|
|
Kritická mediální pedagogika - teoretická východiska a přínos pro mediální výchovu
Valenta, Petr ; Sak, Petr (vedoucí práce) ; Havlík, Radomír (oponent) ; Kartous, Bohumil (oponent)
Kritická mediální pedagogika - teoretická východiska a přínos pro mediální výchovu Disertační práce Mgr. Petr Valenta Klíčová slova kritická teorie, kritická mediální pedagogika, mediální gramotnost, kritická pedagogika, média, ideologie, diskurs, moc, symbolická moc, vědění Abstrakt Teoretická disertační práce v úvodu analyzuje problémy tradičního modelu mediální výchovy a odvozuje je od orientace mediální výchovy na dominantní paradigma výzkumu mediálních účinků v mediálních studiích. Z této výzkumné tradice si mediální výchova vypůjčuje představu přímých a potenciálně negativních účinků médií, okolo které organizuje vlastní mediálně pedagogickou praxi. Teoretická závislost na mediálních studiích a dominance konceptu účinků médií vede mediální výchovu k protekcionismu a normativitě, která se projevuje v direktivním nastolení vědění, dovedností a hodnot, které si mají žáci osvojit. To problematizuje úsilí o rozvoj kritického myšlení o médiích jako myšlení nezávislého na vědění zprostředkovaném sociálními autoritami. Mediální výchova tak potenciálně reprodukuje dominantní mody vědění o médiích a společnosti, aniž by je odhalovala jako sociální konstrukt. V další části proto disertační práce předkládá teoretická východiska pro změnu paradigmatu mediální výchovy tak, aby se stala více kritickou a...
|
|
|
Reprezentace výtvarného umění v Událostech v kultuře během prvních dvou let vysílání programu ČT art (srpen 2013 - srpen 2015)
Lebedová, Veronika ; Sládková, Hana (vedoucí práce) ; Köpplová, Barbara (oponent)
Hlavním tématem předkládané diplomové práce je role médií ve společnosti s ohledem na vztah médií, společnosti a kultury. Cílem práce je přehodnocení vybraných problémů, vycházejících z kritické teorie médií a společnosti, a ověření jejich relevance v současném českém kontextu. Teoretická východiska práce jsou zakotvena v koncepcích autorů spojovaných s tzv. frankfurtskou školou a v kritické teorii jejich následovníků. Tato stanoviska jsou vzhledem k posunu historického a sociálního kontextu aplikována na české prostředí perspektivou kulturálních studií. Vývoj mediálních studií dospěl ke kulturálnímu obratu poté, co byly přehodnoceny představy o technologickém determinismu. Kulturální studia v zájmu o masovou komunikaci zastávají sociálně konstruktivistické paradigma a soustředí se na význam mediálních obsahů, který analyzují pomocí nástrojů sémiotické a strukturální analýzy. Stejná výzkumná perspektiva je zastávána i v této práci. Na základě interpretace významů mediální reprezentace výtvarného umění v Událostech v kultuře lze částečně uvažovat o mytologii a ideologii české společnosti v jejím vztahu ke kultuře. Základním výsledkem vlastního výzkumu je skutečnost, že mediální obsahy primárně zaměřené na výtvarné umění (implicitně i explicitně) tematizují rozmanité sociální a kulturní problémy,...
