|
|
"Na pomoc těm, které vidíme trpět." K fenoménu soucitu ve filosofii J.-J. Rousseaua
Sváčková, Kateřina ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Špelda, Daniel (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
"Na pomoc těm, které vidíme trpět." K fenoménu soucitu ve filosofii J.-J. Rousseaua Kateřina Sváčková Předkládaná práce se pokouší tematizovat filosofickou kompozici fenoménu soucitu (fr. pitié, compassion, angl. pity, compassion) tak, jak byla na různých místech rozvrhována J.-J. Rousseauem, a na tomto základě předložit jakýsi "ornament soucitu" jakožto fenoménu celistvého a proměnlivého zároveň. Tento ornament skládáme nejprve co do jeho struktury ze tří skupin principů: za prvé citu, vášně, emoce a tzv. mravního smyslu (angl. moral sense); za druhé rozumu a uvažování; a za třetí obměn podob lásky k sobě (fr. amour de soi) a sebelásky (fr. amour-propre). V první části práce se nám rousseauovský soucit ve své šíři odhalí právě jakožto kombinace uvedených tří skupin principů. Takto vystavěný individuální fenomén se následně pokoušíme aplikovat v prostoru morálním, sociálním a veřejném. V Rousseauově idealizované teorii prostřednictvím rozumových schopností a rozšířené lásky k sobě dochází ke zobecnění a extenzi soucitu až na úroveň kosmopolitní lásky k lidstvu (fr. amour de l'humanité), a (tedy) lásky ke spravedlnosti (fr. amour de la justice). Promýšlíme soucit Rousseauem určený jako "zdroj morálních ctností" či "zdroj společenských vztahů", přičemž sledujeme proměnu jeho původní podoby a síly, "kvantity"...
|
|
|
K filosofickému vztahu soucitu a svobody
Sváčková, Kateřina ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Marek, Jakub (oponent)
Práce se zabývá dvěma fenomény, soucitem a svobodou, konkrétně jejich pojetím ve filosofii A. Schopenhauera a J.-J. Rousseaua. Domníváme se, že tyto dvě témata představují stěžejní body obou filosofických systémů. Přes odlišné kontexty konceptů i vymezení jednotlivých pojmů soucit pro oba filosofy představuje jakousi pozitivní schopnost živé bytosti, protiváhu nutně přítomného egoismu, ze které povstávají společenské ctnosti i mezilidské vztahy. Svoboda v co nejvyšším měřítku je pak cílem každé lidské bytosti, ať je již pojmem svoboda myšleno cokoliv: pozitivně (možnost libovůle v přirozeném stavu, relativní svoboda jednání) či negativně vymezená svoboda (absence kauzality či závislosti jakékoliv formy). Záměrem práce je na takovém základě nastínit možnosti vztahů obou fenoménů. Zdá se nakonec, že schopnost soucitu může sice potenciálně být omezením určité formy lidské svobody, nicméně taková forma svobody se ukáže jako nedostačující. Ukazuje se však, že možná právě pomocí schopnosti soucitu lze obsáhnout onu opravdu osvobozující svobodu.
|
host ::
RSS.