|
|
Anglo-francouzské vztahy v období náboženských válek ve Francii v druhé polovině 16. století
Dundrová, Milena ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce)
"Během takřka čtyř desetiletí, mezi lety 1560 a 1598, prožili Francouzi tu nejstrašnější občanskou válku. válku bratrovražednou, doprovázenou anglickými a španělskými zásahy. válku. která však nepochybně neučinila z Francie onu bezkrevnou mrtvolu. jejíž obra;~ se snažilo vytvořit obratnou manipulací veřejného mínění okolí dobrého krále Jindřicha, aby tak dosáhlo většího kontrastu s hospodářskou obnovou země v prvních letech míru. mezi lety 1598 a 1610: válku přesto nesmiřitelnou. kde fanatické násilí načas zvítězilo nad umírněností ducha. nad touhou po míru [ ... ]: hořkou zkušenost s touto náboženskou vášní [ ... ], která silně podlomila královskou autoritu, na níž země po staletí stavěla svou jednotu, budovala svúj vnitřní mír a své hranice; tato krize autority ovlivnila částečně i 17. století a budoucnost monarchie."856 Takto výstižně charakterizovali bezesporu nejrozsáhlejší vnitropolitický konflikt v dějinách francouzského státu přední novodobí domácí historici, Georges Duby a Robert Mandrou. Francouzské náboženské války však představovaly pouze regionální aspekt konfliktu, sužujícího Evropu 16. století.857 Boj katolické Koruny a později katolické Svaté ligy s hugenoty tedy představoval jen jedno z bojišť, na němž se v znesvářené Evropě střetl katolicismus, který se mohl opřít o papežství a církev...
|
|
|
České střední školy, jejich studenti a profesoři v letech 1867 až 1918
Řezníčková, Kateřina ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Lenderová, Milena (oponent) ; Rýdl, Karel (oponent)
bouřlivým vývojem i rozvojem. Během tohoto období se zněkolikanásobil jejich počet a rozrostla jejich síť. V roce 1848 existovalo v Čechách pouze devět gymnázií, na nichž se alespoň částečně prosazovala ve vyučování čeština a jedna reálka (reálky se ovšem staly středními školami až po zavedení Bonitz-Exnerova nástinu). Těsně před první světovou válkou už bylo českých středních škol přesně sedmdesát. Rozšiřování nabídky středoškolského studia ale samozřejmě nebylo jen záležitostí Čechů, k podobnému rozvoji docházelo v celém Rakousku-Uhersku, i když přece jen o něco rychleji se rozrůstalo školství národní, vždyť úspěchy v boji za české školy byly také politickou záležitostí. V této době se také krystalizuje obsah středoškolského studia do té podoby, která posléze ovlivnila i celou první polovinu dvacátého století. Klasická gymnázia se definitivně odpoutala od středověkého modelu, když do svých zdí začala vpouštět také přírodovědné předměty a moderní jazyky. Hledaly se také nové cesty, jak sblížit reálné, původně především prakticky zaměřené vzdělání a klasické, humanitně orientované vzdělání. Osnovy některých předmětů na reálkách se proto začaly do značné míry připodobňovat gymnaziálním. Jiným řešením téhož problému bylo vytvoření nového typu školy, který alespoň zčásti nabízel svým studentům obojí...
|
|
|
Vzestup domu Chotků. Životní styl úřednické šlechty v 18. století
Cerman, Ivo ; Maur, Eduard (vedoucí práce)
Doba osvícenských reforem bývá často vnímána jako zlomový okamžik v dějinách českorakouské šlechty. Předpokládá se, že kritické myšlení evropského osvícenství zpochybnilo dosavadní identitu šlechty, 1 krize šlechtických velkostatků podlomila její hospodářskou sílu a zkáza stavovského zřízení ji zbavila politické moci. Částečně jsou tyto domněnky oprávněné, avšak velmi zjednodušují. Šlechtické velkostatky se dostávaly do finančních problémů i v dřívějších dobách, politická moc šlechty nezávisela jenom na stavovském zřízení a pro osvícenskou morální filosofii nepředstavovala kritika šlechty žádný centrální problém. Většina myslitelů se spíše snažila pobídnout šlechtu k morálnímu životu a službě státu, aby tím potvrdila svůj nárok na vedoucí místo ve společnosti.2 Kritika přehnaného důrazu na formální urozenost nebyla novinkou. Skutečné šlechtictví spočívalo v mravném životě, ve ctnostech. Tento názor nalezneme již u renesančních myslitelů a diskurz o skutečném šlechtictví provázela tato myšlenka již od počátku. 3 Na názory osvícenství se můžeme dívat jako na vyvrcholení dlouhodobé snahy precizně vystihnout podstatu šlechtické identity.4 Přesto je oprávněný názor, že v 18. století se "cosi mění". Tyto změny však musíme poznat poněkud diferencovaněji a neupadat do zjednodušujících evolucionistických schémat....
