|
|
Řízení rizik projektu dostavby jaderné elektrárny
Nejedlý, Martin ; Poláček, Alexandr (oponent) ; Doskočil, Radek (vedoucí práce)
Diplomová práce se zaměřuje na řízení rizik vybraného projektu dostavby jaderné elektrárny. V první části práce jsou vytyčena teoretická východiska. Ve druhé části jsou definovány cíle, kterých má být dosaženo. Třetí část práce se zabývá metodami, které jsou využity ve čtvrté části práce k analýze podniku, jeho okolí a analýze rizik posuzovaného projektu. Součástí této kapitoly je identifikace a vyhodnocení rizik pomocí metody RIPRAN. V poslední části práce jsou navržena opatření vedoucí ke snížení pravděpodobnosti vzniku nebo dopadu rizik na projekt.
|
|
|
Studie procesního řízení zakázky ve službách
Nejedlý, Martin ; Mgr. Igor. Chvála (oponent) ; Jurová, Marie (vedoucí práce)
Bakalářská práce na téma „Studie procesního řízení zakázky ve službách“ se zaměřuje na průběh zakázky podnikem a jeho procesní řízení. Práce obsahuje tři hlavní kapitoly. V první kapitole jsou teoretická východiska problematiky. Druhá kapitola se zabývá analýzou současného stavu podnikání s ohledem na zakázku. Třetí kapitolu tvoří návrh průběhu zakázky a podmínky realizace daného návrhu. Návrh by měl přispět k efektivnějšímu řízení zakázek v organizaci.
|
|
|
Veršované kroniky jihoněmeckého kulturního okruhu a jejich výpovědní hodnota v historiografii a sebereflexi středověké společnosti
Zvířecí, Anna ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce) ; Velička, Tomáš (oponent) ; Nejedlý, Martin (oponent)
V rámci disertační práce "Veršované kroniky jihoněmeckého kulturního okruhu a jejich výpovědní hodnota v historiografii a sebereflexi středověké společnosti" jsou analyzovány následující středohornoněmecké veršované kroniky: Německá císařská kronika, Světová kronika a Kniha o knížatech Janse Enikela a Veršovaná kronika Otakara Štýrského. Chronologicky na sebe doba vzniku jednotlivých pramenů navazuje, místa jejich sepsání (Bavorsko, Rakousy, Štýrsko) představují ohniska středohornoněmecké kronikářské tvorby a kronikáři reprezentují rozličné sociální vrstvy. Německá císařská kronika vznikla v polovině 12. století v církevním prostředí bavorského Řezna, dílo vídeňského kronikáře z vyšší městské vrstvy Janse Enikela na konci 13. století a Veršovaná kronika Otakara Štýrského pochází z přelomu 13. a 14. století z prostředí šlechtického. Na základě výpovědní hodnoty těchto kronik jsou posléze stanoveny všeobecné teze k obrazu středověké společnosti v jejich verších. Jednotlivé kapitoly představují dílčí kroky, které vedly k takto široce stanovenému cíli. Nejprve byly stanoveny metodické postupy a relevantní odborná literatura nejenom k otázce samotných pramenů, ale i k politickým i společenským dějinám období, které je popisováno. Stranou nemohla zůstat ani jazyková otázka. Následující kapitoly jsou...
|
|
|
Využití historie v mocenských bojích pozdního středověku
Jauernig, Jakub ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Bláhová, Marie (oponent) ; Drška, Václav (oponent)
3 Abstrakt Tato práce se věnuje využití narativů o počátcích knížecí moci pozdně středově- kými panovníky, aby ospravedlnili legitimitu své vlády. Její hlavní cíl spočívá v odhalení propojenosti rozšířených narativních pramenů jako kroniky a romány na jedné straně s dosud stále málo probádanými prameny jako například erbovníky, heraldická miscelanea či genealogické svitky na straně druhé. Druhý zmiňovaný typ pramenů začíná v poslední době lákat více medievistů, ale práce s ním je vcelku obtížná, a to hned z několika důvodů. Málo víme o praktickém využití materiálů, jako jsou právě genealogické svitky, které mo- hou dosahovat více než pěti metrů. Dalším důvodem je také fakt, že tento typ pramenů v sobě snoubí několik aspektů. Kombinuje v sobě textovou, obrazovou a diagramovou část, které tvoří jeden integrální celek, který nelze rozkouskovat a zkoumat odděleně. Tento druh pramenů byl plně nabitý historickým, prorockým a symbolickým obsahem a měl zřejmě sloužit nejen k reprezentativním, ale i propagačním účelům panovníků. V této práci mapuji využívání historických narativů na postavě Bruta z Tróje, eponymického za- kladatele ostrovního království Británie v pozdně středověké Anglii a Walesu. Práce se zaměřuje na historiografické prameny, které uvádějí postavu Bruta z Tróje, především Dějiny britských králů od...