|
|
|
Původ totalitarismu optikou první generace kritických teoretiků
Danovská, Krista ; Balon, Jan (vedoucí práce) ; Tuček, Milan (oponent)
Obsahem práce je analýza původu totalitárního systému v rámci prací Theodora Adorna, Ericha Fromma, Maxe Horkheimera a Herberta Marcuseho, jakožto představitelů teoretického rámce kritická teorie. Analýza probíhá jak v rovině individuální, kdy text pracuje s výzkumy autorů pracující s konceptem autoritářského charakteru, tak i v rámci celospolečenských faktorů vedoucích k nedemokratickému systému, kdy pracuji s texty sledující filosofii dějin. Práce mapuje celkový kontext působení vybraných autorů, neboť situace, během které první generace kritických teoretiků tvořila svoje díla, byla důležitým prvkem, který ovlivňoval celkové myšlení. Mezi zjištění z vybraných výzkumů patří i fakt, že osoby s nižším společenským postavením jsou mnohem náchylnější tíhnout k totalitnímu systému se silným autoritářským prvkem. Výsledky dvou odlišných výzkumu jeden před válkou a jeden poválečný dokládají, že tíhnutí k nedemokratickému systému je častým jevem. Texty věnující se filosofii dějin naopak dokládají, že kapitalismus a moderní osvícenská společnost v sobě skrývají prvek vedoucí k totalitě. Od tohoto zkoumání však autoři upouští po návratu do Frankfurtu v rámci obnoveného Institutu pro sociální výzkum.
|
|
|
Non-militarization of the final frontier tracing the evolution of norms in outer space
Mráz, Pavel ; Hynek, Nikola (vedoucí práce) ; Karásek, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce si klade za cíl kriticky zhodnotit tradiční positivistické interpretace zrodu čtyř klíčových norem tvořících základ současného mezinárodně- právního režimu upravujícího aktivity států v oblasti využívání vesmírného prostoru: a) nemilitarizace, b) mírové využití, c) zákaz přivlastnění, a d) volnost využívání všemi státy. Tradiční výklady zpravidla objasňují zrod těchto norem statickými vysvětleními, buďto jakožto výsledek vrozené aspirace lidstva využívat vesmírný prostor pro mírové účely či jakožto výstup snahy racionálních států hájit své národní zájmy. Analýza první dekády vesmírné éry lidstva za pomoci post-strukturalistické genealogické metody artikulované Richardem Pricem nabízí komplexnější vysvětlení. Aplikace kritického genealogické přístupu naznačuje, že zrod výše zmíněných norem byl přímo závislý na přítomnosti konkrétních historických okolností a kognitivních struktur studené války: a) strachu z jaderných zbraní, b) politiky zadržování komunismu, c) společenského trauma z druhé světové války, a d) vysoké míry politizace diskurzu obklopující vesmírný závod. Výsledky této práce rovněž naznačují, že bez přítomnosti specifických historických okolností a kognitivních struktur, které podmínily jejich vznik, tyto normy, alespoň v jejich současné podobě, pravděpodobně...
|
|
|
"The Grand Conspiracy: A Lacanian Reading of Contemporary Conspiracy Theories"
Bohal, Vít ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Početné a různorodé konspirační teorie, které cirkulují v soudobém diskurzu jsou často mezi sebou propojovány post-moderní hypersticí. Tímto vznikají složítější a vrstvené struktury, z kterých se může, v rámci typologie Michaela Barkuna, vyvinout "superkonspirace," tj. struktury, které v sobě spojují více různorodých konspiračních linií. Žádný soudobý autor není v tomto ohledu více produktivní, než David Icke. Tento guru anglofonní tradice konspiračních teorií, je jeden z hlavních popularizátorů tzv. 'ještěří hypotézy,' která se v jeho podání stává jednou z nejkomplexnějších superkonspirací. Je to právě dílo Davida Ickea, které si tato práce bere za svůj předmět analýzy, a které se snaží vyložit a přivést do akademického kontextu pomocí kritcké kulturní teorie a Lacanistické/Žižekiánské psychoanalýzy. Dynamika tzv. "paranoidního stylu" diskurzu byla načrtnuta Richardem J. Hofstadterem, a již tisíciletí její variace rezonují v tradici západní literatury - od Homérských bohů, po modernějsí inkarnace kulminující v superkonspiracích Davida Ickea, Alexe Jonese, a dalších. Tato práce se nezaměřuje tolik na specifické teorie a jejich domělou fakticitu, ale spíše se snaží zmapovat strukturální rysy Ickeova díla, a to převážně jeho základní schémata založené na, převážně Marxistické, dialektice. I z tohoto...
