|
| |
|
|
Ženy Jazzové sekce
Kybalová, Jitka ; Cassi Pelikán, Hana (vedoucí práce) ; Houda, Přemysl (oponent)
Jazzová sekce byla specifickým Československým fenoménem vzniklým jako zájmová organizace původně milovníků jazzu, a posléze i alternativní kultury. Její hlavní působení lze vymezit dobou normalizace, která v socialistickém Československu trvala od potlačení Pražského jara roku 1968 po sametovou revoluci r.1989. Pro svůj svobodnější diskurz, šíření informací a alternativní kultury, čímž vzbudila obrovský zájem zejména mezi mládeží, se ji komunistický režim snažil zakázat a její činnost zcela potlačit. Sekce byla postupnými zákazy, a nakonec politickým procesem vrcholícím r. 1986 uvězněním čelných aktivistů, zatlačena z původní zájmové organizace do disentu. V této práci mapuji prostředí Jazzové sekce v období normalizace z perspektivy jejích aktivních členek na základě uskutečněných biografických rozhovorů s použitím metody orální historie. Aktivistky osvětlují, proč do Sekce vstoupily, čemu se v jejím rámci věnovaly, co jim Sekce dávala a co se v ní naučily. Rozsáhlá kapitola je věnována charakteru aktivistek Sekce skrze jejich názorovou orientaci a další jimi vyznávaným hodnotám. Nechybí pohled na roli žen, z pohledu mužských aktivistů Sekce, na základě rozhovorů s jejími mužskými představiteli. Aktivistky se upřímně svěřují se svým prožíváním perzekucí. Dále ze svého hlediska vysvětlují význam a...
|
|
|
"Mně bylo osmnáct let a vdávala jsem se z čistý lásky." Vývoj svatebního obřadu v komunistickém Československu
Hodačová Balvínová, Lenka ; Cassi Pelikán, Hana (vedoucí práce) ; Houda, Přemysl (oponent)
Cílem diplomové práce je studium vývoje a změn v průběhu svatebních zvyklostí v letech 1948 - 1989, tedy v době trvání komunistického Československa. Zpracováván byl jako orálněhistorický kvalitativní výzkum doplněný o obrazovou analýzu fotografií. Tento vývoj je sledován na základě rozhovorů s přímými účastníky a komparací těchto rozhovorů s dostupnými prameny a fotografiemi svateb z jednotlivých sledovaných období. Práce se blíže zaměřuje na vliv socialismu a jeho ekonomických a kulturních podmínek na vývoj svatebních zvyklostí a dále na odchylky od západního, či lépe nesocialistického modelu změn svatebních zvyků v Evropě v poválečném období 20. století. Výzkum je prováděn na regionální úrovni. Narátoři jsou vybráni s ohledem na příslušnost ke generaci, která vstupovala do manželství v průběhu komunistického režimu v Československu.
|
|
|
Bydlení u Kosmonautů a v "centru vesmíru": Každodennost panelového sídliště Jižní Město v Praze v proměnách času
Cassi Pelikán, Hana ; Uherek, Zdeněk (vedoucí práce) ; Bittnerová, Dana (oponent) ; Nosková, Jana (oponent)
Tématem této disertační práce je zaznamenání každodennosti, forem lokální a kolektivní paměti a vztahů jednotlivců, obyvatel panelového sídliště pražského Jižního Města, ke specifickému urbanistickému a sociálnímu prostoru jejich trvalého bydliště. Práce vychází z výpovědí dlouhodobých obyvatel tohoto sídlištního celku, které byly pořízeny v polostrukturovaných rozhovorech a zaměřovaly se na mapování dobového využívání sídliště ve dvou obdobích českých, resp. československých dějin, období tzv. normalizace a postsocialismu. Rozhovory byly pořízeny jako empirická protiváha k diskursu odborníků na architekturu a urbanismus a mediálnímu diskursu, který se v českém prostředí od roku 1989 výrazně negativně vymezují vůči odkazu panelových sídlišť jako formě socialistického bydlení par excellence. Cílem předkládané práce je podat výklad o genezi a vývoji tohoto veřejného diskurzu, který mj. odráží způsob, jakým se česká společnost vyrovnává se svojí komunistickou minulostí, a porovnat ho se zkušenostmi, hodnoceními a aktuálními výzvami v životech dlouhodobých obyvatel sídliště, které se v obecném povědomí vyznačuje špatnou pověstí. Klíčová slova: panelová sídliště, Jižní Město, bydlení, lokální/kolektivní paměť, lokální/urbánní identita, každodennost, město, tzv. normalizace.
