacím a podrobnějším rozborům některých aspektů seiðu.
|
|
|
Girolamo Savonarola - muž na přelomu věků
Banďouch, Pavel ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent)
Předložená práce se zabývá tématy spojenými s životem a aktivitami Girolama Savonaroly. Hlavní pozornost je věnována druhé polovině 15. století, která nicméně není zkoumána jako uzavřené časové období, ale v souvislosti s historickým vývojem jednotlivých témat. Zvláštní pozornost je kladena především na politickou situaci ve Florencii a obecněji v Itálii od míru v Lodi po boloňskou korunovaci Karla V., tvorbu papežské monarchie po koncilu v Kostnici, konstrukci papežského státu, reformu Řádu kazatelů a fenomén renesančního proroctví. Snahou je prokázat, že i přes originální prvky v Savonarolově myšlení a v jeho názorech se dá vysledovat jistá kontinuita s procesy a osudy předcházejícími i následujícími jeho působení. Klíčová slova Savonarola, renesance, proroctví, papežský stát
|
|
|
Mezi obranou a rezistencí: osudy hornolanguedockých a východočeských protestantských komunit v 18. století
Kalivodová, Eva ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Křížová, Markéta (oponent) ; Durand, Stéphane (oponent)
Mezi obranou a rezistencí: osudy hornolanguedockých a východočeských protestantských komunit v 18. století Abstrakt Předkládaná dizertační práce podává na základě archivních sond a literatury výsledek komparativního srovnání náboženského života protestantských komunit v 18. století na území východních Čech a Horního Languedoku. Cílem studie je makroanalyticky pojatá otázka náboženské rezistence protestantské menšiny vůči dobovým disciplinačním snahám absolutistického státu. Záměrně zvolené kontrastní poměry z hlediska konfe- sijní homogenity a z pohledu majetkového a sociálního postavení věřících posloužily jako odlišné výchozí situace, na nichž jsou sledovány rozdíly v rezistenci aktérů. Práce zkoumá existenci a povahu snah o zjednodušení věrouky a úpravu rituálních praktik věřícími a jejich laickými či ordinovanými duchovními. Studie sleduje kombinovanou chronologicko-tématickou linii, jež se pokouší zachytit látku v co nejširší perspektivě, včetně ekonomicko-kulturního kontextu. První tři kapitoly shrnují a kontextualizují problematiku skrytého protestantství v obou regionech během 17. a především v 18. století. Zatímco v Languedoku došlo k obnově ilegální ovšem fungující presbyteriálně-synodální struktury, ve východních Čechách i zbytku Čech a Moravy, tajní nekatolíci přežívali především díky impulsu...
|
|
| |
|
|
"Člověk" u Ibn Rušda a Maimonida
Kopecká, Pavlína ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Diplomová práce interpretuje pojetí člověka v díle ibn Rušda a Maimonida, dvou významných představitelů vrcholné arabské a židovské středověké filozofie. Ta v sobě slučuje filozofickou tradici antického Řecka, zejm. Aristotela, s náboženským viděním světa. Ibn Rušd i Maimonides se snažili tyto tradice harmonizovat, přičemž se museli vypořádat s mnohými protikladnými názory, které pramenily z rozdílu mezi náboženským a antickým světem. V tomto intelektuálním prostředí se tak vytvářejí originální teze a přístupy k uchopování skutečnosti, světa a člověka v něm. Problematika člověka je v práci zkoumána ve třech rovinách. První rovinu tvoří vztah člověka a stvoření, který se dotýká otázky původu světa, lidské duše a zmrtvýchvstání. Na druhé rovině, člověk a svět, se práce věnuje popisu světa, lidskému poznání a teorii proroctví. Etické a politické názory jsou analyzovány na třetí rovině, jež představuje pozici člověka ve vztahu k obci. Klíčová slova Ibn Rušd, Maimonides, Aristotelés, Platón, novoplatonismus, filozofie, náboženství, Korán, Tóra, člověk, svět, stvoření, věčnost, duše, zmrtvýchvstání, emanace, poznání, iluminace, aktivní intelekt, proroctví, politika, etika, ctnost, blaženost.
|
|
|
Nefertiho proroctví v kontextu
Honeš, Daniel ; Landgráfová, Renata (vedoucí práce) ; Bareš, Ladislav (oponent)
(česky) Předkládaná práce se zabývá egyptským literárním dílem známým pod moderním názvem Nefertiho proroctví, jehož úplné znění se dochovalo na papyru Hermitage 1116 B z 18. dynastie. Práce je rozdělena na dvě části. V první části je prezentován vlastní překlad textu včetně egyptologické transliterace. Tento překlad doprovází analýza pomocí interlineárního glosování, která je uvedena v příloze práce. Tímto je text Nefertiho proroctví zpřístupněn širšímu lingvistickému publiku. V druhé, textové části je podána podrobná analýza tohoto literárního díla. Interpretace je provedena z lingvistické a společensko-historické perspektivy s důrazem na První přechodnou dobu a Střední říši a na mezinárodní vztahy Egypta a Syropalestiny v tomto sledovaném období. Při interpretaci se klade důraz na hlavní postavy vystupující v Nefertiho proroctví, vybrané lexikální výrazy, jejichž interpretace ovlivňuje vnímání textu jako celek, a problematické gramatické konstrukce. Práce se také dotýká otázek týkajících se autorství díla a vztahu Nefertiho proroctví k jiným literárním kompozicím. Nefertiho proroctví hraje významnou roli v egyptské literatuře a jeho interpretace ovlivňuje i moderní chápání historických a společenských souvislostí.
|
|
|
Sibyllino proroctví o Kristu (Oracula Sibyllina VIII, 217-250)
Dus, Jan Amos
Bájné věštkyni Sibylle se přisuzuje řada textů vztahujících se skrytě či výslovně k Ježíši Kristu. Lactantius a Augustinus v nich spatřovali naplněná proroctví o Kristu a doklad, že Boží tajemství mohla být zjevena výjimečným jedincům z pohanského světa. Vedle čtvrté eklogy Vergiliových Bukolik si zvláštní oblibu získal řecký akrostich s Ježíšovým jménem, který se nachází v komplikované sbírce řeckých židovských a křesťanských Sibylliných věšteb (VIII, 217-250). Augustinus ho zařadil do spisu O obci Boží a možná je autorem jeho překladu do latiny.
|
host ::
RSS.