|
|
„Čechové budou žíti, dlouho žíti, pro spásu svou a spásu Slavie.” Proroctví v kultuře českého osvícenství a romantismu
Futtera, Ladislav
Příspěvek sleduje vývoj žánru proroctví v (zemsky) českém prostředí od poloviny 18. století do poloviny 19. století s důrazem na modifikace tohoto tradičního žánru duchovní literatury v kontextu osvícenství a romantismu. Žánr proroctví se po polovině století postupně vymanil z výhradně duchovních kontextů a vzdor odmítavému přístupu části osvícenců se stal nástrojem výchovy poddaného v duchu osvícenského paternalismu, respektive josefinismu. V jeho vývoji v průběhu 19. století se pak zrcadlí vzestup zemského vlastenectví a jeho postupné vytlačování etnickým nacionalismem. Oba tyto diskursy využívaly potenciálu proroctví spjatých s českými zeměmi jako vyprávění ukotvujícího národní společenství mezi minulostí, přítomností a budoucností. Největší potenciál nabízela proroctví spjatá s Vyšehradem a kněžnou Libuší, která byla již od sklonku 18. století ztvárňována jako (polo)mytická garantka kontinuity české státnosti. Druhým klíčovým textem je pak blanické proroctví. Při jeho vstupu do českého národního diskursu však došlo k proměně jeho nositelů. Autoritu proroka, Sibyly a Slepého mládence, postupně nahradila autorita historických postav, svatého Václava a husitů, které byly na proroctví napojeny a provázaly je tak s konstituujícím se českým historickým narativem.
|
|
|
Ztělesňovat Krista: Smysl a význam rituálu v 1. Korintským 12-14.
Bukovský, Jiří ; Roskovec, Jan (vedoucí práce) ; Tichý, Ladislav (oponent) ; Ryšková, Mireia (oponent)
Ztělesňovat Krista: Smysl a význam rituálu v - Tato práce hledá odpověď -14 prozrazuje o symbolickém světě a sociálních implikacích rituálu, o kterém se v něm mluví. Raně křesťanskou bohoslužbu chápe jako základě postupné - významu. Smyslem se míní komunikovaný obraz světa, významem pak vliv popisovaného dění účastníky a jejich komunitu. Jako smysl rituálu vystupují z tři obrazy Kristovo tělo s představa působí ve věřících. Tyto představy jsou v přehrávány, potvrzovány, ztělesňovány. Kromě předávání tohoto obrazu světa a s dění z - , který vytváří. Charismata představují dynamické dění, které není vázané základě analýzy pramenů pochopené jako řeč pronášená okamžiku naplnění Duchem. přitom zřejmě jednalo o modlitby, díkůvzdání a hymny. Praktikování těchto projevů Ducha pak otvíralo prostor, kde každý mohl vstoupit do některé z dění patřily. Po skončení tohoto dění častníci znovu začleňovali do sociálních struktur církevní komunity a vnějšího světa. Toto dění napomáhalo soudržnosti komunity, formování vztahů, utváření -14 tak nenabízí určitý "model" církve, ale spíše obraz komplexní události, kd popisované fenomény (zejména prorokování a glosolálie) přispívají k utváření pohledu na svět a formování křesťanské komunity.
|
|
|
Prorocký fenomén a ženy ve Starém zákoně
Pejsar, Luboš ; Větrovec, Pavel (vedoucí práce) ; Brož, Jaroslav (oponent)
Bakalářská práce "Prorocký fenomén a ženy ve Starém zákoně" představuje proroctví jako jev, se svými charakteristikami, které jsou typické pro biblické prostředí. Její tři části jsou popisné. Práce se dívá a popisuje prorocký fenomén tak, jak se jeví ve spisech Starého zákona. Jako kontext je nezbytné v rámci úvodu učinit náhled na proroctví v jeho vývoji v prostředí, které formovalo Izrael. Součástí tohoto úvodu bude i pohled na ženu očima Starého zákona. Jednotlivé prorokyně budou popsány v rámci oddílu, který bude zaměřen na prorokyně v širším smyslu, to znamená takovým způsobem, jak to samotné texty dovolí. Pro srovnání budou uvedeny prorocko-věštecké náboženské systémy v ostatních okolních národech. Pro práci byly vybrány tři ženy: Mirjam, Debóra a Chulda. Poslední část práce bude věnována závěru, který shrne poznatky získané v průběhu práce. Klíčová slova proroctví; žena; náboženství; věštba; magie
|
|
| |
|
|
Divinační předzvěsti v hrdinských příbězích skandinávské a řecké mytologie
Spáčilová, Hana ; Starý, Jiří (vedoucí práce) ; Březinová, Helena (oponent)
Práce usiluje o popsání zásahů osudu do života vybraných postav z hrdinských příběhů popisovaných především v severských ságách o dávnověku, eddických hrdinských písních, homérských eposech a řeckých tragédiích. Po obecném úvodu, který krátce popíše představy o osudu v obou mytologiích, následuje poměrně obsáhlá část o silách určujících osud. Dále je definován pojem divinační předzvěsti a uveden popis několika osob, které předzvěst sdělují. A následuje hlavní část, rozebírající konkrétní hrdinské příběhy. Tedy to, jak byla předzvěst hrdinům sdělena, prostřednictvím koho nebo čeho a především, jakým způsobem na ni reagovali: zda aktivitou, či pasivní podřízeností a k čemu tyto reakce vedly. Závěr práce by měl shrnout roli osudu a divinačních předzvěstí v mytologiích obou kultur. Klíčová slova Starořecká hrdinská mytologie, staroseverská hrdinská mytologie, osud, předzvěst, reakce na nutnost.