|
|
|
Karel Horký a jeho týdeník Fronta (Vzestupy a pády českého publicisty a spisovatele)
Žáčková, Zdena ; Gebhart, Jan (vedoucí práce) ; Harna, Josef (oponent) ; Kvaček, Robert (oponent)
Publicista a spisovatel Karel Horký patřil po desetiletí k neprávem opomíjeným osobnostem české politické a kulturní scény první poloviny 20. století. Přitom ve své době byl vnímán jako nepřehlédnutelný a velmi zdatný fejetonista, který se dokázal bystře, obratně a mnohdy bez ohledu na následky vyjadřovat k různým společenským jevům. Byl autorem jak laskavých vzpomínkových fejetonů, tak i vášnivých výpadů a politických pamfletů. Nikdy nezůstal lhostejný, pokud zpozoroval, že se někomu děje křivda. Pro svůj cit pro spravedlnost byl mnohými obdivován a nazýván "rytířem fejetonu", "rytířem ulice" či "tribunem spravedlnosti". Jinými byl zatracován za nepochopitelný přechod od levice k pravici, a zvláště za nesmiřitelný boj proti dvěma hlavním představitelům a symbolům zahraničního protirakouského odboje a první republiky, Tomáši Garriguovi Masarykovi a Edvardu Benešovi. Tento Horkého boj, jenž začal již v době jeho účasti na zahraničním odboji, byl náplní téměř dvou desetiletí jeho života. Do povědomí svých současníků se K. Horký zapsal také jako zakladatel a vydavatel několika časopisů. Největší politický dopad z nich měl týdeník Fronta, vydávaný ve 30. letech 20. století. Stal se jednou z Horkého zbraní ve zmíněném politickém boji. Dějiny žurnalistiky se Frontou doposud soustavně nezabývaly a vystačily s...
|
|
|
Formální tautologie v češtině
Bílková, Jana ; Uličný, Oldřich (vedoucí práce)
V následujících kapitolách se pokusím blíže specifikovat podstatu formálních tautologií, popsat jejich výrazné formální, sémantické i funkční rysy a na základě analýzy jazykového materiálu klasifikovat (z hlediska formálního i komunikačního) jednotlivé typy formálních tautologií užívaných v současné češtině.
|
|
|
Morální a pedagogické aspekty vztahu individua a společnosti v díle Émila Durkheima
Strouhal, Martin ; Koťa, Jaroslav (vedoucí práce)
Zkoumani metodologickfch vYchodisek Durkheimovy sociologie a jeho pojeti vztahu mezi individuem a spolecnosti ukazala dye intence, dva cile jeho mysleni. Jednou intenci bylo vypracovat metodu sociologicke vedy, jejiz pravidla by mohla platit jako epistemologicke a metodologicke premisy pro zkoumani vsech jew, ktere splni definicni narok ustaveneho pojmu socialniho faktu. Druhou a snad jeste dulezitejsi intenci se ukazal pokus obsahnout v teto metode zejmena jevy moralni a vYchovne a uCinit z nich predmet exaktniho vedeckeho zkoumani. Pojmy individua a spolecnosti, jako subjekty moralnich vztahu, prestavaji byt nemennymi konstantami, nybd nabyvaji oproti predchazejici tradici plastictejsi podoby. Pokusil jsem se priblizit ty oblasti Durkheimova mysleni, ktere jsou podle mne pfinosne pro siroce zalozenou pedagogickou reflexi. Koncepce spolecnosti, subjektivity, teorie poznani a veciy, jsou vzdy nezbytnym zakladem pro kaMe pojeti vYchovy. V Durkheimove pfipade se tyto koncepce ukazaly zavisle na moralnich a nabozenskych reprezentativech toho, co Durkheim oznacuje jako spolecenskf ideal. leho pojeti moralky neni podano v ustmule forme, jako mnoho abstraktnich moralnich filosofii. Jeho pojem idealu predstavuje vyvijejici se dynamickou silu, jejiz podoby se promenuji. Zaroven rna byt i tim, co dava smysl...
