|
|
Heterodoxní mistři svobodných umění a jejich diskuze s Tomášem Akvinským
Severa, Miroslav ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Heider, Daniel (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
Heterodoxní mistři svobodných umění a jejich diskuse s Tomášem Akvinským Mgr. Miroslav Severa Abstrakt: Disertační práce pojednává o dvou důležitých tématech, kterými se zabýval Tomáš Akvinský v návaznosti na averroistickou kontroverzi, která v Paříži vypukla v druhé polovině třináctého století. Jedná se o spory o věčnost světa a jednotu intelektu. Autor disertační práce hájí názor, že řešení otázky věčnosti světa předložené Tomášem Akvinským je bližší postoji heterodoxních mistru, než nauce některých pravověrných teologů. Heterodoxní nauka o jediném rozumu je však Tomášem Akvinským přesvědčivě vyvrácena. Nauka Tomáše Akvinského tedy nemusí vždy tvořit nesmiřitelný protiklad vůči mínění heterodoxních mistru, jak je to některými autory popisováno. Předložená dizertace se těmito dvěma tématy zabývá také na pozadí cenzurních dokumentu vydaných Pařížským biskupem Tempierem v letech 1270 a 1277. Třebaže jsou heterodoxní mistři svobodných umění v jejich filosofování silně ovlivněni Arabským filosofem Averroem, tak jejich názor na vztah fides a ratio je odlišný. Averroes říká, v případě konfliktu mezi rozumem a zjevením musí zjevení ustoupit a je třeba hledat alegorický výklad Písma. Heterodoxní mistři svobodných umění na druhou stranu hájí názor, že v případě, že nastane tento typ sporu, má zjevení přednost,...
|
|
|
Vývoj pojetí světové duše u Henryho Mora
Joseph, Jacques ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Hill, James (oponent)
Hlavním cílem práce je popsat vývoj pojetí světové duše u cambridgeského platonika Henryho Mora (1614-1687), toto téma je však zároveň zpracováno v širších souvislostech raně novověké přírodní filosofie a zrodu moderní vědy. Henry More je myslitelem, v jehož díle se velmi podnětným způsobem střetávají renesanční novoplatonismus s karteziánstvím, raně novověkým mechanicismem a nejnovějšími vědeckými objevy jeho doby. Právě pojem světové duše je přitom bodem, kde dochází k tomuto setkání. Z klasického pojetí novoplatónské světové duše se v Morově pozdější tvorbě stává Spirit of Nature, princip doplňující (a metafyzicky zakládající) mechanické interakce. Zároveň však (aby byla zachována zákonitá pravidelnost takových jevů, jako je gravitace) musí být tento Spirit of Nature zbaven jakéhokoli vlastního vědomí a vůle. Vedle tohoto pohybu "ochuzení" světové duše vytyčujícího cestu, jež vposled povede k pojmu zcela odosobněného přírodního zákona, však hlubší analýza jistých aspektů Morova filosofického systému odhalí i snahu uchovat také širší přesahy klasického pojetí světové duše, jakkoli na první pohled do intencí raně novověkého paradigmatu příliš nezapadají. První a nejobsáhlejší kapitola z historického hlediska podrobně popisuje Morův myšlenkový vývoj vedoucí od hypostaze Psýché (ztotožněné s Duchem...
|
|
|
Kabalistické zdroje ve filosofii Giovanni Pica della Mirandola
Herůfek, Jan ; Neubauer, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hladký, Vojtěch (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
Tématem předložené disertace je renesanční humanista Giovanni Pico della Mirandola (1463-1494), zvaný princeps concordiae (kníže svornosti). Svou pozornost jsem soustředil především na aplikaci prvků židovské mystiky v Picově filosofickém korpusu. Vycházím z jedné jeho zakázané a v konečném důsledku odsouzené heretické teze: "Žádná věda nás více neujišťuje o Kristově božství než magie a kabala." Pico tuto tezi posléze obhajoval v pátém oddílu Apologie, O přirozené magii a křesťanské kabale. O něco později se kníže svornosti vrátil ke stejnému tématu, nejprve v nedokončeném spise Commento, posléze v pozdních dílech Expositiones in psalmos a konečně ve spise Heptaplus. V první kapitole "Picova cesta k židovské mystice" začleňuji Pica do historického kontextu. Důraz kladu jednak na jeho formační cestu za filosofickým poznáním, jednak na Picovo využití filosofických a teologických znalostí v poměrně ambiciózním, ale ne příliš úspěšném projektu v podobě Devíti set tezí. Krach disputace a následné odsouzení tezí se mi stalo příležitostí k rozvinutí teze o magii a kabale ve dvou následujících tématických částech. Kapitola "Pico a magie" je věnována konceptu magie a nekromantie. Je však nutno podotknout, že Pico nikdy a nikde neuvažoval pouze o magii, ale vždy ji uváděl do vztahu s astrologií či kabalou. Jestliže v...
