|
Dialogický personalismus
CHALUPSKÁ, Martina
Tato práce pojednává o filosofickém proudu, který začal zapouštět své kořeny v 18. století ve filosofii řeči a výrazně se začal rozvíjet po první světové válce, tedy o tzv. DIALOGICKÉM PERSONALISMU. Charakterizuje samotný pojem dialogického personalismu, jeho vstup na pole filosofie a následný vývoj, a to jak ve světové sféře, kterou představují především Franz Rosenzweig, Ferdinand Ebner, Martin Buber a Emmanuel Lévinas, tak ve sféře české, která je zastoupena hlavně Karlem Vránou, Jolanou Polákovou nebo Milanem Machovcem. U každého z těchto autorů se podrobně věnuji jeho životu a následně rozboru jeho magnum opus z oblasti filosofie dialogu. Dále je zde popsán biblický rozměr tohoto proudu, Bible je zdrojem, z něhož filosofové dialogu vycházejí.
|
|
La figure de Narcisse chez Andrée Gide, Paul Valéry et Jean Lorrain
Reinischová, Kateřina ; Ébert-Zeminová, Catherine (vedoucí práce) ; Listíková, Renáta (oponent)
Tato práce shrnuje a seskupuje informace o tématu Narcise ve francouzské literatuře symbolismu a dekadence. Soustředí se zejména na prezentaci dané mytologické postavy ve vybraných dílech Andrého Gida, Paula Valéryho a Jeana Lorraina. Teoretická část práce nastoluje pojem symbol. Ten vykládá za pomoci díla Tzvetana Todorova, jenž přináší myšlenky především goethovské, jako opozici vzhledem k aluzi. Aluze je založená na analogii a není sama o sobě ničím, tvoří jen prostředkem k něčemu. Zatímco symbol má platnost jazykového znaku, jenž je plnoprávným a plněplatným členem věty i diskurzu, ale zároveň je prostředkem k mnohým, a jednu od druhé různým, konotacím, které ať jsou jakkoliv personalizované zkušeností, dosahují v jistém ohledu univerzality. ...
|
|
Putování geniem loci (Kulturní krajina Čech)
Dryjová, Eva ; Opletalová, Lenka (oponent) ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce)
Na začátku mé diplomové práce "cesty" krajinou, stál osamocený pojem ducha místa - bylo třeba jej vsadit do kontextu, který by mu byl vlastní - do prostoru a času - tedy do kulturní krajiny jako struktury s vlastní dynamikou, strukturou a pamětí (ad. 1. 1) a času událostí, času dlouhého trvání a času vnímaného (ad 1. 2.). Celou mou prací se táhne jako tenká červená nit motiv "porozumění krajině" (ad 1. 4.), spočívající na základě dualistického konceptu posvátné - profánní. Nejprve jsem s použitím cílkovských tvrdých metod mapovala existenci posvátného v oblasti "vnějšího" světa: kulturně-historicko-archeologický přístup k utváření kulturní krajiny (ad kap. 2.1) - za prvé v obecné rovině zejména podle Gojdy a s detailnějším rozborem historie české kulturní krajiny v prezentaci J. Sádla (kap. 2. 1. 3.): neolitická revoluce - baroko - 50. léta. Období baroka se ukázalo v tomto kontextu jako velmi závažný a diskutovaný fenomén - veskrze negativně jej hodnotí J. Sádlo. Baroko zásadně přineslo první kompletní využití každého kouta krajiny a zároveň byly položeny základy pro budoucí "mýtus" o existenci české krajiny jako "krajiny barokní". J. Sádlo, jemuž vždy jde o krajinu samu a uvažuje o ní z její pozice, tvrdí, že my - lidstvo jsme jen její součásti. Mluví o krajině jako celku a nikoliv o krajině " jako...
