|
|
Postavení Senátu v ústavním systému České republiky
Fuksová, Veronika ; Wintr, Jan (vedoucí práce) ; Koubek, Jiří (oponent)
Předložená bakalářská práce se věnuje problematice postavení Senátu jako jedné z komor Parlamentu České republiky. Základní otázkou prolínající se celou prací je, zda má Senát v České republice odůvodněnou pozici. Tato otázka je pokládána v několika konotacích, ať už v komparaci s druhými komorami jiných států a jejich funkcemi, tak i z hlediska postavení českého Senátu v jeho dílčích pravomocech. Bakalářská práce je uvedena stručným přehledem historického vývoje zákonodárných orgánů v období od první republiky až do počátku devadesátých let, kdy došlo ke zformování současné podoby bikamerálního parlamentu. Další kapitoly se zaměřují na jeho následný vývoj, který je poznamenán obdobím, kdy Senát nebyl ustaven a jeho funkce tak zabezpečovala Poslanecká sněmovna. Dále se bakalářská práce zaměřuje na otázky související s ústavním a zákonným zakotvením Senátu, na otázky rozsahu a efektivity využívání jeho pravomocí a vypořádání se s kritickými názory. Na závěr jsou shrnuty výsledky, ke kterým jsem na základě analýzy došla, zodpovězena výzkumná otázka a stanoven možný následující vývoj. Klíčová slova: Senát, Parlament ČR, ústavní systém, tradice, bikameralismus, pravomoci
|
|
| |
|
|
Přímá volba prezidenta ČR : důvody, podmínky, důsledky
Ryčlová, Dorota ; Kysela, Jan (vedoucí práce) ; Ondřejková, Jana (oponent)
Shrnutí - Přímá volba prezidenta ČR: důvody, podmínky, důsledky Tato diplomová práce se zabývá různými aspekty zavedení přímé volby prezidenta v České republice. Jejím cílem je dopátrat se skutečných důvodů, které stály za přijetím ústavního zákona č. 71/2012 Sb., jenž tento institut do českého ústavního systému přináší. Za tímto účelem je práce rozdělena do tří základních částí. V části první jsou předkládány a hodnoceny jednotlivé důvody (historické, politické, ústavně-právní … ), na základě kterých zastánci přímé volby tento institut obhajovali a také argumenty odpůrců této myšlenky. Druhá, obsahem nejrozsáhlejší část, se zabývá srovnáváním návrhů na změnu Ústavy, které se pokoušely zavést přímou volbu prezidenta od roku 2001 až do současnosti. Obsahuje celkem třináct návrhů včetně toho, který je tedy později vydán ve Sbírce zákonů pod číslem 71/2012. Jednotlivé návrhy jsou mezi sebou porovnávány, jsou uváděny jejich odlišnosti i prvky, které mají společné, stejně tak jsou stručně popisovány případné společenské či politické okolnosti provázející jejich vznik. Jako výsledek porovnávání jednotlivých návrhů dochází autorka k názoru, že pravá příčina přijetí právě ústavního zákona č. 71/2012 Sb. netkví v jeho obsahu ani důvodové zprávě, protože ani jedno svou kvalitou či promyšleností nijak nepřevyšuje...
|
|
|
Kompetence zástupkyně ředitelky mateřské školy
Matoušková, Šárka ; Trojan, Václav (vedoucí práce) ; Tureckiová, Michaela (oponent)
Bakalářská práce se zabývá problematikou předávání kompetencí ředitelkou mateřské školy zástupkyni ředitelky. Tato oblast se zásadně se liší v každé škole, ať již podle kapacity počtu dětí dané školy, schopnostmi ředitelky kompetence delegovat v různém rozsahu, ale i v předpokladech zástupkyně ředitelky tyto předané kompetence naplňovat. Předávání pravomocí a participace na řízení školy zástupkyní ředitelky by měla být každodenní součástí života mateřské školy. V úvodní části jsou základně vymezeny manažerské funkce, detailnější pohled je zaměřen na oblast kompetencí v obecném pojetí a jejich delegování. Střední část práce je zaměřena na kompetence jako nezbytnou součást v řízení mateřské školy. Posledním okruhem práce je dotazníkové šetření a přehled doporučených kompetencí k delegování na zástupkyni ředitelky MŠ. V závěru práce je seznam využité literatury a přílohy bakalářské práce.