|
|
| |
|
|
Antropologie Synesiova spisu O snech
Horáček, Filip ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
v češtině (F. Horáček: Antropologie Synesiova spisu O snech) 30. 8. 2017 Synesiův spis O snech (počátek 5. stol. n.l.) obsahuje novoplatónské rozpracování koncepce tzv. pneumatu (zvaného též "vozidlo", "světelné tělo" aj.), mj. "zpřítomňujícího" nehmotnou platónskou duši ve hmotném světě. Ve srovnání s prostorem věnovaným této koncepci jinými novoplatoniky je spisek relativně soustředěný a podrobný, takže skýtá poměrně dobrý obraz pneumatu, jakkoli je kvůli svému určení zasvěceným novoplatonikům místy nejasný. Práce se pokouší z textu O snech vypreparovat jeho možné implikace, a to na pozadí jiných novoplatónských pojetí. S těmi není Synesiova představa vždy identická a někdy není zřejmé ani to, zda některé rysy pneumatu jsou identické se svými předobrazy u starších či mladších myslitelů, zda jsou jen podobné, anebo odlišné. Vedle kontextualizace spisku s ohledem k pozdní antice a vedle řady dílčích otázek se řeší zejména otázka fyzického trvání pneumatu napříč reinkarnacemi, po jejich ukončení a před jejich započetím, dále otázka rozhraní materiálnosti a nemateriálnosti pneumatu, včetně problému jeho "složení", či poměr intelektu (nús), duše, pneumatu a těla.
|
|
|
Člověk, intelekt a číslo v myšlení Mikuláše Kusánského
Šenovský, Jakub ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Karfíková, Lenka (oponent)
Tato disertační práce se zabývá antropologickým myšlením Mikuláše Kusánského. Takto jsou v první části představeny základní metafyzické motivy, ze kterých tato antropologie vychází. Jde především o určení člověka jako mysli (intelektu), které souvisí s důsledným myšlením božského Počátku (tj. Boha) jako se sebou identické jednoty. Jednota Jedna pak následně sestupuje do světa skrze číslo, které vykazuje jasný charakter jednoty ale zároveň i mnohosti (každé číslo se totiž skládá z jedniček). Díky tomuto důrazu na jednotu Jedna a na číslo jako na prostředek stvoření se přesouvá Kusánův pohled od zkoumání jednotlivin ke zkoumání poměrů mezi jednotlivými jsoucny. Toto vše si však žádá rovněž velmi silně pojatý lidský intelekt (mysl), což však v Kusánových prvních filosofických dílech (kterými se zabývá první část) ještě není náležitě provedeno. Druhá část předkládané práce se zabývá již důsledně promyšleným antropologickým myšlením, které nalezneme v dialozích s idiota. Je ukázáno, jaká je role lidské mysli v celé kosmické dynamice sestupu a následného vzestupu jednoty Jedna - právě skrze lidskou mysl a skrze její intelektuální návrat ke svému Počátku je celé ostatní stvoření jednoceno a přiváděno ke své pravé podobě, která je pouze v Jednu. Poslední část práce se zabývá otázkou "novověkosti" kardinála Mikuláše...
|
|
|
Antropologie Synesiova spisu O snech
Horáček, Filip ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
v češtině (F. Horáček: Antropologie Synesiova spisu O snech) 30. 8. 2017 Synesiův spis O snech (počátek 5. stol. n.l.) obsahuje novoplatónské rozpracování koncepce tzv. pneumatu (zvaného též "vozidlo", "světelné tělo" aj.), mj. "zpřítomňujícího" nehmotnou platónskou duši ve hmotném světě. Ve srovnání s prostorem věnovaným této koncepci jinými novoplatoniky je spisek relativně soustředěný a podrobný, takže skýtá poměrně dobrý obraz pneumatu, jakkoli je kvůli svému určení zasvěceným novoplatonikům místy nejasný. Práce se pokouší z textu O snech vypreparovat jeho možné implikace, a to na pozadí jiných novoplatónských pojetí. S těmi není Synesiova představa vždy identická a někdy není zřejmé ani to, zda některé rysy pneumatu jsou identické se svými předobrazy u starších či mladších myslitelů, zda jsou jen podobné, anebo odlišné. Vedle kontextualizace spisku s ohledem k pozdní antice a vedle řady dílčích otázek se řeší zejména otázka fyzického trvání pneumatu napříč reinkarnacemi, po jejich ukončení a před jejich započetím, dále otázka rozhraní materiálnosti a nemateriálnosti pneumatu, včetně problému jeho "složení", či poměr intelektu (nús), duše, pneumatu a těla.
