|
|
Překlad jako kulturní fenomén. George Steiner: Po Bábelu.
Grauová, Šárka ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Pelán, Jiří (oponent)
Základem práce je překlad stěžejní knihy Po Bábelu (1975), jejímž autorem je George Steiner. Překlad vyšel v nakladatelství Triáda roku 2010. Studie předkládaná v tomto svazku se dělí na tři části: první se snaží načrtnout obecný portrét George Steinera jako literárního a kulturního kritika, filosofa jazyka a židovského myslitele zabývajícího se důsledky šoa. Druhá část představuje Steinerův myšlenkový svět na základě jeho životního příběhu. Třetí část se pak zabývá Steinerovou poetikou a etikou překladu, přičemž zvláštní pozornost věnuje překladu v koloniálním a postkoloniálním světě. Mapuje sled metaforických obrazů, jejichž prostřednictvím Steiner popisuje překlad a interpretaci vůbec, především metaforu válečnickou a hostitelskou. Dospívá k závěru, že metaforické užití konceptu "překlad" pro širší pole rozumění, interpretace a kulturní tradice nepřispívá k pochopení překladu ve vlastním slova smyslu.
|
|
|
Komparativní přístupy Karla Krejčího v jeho pojetí české a polské literatury
Matějková, Veronika ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Trávníček, Jiří (oponent)
Dizertační práce zachycuje a interpretuje střety mezi literárněvědnými dobovými diskurzy na jedné straně a jednotlivcem v postavě bohemisty, slavisty a komparatisty Karla Krejčího (1904- 1979) na straně druhé. Na základě autorových literárněhistorických a komparatistických studií i jeho účasti v soudobých metodologických diskusích dizertace analyzuje, jak se tyto střety promítaly do jeho pojetí literárněvědné metody i práce literárního historika a komparatisty obecně. Vychází přitom z rozporuplné recepce Krejčího vědecké tvorby: zatímco je uznáván jako veličina slavistických studií, tak v celkovém kontextu české literární vědy zaujímá marginální pozici "outsidera". Dizertace sleduje, jak autor stál se svými metodologickými stanovisky v opozici vůči převládajícímu trendu. Jako adept slavistiky kritizoval její tzv. vlivologii a pozitivistické metody; v meziválečném období se přiklonil k sociologii literatury, přestože si nezískala popularitu; přes zaujetí fenomenologií i formalismem hájil svou "historicko-sociologickou" pozici vůči prosazujícímu se strukturalismu; v padesátých letech napsal "marxistické dějiny polské literatury", nikdy se ovšem s marxistickou vědou zcela neztotožnil; tvořil komparatistické studie v době, kdy byla komparatistika ještě odsuzována jako "kosmopolitní vlivologie"....
|
|
| |
|
|
Cikánství a jeho vztah k "naší" vesnici v české literatuře 19. století
Soukup, Daniel ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Mgr. Daniel Soukup Cikánství a jeho vztah k "naší" vesnici v české literatuře 19. století (abstrakt) Práce analyzuje postavy "cikánů" v české literatuře 19. století jakožto nemimetické výtvory. Opačný přístup, jenž pokládá "cikány" za zkreslená zobrazení skutečných Romů, je kriticky rozebrán v kap. 1.3. Další kapitoly se zaměřují na koncepty "konstruované cizosti", marginality a numinózna (1.4); rozličné kulturní vrstvy, jež utvářejí cikánský stereotyp (1.5); a sémantiku tohoto stereotypu (1.6). Na tento teoretický nástin navazují interpretace čtyř literárních děl (kap. 1.7-1.10), která zastupují archaickou (démonizující), romantickou a moderní (ironickou) vrstvu cikánství. Zvěda Zatrána vystupujícího v Lindově historickém dramatu Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům lze pokládat za příklad démonizovaného cikána. Máchovi Cikáni a Heydukovy "Cigánské melodie" zpodobují romantickou touhu po identifikaci s cikánstvím i nemožnost jejího dosažení. Čechova povídka "Cikánka" představuje ironickou dekonstrukci cikánského stereotypu. Druhá část práce zahrnuje šíře pojaté kontextuální interpretace cikánství ve vesnických prózách V. Hálka, K. Světlé a J. Holečka. V těchto kapitolách po zevrubném rozboru zobrazení "české vesnice" v díle daného autora následuje podrobné čtení povídky (Hálek: "Bajrama", Světlá:...