|
|
|
Hlava státu v ústavním systému České republiky: de iure a de facto
Gřešák, Martin ; Gronský, Ján (vedoucí práce) ; Hřebejk, Jiří (oponent)
Diplomová práce "Hlava státu v ústavním systému České republiky: de iure a de facto" pojednává jak o ustanoveních, která zakotvují instituci prezidenta republiky v Ústavě, tak o faktické realizaci této nejvyšší pozice v zemi. Na začátku se práce zabývá historickou dimenzí problematiky. Zmiňuje obecný vývoj i dějiny úřadu v Českých zemích. Poté následuje popis jeho teoretického rozměru. Široký prostor je věnován postavení a pravomocem prezidenta republiky v Ústavě. Praktická část práce se skládá ze dvou případových studií. Jedna se zabývá prezidentstvím Václava Havla. Druhá uskutečňováním funkce prezidenta republiky Václavem Klausem. Zvláštní zřetel je věnován analýze souladu mezi teoretickým a praktickým výkonem funkce prezidenta republiky.
|
|
|
Úřad generálního vikáře
Přibyl, Stanislav ; Hrdina, Antonín (oponent) ; Plavec, Karel (oponent)
Práce se na začátku zabývá pojmem církevního úřadu obecně. Církevním úřadem se myslí natrvalo ustanovená služba buď božským nebo církevním ustanovením k dosažení duchovního cíle. Osoba, která úřad zastává, jej získala kanonickým udělením když byla před tím prokázána její vhodnost. Úřad také lze pozbýt, a to buď přirozenými okolnostmi, z vůle nositele úřadu nebo z vůle kompetentní autority. Text práce se dále zabývá vlastním tématem, totiž úřadem generálního vikáře. Nejprve nahlíží problematiku z historického hlediska. Úřad generálního vikáře má své kořeny ve správním uspořádání Římské říše, ale rozvinul se až ve středověku, zvláště v době, kdy papežové sídlili v Avignonu. Dále text pojednává o generálních vikářích v českých dějinách a o snad nejznámějším reprezentantovi tohoto úřadu, svatém Janu Nepomuckém. V další části práce zpracovává vlastnosti úřadu generálního vikáře, to jest povahu moci tohoto úřadu, jeho výlučnost a jedinečnost v diecézi, vztah k diecéznímu biskupovi a dalším činitelům vedení diecéze. Následuje rozbor pravomocí generálního vikáře. V závěru práce je pojednáno o omezeních, spjatých s tímto úřadem a s možnostmi pozbýt tohoto úřadu. Asi nejobvyklejším případem ztráty úřadu generálního vikáře je zánik moci biskupa, na němž je vikář závislý.
|
|
|
Manažerské funkce a jejich delegování na sloučené mateřské škole v Praze
Vatolinová, Nina ; Trunda, Jiří (vedoucí práce) ; Trojanová, Irena (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá manažerskými funkcemi a jejich delegováním. Jde o delegování pravomocí, kompetencí a odpovědnosti směrem od ředitelky sloučené mateřské školy v Praze k zástupkyni, která vede odloučené pracoviště. Jedná se výlučně o školy, které vznikly sloučením několika původně samostatných mateřských škol. Teoretická část práce vychází z poznatků z odborné literatury. Výzkumná část obsahuje analýzu výsledků dotazníkového šetření, které proběhlo na 10 sloučených mateřských školách v Praze a týkalo se delegování v práci ředitelky mateřské školy. Dotazníkového šetření se účastnily ředitelky sloučených mateřských škol a zástupkyně ředitelek, které vedou odloučené pracoviště. Autorka práce se snaží odpovědět na dotaz, jaké manažerské funkce je možné delegovat na odloučeném pracovišti.
|
|
|
Přímá volba prezidenta: možnost a potenciální důsledky zavedení v České republice
Matiášková, Lenka ; Kysela, Jan (vedoucí práce) ; Ondřejková, Jana (oponent)
Přímá volba prezidenta je politickým, politologickým a také ústavně-právním tématem, které nás provází se značnou pravidelností již spoustu let. Objevuje se vždy v souvislosti s prezidentskými volbami, ale také jako součást volební kampaně voleb parlamentních. Únor 2012 tuto pravidelnost přerušil a přímá volba prezidenta byla schválena. Jaké bude mít tento krok dopady na fungování českého politického systému, se ukáže až v roce 2013, kdy se úřadu ujme první v přímých volbách zvolený český prezident. Většina ústavních právníků a politologů se ale shoduje, že zavedení přímé volby není v České republice řešením stávajících problémů, a vyjadřují proto obavy, jakým způsobem se změna projeví na fungování systému jako celku. Klíčová slova: přímá volba prezidenta, pravomoci, legitimita, politický systém, prezidentská kampaň
|
|
|
Přímé volby, pravomoci a odpovědnost prezidenta: Srovnávací studie č. 1.150
Kolář, Petr ; Pecháček, Štěpán ; Syllová, Jindřiška
