|
|
Remember the Bombs: Memory of the Belgrade Bombings from the Second World War from 1995 until 2003
Puškarov, Katarina ; Vojtěchovský, Ondřej (vedoucí práce) ; Daniel, Ondřej (oponent)
Práce zkoumá, jak byla v letech 1995-2003 v Jugoslávii využívána paměť na bombardování Bělehradu během druhé světové války. Bělehrad byl bombardován oběma znepřátelenými stranami, totiž nejprve nacisty v roce 1941 a poté i spojenci v roce 1944. V období socialistické Jugoslávie byl německý nálet připomínán výrazně více než spojenecký. Předmětem mého zájmu byly následující otázky: jak bylo využíváno vzpomínání na německý i spojenecký nálet v období před, během a následně po leteckých útocích NATO na Jugoslávii v roce 1999, zda se tehdy ve veřejném prostoru objevila i paměť na spojenecké bombardování z roku 1944, a pokud ano, v jakém vztahu vůči paměti na nacistický nálet zroku 1941. Jako pramen byly využity články zpředního bělehradského deníku Politika, uveřejňované v letech 1995 až 2003 ve výroční dny náletů. Závěr poukazuje na dominantní využívání paměti na nacistické bombardování během celé sledované doby, i když se objevilo i připomínání spojeneckého bombardování.
|
|
|
Politické věznění jako součást mezigeneračního předávání rodové historie pomocí příběhů
Plecháčková, Debora ; Kabele, Jiří (vedoucí práce) ; Tomášek, Marcel (oponent)
Práce se zabývá mezigeneračním předáváním příběhů politických vězňů 50. let. V teoretické části autorka zpracovává pojmy související se sociologií paměti jako kolektivní paměť, rodinná (potažmo rodová) paměť, komunikativní paměť, generace. Shrnuje také historický kontext politického věznění, Pražského jara a Sametové revoluce. Následně provádí kvalitativní analýzu pořízených rozhovorů vždy se dvěma následujícími generacemi potomků šesti politických vězňů. Analýza odhalila, že komunikační situaci významně spoluurčovaly autorčiny mezigenerační vztahy ke zpovídaným: ke generaci prarodičů, rodičů a v některých případech i vrstevníků. Stejně tak často nacházená zamyšlení o historii a osudech lidí, opakující se konkrétní příběhy se symbolickým obsahem a v neposlední řadě prolínání velké (národní) a malé (rodinné) historie odpovídaly žánru vyprávění přiměřenému komunikační situací. Rozhovory dovolují charakterizovat mezigenerační předávání příběhů politických vězňů 50. let jako komunikativní paměť vázanou na určité životní situace (např. adolescentní vyptávání), ale také omezovanou řadou bariér. Při předávání rodinné historie ale zřejmě i mimo něj se automaticky předávají i rodové postoje ke světu a politickému zřízení společnosti. Srovnání s podobným výzkumem Welzera, Mollerové a Tschiggnallové o...
|
|
|
Bydlení u Kosmonautů a v "centru vesmíru": Každodennost panelového sídliště Jižní Město v Praze v proměnách času
Cassi Pelikán, Hana ; Uherek, Zdeněk (vedoucí práce) ; Bittnerová, Dana (oponent) ; Nosková, Jana (oponent)
Tématem této disertační práce je zaznamenání každodennosti, forem lokální a kolektivní paměti a vztahů jednotlivců, obyvatel panelového sídliště pražského Jižního Města, ke specifickému urbanistickému a sociálnímu prostoru jejich trvalého bydliště. Práce vychází z výpovědí dlouhodobých obyvatel tohoto sídlištního celku, které byly pořízeny v polostrukturovaných rozhovorech a zaměřovaly se na mapování dobového využívání sídliště ve dvou obdobích českých, resp. československých dějin, období tzv. normalizace a postsocialismu. Rozhovory byly pořízeny jako empirická protiváha k diskursu odborníků na architekturu a urbanismus a mediálnímu diskursu, který se v českém prostředí od roku 1989 výrazně negativně vymezují vůči odkazu panelových sídlišť jako formě socialistického bydlení par excellence. Cílem předkládané práce je podat výklad o genezi a vývoji tohoto veřejného diskurzu, který mj. odráží způsob, jakým se česká společnost vyrovnává se svojí komunistickou minulostí, a porovnat ho se zkušenostmi, hodnoceními a aktuálními výzvami v životech dlouhodobých obyvatel sídliště, které se v obecném povědomí vyznačuje špatnou pověstí. Klíčová slova: panelová sídliště, Jižní Město, bydlení, lokální/kolektivní paměť, lokální/urbánní identita, každodennost, město, tzv. normalizace.
