|
|
Aristotelský well-being jako problém současnosti
Čechová, Alexandra ; Marek, Jakub (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Obsahem práce je přiblížení konceptu well-being jako fenoménu dnešní doby, přičemž se pokouším specifikovat, jakou roli hraje filosofie ve zkoumání well-beingu. V práci dále uvádím důvody, díky kterým se tento pojem dostává poslední dobou čím dál tím více do popředí během společenských diskuzí. V textu propojuji současné pojetí well-beingu s Aristotelovou představou zdařilého života neboli konceptem eudaimonia. Ve dvou kapitolách se také věnuji myšlenkám A. MacIntyra a M. Nussbaumové, kteří se k Aristotelovu i současnému pojetí zdařilého života vyjadřovali a reagovali na ně. Dvěma projekty na Yaleu a Harvardu, které v práci zmiňuji, jsem se pak pokusila nastínit, jakým způsobem se nyní vedou výzkumy well-beingu a jaké jsou jejich dosavadní výsledky. Závěrem jsou tak v práci zmíněny konkrétní aktivity a jednání, u kterých byl empiricky prokázán vliv na celkové prospívání člověka, a ve kterých je možné sledovat určité shody i s Aristotelovou filosofií.
|
|
|
Dva přístupy ke vztahu vědy, umění a lidské přirozenosti. Aristoteles a Jean - Jacques Rousseau
Krutská, Ivana ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
1 Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá filosofickými myšlenkami Aristotela a Jeana-Jacquese Rousseaua a jejich pohledem na vědu a umění. Snaží se z jejich pozic zodpovědět otázku, zda věda a umění vychází z lidské přirozenosti či nikoliv. Jejich odpovědi jsou velmi rozdílné. Podle Aristotela je věda pro člověka přirozená, protože pramení z přirozené lidské touhy po poznání. Stejně tak umění dle Aristotela neodporuje přirozenosti, protože je odvozeno z přirozené lidské schopnosti napodobovat. Podle Jeana-Jacquese Rousseaua však věda a umění lidskou přirozenost naopak kazí. Podle jeho názoru totiž nemůžeme lidskou přirozenost poznat pozorováním lidí okolo sebe, nýbrž pochopením toho, jak člověk žil původně, než se vlivem pokroku změnil. Vědu a umění do svého popisu původní lidské přirozenosti nezahrnoval a vnímal je jako součást zhoubného procesu, v němž s každým dalším vynálezem lidstvo přichází o svou prostotu z dob minulých. Rozdíl v jejich vnímání lidské přirozenosti tkvěl dle mého názoru i v tom, že Aristoteles pozoroval svět a na základě toho se vyjadřoval o lidské přirozenosti, kdežto Rousseau si vytvořil ideu lidské přirozenosti ve své mysli a na základě ní svět okolo sebe podrobil ostré kritice. Účelem této práce však není posoudit, který z filosofů o vědě, umění a lidské přirozenosti soudil...
|
|
|
Sókratés
KAVKOVÁ, Lenka
Tato bakalářská práce je zaměřena na osobu proslulého řeckého filozofa Sókrata. V práci je nastíněn život Sókrata a dobový kontext. Následně je Sókrates představen prostřednictvím čtyřech významných autorů - Platóna, Xenofonta, Aristotela, Aristofana a jejich děl. V této bakalářské práci se snoubí portréty Sokrata vycházející z děl výše uvedených autorů, kteří se subjektivním stylem snaží vystihnout postavu Sókrata. V závěru práce je představen subjektivní profil Sókrata vytvořený autorkou, tento profil vychází z poznatků převážně primární a sekundární literatury.
|
|
|
Ontologický čtverec: Aristotelés & E. J. Lowe
PRIEHRADNÁ, Markéta
V práci jde o porovnání dvou ontologických koncepcí, Aristotelovy a Loweovy, konkrétně co do jejich pojetí obecnin. Prvně si vymezíme, čeho všeho se týká problematika zkoumající jsoucno, čemuž nám je nápomocná diachronní analýza sporu o univerzálie. Následující kapitoly jsou věnovány popsání a analýze ontologických systémů Aristotela a Lowea, s přihlédnutím k jejich nedostatkům. Závěr práce je srovnáním získaných poznatků a pojmenování rozdílů mezi Aristotelovou a ontologickou koncepcí, přičemž Aristotelés jako základní jsoucna patrně vidí ta, na něž se odkazuje deseti kategoriemi, kdežto pro Lowea jsou základními jsoucny právě čtyři kategorie z ontologického čtverce. Závěr je věnován i dalším rozdílům v pojetí obou autorů, konkrétně hylemorfismu a spojení obecnin s jednotlivinami.