|
|
|
Mizející "beduínský" šperk: typologie a terénní výzkum
Sodomková, Miroslava ; Vrhel, František (vedoucí práce) ; Křížová, Alena (oponent) ; Jiroušková, Jana (oponent)
Tato prace je venovana bedufnskemu sperku, jeho druhlim, zpracovanf a identifikaci. Nektere kapitoly, napr. Bedufni - zivot a kultura a Zena v islamske spolecnosti, jsou nezbytnym a nepostradatelnym dophlkem toho, aby pojednanf 0 bedufnskem sperku postihlo spolecnost, ve ktere sperk vznikal, a konecne i nejsirsf cast uZivatelli sperkli, kterYmi vetsinou byly prave zeny. Sperky jim poskytovaly vaznost ve spolecnosti, naplnovaly je dlistojnostf v jejich tezkem zivote a dale slouzily jako financnf jistota, s kterou mohly samostatne zachazet, a to v prfpade nouze. Dodnes mlizeme spatrit v obchlidcfch se sperky zeny, ktere je prodavajf jen a jen proto, aby penfze z prodeje pouzily pro zaopatrenf toho nejcennejsfho, co majf - syYch detf. Kapitola ctvrta byla zarazena z toho dlivodu, aby sperk byl pochopen take jako yYsledek specializovane remeslne yYroby, vcetne pouzfvanych materialli, nebot'vznikl na zaklade dlouhodobeho shromazd'ovanf technologickch procesli, ktere mely svoji genezi jiz ve starovekch kulturach a stavaly se tak svebytnym dusevnfm majetkem vYrobcli a byly predavany z generace na generaci. Toto shromazd'ovanf informacf a konecne zvladnutf prevzate techniky bylo jednfm z tajemstvf uspechu yYrobcli sperkli. Typove se sperky delily na amulety, nahrdelnfky, naramky, nakotnfky, napaznfky, prsteny,...
|
|
|
Andské hudební soubory a andští hudebníci v Evropě a v Severní Americe
Jetmarová, Jana ; Kašpar, Oldřich (vedoucí práce) ; Vrhel, František (oponent) ; Tyllner, Lubomír (oponent)
Na předcházejících stránkách Jsem se pokusila analyzovat nejdůležitější aspekty problematiky andských hudebníků v Evropě a v Severní Americe. V evropském kontextu tento unikátní fenomén v současnosti postupně zaniká, aniž by byl jeho vznik a vývoj dostatečně dokumentován. Přestože se může zdát, že působení andských hudebníků představuje pouze epizodní úsek evropské historie posledních dvou desetiletí, považuji za přínosné se mu věnovat. Andští příchozí nám poskytuj í jedinečnou příležitost studia střetu a vzájemného působení dvou radikálně odlišných kulturních systémů. Evropu navštěvují zpravidla bez jazykových znalostí a bez hlubšího povědomí o kulturněspolečenském kontextu, přesto se zde během poměrně krátké doby dokáží efektivně orientovat. Po několikaletém pobytu není pro většinu hudebníků problém plynně se dorozumět v několika evropských jazycích, mnozí z nich zakládají v Evropě rodinu a někteří dokonce přijímají občanství jednotlivých evropských států. Můžeme tak hovořit o jejich poměrně bezproblémové integraci do evropské společnosti. Přesto však hudebníci nemusej í odkládat vlastní kulturu. V rámci socioprofesní skupiny nadále platí normativní systém mateřských zemí, jsou dodržovány tradice a zvyky které však v rámci jednotlivých evropských států přij ímaj í nové prvky a dostávaj í tak zcela...
|
|
|
Autentické struktury. Osobnosti a struktury interpretace v československém umění 1949-2004
Havránek, Vít ; Wittlich, Petr (vedoucí práce)
Jako svou diplomovou práci jsem zpracovával dějiny československého kinetického umění v období přibližně mezi lety 1956-1971. O dva roky později jsem byl kurátorem výstavy akce slovo pohyb prostor1 , která mapovala "experimentální umění" kinetické, akční umění, vizuální poezii, utopickou architekturu a experimentální hudbu od konce let padesátých do roku 1971. Záběr této výstavy a především katalogu byl do značné míry široký, snažily se postihnout dění ve vybraných oblastech s nárokem na relativní úplnost a zastoupení dnes v Čechách pozapomenutých účastníků tehdejší avantgardy (jako byli například Vladimír Burda, Jiří Novák, Stano Filko a řada dalších).
|
|
| |
host ::
RSS.