|
|
|
Čeští Lucemburkové ve francouzské soudobé historiografii
Jedináková, Petra ; Bláhová, Marie (vedoucí práce) ; Nejedlý, Martin (oponent)
Petra Jedináková, ČEŠTÍ LUCEMBURKOVÉ VE FRANCOUZSKÉ SOUDOBÉ HISTORIOGRAFII, Praha, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 2013. Cílem předkládané práce je sledovat na základě zpráv francouzských středověkých pramenů vztahy českých Lucemburků k francouzské panovnické dynastii a ohlasy jejich politiky v západní Evropě. Dále se práce zaměřuje na rozdílné vnímání Lucemburků v českém a francouzském prostředí, důvody vedoucí k těmto specifikům v nahlížení na panovnický rod Lucemburků. Lucemburkové jakožto původně hrabský rod lucemburských Francouzů měli k Francii a jejímu panovnickému rodu vždy silné vazby, pojily je nejen vzájemná úcta, respekt, přátelství a podobné názory, ale i rodinné svazky, které byly posilovány výchovou nástupců rodu přímo u francouzského krále, podpoře v boji i na diplomatické půdě, vzájemnými styky a návštěvami. O tom všem nám zachovaly svá svědectví středověké prameny, zprávy kronik a análů, listiny, korespondence i postřehy literátů z francouzského prostředí, kteří se osobně setkali s českými králi z lucemburského rodu a kteří nám tak o těchto našich panovnících zanechali důležitá svědectví. Jan Lucemburský byl a dodnes je ve Francii vnímán především jako vzor rytířských ctností, statečný bojovník a oddaný druh francouzského krále. V Čechách byl po dlouhá staletí...
|
|
|
V zajetí. Díla Hanse Schiltbergera, Jiřího Uherského a Konstantina Mihailoviće jako svědectví o hledání identity a kulturní integraci v muslimském světě
Srncová, Karolina ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
V zajetí. Díla Johannese Schiltbergera, Jiřího Uherského a Konstantina Mihailoviće jako svědectví o hledání identity a kulturní integraci v muslimském světě - Abstrakt v českém jazyce Bc. Karolina Srncová Diplomová práce se zabývá problematikou pozdně středověké reflexe muslimské společnosti v takzvaných récits de captivité, spisech a memoárech z pera bývalých křesťanských zajatců. Prostřednictvím srovnání svědectví tří Evropanů, kteří strávili dlouhé roky v tureckém a tatarském zajetí, se zamýšlí nad tím, jak probíhala jejich inkorporace do muslimského světa, jak se tento svět jevil jejich očima a jaký obraz si o něm přinesli po návratu do křesťanské Evropy. Vedle literární reflexe "odlišného" se práce rovněž obrací k samotným autorům - k tomu, jakým způsobem vnímali a konstruovali svou kulturní identitu v cizím prostředí, jaké v něm nalézali dlouhodobé modely fungování a jakými narativy se snažili svou "pohanskou" minulost po návratu do vlasti prezentovat. Práce se tak nejen snaží přispět dílčími poznatky k našemu obrazu křesťansko-osmanského střetávání v 15. století, ale také dovést k hlubšímu zamyšlení o kulturní adaptabilitě pozdně středověkého člověka a roli zajatců, lidí mezi dvěma světy, kteří se s úskalími takové adaptace v praxi museli vyrovnat.
|
|
|
Český utrakvistický humanismus v literárním díle Mikuláše Konáče z Hodiškova
Fernández Couceiro, Eduardo ; Voit, Petr (vedoucí práce) ; Nejedlý, Martin (oponent)
V literárněhistorických pracích o české literatuře 16. století se často mluví o protikladu mezi latinským (šlechtickým, katolickým) a národním (měšťanským, utrakvistickým) humanismem. Představitelé těchto směrů jsou sdružováni do skupin, které jsou prezentovány jako protikladné, nezávislé a uzavřené, a při literárním hodnocení se nejednou z mimoliterárních důvodů (náboženských, sociálních, jazykových) dává přednost humanismu národnímu. V první části této práce naznačíme, že tento protiklad neplatí úplně: jednak proto, že existují četné případy, které nelze do tohoto schématu snadno zařadit, a jednak proto, že český národní humanismus je zcela závislý na latinských vzorech (antických, středověkých, renesančních). V druhé části práce se soustředíme na tvorbu Mikuláše Konáče z Hodiškova, považovaného za typického představitele národního humanismu. Rozbor jeho literárních a tiskařských prací nám odkryje několik aspektů, které se vymykají tradovanému obrazu národního humanismu. Ve svých literárních dílech (převážně překladových) Konáč nečerpá z národní (husitské) tradice, nýbrž z evropské mezinárodní latinské vzdělanosti. Co se týká náboženského přesvědčení, jeví se jako konzervativní utrakvista, ale jeho postoj se časem mění: od celkové tolerantnosti a sympatií k Jednotě bratrské přechází k razantním útokům na...