|
|
|
Orientalism reversed: Critical analysis of the African Court on Human and Peoples' Rights
Bruner, Tomáš ; Hynek, Nikola (vedoucí práce) ; Karásek, Tomáš (oponent)
Diplomová práce používá kritickou teorii a s její pomocí zkoumá historii a fungování Afrického soudu pro lidská práva. Tato judiciální instituce byla založena v roce 1998, avšak až do roku 2013 nerozhodla jediný případ v jádru věci, veškeré stížnosti byly odmítány pro nedostatek jurisdikce. Teprve v roce 2013 vydal soud pouhé dva rozsudky, které se skutkově zabývají situací stěžovatelů. Nicméně nadále existuje reálné nebezpečí, že soud bude fungovat jen pro státy, které mu to dovolí. Takováto nečinnost soudu silně kontrastuje s intenzitou porušování lidských práv na africkém kontinentě. Stejně tak vyvrací ideje liberálního institucionalismu, podle nichž by mezinárodní organizace měly posilovat spolupráci mezi státy a zároveň přispívat k rozvoji vzájemně propojených oblastí: ekonomické spolupráce, demokracie a ochrany lidských práv. Práce je empirickou jednopřípadovou studií, která se vymezuje proti předpokladům liberálního institucionalismu a využívá kritickou teorii v užším slova smyslu, aby dokázala, že soud byl sice přijat na základě liberálně-institucionálního přesvědčení, ovšem bez reálné ochoty států svěřit mu skutečnou autoritu a omezit svou suverenitu. Soud, jakožto procesní rozšíření hmotněprávních ochrany lidských práv, má pouze zvýšit legitimitu afrických států a zařadit je do klubu...
|
|
|
Jak nově myslet architekturu. Pozdní myšlení Petera Eisenmana a jeho kritická teorie architektury
Tourek, Jiří ; Říha, Cyril (vedoucí práce) ; Pětová, Marie (oponent) ; Zervan, Marian (oponent)
Disertační práce Jak nově myslet architekturu. Pozdní myšlení Petera Eisenmana a jeho kritická teorie architektury se pokouší o souhrnnou teoreticko-filosofickou analýzu nejpodstatnějších myšlenek pozdního díla soudobého teoretika architektury i architekta Petera Eisenmana. Základním východiskem jeho teoretického díla se ukazuje zásadní odmítnutí jakékoliv nadčasové esence architektury a snaha o její "odsunutí" z metafyzických základů. Cestou k tomuto cíli je tzv. "kritičnost", vypracovaná pomocí tří základních pojmů: interiority (ustavující pojetí architektury v konkrétní době), exteriority (zohlednění vlivů vnějších faktorů na proměny architektury) a anteriority (souhrnný pohled na dějiny architektonického diskursu). Tyto tři pojmy se u Eisenmana propojují v pojetí "nerozhodnutelnosti", ústředním motivu ve vypracování kritičnosti, a také v pojetí "diagramu" jakožto možného prostředku pro překonání metafyzického základu architektury. V závěru disertační práce následuje souhrnné zhodnocení Eisenmanova teoretického díla a jeho významu, a také zasazení takto pojatého celku do souvislosti s myšlením konce metafyziky. Tato souvislost staví Eisenmana do obdobné pozice, z níž se s celkem západní kultury pokoušeli vyrovnat autoři jako Nietzsche, Heidegger či Derrida. Kromě samotného přiblížení Eisenmanova...