|
|
|
Seiðr
Šebetovská, Michaela ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Starý, Jiří (oponent)
SEIÐR Michaela Šebetovská AAAABSTRAKTBSTRAKTBSTRAKTBSTRAKT Tato práce pojednává o seiðu, staroseverské magicko-věštecké technice, některými badateli přirovnávané k šamanským rituálům. Je kladen důraz na primární prameny a informace z nich. I přes jejich častou zlomkovitou a neurčitou povahu je součástí této práce pokus o jejich shrnutí do přehledného celku, aby tak bylo čtenáři ve stručnosti předestřeno, co o seiðu říkají staroseverské texty. Rozebrány jsou bytosti provádějící tuto techniku, jejich vzhled, místo ve společnosti, vybavení a podmínky potřebné k provedení seiðu a také účel, za nímž byl konán. Poznatky jsou následně v práci využity k interpretacím a podrobnějším rozborům některých aspektů seiðu.
|
|
|
Girolamo Savonarola - muž na přelomu věků
Banďouch, Pavel ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent)
Předložená práce se zabývá tématy spojenými s životem a aktivitami Girolama Savonaroly. Hlavní pozornost je věnována druhé polovině 15. století, která nicméně není zkoumána jako uzavřené časové období, ale v souvislosti s historickým vývojem jednotlivých témat. Zvláštní pozornost je kladena především na politickou situaci ve Florencii a obecněji v Itálii od míru v Lodi po boloňskou korunovaci Karla V., tvorbu papežské monarchie po koncilu v Kostnici, konstrukci papežského státu, reformu Řádu kazatelů a fenomén renesančního proroctví. Snahou je prokázat, že i přes originální prvky v Savonarolově myšlení a v jeho názorech se dá vysledovat jistá kontinuita s procesy a osudy předcházejícími i následujícími jeho působení. Klíčová slova Savonarola, renesance, proroctví, papežský stát
|
|
|
Mezi obranou a rezistencí: osudy hornolanguedockých a východočeských protestantských komunit v 18. století
Kalivodová, Eva ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Křížová, Markéta (oponent) ; Durand, Stéphane (oponent)
Mezi obranou a rezistencí: osudy hornolanguedockých a východočeských protestantských komunit v 18. století Abstrakt Předkládaná dizertační práce podává na základě archivních sond a literatury výsledek komparativního srovnání náboženského života protestantských komunit v 18. století na území východních Čech a Horního Languedoku. Cílem studie je makroanalyticky pojatá otázka náboženské rezistence protestantské menšiny vůči dobovým disciplinačním snahám absolutistického státu. Záměrně zvolené kontrastní poměry z hlediska konfe- sijní homogenity a z pohledu majetkového a sociálního postavení věřících posloužily jako odlišné výchozí situace, na nichž jsou sledovány rozdíly v rezistenci aktérů. Práce zkoumá existenci a povahu snah o zjednodušení věrouky a úpravu rituálních praktik věřícími a jejich laickými či ordinovanými duchovními. Studie sleduje kombinovanou chronologicko-tématickou linii, jež se pokouší zachytit látku v co nejširší perspektivě, včetně ekonomicko-kulturního kontextu. První tři kapitoly shrnují a kontextualizují problematiku skrytého protestantství v obou regionech během 17. a především v 18. století. Zatímco v Languedoku došlo k obnově ilegální ovšem fungující presbyteriálně-synodální struktury, ve východních Čechách i zbytku Čech a Moravy, tajní nekatolíci přežívali především díky impulsu...
|
|
| |
|
|
"Člověk" u Ibn Rušda a Maimonida
Kopecká, Pavlína ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Diplomová práce interpretuje pojetí člověka v díle ibn Rušda a Maimonida, dvou významných představitelů vrcholné arabské a židovské středověké filozofie. Ta v sobě slučuje filozofickou tradici antického Řecka, zejm. Aristotela, s náboženským viděním světa. Ibn Rušd i Maimonides se snažili tyto tradice harmonizovat, přičemž se museli vypořádat s mnohými protikladnými názory, které pramenily z rozdílu mezi náboženským a antickým světem. V tomto intelektuálním prostředí se tak vytvářejí originální teze a přístupy k uchopování skutečnosti, světa a člověka v něm. Problematika člověka je v práci zkoumána ve třech rovinách. První rovinu tvoří vztah člověka a stvoření, který se dotýká otázky původu světa, lidské duše a zmrtvýchvstání. Na druhé rovině, člověk a svět, se práce věnuje popisu světa, lidskému poznání a teorii proroctví. Etické a politické názory jsou analyzovány na třetí rovině, jež představuje pozici člověka ve vztahu k obci. Klíčová slova Ibn Rušd, Maimonides, Aristotelés, Platón, novoplatonismus, filozofie, náboženství, Korán, Tóra, člověk, svět, stvoření, věčnost, duše, zmrtvýchvstání, emanace, poznání, iluminace, aktivní intelekt, proroctví, politika, etika, ctnost, blaženost.
|
host ::
RSS.