|
|
|
Bydlení u Kosmonautů a v "centru vesmíru": Každodennost panelového sídliště Jižní Město v Praze v proměnách času
Cassi Pelikán, Hana ; Uherek, Zdeněk (vedoucí práce) ; Bittnerová, Dana (oponent) ; Nosková, Jana (oponent)
Tématem této disertační práce je zaznamenání každodennosti, forem lokální a kolektivní paměti a vztahů jednotlivců, obyvatel panelového sídliště pražského Jižního Města, ke specifickému urbanistickému a sociálnímu prostoru jejich trvalého bydliště. Práce vychází z výpovědí dlouhodobých obyvatel tohoto sídlištního celku, které byly pořízeny v polostrukturovaných rozhovorech a zaměřovaly se na mapování dobového využívání sídliště ve dvou obdobích českých, resp. československých dějin, období tzv. normalizace a postsocialismu. Rozhovory byly pořízeny jako empirická protiváha k diskursu odborníků na architekturu a urbanismus a mediálnímu diskursu, který se v českém prostředí od roku 1989 výrazně negativně vymezují vůči odkazu panelových sídlišť jako formě socialistického bydlení par excellence. Cílem předkládané práce je podat výklad o genezi a vývoji tohoto veřejného diskurzu, který mj. odráží způsob, jakým se česká společnost vyrovnává se svojí komunistickou minulostí, a porovnat ho se zkušenostmi, hodnoceními a aktuálními výzvami v životech dlouhodobých obyvatel sídliště, které se v obecném povědomí vyznačuje špatnou pověstí. Klíčová slova: panelová sídliště, Jižní Město, bydlení, lokální/kolektivní paměť, lokální/urbánní identita, každodennost, město, tzv. normalizace.
|
|
|
Rozvadov: Porevoluční proměna příhraniční obce očima jejích obyvatel
Skálová, Eva ; Cassi Pelikán, Hana (vedoucí práce) ; Valeš, Lukáš (oponent)
Vývoj příhraniční obce Rozvadov od roku 1948 a její proměna po roce 1989 představuje dva protipóly ve způsobu života místních obyvatel a ve vzhledu a organizaci obce jako takové. V předkládané diplomové práci jsem se pokusila zachytit každodennost v Rozvadově před rokem 1989 a po něm, což je rok, který nastolil v obci zásadní proměnu probíhající až do dnešních dní. Primárním pramenem v této analýze byly rozhovory se 17 narátory dlouhodobě žijícími v místě terénního výzkumu. Práce je rozdělena do pěti kapitol. V její první části se věnuji poválečnému osídlování zkoumané oblasti, organizaci ochrany státní hranice a životu v bezprostřední blízkosti železné opony mj. i tak, jak ho vnímali samotní obyvatele. Druhá část práce je zaměřena především na společenskou a sociální proměnu obce a na průvodní jevy provázející změnu politického režimu a otevření se světu po roce 1989. Cílem práce je zachytit každodennost a nejproblematičtější aspekty porevoluční transformace příhraniční obce Rozvadov, a to především (ne však pouze) z pohledu místního obyvatelstva. Hlavní důraz kladu na to, jak některé problematické průvodní jevy, tedy rozmach sexuálního průmyslu, vietnamských tržnic nebo vystavění kasina, ovlivňují život obyvatel v obci, a jak se s nimi obyvatelé vyrovnávají. Na závěr se zaměřuji na analýzu...
|
|
|
Ženy Jazzové sekce
Kybalová, Jitka ; Cassi Pelikán, Hana (vedoucí práce) ; Houda, Přemysl (oponent)
Jazzová sekce byla specifickým Československým fenoménem vzniklým jako zájmová organizace původně milovníků jazzu, a posléze i alternativní kultury. Její hlavní působení lze vymezit dobou normalizace, která v socialistickém Československu trvala od potlačení Pražského jara roku 1968 po sametovou revoluci r.1989. Pro svůj svobodnější diskurz, šíření informací a alternativní kultury, čímž vzbudila obrovský zájem zejména mezi mládeží, se ji komunistický režim snažil zakázat a její činnost zcela potlačit. Sekce byla postupnými zákazy, a nakonec politickým procesem vrcholícím r. 1986 uvězněním čelných aktivistů, zatlačena z původní zájmové organizace do disentu. V této práci mapuji prostředí Jazzové sekce v období normalizace z perspektivy jejích aktivních členek na základě uskutečněných biografických rozhovorů s použitím metody orální historie. Aktivistky osvětlují, proč do Sekce vstoupily, čemu se v jejím rámci věnovaly, co jim Sekce dávala a co se v ní naučily. Rozsáhlá kapitola je věnována charakteru aktivistek Sekce skrze jejich názorovou orientaci a další jimi vyznávaným hodnotám. Nechybí pohled na roli žen, z pohledu mužských aktivistů Sekce, na základě rozhovorů s jejími mužskými představiteli. Aktivistky se upřímně svěřují se svým prožíváním perzekucí. Dále ze svého hlediska vysvětlují význam a...