|
|
|
Vizualizace slova - verbalizace obrazu v ruské druhé avantgardě (Vsevolod Někrasov a Erik Bulatov)
Machoninová, Alena ; Langerová, Marie (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Glanc, Tomáš (oponent)
Tato práce je věnována analýze těsných souvislostí mezi poezií Vsevoloda Někrasova (1934-2009) a obrazy Erika Bulatova (1933) v kontextu ruských avantgardních hnutí 20. století. Vzájemné vztahy mezi literaturou a výtvarným uměním mají své kořeny již v antice. Na počátku 20. století, v tvorbě první avantgardy, však dochází k jejich přehodnocení a k pokusům o převrácení hierarchické opozice, v níž primát nad malířstvím a psaným slovem tradičně patřil literatuře a slovu znějícímu. Tendence k vysvobození obrazu z područí slova, k přiznání nezávislosti písemně zaznamenaného slova na slovu nahlas pronášeném se zde demonstruje na příkladu kubofuturistických (převážně rukopisných) knih. Psané slovo se v nich odpoutává od své zvukové podoby, splývá s obrazy nonverbální povahy, svou vizualitu zdůrazňuje aktivním pronikáním do rozlehlého prostoru stránky, kterým ruší zkostnatělou linearitu čtenÍ. Vyhlášení této autonomie se ukazuje jako nezbytná podmínka pro utopickou expanzi první avantgardy za hranice jednotlivých umění i umění jako takového. Kubofuturistická "antikniha" představuje vrchol tohoto útoku na hranice.
|
|
|
Veniamin, Ivan Peresvětov, Juraj Križanič v Rusku (a historicko-kulturní souvislosti jejich působení)
Příhoda, Marek ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Lášek, Jan Blahoslav (oponent) ; Veber, Václav (oponent)
Mnich Veniamin (druhá polovina 15. století), Ivan Peresvětov (první polovina 16. století) a Juraj Križanić (1617/1618-1683) představují pozoruhodné myslitelské osobnosti období pozdního středověku a raného novověku. Všechny spojuje několik významných momentů, které činí zkoumání jejich díla v rámci jedné monografie opodstatněným a inspirujícím. Všichni tři přišli na území moskevského státu z jiných kulturních a jazykových prostředí, přičemž okamžik jejich příchodu do Ruska a pobytu tam můžeme charakterizovat jako mezníky historického a duchovního vývoje východní Evropy, spojené s přehodnocením a relativizací předchozí tradice. Mnich Veniamin se objevil v Novgorodě v závěrečné etapě procesu sbírání ruských zemí, ve chvíli, kdy se otevírá otázka pro moskevskou společnost zásadní - problém církevního majetku a jeho možné sekularizace; Ivan Peresvětov pak na počátku vlády Ivana IV. Vasiljeviče v období očekávaných změn a Juraj Križanić v předvečer reforem Petra I. Alexejeviče. Veniamin, Peresvětov i Križanić si do Ruska přinesli vlastní bohatou předchozí zkušenost a intelektuální výbavu, jejíž zdroje leží mimo duchovní ambient moskevské společnosti, zároveň se svým působením a svými spisy vědomě začleňují do aktuálních polemik, a dokonce se snaží ovlivnit budoucí vývoj hostitelské země (Peresvětov, Križanić)....
|
|
|
Eschatologie textu v románu Pavla Krusanova Ukus angela
Stavěla, Martin ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce)
Předložená diplomová práce si jako hlavní cíl vytýčila postihnutí hlavní myšlenky politiky impéria v románu Pavla Krusanova , kterou je neustálé rozšiřování hranic, a to až za pozemská měřítka. Impérium je zde nositelem absolutní pravdy, které podléhá svoboda jednotlivce. Střet Ivana Někitajeva a Petra Lehkostupova je nastaveným zrcadlem skutečné ruské inteligenci, která podle autorova mínění zbytečně teoretizuje a tím se vyhýbá skutečné službě vlasti. Lehkostupovy myšlenky sice plně souhlasí s živelnou Někitajevovou vládou, sám Petr je však díky intrikám odsouzen k záhubě. Samo impérium se stává hlavním tématem alternativního historického románu, který si za svůj cíl klade eschatologické pojetí konce vlády na zemi jako přestupu k novým vyšším metafyzickým sférám.