|
|
| |
|
|
Oligarchy as a Political Regime in Aristotle and in Contemporary Politics
Novozhilov, Veniamin Igorevich ; Salamon, Janusz (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Autor této práce bude analyzovat myšlenku oligarchie a to, jak se v průběhu let měnila, počínaje dobou Aristotela, jednoho z prvních politických filozofů, který věnoval svůj čas a výzkum tématu, až po současnou definici oligarchie, jak ji vidí moderní političtí myslitelé. Tato práce se bude také zabývat tím, zda by země Ruské federace spadala do kategorie oligarchie, což je relevantní, protože tato země byla označena termínem oligarchie více než ostatní v současné společnosti.
|
|
|
Polis mezi Platonovou a Aristotelovou filozofií
Nikl, Lukáš ; Milko, Pavel (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
V mé práci jsem se pokusil osvětlit důvody a způsoby toho, jak Platon a Aristoteles pojímají politickou filozofii. Oba žili v, pro Antické Řecko, těžké době, i když každý v trochu jiném druhu krize, což značně ovlivnilo jejich myšlení, životy, práci. I když se mezi jejich vystoupeními doba i s prostředky myšlení změnila, a samozřejmě, že můžeme najít mytické jádro v obou pracích, i když u obou odlišné. Odlišná je i jejich metafyzika a způsoby, jakým s myšlením pracují. Zatímco Platonovo myšlení je založeno na celostně myšleném, místy až kruhově se uzavírajícím myšlením, Aristoteles vychází ze svého, více konkrétního, pojetí universa. Nicméně je spojuje jejich snaha o změnu myšlení o společnosti, politice, či ontologii. Nicméně každý se snaží reformovat jinou obec. Platon myšlení v obci, která trpí eliticko oligarchickou krizí, a Aristoteles myšlení v obci v průběhu nástupu Makedonců. Samozřejmě, že se nelze slepě vztahovat k jejich filosofii ve smyslu její užitečnosti. Na druhé straně nám znalost jejich myšlení může poskytnout barvitou inspirací i v dnešní době a jejich krizích.
|
|
| |
|
|
Pravdivost vět o budoucnosti jako logicko-filosofický problém
Kolínská, Marie ; Svoboda, Vladimír (vedoucí práce) ; Bendová, Kamila (oponent)
Věty o nahodilých událostech v budoucnosti představují podle některých logiků a filosofů specifický problém. Mnozí z těch, kteří se jimi dnes i v průběhu minulých staletí zabývali a zabývají, odkazují k názorům Aristotela. Avšak nejednotně. Cílem práce je podat přehled tradičních i netradičních výkladů části Aristotelova textu, která se tomuto tématu věnuje. Na základě jejich srovnání pak nahlédnout, co rozmanitost výkladů způsobuje. Ukáže se pak, že by nám to mohlo pomoct zodpovědět otázku, zda skutečně věty o budoucnosti, oproti větám o minulosti nebo přítomnosti, představují nějaký specifický problém, a v čem přesně tento problém spočívá.
|
|
|
Sofisté z perspektivy Platóna, Aristotela a Hegelova uznání
Dovhoruk, Ivanna ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
Tato bakalářská práce představuje zkoumání původních stop negativní a pozitivní kritiky sofistů. Skrze interpretaci relevantních pasáží vybraných děl Platóna, Aristotela a Hegela se pokusíme o uchopení hlavních důvodů, jež tyto myslitele vedly k zavržení sofistiky, respektive k jejímu uznání. Nebudou zde tudíž zohledňováni sofisté jako filosofický jev, nýbrž to, co o nich říkají Platón, Aristotelés a Hegel. Zároveň se vzdáváme veškeré kritiky a hodnocení v tom smyslu, že nechceme hledat výhody a nevýhody těchto stanovisek; chceme jen vědět, jaká jsou. Obsahem první kapitoly jsou dílčí interpretace čtyř Platónových dialogů Prótagoras, Gorgias, Sofistés a Euthydémos. V kapitole druhé se pokusíme pomocí Aristotelova výkladu v prvních patnácti kapitolách jeho spisu O sofistických důkazech nahlédnout odůvodnění jeho nepříznivého posouzení sofistů. Třetí kapitola zkoumá Hegelovo uznání sofistiky, které vyplývá z jeho pojetí dějin filosofie jako nutného procesu vývoje v Dějinách filosofie. Závěr práce předloží výsledky zkoumání a její celkové shrnutí.
|
host ::
RSS.