Postavení hlavy státu je jednou z klíčových otázek fungování ústavního systému ve všech státech bez ohledu na to, zda se jedná o monarchie, či republiky. Ve státech s republikánským zřízením pak s touto otázkou souvisí i další – vymezení způsobu volby hlavy státu, tedy prezidenta. Odpověď na zmíněné otázky pak patří k těm, na jejichž základě je možné provést klasifikaci dnes existujících forem vlády vycházejících z demokratického modelu fungování vlády v širším slova smyslu. Klasické schematické členění na systém parlamentní a prezidentský není dostatečné, neboť pomíjí řadu relevantních faktorů výkonu moci. Většina autorů se dnes spíše přiklání ke klasifikaci obsahující pět základních modelů: parlamentní; poloprezidentský, premiérsko-prezidentský; prezidentský; prezidentsko-parlamentní. Práce zkoumá fungování Francie, Irska, Finska, Polska, Portugalska, Rakouska a Slovenska z hlediska postavení prezidenta v systému nejvyšších státních orgánů, a to v poválečném období. Komparace vývoje funkce prezidenta v těchto zemích prokazuje skutečnost, že samotná existence přímé volby prezidenta není dostatečným důvodem pro konstatování výrazné odlišnosti takovéhoto ústavního systému od systému s nepřímou volbou hlavy státu. Dokonce je možné konstatovat, že země, v nichž je přímá volba prezidenta zavedena, netvoří specifickou kategorii zemí, jejichž ústavní a politické systémy by vykazovaly výrazné shody. Závěry této práce lze shrnout do následujících bodů: a) neexistuje přímá souvislost mezi existencí přímé volby prezidenta a významem jeho postavení v ústavním systému daného státu; b) je zapotřebí rozlišovat mezi hodnocením významu funkce prezidenta v ústavním systému, jak to vyplývá z formální ústavní úpravy, a tím, jak je funkce skutečně vykonávána, především s ohledem na postavení prezidenta ve stranicko-politickém systému. Zatímco z formálně-ústavního hlediska bychom mohli za státy s nejsilnějším prezidentem považovat Finsko a Portugalsko, z hlediska reálného uplatnění prezidentského vlivu bychom za zemi s nejsilnějším prezidentem označili jednoznačně Francii. Nejslabší prezident, a to z obou hledisek, je pak v Irsku. c) velmi významnou skutečností, která ovlivňuje výkon prezidentské funkce v těchto zemích, je výrazná osobnost prvního prezidenta, který byl v přímých volbách zvolen. Typickým příkladem takové osobnosti, která vtiskla podobu výkonu prezidentské funkce i na další období, byl Antonio Salazar v Portugalsku nebo Lech Walesa v Polsku. d) Další skutečností, která ovlivňuje postavení prezidenta v rámci ústavního a politického systému, je míra jeho účasti v reálném stranicko-politickém životě. V některých zemích je prezident vnímán spíše jako nestranický a na politických stranách nezávislý arbitr (Irsko), v jiných zemích je naopak lídrem některé z hlavních politických stran bez ohledu na to, zda se jedná o stranu vládní nebo opoziční (Francie). Specifická je situace v Rakousku, kdy je přímo volený prezident aktivním členem politické strany, jejímž předsedou je ovšem spolkový kancléř. e) Svůj význam při vymezení ústavního postavení prezidenta má také definice jeho právní a politické odpovědnosti. Skutečnost přímé volby staví hlavu státu do pozice ústavního orgánu odvozujícího svoji legitimitu z jiného zdroje než z parlamentu, a tím samozřejmě vytváří podmínky pro konstatování politické neodpovědnosti prezidenta vůči zákonodárnému sboru. Většina ústav evropských států, a to bez ohledu na to, zda je zde zakotvena přímá volba prezidenta, vymezuje určitý stupeň trestní imunity při výkonu prezidentské funkce, a to zejména formou klasického institutu impeachmentu, kdy žalobu konstruuje parlament nebo některá z jeho komor a rozhoduje některá z nejvyšších soudních instancí nebo zvláštní soudní orgán. Vedle toho se v některých státech (Polsko, Portugalsko, Rakousko) setkáme také s koncepcí trestněprávní odpovědnosti prezidenta za činy spáchané v období výkonu funkce. Specifická je situace v Rakousku a na Slovensku, kde ústavy konstruují politickou odpovědnost prezidenta.
Plný text:  PDF
|
|
|
Evropský parlament a demokracie. Příspěvek ke studiu evropské integrace v politické a ekonomické oblasti
Dvořák, Jiří ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent)
Bakalářská práce je vystavěna na rozvedených poznatcích ekonomické a politologické teorie. Následuje studie vývoje předchůdců Evropského parlamentu do zavedení přímé volby. Práce analyzuje vývoj pravomocí, legitimitu a strukturu Evropského parlamentu po zavedení přímé volby, a to s důrazem na charakteristiky vypovídající o demokracii na evropské úrovni. K tomu přispívá jednoduchý ekonomicko-politologický model rozhodování parlamentu. V práci institucionální analýzou zkoumám vliv Evropského parlamentu na objektivní míru demokracie na evropské úrovni.
|
host ::
RSS.