|
|
|
Kulturní prostor a paměť v díle Viktora Fischla
Štychová, Michaela ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent)
Tato práce si klade za cíl ukázat, jak se v prózách Viktora Fischla realizuje kolektivní, respektive kulturní paměť ve vztahu k holocaustu, jakým způsobem se traumatizující zkušenost stává předmětem "práce vzpomínání" hrdinů Fischlových knih, jak se s touto zkušeností vyrovnávají. Teoretickým východiskem práce jsou především úvahy a studie Aleidy a Jana Assmannových a stále podnětná a důležitá kniha Maurice Halbwachse Kolektivní paměť. Těžiště práce spočívá v její interpretační části, v níž se autorka pokouší explikovat a ověřovat koncepce kulturní paměti na literárních textech. Důraz je položen na poválečné prózy Viktora Fischla, které holocaust reflektují právě z perspektivy autorova časového, prostorového a také osobně zkušenostního odstupu. Právě tento odstup však vytváří specifickou formu vzpomínání a jeho naraci. V závěru pak autorka předkládané bakalářské práce své poznatky shrnuje a zobecňuje. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Kolektivní paměť násilně vystěhovaných obyvatel: životní příběhy o druhé světové válce z Neveklovska
Štěpánková, Jana ; Šalanda, Bohuslav (vedoucí práce) ; Janeček, Petr (oponent)
Předkládaná rigorózní práce je příspěvkem ke studiu problematiky životních příběhů obyvatel násilně vystěhovaného území Neveklovska za druhé světové války. O tomto regionu existují autentické výpovědi a toto území je fixováno i v kolektivní paměti. Životní příběhy patří k velmi vzácným pramenným fondům. Jde především o autenticitu zážitků, které se díky subjektivitě narátorů vyznačují selektivitou a přestavují tedy další úhel pohledu. Práce podrobně seznamuje s pamětníky těchto událostí, které jsou v současné době často neznámé, anebo se na ně v oficiálních dokumentech neprávem zapomíná. Současně navazuje na předcházející výzkumy folkloristy Jaromíra Jecha z poloviny 20. století. Porovnáním výsledků obou výzkumů tak dostáváme obraz o závažné události násilného odsunu českého obyvatelstva ve vymezeném regionu. Práce se soustřeďuje na analýzu získaných výsledků za pomoci současných moderních přístupů, které se opírají o metodu orální historie, která je součástí kvalitativního výzkumu, s důrazem na obecné cíle a kontext. Zároveň přináší aktuální stav, resp. odraz násilné válečné perzekuce v soudobé společnosti a jeho budoucí životaschopnost, funkčnost generačních přenosů traumat a způsoby komemorace. Textové a obrazové přílohy v závěru práce se snaží přiblížit a vizualizovat některé historické momenty.
|
|
|
Skopje 2014: The Govermental Role in the Spatial Politics of Collective Memory
Nikolovska, Ivana ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Ondřej (oponent) ; Ozouf Marignier, Marie Vic (oponent)
Projekt Skopje 2014: role vlády při využití prostorové politiky kolektivní paměti Klíčovou otázkou diplomové práce je pochopit, jak vláda používá veřejná prostranství za účelem poskytnutí kontinuity vyprávění a jak udržuje kolektivní paměť. Ve věci veřejných výkladů minulosti jsem se soustředila na prosazování vlivu na kolektivní paměť občanů. Zajímalo mne, jak se na tyto snahy dívá mladá generace a potom ti starší, kteří zažili město v jeho starší podobě. Především jsem se zabývala prací umělců a architektů, kteří používají styly a symboly, které mají vliv na vzpomínky, na ambivalentní vliv napodobenin a interpretací. Takový obsah je vidět v rámci multi-etnického státu, kdy je předkládán polarizované veřejnosti, zejména mezi dvěma hlavními etniky - Makedonci a Albánci. V práci zkoumám úroveň manipulace při prokazování historie ve veřejném prostoru, vytváření falešných korelací minulosti. Takový jev byl vnímán jako ten, jenž má negativní vliv v současné době, a je považován za možnou změnu v procesu identifikace s městem pro budoucí generace. Zorganizovala jsem výzkum do dvou částí. V první části podávám synchronní prezentaci, kritiku a připomínky k projektu "Skopje 2014". Ve druhé části, aplikuji diachronní přístup, kdy prezentuji a interpretuji historii města Skopje optikou zkušenosti s projektem Skopje...
|
|
|
Společenský život a lokální identita v Děčíně a v Podmoklech 1870-1920
Podlucký, Martin ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
(česky) V teoretické části diplomové práce je rozebírán proces modernizace v dlouhém devatenáctém století a pojmy, které s ním souvisí. Zvláště pak nacionalismus, národ, identita a paměť. Část případová je věnována městům Děčín a Podmokly a zabývá se vznikem a proměnami identity místních obyvatel ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století. Podává přehled dostupných pramenů a literatury, které se na formování místní identity nejvíce podílely. Přibližuje společenský život a vývoj obou měst. Díky rozboru slovníkových hesel nachází základní složky lokální identity. Vybrané složky práce dále analyzuje za pomoci místopisů, průvodců a primárních pramenů. Zároveň práce sleduje, jak lokální identitu ovlivňovalo národnostní složení a nacionální soupeření Čechů a Němců.
