|
|
Vliv Ferdinanda de Saussura na francouzský strukturalismus
Benešová, Aneta ; Hauser, Michael (vedoucí práce) ; Pelcová, Naděžda (oponent)
Vliv Ferdinanda de Saussura na francouzský strukturalismus Za klíčovou postavu práce je považován zakladatel strukturální lingvistiky Ferdinand de Saussure (1857-1913), který svými myšlenkami dalece přesáhl hranice jazykovědy a stal se tak podstatným představitelem strukturalismu, od kterého se tento směr začal dále rozvíjet. Práce se bude zabývat právě myšlenkami Ferdinanda de Saussura, jeho základními, nově založenými pojmy a především vlivem na Clauda Léviho-Strausse, který Saussurovu metodu uplatnil v kulturní antropologii, aplikoval ji na totemismus, příbuzenské vztahy či mytologii a položil tak základy široce diferencovanému proudu, francouzskému strukturalismu.
|
|
|
Strukturalismus a pojem diskursu u Paula Ricoeura
Skoumal, Petr ; Borecký, Felix (vedoucí práce) ; Marcelli, Miroslav (oponent)
Tato diplomová práce je zaměřena na strukturalismus a pojem diskursu v díle francouzského filosofa Paula Ricoeura. Cílem práce je ukázat Ricoeurovu snahu o propojení strukturalismu a hermeneutiky a následně vyložit, jakým způsobem toto propojení funguje jako obecné paradigma humanitních věd. Výchozím bodem je Ricoeurova revize Saussurova strukturálního přístupu, rozlišujícího jazykový systém (langue) a mluvu (parole), a následné zakotvení pojmu diskursu. Dále výklad postupuje k úzce související problematice textu. Ricoeur totiž nepoužívá termín diskurs pouze pro mluvený jazyk, ale také pro psané jazykové útvary (texty), čímž implementuje pojem diskursu do hermeneutického přístupu. Jeho propojení se strukturalismem je pak možné provést prostřednictvím kruhové dialektiky vysvětlování a rozumění, v níž se strukturalismus ukáže jako nezbytný prostředek hermeneutického poznání. Ricoeurovo hermeneutické myšlení je dále charakterizováno tzv. pohybem od textu k jednání, mezi nimiž, respektive mezi způsoby jejich interpretace Ricoeur nachází jisté paralely. Tím se dostává od hermeneutiky textu k hermeneutice jednání. Své závěry potom předkládá jako obecné paradigma humanitních věd. Přisuzuje jim tak hermeneutickou povahu. Hluboké hermeneutické porozumění je však podle Ricoeura nedosažitelné bez...
|
|
|
Úvod do myšlení Vratislava Effenbergera(Dialektika vzniku pojmu ideových modelů)
Svěrák, Šimon ; Hauser, Michael (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent) ; Borecký, Felix (oponent)
disertační práce Úvod do myšlení Vratislava Effenbergera (Dialektika vzniku pojmu ideových modelů) Mgr. Šimon Svěrák Předkládaná práce seznamuje čtenáře se základními aspekty teoretického systému Vratislava Effenbergera, hlavního teoretika poválečného českého surrealismu. Činí tak prostřednictvím konstrukce vývojové dialektiky hlavních pojmů Effenbergerova díla 60. let, která vrcholí v koncepci tzv. ideových modelů. V tomto období Effenberger řeší především otázku povahy existenčních forem pojmu celkového smyslu v poválečné společenské a psychologické situaci. Své úvahy formuluje jako kritické přehodnocování teoretického odkazu Karla Teigeho a otázku možnosti další kontinuity surrealistického světonázoru. Práce dokládá, že Effenberger nejdříve pojem konečného smyslu, jehož prostřednictvím může být psychosociální skutečnost uchopena jako smysluplný celek, odmítne a nahradí jej pojmem konfliktu. Vnitřní logika jeho úvah jej však postupně přivede k závěru, že lidské vědomí se bez představy ultimátního smyslu neobejde a že takový smysl pro něj existuje v podobě ideového modelu. Ten je vždy názorově podmíněn a na jeho povaze se podílejí imaginativní složky psychismu významnějším způsobem, než který připouštěla předcházející filosofická tradice. V tomto ohledu jeho dílo představuje specifické...
|
|
| |
|
| |
|
|
Mezi strukturalismem a Novou kritikou. (Teoretické souvislosti v díle René Welleka).
