|
|
Faktoriální vinětový design
Plecháčková, Debora ; Buchtík, Martin (vedoucí práce) ; Remr, Jiří (oponent)
Práce se zaměřuje na kvazi-experimentální výzkumný design využívající popisy hypotetických situací (viněty) s proměnlivými dimenzemi a jejich úrovněmi. Práce je rozdělena do tří částí. První část je věnována samotnému představení techniky FSA. Druhá (metodologická) část popisuje okolnosti výzkumu, jež byl v rámci diplomové práce proveden. Jeho cílem je porovnání FSA s tradiční dotazovací metodou, reprezentovanou položkovou baterií. Téma, skrze které je srovnání provedeno, je kriminalita, resp. punitivita. Výzkum se navíc zaměřuje i na srovnání klasické a projektivní metody dotazování. Dotazníkové šetření metodou CAWI využilo split-ballot experimentu, přičemž soubor 505 respondentů byl rozdělen na dvě části. Jedna polovina odpovídala na vinětu a následnou položkovou baterii zaměřující se na polehčující / přitěžující okolnosti v běžné formě (první osobě) dotazování, druhá část obdržela projektivní formu (třetí osobu) dotazníku. Závěry výzkumu se zaměřují jednak na identifikaci polehčujících a přitěžujících okolností pomocí rozdílných metod dotazování a jejich vzájemné porovnání, jednak na kombinaci FSA a položkové baterie v kroku analýzy a odhalení nekonzistentních (a potenciálně sociálně desirabilních) témat. Z pohledu identifikace polehčujících a přitěžujících okolností jsou metody srovnatelné....
|
|
|
Politické věznění jako součást mezigeneračního předávání rodové historie pomocí příběhů
Plecháčková, Debora ; Kabele, Jiří (vedoucí práce) ; Tomášek, Marcel (oponent)
Práce se zabývá mezigeneračním předáváním příběhů politických vězňů 50. let. V teoretické části autorka zpracovává pojmy související se sociologií paměti jako kolektivní paměť, rodinná (potažmo rodová) paměť, komunikativní paměť, generace. Shrnuje také historický kontext politického věznění, Pražského jara a Sametové revoluce. Následně provádí kvalitativní analýzu pořízených rozhovorů vždy se dvěma následujícími generacemi potomků šesti politických vězňů. Analýza odhalila, že komunikační situaci významně spoluurčovaly autorčiny mezigenerační vztahy ke zpovídaným: ke generaci prarodičů, rodičů a v některých případech i vrstevníků. Stejně tak často nacházená zamyšlení o historii a osudech lidí, opakující se konkrétní příběhy se symbolickým obsahem a v neposlední řadě prolínání velké (národní) a malé (rodinné) historie odpovídaly žánru vyprávění přiměřenému komunikační situací. Rozhovory dovolují charakterizovat mezigenerační předávání příběhů politických vězňů 50. let jako komunikativní paměť vázanou na určité životní situace (např. adolescentní vyptávání), ale také omezovanou řadou bariér. Při předávání rodinné historie ale zřejmě i mimo něj se automaticky předávají i rodové postoje ke světu a politickému zřízení společnosti. Srovnání s podobným výzkumem Welzera, Mollerové a Tschiggnallové o...
|
host ::
RSS.