|
|
The Principle of Sufficient Reason in Kant and Meillassoux: On the Reason and Unreason of Post-metaphysical Thought
Sistiaga, Sergey ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Sepp, Hans Rainer (oponent) ; Theis, Robert (oponent)
Deutsch Das Prinzip vom Grund bei Kant und Meillassoux. Über die Anfangs- und Ungründe des post- metaphysischen Denkens Das Ziel dieser Arbeit ist es, die Anfangsgründe des post-metaphysischen Denkens ausfindig zu machen, um sie so gleichsam im Zuge einer genetisch-systematischen Untersuchung als Ungründe kenntlich zu machen. Ihr geht es also nicht nur bloß um eine Auslegung des Urteils, welches das "Tribunal der Vernunft" vermeintlich über sich selbst als Vernunft gesprochen hat, sondern um eine Revision des Urteils selbst sowie um die Frage der Rechtmäßigkeit des Gerichtshofes als solchem. Zumal Selbstjustiz selten in Selbstverurteilung resultiert, haftet diesem Vorgang ohnehin etwas Merkwürdiges an. In der Tat wird sich - ausgehend von einer Analyse der Arbeit Quentin Meillassoux', in welcher die Spuren der Ungründe des nach-metaphysischen Denkens zuletzt in ungekannter Qualität und Frische gefunden wurden sowie der textnahen Suche nach selbigen v. a. in Kants frühen und mittleren Werken - zeigen, dass dieser verhängnisvolle Urteilsspruch zwar im Namen der "reinen Vernunft" erging, jedoch nicht von der Vernunft als solcher verkündet wurde, sondern von dieser in ihrem lediglich "logischen" Gebrauch. Der usus logicus, nie aber der usus realis der Vernunft, war es, der auf der Anklagebank saß, verklagt vom...
|
|
|
Myšlení a básnění u Martina Heideggera
Krejča, Kryštof ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent)
Předložená práce se pokouší představit problém původní soupatřičnosti myšlení a básnictví, pro což je podstatná a vůdčí především cesta myšlení Martina Heideggera. Nejprve je tématizováno přirovnání díla k cestě a krajině, zatímco je myšlení přirovníváno k řemeslné práci. Radikální role otázky "Co je teď?" je v tomto textu rozvita v rámci celé epochy završení západní metafyziky. Toto završení souvisí s problematikou vůle k moci Bedřicha Nietzscheho a s věkem světové války. V této otázce se jedná o filosofický výklad bytostně-dějinné pozice dneška. Žádné skutečně bytostné pokračování metafyzického myšlení v této situaci již není více možné. Naskytlo by se přeci nějaké východisko? Naléhavost tázání po tom, "co nyní jest" nutí myslitele mezi 30. a 40. léty k myslitelskému "vzájemnému se vypořádávání" s básnictvím Hölderlinovým. Takovéto vypořádání se připrvuje cestu pro bytostné myslitelské zvládnutí a nadcházející překonání tohoto završení "prvního počátku" a možnost připravenosti pro příchod nového. Heideggerské výklady Hölderlina, Georgeho, Rilka a Trakla nechť jsou pokynem myšlení do budoucna! Toto má představovat hlavní důvod pro tzv. jiné myšlení a nějaký nový počátek. (klíčová slova se nacházejí v samotném textu práce hned pod německým originálem abstraktu..) počet znaků s mezerami: 160060 /...