BOROVKOVÁ, Gabriela
Tato bakalářská práce je zaměřena na literární teorii česko-amerického badatele René Wellka, kterou se pokusím zasadit do kontextu dvou nejvýznamnějších teoretických škol, jimiž byl René Wellek bezprostředně ovlivněn a jejichž diskurs svými pracemi sám spoluutvářel, a sice českého strukturalismu a angloamerické nové kritiky. Na základě vybraného souboru Wellkových teoretických prací poukáži na podobnosti i rozpory s myšlenkami nejvýznamnějších představitelů obou literárněvědných uskupení. Hlavním předmětem mého zájmu bude Wellkův koncept literární vědy jako akademické disciplíny a jeho pojetí literatury a literárního díla jako objektu studia, ale budu si všímat též Wellkova stylu psaní či metodologických postupů při analýze a interpretaci konkrétních literárních děl. Cílem mé práce je poukázat na vzájemné vztahy, nikoli zařadit badatele do jedné ze škol.
|
|
|
Augustin Eugen Mužík
MRAZÍKOVÁ, Petra
Anotace Bakalářská práce je výsledkem bádání v oboru literární historie a literární teorie. Přirozeně je užito převážně výzkumu kvalitativního, výsledky kvantitativního výzkumu slouží pouze jako podklady našich tvrzení. Práce reflektuje nejnovější poznatky a metodologicky navazuje na některé strukturalistické a neostrukturalistické literárněvědné práce. Věnuje se osobnosti lumírovské básnické školy a jednomu z epigonů Jaroslava Vrchlického Augustinu Eugenu Mužíkovi (18591925). V obecné rovině, kde se práce věnuje českému diskursu, je časové pole výzkumu definováno 80. a 90. léty a zúženo na výsledky estetického parnasistního hnutí. Analytická část práce je vystavěna na rozboru vybrané básně Libušino lože ze sbírky Balady a legendy (1884) a její interpretaci. Součástí práce je také komparace s básní Toman a lesní panna ze sbírky umělých balad Ohlas písní českých (1839) od Františka Ladislava Čelakovského. Důvodem jsou některé zajímavé paralely, jež vyplynuly v průběhu analýzy Mužíkovy básně.
|
|
| |
|
|
Émile Benveniste a úloha smyslu
Krásová, Eva ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Pešek, Ondřej Matthew (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
Eva Krásová: Émile Benveniste a úloha smyslu" Práce "Émile Benveniste a úloha smyslu" je monografickou studií životní dráhy Émila Benvenista (1902-1977) skrze roli, jakou zaujímá pojem smyslu (sens) v jeho myšlení. Práce zaujímá metodologický postoj "historiografie myšlení o řeči" (K. Kœrner) a dílo Émila Benvenista zkoumá chronologicky a vývojově. První část práce se věnuje teoretickým východiskům Benvenistova myšlení v pařížské škole (A. Meillet a M. Bréal), pražské škole (R. Jakobson a Vl. Skalička) a kodaňské škole (texty z roku 1939) skrze analýzu pojmu systému. Upozorňuje se na diachronní pojetí jazykového systému u A. Meilleta a v pražské škole. Je vznesena hypotéza o úloze Émila Benvenista při jejich kontaktech v rámci Mezinárodních kongresů lingvistů. Ta ústí do pojmu hlediska smyslu, jak u Benvenista fungoval ve studii "Roviny lingvistické analýzy" v roce 1962. Druhá část se věnuje lingvistice promluvy u Émila Benvenista. V první kapitole jsou vysvětleny základní složky Benvenistovy teorie řeči: sémiotika a sémantika, resp. sémiotické a sémantické (le/la sémiotique, sémantique), vypovídání (énonciation), přivlastnění (appropriation) a teorie hierarchie systémů ze studie "Sémiologie jazyka", vedoucí k myšlence jazykového systému jako místa vzniku smyslu. Jsou rozlišeny dva významy pojmu...
|
|
| |
host ::
RSS.