|
| |
|
|
Dialogický přístup k pravdě v pluralitě kultur a náboženství
Jirsová Fassati, Paula ; Soukup, Václav (vedoucí práce) ; Štěch, Ondřej (oponent) ; Soukup, Martin (oponent)
disertační práce - Paula Jirsová Fassati Disertační práce Dialogický přístup k pravdě v pluralitě kultur a náboženství sleduje dva hlavní cíle - teoretický a aplikovaný, praktický. Pomocí teorie jazykových her odůvodňuje nosnost kontextuálního relativismu a perspektivismu pro dialog dvou odlišných diskursů. Člověk má díky své historicko-geografické situovanosti a psycho-fyzické určenosti omezenou perspektivu, skrze niž nahlíží vše ostatní a musí si toho být vědom, aby se mohl vzdát tendencí k absolutizaci svých hledisek bez důkladné dialogické konfrontace s druhým. Posuzovat pravdivost, funkčnost či vyspělost jakéhokoli diskursu lze pouze v kontextu a kategoriích tohoto diskursu. Odrazem těchto teorií je v mezináboženském dialogu teze postpluralismu, která akcentuje uznání jedinečnosti každého svébytného náboženského diskursu, za současného odmítnutí nadřazení kteréhokoliv z nich či naopak sloučení všech do jedné společné skupiny. Poslední pravdu člověk nemůže poznat, člověk nemá "nadhled" nad všemi náboženstvími, proto nemůže ani vynášet soudy, které by tento nadhled potřebovaly (toto náboženství je jediné pravé či všechna náboženství jsou stejná). Podstatnou složkou dialogu dvou odlišných diskursů jsou osobnostní předpoklady každého účastníka - především pak vůle k pravdě a úcta k druhému jakožto...
|
|
|
Problematika ideálu pospolitosti v moderních společnostech
Štěch, Ondřej ; Hrubec, Marek (vedoucí práce) ; Znoj, Milan (oponent) ; Skovajsa, Marek (oponent)
disertační práce Tato práce se zabývá zkoumáním pospolitosti jako významného ideálu v rámci moderních společností. Východiskem pro uchopení modernity je zde koncepce představ společnosti (social imaginaries) rozpracovaná Charlesem Taylorem. Ta je interpretována tak, že pospolitost se ukazuje vždy jako pouze alternativní model uspořádání. Přesto se tento motiv stále vrací, a otázkou je, proč a v jaké podobě. Na první otázku hledám odpověď v teorii uznání Axela Honnetha, která ukazuje morální genezi subjektu v souvislostech pospolitých vztahů. Identita je tedy vždy ukotvena ve zkušenosti uznání, a tato zkušenost si vyžaduje stálé potvrzení. Místem, ve kterém může tato potřeba dojít naplnění, je právě pospolitost. Další části se zabývají rekonstrukcí různých podob pospolitosti jako ideálu. Zdrojem pro tuto rekonstrukci jsou zejména komunitaristické teorie a práce Benedicta Andersona. Nejprve se jedná o malá, převážně místní společenství vznikající ze svobodné vůle jejich členů za různými účely. Další podobou jsou naproti tomu společenství existující v představách svých členů, jako jsou zejména národy. Práce se zabývá odlišnostmi ve struktuře těchto fenoménů a v jejich odlišné roli ve veřejném životě moderních společností. Závěr tvoří úvaha o rizicích plynoucích z tohoto ideálu a jeho mobilizačního...
|
|
| |
host ::
RSS.