|
|
|
Telling Community in William Faulkner's A Rose for Emily: A Case Study in Narrative Technique
Krtička, Filip ; Ulmanová, Hana (vedoucí práce) ; Matthews, John Thomas (oponent)
Tato diplomová práce poskytuje detailní analýzu nejslavnější povídky Williama Faulknera "Růže pro Emily." Zaměření práce je motivováno tím, co vidím jako ústřední téma povídky: komunita a její fungování. Tím, že posunuji důraz z hlavní postavy na vypravěče, chci "opravit" způsob jakým je vnímána tato povídky, jejíž renomé je založeno především na "šokujícím" či "gotickém" aspektu. Užitá metodologie je vybrána se zřetelem na navrhovanou interpretaci. K textu přistupuji skrze naratologii. K rozboru neobvyklého vypravěče "Růže pro Emily" mi slouží naratologický koncept "kolektivního vyprávění." Dalším důležitým teoretickým rámcem použitým k interpretaci povídky je interdisciplinární koncept "kolektivní paměti". Některé sociologické koncepty komunity jsou též rozebírány. V úvodní kapitole se zabývám především konceptem "osoby" ve vyprávění a argumentuji proti tradičnímu rozdělení na vyprávění v první a třetí osobě. V druhé kapitole poskytuji úvod do narativní techniky kolektivního vyprávění. Třetí kapitola je detailním čtením "Růže pro Emily" v kontextu kolektivního vyprávění. Nejprve identifikuji vypravěče jako ve své podstatě kolektivního a vymezuji komunitu, ze které sestává tím, že se zabývám jeho epistemologickým ohraničením. Za druhé, strukturu vyprávění analyzuji jako "achronickou" a spojuji ji...
|
|
|
Regional Identity and Conflict in Transnistria since Late Communism
Niutenko, Olga ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Janáč, Jiří (oponent) ; Nucifora, Melania (oponent)
Regionální identita a konflikt v Podněstří od pozdního komunismu Tato studie zkoumá problematiku konfliktu v Podněstří, jeho identitu a státnost pohledem historiografie, hospodářského rozvoje, jazykové a vzdělávací politiky, náboženství, sovětské ideologie a prostřednictvím pamětihodností ve dvou částech Moldavské republiky: v Besarábii a v Podněstří. Výsledky práce odhalily vliv výše uvedených aspektů na identitu v obou regionech, významnou roli státních orgánů Podněstří a Moldavské republiky na utváření mínění lidí, zesilující myšlenku státnosti Podněstří a existence regionální identity v Podněstří ve fázi přechodu.
|
|
|
Collective Memory and Historical Responsibility in Contemporary Japan
Kovácsová, Petra ; Sýkora, Jan (vedoucí práce) ; Labus, David (oponent)
Kolektívna pamäť je pojem, ktorý opisuje zoskupenie spomienok jednotlicov, ktoré sú zdieľané kolektívom a ktoré sa považujú za oficiálne a spoločensky prijateľné pre skupinu, či už je to malá komunita alebo celý národ. Pamäť je vždy selektívna a subjektívna, takže ju nemožno pripodobniť histórii. Napriek tomu by sa nemala podceňovať hodnota pamäte ako historického zdroja. Značnú časť kolektívnej pamäte súčasného Japonska tvorí Druhá svetová vojna. Aj keď od jej konca ubehlo už takmer sedemdesiat rokov, spomienky na ňu a jej posolstvo sú stále živé. Dôvodom toho je obrovský dopad, ktorý vojna mala na Japoncov. Krajina sa od základov zmenila a rovnako i spoločnosť prešla veľkými premenami. Jednou z nich bol fakt, že raz hrdý národ, ktorý odvádzal svoj pôvod od bohov, musel prevziať zodpovednosť za vojnové násilnosti a prijať porážku. Ako moja práca preukáže, otázka historickej zodpovednosti sa ešte úplne nevyriešila. Stále existujú ľudia, ktorí veria, že sa Japonsko dostatočne neospravedlnilo a neodčinilo svoje zločiny, a vyžadujú, aby sa určité kroky podnikli. Využitím príkladu bývalých žien útechy, ktorých prípad je stále otvorený, budem ilustrovať fakt, že v Japonsku stále sú problémy spojené s vojnou, ktoré sa prehliadajú alebo sa dostatočne neriešia. Kľúčové slová: kolektívna pamäť, vojnová...
|
host ::
RSS.