|
|
|
Nikdy neuskutečněný dialog mezi Heideggerem a Levinasem
Býmová, Zuzana ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent)
Předkládaná práce je nesena snahou o zodpovězení otázky: V čem spočívá nesoulad filosofie? Nemůže být Lévinasova etika chápána jako doplnění Heideggerovy ontologie? Na zmíněné otázky je hledána odpověď prostřednictvím vpravení se do možného "dialogu" mezi Heideggerem a Lévinasem. Odlišné pojímání bytí u obou filosofů se odhalí nejenom jako možná příčina sporu, ale i jako důvod, kvůli kterému by nemohla být Lévinasova a Heideggerova filosofie nikdy komplementární. Lévinas na rozdíl od Heideggera, který je neustále na cestě bytí, bude rozvíjet veškerá svá témata na rovině "autrement qu'être", hranicemi bytí. Odlišný přístup k bytí se ukáže jako důvod, proč nemohou Heidegger Lévinasem při tematizování etiky, vztahu člověka se světem, smrti a času nalézt společnou řeč. Klíčová slova ět, smrt, čas
|
|
|
Odkud se berou objekty?
Novotný, Michal ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Kolář, Martin (oponent)
Navrhovaná práce se pokouší shrnout výklad pojmu objekt v teorii amerického filosofa Graham Harmana, kterou nazývá Objektově orientovanou ontologií, stejně jako dalších hlavních pojmů jako je realismus, esence, čtyř-rozměrnost objektu, uzavírání se objektu, intencionalita, koncepce času a prostoru, emanace a dalších. Pokouší se o určitou genealogii těchto pojmů u dalších autorů (Kant, Schopenhauer, Nietzche, Merleau-Ponty) a následné srovnání s tím, jak je užívá Harman. Cílem je vytvořit určitý kritický rozbor Harmanovy koncepce objektu a teorie spekulativního realismu a poukázat na případné další přístupy ke klasickému subjekt-objektovému rozvržení.
|
|
| |
|
|
Filosofie umění a masové kultury v pojetí T. W. Adorna, W. Benjamina a H.-G. Gadamera
Horneková, Šárka ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Váša, Ondřej (oponent)
Práce přináší kriticko-filosofický pohled na problematiku umění a masové kultury v současné společnosti. Opírá se o myšlenky H.-G. Gadamera, T. W. Adorna a W. Benjamina. Provádí shrnutí jejich myšlenek se zaměřením na umění jako na příklad humanitně-vědního zkoumání v případě H.- G. Gadamera, na kritiku kulturního průmyslu a jeho zásadní roli v myšlení T. W. Adorna a na problematiku technické reprodukovatelnosti uměleckých děl v eseji W. Benjamina. Práce se zaměřuje na zjištění současné společenské funkce masové kultury, na její vnitřní členění, na problematiku její kvality s přihlédnutím k tomu, nakolik se tato jeví jako užitečná. Nosným tématem se nakonec ukazuje být fenomén vzdělanosti. Klíčová slova: Filosofická antropologie, filosofie umění, kultura a společnost, masová kultura.
|
|
|
Člověk, intelekt a číslo v myšlení Mikuláše Kusánského
Šenovský, Jakub ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Karfíková, Lenka (oponent)
Tato disertační práce se zabývá antropologickým myšlením Mikuláše Kusánského. Takto jsou v první části představeny základní metafyzické motivy, ze kterých tato antropologie vychází. Jde především o určení člověka jako mysli (intelektu), které souvisí s důsledným myšlením božského Počátku (tj. Boha) jako se sebou identické jednoty. Jednota Jedna pak následně sestupuje do světa skrze číslo, které vykazuje jasný charakter jednoty ale zároveň i mnohosti (každé číslo se totiž skládá z jedniček). Díky tomuto důrazu na jednotu Jedna a na číslo jako na prostředek stvoření se přesouvá Kusánův pohled od zkoumání jednotlivin ke zkoumání poměrů mezi jednotlivými jsoucny. Toto vše si však žádá rovněž velmi silně pojatý lidský intelekt (mysl), což však v Kusánových prvních filosofických dílech (kterými se zabývá první část) ještě není náležitě provedeno. Druhá část předkládané práce se zabývá již důsledně promyšleným antropologickým myšlením, které nalezneme v dialozích s idiota. Je ukázáno, jaká je role lidské mysli v celé kosmické dynamice sestupu a následného vzestupu jednoty Jedna - právě skrze lidskou mysl a skrze její intelektuální návrat ke svému Počátku je celé ostatní stvoření jednoceno a přiváděno ke své pravé podobě, která je pouze v Jednu. Poslední část práce se zabývá otázkou "novověkosti" kardinála Mikuláše...