|
|
|
Místo lesa v literárních pramenech 14.-15. století v česko-francouzsko-anglické perspektivě
Turek, Matouš ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Woitsch, Jiří (oponent)
Diplomová práce představuje a analyzuje způsoby, kterými byl v pozdněstředověkých literárních pramenech zpracováván motiv lesa jako prvek tematické a kompoziční výstavby textu. Teoretickým východiskem práce je koncept diachronní recepce a adaptací textu, při nichž dochází k přenosu a zároveň proměně užití topoi, kterou práce dává do souvislosti s vývojem literárního chronotopu signalizujícím změnu horizontu očekávání publika. Pramenná základna pro analýzu spočívá z větší části v českých pramenech dlouhého 14. století - dvorských a rytířských románech, staročeské veršované legendě o svatém Prokopu a Dalimilově kronice -, menší část práce je věnována představení jednotlivých tendencí ve vývoji užití topos lesa v anglické a francouzské literární alegorii 14. a 15. století. V podrobném srovnání konkrétních staročeských textových pasáží s jejich předlohami v jiných jazycích (středohornoněmčina, latina) práce na příkladu topos lesa ukazuje, že topoi nejsou ustálenými, neměnnými klišé, ale naopak procházejí intenzivními proměnami funkčními, obsahovými a tematickými.
|
|
|
Lucemburkové a české země ve francouzských kronikách 14. století
Lošťáková, Kateřina ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Hrdina, Jan (oponent)
Čtrnácté století je pro české dějiny dobou, kdy výrazně nabývají na intenzitě a významu styky se západoevropskými zeměmi, zvláště pak s francouzským královstvím. Toto směřování můžeme v menší míře pozorovat již v předchozím období, kdy se za vlády posledních Přemyslovců viditelně pozvedla prestiž českého krále a jeho království. Bezprostředním podnětem takto výrazného sbližování obou odlišných oblastí se však stal až nástup lucemburské dynastie na český trůn. Díky Janu Lucemburskému tak tradičně těsné styky lucemburských hrabat s francouzskými králi přenesly i do českých zeIIÚ. Jan Lucemburský byl také jediným z lucemburských králů, jehož k francouzským suverénům přes drobné výhrady pojil opravdu blízký vztah, který se v případě Filipa VI. snad dá označit i za blízké přátelství. K tomuto postoji Jana předurčovala jak profrancouzská orientace jeho rodiny, tak i dlouhá výchova na pařížském dvoře. On sám později přispěl k posílení vzájemných vazeb svou dynastickou sňatkovou politikou a především trvalým spojenectvím s francouzským králem. Toto spojenectví se stalo jakýmsi pevným bodem jeho velkorysé evropské politiky a také v důsledku jeho tragického vyústění v bitvě u Kresčaku získal král Jan trvalé místo v povědomí široké veřejnosti nejen v Čechách a ve Francii. Vztah Janova syna Karla k francouzskému králi...
|
|
|
Politika Eduarda I. na Britských ostrovech a ve Francii
Kovaříková, Šárka ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Nejedlý, Martin (oponent)
Eduard I. vládl v Anglii třicet pět let. Autoři středověkých kronik o něm mluví jako o výborném panovníkovi, schopném válečníkovi a politikovi. Moderní historici píší o mnoha problémech a válkách, které musel vyřešit či vybojovat, většinou úspěšně. Anglie Eduarda I. měla dvě vnější části - Wales a Irsko. Wales byl rozdělen mezi mocné barony, kteří museli anglickým králům skládat homagium. V rozmězí let 1272 a 1307 ve Walesu vypukla tři povstání vedená místními magnáty. Po posledním z nich, které proběhlo roku 1292, byl Wales Angličany plně dobyt. O Irsku se předpokládalo, že je zcela pod anglickou nadvládou; Eduard tento ostrov nikdy nenavštívil ani nebyl nucen tam poslat armádu. Ve 13. století existovala na Britských ostrovech dvě království - Anglie a Skotsko. Angličtí králové se snažili získat v severnější zemi vliv; skotští králové jim měli skládat homagium. Sporným bodem bylo, zda tato přísaha byla skládána za celé Skotsko nebo pouze za země, které skotský král držel v Anglii. Roku 1290 místní královská dynastie vymřela a Eduard I. se chopil příležitosti. Vybral nového panovníka a poté, co Jan Balliol nesplnil své údajné povinnosti vůči Anglii, Eduard do Skotska vtáhl v čele armády. Vojenská tažení, především díky odporu v severní části království, probíhala až do konce Eduardovy vlády. Skotsko nebylo...
|
host ::
RSS.