|
|
Od smyslového prožitku k transcendentálnímu ve vybraných dílech: A. Gida (Les nourritures terrestres) a J.M.G. Le Clézia (L'extase matérielle)
Vrchovecká, Jana ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Jana Vrchovecká: Od smyslového prožitku k transcendentálnímu Karlova Univerzita v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií Diplomová práce, 106 stran, 2011 Tradice senzualizmu či vitalizmu nemá ve francouzské literatuře četné zastoupení. V průběhu dvacátého století se vyskytne několik autorů, kteří se snaží tento proud vzkřísit. Jeho prvním obhájcem je André Gide, jehož Les Nourritures terrestres (1893) jsou kritiky považovány za doktrínu senzualistického přístupu a pro svůj duchovní přesah byly nazývány Novým Evangeliem. Zbožšťování materiálního aspektu reality je pojítkem s posledním nositelem Nobelovy ceny za literaturu: Jean-Marie Gustavem Le Cléziem. Ten ve své rané eseji L'Extase matérielle (1968) rovněž vyzdvihuje smyslové zkušenosti jakožto jediné možné východisko k transcendentálnímu přesahu. První část práce srovnává smyslový přístup autorů hlásaný ve dvou zmíněných dílech, a to pomocí analýzy jednotlivých smyslů. Synchronní účast všech smyslů by pak měl vyvolat změněný stav vědomí, jehož prvním stupněm je extáze a kýženým vrcholem "prorocká mysl". Druhá část práce analyzuje jednotlivé faktory přispívající k onomu dvojdimenzionálnímu cíli. Nutnou podmínkou je zakotvení v přítomném okamžiku. Oba autoři vyznávají "kult slunce", který vytěsňuje tradiční pojem Boha. Jedinec však ke...
|
|
Nekonečno u Emmanuela Lévinase
Vik, Dalibor ; Vogel, Jiří (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
Práce se zabývá pojmem nekonečna u francouzského myslitele Emmanuela Lévinase. Výklad z formálního hlediska sleduje tento pojem jako jádro Lévinasova myšlení (3.1) a snaží se jej uchopit na základě distinkce mezi metafyzikou jakožto ontologií (3.2) a metafyzikou jakožto etikou (3.3). Fenomenální analýza zasazuje tento pojem do konkrétních "antropologických" kategorií a explikuje způsoby, jimiž strukturuje vnitřní život Já (4.1), jeho existenci ve světě (4.2) a jeho vztah k bližnímu, ke smrti a k lásce, která vede k plodnosti (4.3). V dílčích výzkumech se práce zaměřuje na kontext Lévinasova myšlení a zkoumá jeho kořeny v Husserlově a Heideggerově fenomenologii (2.2), u myslitelů Martina Bubera a Franze Rosenzweiga (2.3) a u průkopníka filosofie subjektivity René Descarta (2.4).
|
|
Role metaforického zobrazení v rámci vztahu člověka k transcendentnu
Stehlíková, Hana ; Horský, Jan (vedoucí práce) ; Marek, Jakub (oponent)
Tato práce se zabývá filosofickou tematizací vztahu člověka k transcendentnu prostřednictvím pojmu metafory a metaforického zobrazení. Porovnává dvě svébytné filosofické koncepce autorů Immanuela Kanta a Friedricha Nietzscheho, které jsou propojeny prostřednictvím otázky po možnostech poznání a vztahu jazyka a myšlení. Ucelující perspektivou pojednání dodává filosofický pojem metafory, jehož role a význam v rámci filosofické disciplíny jsou hledány právě na pozadí děl daných autorů. Pojem metafory z filosofického pohledu je pak ústředním tématem dvou závěrečných částí práce, které se vracejí k poznatkům úvodního výkladu a nabízejí jejich shrnutí v podobě symbolistické a idealistické koncepce, jak je nastínil Jacques Derrida. Tyto pozice se však k pojmu metafory vztahují a užívají jej způsobem, který pouze zrcadlí jejich vlastní premisy a vede neřešitelným sporům. Nabízí se tak otázka, zda lze pro pojem metafory nalézt jiné východisko.
|
|
Relationship between "Ich" and "Der andere" in Améry's "Hand an sich legen"
Straková, Zuzana ; Kouba, Petr (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Témou práce je vzťah medzi ja a tým druhým v dielach Jeana Améryho, predovšetkým v jeho knihe zaoberajúcej sa sebevraždou. Premýšľanie o vzťahu medzi týmito dvoma členmi je zároveň uvažovaním o slobode, humanite, o práve na život a tiež o práve na slobodnú smrť. V prvej časti práce sa venujem definícii základných pojmov a v ďalšej časti rozoberám podrobnejšie pojem "dobrovoľná smrť". Práve dobrovoľná smrť môže byť najradikálnejším vyústením rozporu medzi ja a tým druhým, pretože nie je len rozhodnutím nebyť už ďalej v tomto čase a na tomto mieste, ale tiež rozhodnutím opustiť túto spoločnosť, druhých ľudí. Rozhodnutie vzdať sa života charakterizuje Améry ako slobodné, prirodzené a humánne. Prehlásením o slobode tohto rozhodnutia sa Améry stavia proti deterministickým učeniam psychológov. Dobrovoľná smrť je podľa Améryho prirodzená, je totiž prirodzenou odpoveďou na neľudské, ponižujúce alebo z akýchkoľvek dôvodov neprijateľné podmienky. A do tretice je dobrovoľná smrť humánna, pretože umožňuje človeku prestať existovať úplne, ak je tu hrozba, že by ďalej existoval nie ako človek, ale ako odľudštená forma bytia, akou je napríklad muselman v koncentračnom tábore. Améryho myšlienky o humanite prepájam v poslednej podkapitole práce s Agambenovými myšlienkami o biopolike, ktoré ponúkajú zaujímavý výklad...