|
|
|
A život šel dál: Osudy československých přeživších židů po druhé světové válce
Skálová, Adéla ; Cassi Pelikán, Hana (vedoucí práce) ; Houda, Přemysl (oponent)
Tato práce se zabývá poválečným osudem osmnácti respondentů, kteří byli označeni podle norimberských zákonů za židy nebo položidy. Za druhé světové války byli internováni do koncentračních táborů, museli se skrývat nebo emigrovali. Tato práce se věnuje jejich životu po válce. Sleduje jejich návrat, ne/shledání se s majetkem, rodinou, přáteli, jejich případnou emigraci po válce. Zabývá se také jejich životem po nástupu komunistického režimu v zemi, kterému mnozí přeživší židé zpočátku důvěřovali. Soustřeďuje se na jejich život v době antisemitských čistek v 50. letech, kterými byli některé rodiny respondentů postiženi. Otevření hranic v 60. letech pak mnozí uvítali, neboť většina židovských rodin měla v zahraničí příbuzné a přátele. Po srpnové invazi 1968 se někteří rozhodli emigrovat. Doba normalizace pokračovala v diskurzu skrytého antisemitismu a omezování lidských svobod. Mnozí proto uvítali Sametovou revoluci. Díky nově nabytým svobodám a vzniku nebo obnově mnoha židovských organizací si začali upevňovat svoji židovskou identitu. Práce se v neposlední řadě zabývá vztahem narátorů k židovství, k holocaustu, k antisemitismu, k německému národu a kultuře, který se během jejich života měnil. Klíčová slova Židé přeživší holocaust, komunismus, asimilace, emigrace, orální historie.
|
|
|
Ve jménu pokroku: Osudy obyvatel "zmizelého" Dolního Jiřetína.
Kryšpínová, Tereza ; Cassi Pelikán, Hana (vedoucí práce) ; Vaněk, Miroslav (oponent)
Tato práce se zabývá obcí Dolní Jiřetín, zlikvidovanou na počátku 80. let minulého století, a osudem jejích obyvatel, kteří v obci žili do jejího zániku. Dolní Jiřetín byl jednou z mnoha obcí na Mostecku zrušených v době od druhé světové války kvůli rozmachu důlní těžby a chemického průmyslu. Od ostatních obcí se ale lišil tím, že byl likvidován po částech. Jihovýchod obce se dostal do hygienického pásma chemických závodů v Záluží, zbytek Dolního Jiřetína poddoloval hlubinný důl Centrum. Práce sleduje vývoj obce a život jejích obyvatel před likvidací, především v době rapidního nárůstu industrializace. Věnuje pozornost i rozvoji obou příčin zániku obce: hnědouhelným dolům a chemickým závodům. Dále popisuje samotnou likvidaci, od jejích příprav přes realizaci po dění v obci v době, kdy už v ní nebydleli žádní lidé. Dává přitom prostor jak pohledu institucí, které likvidaci organizovaly, tak pohledu obyvatel Dolního Jiřetína, kterých se týkala. V závěru se práce zabývá případem Horního Jiřetína, který měl s Dolním Jiřetínem společnou historii a dnes mu hrozí podobný osud. Od zániku Dolního Jiřetína uplynulo třicet let a padl politický režim - změnily se ale vůbec vyhlídky lidí z obcí, kterým hrozí likvidace? Klíčová slova Dolní Jiřetín, likvidace, Horní Jiřetín, Mostecko, orální historie
|
|
|
Kopisty: proč jsme museli odejít!
Pšenicová, Barbora ; Cassi Pelikán, Hana (vedoucí práce) ; Vaněk, Miroslav (oponent)
Diplomová práce "Kopisty: proč jsme museli odejít!" se týká zlikvidované obce na Mostecku. Kopisty musely ustoupit průmyslové těžbě a její obyvatelé museli být vystěhováni. Oficiálním důvodem této likvidace byl povrchový lom Ležáky. Jak ale v práci prokazuji, není jedinou příčinou. Mezi další patří také hlubinné doly M. J. Hus a Julius III. a rozšiřování hygienického pásma Chemických závodů. Jak se postupem práce ukázalo, všechny tyto skutečnosti měly na obec zásadní vliv. S postupující těžbou došlo k propadávání domů a silnic. Je ale s podivem, že kromě Ležáků a Chemických závodů se v oficiálním likvidačním plánu o těchto zmíněných motivech nehovoří. V celé práci se na základě archivního výzkumu a orální historie snažím rekonstruovat proces likvidace a demolice obce. Prokazuji, že fáze od roku 1976-1981 není jedinou a že již dříve docházelo k demolicím objektů. To potvrzuje i skutečnost, že obyvatelé o likvidaci tušili od 60. let. Nevyhýbám se zde ale i otázkám z dnešní doby jako rekultivaci Mostecka, těžebním limitům a případným likvidacím dalších obcí. Zároveň nabízím pohled Kopistských obyvatel na jejich obec, celý proces stěhování, nové domovy a postup likvidace. Klíčová slova: Mostecko, likvidace obce Kopisty, orální historie, uhelné hornictví
|
host ::
RSS.