|
|
|
Jazyk, řeč a rozumění
Zajíc, Václav ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent) ; Zika, Richard (oponent)
Tato práce sleduje rozdílná pojetí poznání, jak je vypracovali George Berkeley a Immanuel Kant. V první kapitole se zaměřujeme na Berkeleyho pragmatickou interpretaci poznání, vycházející z lokalizace nepredikativních soudů do vnitřního ustrojení vnímání. Výsledkem je pojetí poznání takového, které člověku slouží k identifikaci podmínek vzniku konkrétních kombinací idejí a k jejich víceméně přesné prognóze. Zaměřujeme se ovšem především na Berkeleyho snahu vyvarovat se "ontologizujících" či "absolutizujících" pojetí "tradičních metafysických pojmů", jako jsou ,podstata', absolutní existence nejáského hmotného jsoucna apod. Ve druhé kapitole předložené práce se snažíme sledovat, jakým způsobem se proměňuje představa o poznání, pakliže jako východisko spolu s Kantem zvolíme popisný rozbor syntetických apriorních soudů, což jsou takové výroky, jejichž obsahem či propozicí je syntéza subjektu a predikátu. Ukážeme si, jakým radikálním způsobem Kant přispěl k novému pochopení metafysiky jakožto transcendentálního průzkumu možnosti poznání a jak se díky tomu proměňují význam a postavení pojmů subjektu a objektu. Ve třetí závěrečné kapitole provedeme prostřednictvím Heideggerovy fenomenologické kritiky apofantických vět završující syntézu stanovisek Berkeleyho a Kanta, abychom doložili, že každý svým...
|
|
|
K filosofickému vztahu soucitu a svobody
Sváčková, Kateřina ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Marek, Jakub (oponent)
Práce se zabývá dvěma fenomény, soucitem a svobodou, konkrétně jejich pojetím ve filosofii A. Schopenhauera a J.-J. Rousseaua. Domníváme se, že tyto dvě témata představují stěžejní body obou filosofických systémů. Přes odlišné kontexty konceptů i vymezení jednotlivých pojmů soucit pro oba filosofy představuje jakousi pozitivní schopnost živé bytosti, protiváhu nutně přítomného egoismu, ze které povstávají společenské ctnosti i mezilidské vztahy. Svoboda v co nejvyšším měřítku je pak cílem každé lidské bytosti, ať je již pojmem svoboda myšleno cokoliv: pozitivně (možnost libovůle v přirozeném stavu, relativní svoboda jednání) či negativně vymezená svoboda (absence kauzality či závislosti jakékoliv formy). Záměrem práce je na takovém základě nastínit možnosti vztahů obou fenoménů. Zdá se nakonec, že schopnost soucitu může sice potenciálně být omezením určité formy lidské svobody, nicméně taková forma svobody se ukáže jako nedostačující. Ukazuje se však, že možná právě pomocí schopnosti soucitu lze obsáhnout onu opravdu osvobozující svobodu.
|
|
|
Kudy k řeči: s Martinem Heideggerem k tématu řeči
Hustáková, Vendula ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Práce se zaobírá a probírá problematikou řeči, aby došla alespoň do půli cesty, a to je k slovu jako slovu a zásadní úloze četby. Proto záměrně začínám se zdánlivě nesouvisejícími tématy, jako je věda, umění a technika. Tímto by měla být vyklizena cesta k jazyku, aby se na konci ukázalo, že jazyk spočívá ani ne tak v samotném mluvení, ale v takovém hovoru, jenž je četbou.
|
host ::
RSS.