|
|
Literární teorie Umberta Eca a minimalistický narativ
Kuzmičová, Anežka ; Pokorný, Martin (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Tento text je výsledkem setkání dvou témat, dvou otázek: a: Co je to minimalistický narativ? b: Jaké metodologické možnosti skýtají literárněsémiotické teorie Umberta Eca? Obě je třeba alespoň stručně zdůvodnit a upřesnit. Ad a: Pojem "minimalismus" je dnes v kruzích zabývajících se literaturou nadužíván, a ztrácí tak svůj smysl. Neexistuje pro něj definice. Názory na to, co všechno ještě je a co už není "minimalistické" vyprávění, se rozcházejí. Dokonce spolu ani nekomunikují. Nestřetávají se. Řečeno přesněji tedy "minimalismus" v běžném úzu není pojmem, nýbrž nadmíru nepřesným lidovým výrazem, po němž ti, kdo píší o literatuře, sahají v okamžiku slovní nouze. Za "minimalistický" dnes bývá označován kdejaký román - u žánru románu zůstaneme pro přehlednost až dokonce, neboť mi nejde o "minimalistický tvar" či "rozsah", nýbrž o "minimalistický narativ" -, který je nějak "redukován". V jakém ohledu a ve srovnání s čím je redukován, už většinou nikdo nevysvětluje. Následující stránky představují pokus učinit z výrazu pojem. Nebude mě zajímat, proč je narativ, který osobně považuji za minimalistický - román L'appareil-photo (1988) Jeana-Philippa Toussainta -, napsán zrovna tak, jak je napsán. Přesto budu ve svém čtení brát trvalý zřetel na literární historii. Bude mě zajímat, jak je napsán. Bude mě zajímat,...
|
|
Esej o entuziasmu - politická kritika entuziastické estetiky
Stejskal, Jakub ; Ševčík, Miloš (oponent) ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce)
Cílem této diplomové práce je kriticky vypracovat pojem entuziasmu v jeho estetických souvislostech a ukázat na jeho přetrvávající vliv v současné estetice, především v díle Jean-Françoise Lyotarda. Entuziastická estetika vysvětluje estetickou zkušenost jako silný smyslový prožitek, který nepřipouští participaci intelektu. Síla prožitku je důkazem nelidského zdroje zkušenosti; zdroje, který transcenduje možnosti lidského myšlení, ať už je nazýván Bohem, Jiným, Věcí či Hmotou. Jelikož se subjekt ocitá v pasivní roli nevědomého příjemce této síly, nemůže se ani nijak aktivně podílet na estetické recepci. Takové pojetí estetické zkušenosti však je především politicky velice nebezpečné, protože subjekt se při estetickém prožitku vzdává plně síle, jejíž zdroj nemůže nahlédnout, ve víře, že smyslová extáze, kterou o sobě tato síla dává vědět, je důkazem jejího "božského" původu.
|
|
The rococo aestetics in the Marivaux's dramas
Očenáš, Marek ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent)
Ve srovnani s nadrazenosti klasicismu byly umeni a literatura XVIII. stoleti shledavany dekadentnimi jiz v dobe svého vzniku. Dekorativni st yI, jenz byl v mode v prvni polovine stoleti, byl oznacovan jako "rocaille", slovem, které dalo pozdeji zaklad nazvu "rococo" odvozenému od "baroco"; tento pojem odkazuje k nepravidelnosti, nerovnomernosti. Dobov)' kvetnaty "milostny st yI" by-va proto ve Francii také oznacovan i jako "pozdni baroko". Tento pojem vsak nevyhovuje, protoze nova doba nehleda odkaz v nadpozemském svete, ale s durazem na sensibilitu jedince se pfiklani k pozemsky-m radostem, které je potreba obmeiiovat, a vyhnout se tak jednotvamosti. Odchylujic se navic od klasicistnich norem stoleti KraIe Slunce, umeni prvni poloviny XVIII. stoleti ziskava symboliku stejne odlisnou od té barokni i v literatille, ackoli nekteré tendence jsou vlastni obema stylum.
|
host ::
