|
|
Reading Faulkner's Minds
Krtička, Filip ; Ulmanová, Hana (vedoucí práce) ; Arbeit, Marcel (oponent) ; Bílek, Petr (oponent)
Tato disertační práce se soustředí na dílo Williama Faulknera ve vztahu ke konceptu mysli, jak jej pojímá druhá vlna kognitivních věd. Toto pojetí radikálně zpochybňuje předchozí koncepce, jako jsou karteziánský dualismus a fyzikalismus, který ztotožňuje mysl s mozkem a oproti nim předkládá lidskou mysl jako ztělesněnou, zakotvenou v prostředí, rozšířenou za hranice těla, uskutečňovanou v dané situaci a kulturní, a to jako produkt i producent kultury.1 Takováto vize mění krajinu fenoménů, které spadají pod označení "mysl", a má implikace i pro studium mysli v literatuře. Literatura a narativní umění představují bohatý zdroj poznatků o lidské mysli a jsou zde pojímány jako autonomní diskurs o lidské kognici, aniž by nutně vyhledávaly potvrzení ze strany přírodních věd. Jelikož jde o novou disciplínu v kontextu přístupů k dílu Williama Faulknera, zabývám se kognitivní literární vědou a jejím vztahem ke kognitivním vědám i k tradičnější literární vědě, přičemž argumentuji pro kognitivní přístup k literatuře, který se řídí charakteristickými metodami, cíli a předmětem studia této disciplíny. Faulkner ve svých dílech narativně představuje lidské poznání jako nejen ztělesněné, ale i přesahující hranice lebky, formované přírodní i společenskou sférou, lidstvem jako celkem i specifiky jižanského prostředí....
|
|
|
Telling Community in William Faulkner's A Rose for Emily: A Case Study in Narrative Technique
Krtička, Filip ; Ulmanová, Hana (vedoucí práce) ; Matthews, John Thomas (oponent)
Tato diplomová práce poskytuje detailní analýzu nejslavnější povídky Williama Faulknera "Růže pro Emily." Zaměření práce je motivováno tím, co vidím jako ústřední téma povídky: komunita a její fungování. Tím, že posunuji důraz z hlavní postavy na vypravěče, chci "opravit" způsob jakým je vnímána tato povídky, jejíž renomé je založeno především na "šokujícím" či "gotickém" aspektu. Užitá metodologie je vybrána se zřetelem na navrhovanou interpretaci. K textu přistupuji skrze naratologii. K rozboru neobvyklého vypravěče "Růže pro Emily" mi slouží naratologický koncept "kolektivního vyprávění." Dalším důležitým teoretickým rámcem použitým k interpretaci povídky je interdisciplinární koncept "kolektivní paměti". Některé sociologické koncepty komunity jsou též rozebírány. V úvodní kapitole se zabývám především konceptem "osoby" ve vyprávění a argumentuji proti tradičnímu rozdělení na vyprávění v první a třetí osobě. V druhé kapitole poskytuji úvod do narativní techniky kolektivního vyprávění. Třetí kapitola je detailním čtením "Růže pro Emily" v kontextu kolektivního vyprávění. Nejprve identifikuji vypravěče jako ve své podstatě kolektivního a vymezuji komunitu, ze které sestává tím, že se zabývám jeho epistemologickým ohraničením. Za druhé, strukturu vyprávění analyzuji jako "achronickou" a spojuji ji...
|
|
|
"Within un-, sub- or supernatural forces": establishing the world of Tom Stoppard's Rosencrantz and Guildenstern are dead
Krtička, Filip ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Pilný, Ondřej (oponent)
Hra Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi Toma Stopparda je svou podstatou hypertextuální: využívá různých textů a jejich poetických technik k dosažení svébytného efektu. Jakožto "přepis" Shakespearovy tragédie Hamlet, vrhá na ni nové světlo s použitím technik hry Čekání na Godota Samuela Becketta a Šest postav hledá autora Luigi Pirandella. Dominantním prvkem Stoppardova dramatu je pak metaforické využití principu dvou stran jedné mince, který, jednak ukazuje stejnost v odlišnosti a odlišnost ve stejnosti, a jednak zdůrazňuje základní okolnost moderního života, kterou je relativismus: co je pro jednoho panna, je pro druhého orel. Tento metaforický obraz tak diktuje několik dichotomií zásadních pro dílo: realita - fikce, umění - život, bytí - hraní, divák - herec, tragédie - komedie atd. Ustanovení světa hry jako absurdního v počáteční scéně házení mincí je pouze zdánlivé. Naopak, tato úvodní hra ve hře jasně poukazuje na linearitu a determinismus vládnoucí světu Stoppardova dramatu. Rozhodujícím "činitelem" je zde text Hamleta, který diktuje nevyhnutelný konec Rosencrantze a Guildensterna. Zatímco Čekání na Godota reprezentuje absenci a nekonečný koloběh života jako absurdní čekání na čekání jehož ukončení závisí na arbitrární náhodě, ukazuje svět Stoppardovy hry nevyhnutelnost osudu Rosencrantze a...
|
host ::
RSS.