|
|
|
Vývoj pojetí světové duše u Henryho Mora
Joseph, Jacques ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Hill, James (oponent)
Hlavním cílem práce je popsat vývoj pojetí světové duše u cambridgeského platonika Henryho Mora (1614-1687), toto téma je však zároveň zpracováno v širších souvislostech raně novověké přírodní filosofie a zrodu moderní vědy. Henry More je myslitelem, v jehož díle se velmi podnětným způsobem střetávají renesanční novoplatonismus s karteziánstvím, raně novověkým mechanicismem a nejnovějšími vědeckými objevy jeho doby. Právě pojem světové duše je přitom bodem, kde dochází k tomuto setkání. Z klasického pojetí novoplatónské světové duše se v Morově pozdější tvorbě stává Spirit of Nature, princip doplňující (a metafyzicky zakládající) mechanické interakce. Zároveň však (aby byla zachována zákonitá pravidelnost takových jevů, jako je gravitace) musí být tento Spirit of Nature zbaven jakéhokoli vlastního vědomí a vůle. Vedle tohoto pohybu "ochuzení" světové duše vytyčujícího cestu, jež vposled povede k pojmu zcela odosobněného přírodního zákona, však hlubší analýza jistých aspektů Morova filosofického systému odhalí i snahu uchovat také širší přesahy klasického pojetí světové duše, jakkoli na první pohled do intencí raně novověkého paradigmatu příliš nezapadají. První a nejobsáhlejší kapitola z historického hlediska podrobně popisuje Morův myšlenkový vývoj vedoucí od hypostaze Psýché (ztotožněné s Duchem...
|
|
|
Člověk, intelekt a číslo v myšlení Mikuláše Kusánského
Šenovský, Jakub ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Karfíková, Lenka (oponent)
Tato disertační práce se zabývá antropologickým myšlením Mikuláše Kusánského. Takto jsou v první části představeny základní metafyzické motivy, ze kterých tato antropologie vychází. Jde především o určení člověka jako mysli (intelektu), které souvisí s důsledným myšlením božského Počátku (tj. Boha) jako se sebou identické jednoty. Jednota Jedna pak následně sestupuje do světa skrze číslo, které vykazuje jasný charakter jednoty ale zároveň i mnohosti (každé číslo se totiž skládá z jedniček). Díky tomuto důrazu na jednotu Jedna a na číslo jako na prostředek stvoření se přesouvá Kusánův pohled od zkoumání jednotlivin ke zkoumání poměrů mezi jednotlivými jsoucny. Toto vše si však žádá rovněž velmi silně pojatý lidský intelekt (mysl), což však v Kusánových prvních filosofických dílech (kterými se zabývá první část) ještě není náležitě provedeno. Druhá část předkládané práce se zabývá již důsledně promyšleným antropologickým myšlením, které nalezneme v dialozích s idiota. Je ukázáno, jaká je role lidské mysli v celé kosmické dynamice sestupu a následného vzestupu jednoty Jedna - právě skrze lidskou mysl a skrze její intelektuální návrat ke svému Počátku je celé ostatní stvoření jednoceno a přiváděno ke své pravé podobě, která je pouze v Jednu. Poslední část práce se zabývá otázkou "novověkosti" kardinála Mikuláše...
|
|
|
Heterodoxní mistři svobodných umění a jejich diskuze s Tomášem Akvinským
Severa, Miroslav ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Heider, Daniel (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
Heterodoxní mistři svobodných umění a jejich diskuse s Tomášem Akvinským Mgr. Miroslav Severa Abstrakt: Disertační práce pojednává o dvou důležitých tématech, kterými se zabýval Tomáš Akvinský v návaznosti na averroistickou kontroverzi, která v Paříži vypukla v druhé polovině třináctého století. Jedná se o spory o věčnost světa a jednotu intelektu. Autor disertační práce hájí názor, že řešení otázky věčnosti světa předložené Tomášem Akvinským je bližší postoji heterodoxních mistru, než nauce některých pravověrných teologů. Heterodoxní nauka o jediném rozumu je však Tomášem Akvinským přesvědčivě vyvrácena. Nauka Tomáše Akvinského tedy nemusí vždy tvořit nesmiřitelný protiklad vůči mínění heterodoxních mistru, jak je to některými autory popisováno. Předložená dizertace se těmito dvěma tématy zabývá také na pozadí cenzurních dokumentu vydaných Pařížským biskupem Tempierem v letech 1270 a 1277. Třebaže jsou heterodoxní mistři svobodných umění v jejich filosofování silně ovlivněni Arabským filosofem Averroem, tak jejich názor na vztah fides a ratio je odlišný. Averroes říká, v případě konfliktu mezi rozumem a zjevením musí zjevení ustoupit a je třeba hledat alegorický výklad Písma. Heterodoxní mistři svobodných umění na druhou stranu hájí názor, že v případě, že nastane tento typ sporu, má zjevení přednost,...
|
host ::
RSS.