|
|
|
Spor o pozitivismus v německé sociologii. Vývoj, hlavní myšlenky a pokračování
Vondráková, Renáta ; Balon, Jan (vedoucí práce) ; Petrusek, Miloslav (oponent)
Diplomová práce Spor o pozitivismus v německé sociologii. Renáta Vondráková. 2012. Abstrakt Hlavním tématem práce je problematika sporu o pozitivismus, kterým se běžně označuje diskuze, k níž došlo v německé sociologii v šedesátých letech. Jednalo se o debatu mezi stoupenci kritické teorie, jimiž byli Theodor W. Adorno a Jürgen Habermas, a kritického racionalismu v pojetí Karla R. Poppera a Hanse Alberta. Rozprava v rámci Německé sociologické společnosti se původně měla týkat otázek spojených s logikou sociálních věd, z mnoha důvodů se však vztahovala spíše k rozdílům mezi pojetím a úkoly vědy z pohledu obou výše zmíněných přístupů. A právě popisu a odhalení důvodů a souvislostí, které vedly k převrácení tématu diskuze, se věnuje tato práce. Cílem je popsat co nejšířeji vnější vlivy a to, jak působily na výsledné chápání sporu, ale také, jakým způsobem se i díky sporu o pozitivismus proměnilo pojetí vědy v následujícím období. V první části práce je pozornost věnována zejména společenské a historické situaci, za níž došlo ke sporu. Následuje přehled nejdůležitějších pojmů, které se v souvislosti se sporem nejčastěji vyskytují, tedy v podstatě jeho témat. Důraz je kladen i na důkladný popis prvních dvou příspěvků k diskuzi - referátů Karla R. Poppera a Theodora W. Adorna. Ve druhé části práce navazuje na...
|
|
|
Problematika ideálu pospolitosti v moderních společnostech
Štěch, Ondřej ; Hrubec, Marek (vedoucí práce) ; Znoj, Milan (oponent) ; Skovajsa, Marek (oponent)
disertační práce Tato práce se zabývá zkoumáním pospolitosti jako významného ideálu v rámci moderních společností. Východiskem pro uchopení modernity je zde koncepce představ společnosti (social imaginaries) rozpracovaná Charlesem Taylorem. Ta je interpretována tak, že pospolitost se ukazuje vždy jako pouze alternativní model uspořádání. Přesto se tento motiv stále vrací, a otázkou je, proč a v jaké podobě. Na první otázku hledám odpověď v teorii uznání Axela Honnetha, která ukazuje morální genezi subjektu v souvislostech pospolitých vztahů. Identita je tedy vždy ukotvena ve zkušenosti uznání, a tato zkušenost si vyžaduje stálé potvrzení. Místem, ve kterém může tato potřeba dojít naplnění, je právě pospolitost. Další části se zabývají rekonstrukcí různých podob pospolitosti jako ideálu. Zdrojem pro tuto rekonstrukci jsou zejména komunitaristické teorie a práce Benedicta Andersona. Nejprve se jedná o malá, převážně místní společenství vznikající ze svobodné vůle jejich členů za různými účely. Další podobou jsou naproti tomu společenství existující v představách svých členů, jako jsou zejména národy. Práce se zabývá odlišnostmi ve struktuře těchto fenoménů a v jejich odlišné roli ve veřejném životě moderních společností. Závěr tvoří úvaha o rizicích plynoucích z tohoto ideálu a jeho mobilizačního...
|
|
|
Neomarxismus a psychoanalýza jako zdroje a inspirace Frankfurtské školy
ŠACHLOVÁ, Tereza
Studentka se ve své diplomové práci bude zabývat ideovými východisky Frankfurtské školy, významné sociálně filozofické skupiny 20. století. Reflektována budou především marxistická a psychoanalytická východiska ve spojitosti s kritickou teorií společnosti a fenoménem kulturního průmyslu. Cílem této práce je představit vlivy, které formovaly teoretické působení Frankfurtské školy, její zkoumání moderní společnosti a příspěvky k tzv. komodifikaci kultury a umění související s rozmachem masové kultury.
|
host ::
RSS.