|
|
|
Ruské romány Serváce Bonifáce Hellera
Bernstein, David ; Nykl, Hanuš (oponent) ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce)
Tématem této bakalářské práce je osobnost českého spisovatele a novináře konce devatenáctého a počátku dvacátého století Serváce Bonifáce Hellera. Nepostihuje autora v úplnosti, ale soustřeďuje se na jeho vztah k Rusku. Všímá si jeho cest do Ruska a zejména jeho románů, které jsou umístěny do ruského prostředí. Tuto oblast sleduje práce především proto, že ji vnímá jako cenný materiál, který ukazuje, jakým způsobem zobrazoval český spisovatel ruské prostředí, dokumentuje určitý způsob vnímání Ruska v českém kulturním klimatu. Práce se zabývá Hellerovými romány z ruského prostředí z hlediska literárně teoretického a podává obecnou charakteristiku těchto próz. V poslední části práce řeší otázku, zda mají Hellerovy romány ještě dnes co říci, mohou-li být něčím zajímavé pro dnešního čtenáře, mohou-li ho nějak obohatit.
|
|
|
Perun. Historie a typologie slovanského hromovládce
Téra, Michal ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Sláma, Jiří (oponent) ; Podolinská, Tatiana (oponent)
Studie o Perunovi si klade za cíl systematizovat dosavadní poznání o uvedené problematice, představit hlavní prameny, závažné teorie a pokusit se nalézt stopy kultu slovanského hromovládce v lidové kultuře slovanských národů. Práce se dělí na dvě části: Historie Peruna a Typologie Peruna. První část uvádí hlavní písemné prameny o Perunovi, etymologie jeho teonyma, stopy jeho kultu u středoevropských a balkánských Slovanů a portrét staroruského pohanství. Druhý díl předkládá portréty indoevropských hromovládců, hlavní atributy slovanského hromovládce, transformace Peruna do postav slovanského folklóru a hlavní teorie o Perunově roli ve slovanském archaickém náboženství, které se objevily za posledních čtyřicet let. V kapitole o pramenech jsou uvedeny texty z období kyjevské Rusi, které se jako jediné z raného středověku o Perunovi zmiňují. Dále jsou uvedeny polské raně novověké prameny, které se staly zdrojem některých omylů o Perunově kultu. Kapitola o etymologii konstatuje indoevropský původ kořene, z něhož je Perunovo jméno odvozeno, a jeho široký sémantický záběr, který v řadě tradic indoevropských národů souvisí s kultem hromovládců. Kapitola, která hledá stopy kultu hromovládce mezi středoevropskými a balkánskými Slovany, uvádí řadu dokladů o tom, že Perunova postava byla známa i Slovanům z těchto...
|
|
|
Autobiographical fragments in the modern German literature: selfperformance in the liminal autobiographies
Mrázková, Alena ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Weinberg, Manfred (oponent) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Autobiograficke fragmenty z konce 19. a plVlli poloviny 20. stoleti, ktere vymezuje a analyzuje tato pnice, ukazuji mozne pi'istupy ke krizi subjektu a krizi jazyka v moderne a jejich promitnuti do zanru autobiografie. Experimentalni texty, jejichZ autory jsou A. Stifter, Klabund, Ch. Morgenstern, H. Mann, H. Hesse, A. Döblin, G. Kaiser, H. H. Jahnn, K. Tucholsky, 1. Wassermann, C. Zuckmayer, C. Sternheim a K. Valentin, se vyznacuji komunikativni otevrenosti, ironii a vtipem; strukturou hranice a liminaIniho byti, vcetne prekracovani faktick)'ch, textovy-ch i jazykovy-ch hranic; sebeinscenaci a tematizaci a problematizaci vztahu textu a zobrazovane "skutecnosti". Tyto texty tak radikainim zpusobem dokladaji promeny mysleni moderny.
|
host ::
RSS.