Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 34,084 záznamů.  začátekpředchozí34062 - 34071dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 1.44 vteřin. 

Proměny reflexe krajiny v českém umění a její nové koncepty v posledních padesáti letech se zaměřením na fotografii
Dlabáčková, Barbora ; Dadejík, Ondřej (oponent) ; Stibral, Karel (vedoucí práce)
Naše práce obsahuje deskripci vývoje umělecké reflexe krajiny od antických počátků, kdy se do výtvarného umění dostávaly nejprve přírodní prvky, přes renesanci, kdy krajina poprvé zaujme umělce jako celek. Později se krajina ustavuje jako samostatný náměť a dokonce i jako žánr výtvarného umění. První velký zlom reflexe krajiny přichází v období romantismu, kdy se do podvědomí dostávají i tabuizovaná témata, nejvýznamněji hory. Ve 20. století dochází k útlumu krajinomalby, naopak nastává éra fotografie krajiny, která se vyvíjí postupně se zdokonalováním techniky. Tradiční česká krajina pochází od malířů krajinářů 19. století, jedná se o horizontální a vertikální linie polí a luk složené do mozaiky. Tento tradiční model již není v dnešní době platný, krajina se výrazně proměnila, naplnila se doly, skládkami či továrnami. Díky procesu artealizace můžeme i tyto nové krajiny, v realitě bez estetické hodnoty, vnímat s libostí. Přesvědčují nás o tom fotografie Sudka, Koudelky, Holomíčka i Spurného. Nacházíme v nich koncepty nové krajiny, metakrajiny, prakrajiny, mlčící krajiny apod., tedy i teoreticky si uvědomujeme , že je třeba krajinu redefinovat.

Transformace KSČ/M po roce 1989
Roleček, Hynek ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Buben, Radek (oponent)
Proces transformace KSČ a její nástupkyně KSČM po listopadu 1989 je jedinečným příkladem nedokončené přeměny komunistické strany ve stranu nekomunistickou. Jádrem tohoto procesu se stal vývoj KSČ(S) a KSČM v letech 1989-1996. Strana se po změně politického systému zachraňuje v prvních svobodných volbách v roce 1990. Hledá možnosti změny, což vyvrcholí vnitrostranickým referendem z přelomu let 1991-1992, kdy se většina rozhodne pro zachování stávajícího označení. Rozhodujícím bodem celého procesu se stává prostějovský sjezd v červnu 1993, kdy vítězí křídlo, jež se radikální změně brání a stranu konzervuje. I přes silné stranické štěpení, v němž vzniká mnoho nekomunistických stranických subjektů, se strana ve volebním roce 1996 může opřít o pevné voličské jádro. Pro stranu je to signál, že nastoupený trend pozice KSČM nejen upevnil, ale nabídl i další možnosti pro její posílení.

Geopolitický význam Turecka: možnosti a perspektivy turecké zahraniční politiky
Thim, Michal ; Romancov, Michael (vedoucí práce) ; Aslan, Emil (oponent)
Diplomová práce "Geopolitický význam Turecka: možnosti a perspektivy turecké zahraniční politiky" pojednává o vývoji zahraniční politiky Turecké republiky ve dvou časově oddělených obdobích z geopolitického hlediska, tj. do jaké míry má geopolitika (geografická poloha, regionální bezpečnost, bilaterální vztahy se sousedy aj.) vliv na výkon zahraniční politiky. Práce se rovněž zaměřuje na pohled na Turecko skrze hlavní geopolitické teorie a koncepce angloamerické geopolitické školy. Prvním obdobím jsou léta 1923-1952 ohraničená vznikem Turecké republiky a jejím vstupem do NATO. Je to období, kdy se fakticky tvořila zahraniční politika nově vzniklého státu. V druhé části jde zejména o adaptaci Turecka na změny, které nastaly po konci studené války, a které v řadě oblastí představovaly zásadní změnu pro Ankaru. Závěrečná analýza představí scénáře možné zahraničně politické orientace Turecka v krátko a střednědobém výhledu.

Konceptualizace etnicity v kontextu transformace šrílanského konfliktu
Dopita, Tomáš ; Knotková - Čapková, Blanka (vedoucí práce) ; Klimešová, Martina (oponent)
Diplomová práce "Konceptualizace etnicity v kontextu transformace šrílanského konfliktu" pojednává o dlouhotrvajícím společenském konfliktu na Šrí Lance ve vztahu k relevantním teoriím a možnostem mírové transformace konfliktu. Prostřednictvím obsahové analýzy se snažím odkrýt ontologické a epistemologické chápání etnicity v odborné diskusi o "etnických konfliktech", vybraných diskurzech multikulturalismu a politiky uznání, feminismu a postkoloniálních studií. Jednotlivé konceptualizace etnicity přítomné v těchto diskurzech kriticky vztahuji ke specificitám vývoje šrílanského konfliktu a výzvám spojeným s jeho mírovou transformací. Argumentuji, že interpretace etnicity v rámci v této práci představeného studia "etnických konfliktů" se velkou měrou odvíjí od poznání vyprodukovaného v souvislosti s koncepty národa, nacionalismu a moderního státu. Takové teoretizování etnicity je proto svázáno úzkým rámcem "vestfálské představivosti", kdy je etnicita pasivně přijímána jako daná vlastnost de facto homogenní skupiny, která operuje v politickém společenství definovaném suverenitou moderního státu. Vestfálské paradigma se však ukazuje ve vztahu k vývoji šrílanského konfliktu jako neadekvátní a v kontextu jeho řešení a transformace jako omezující a neúčinné. Proto se pokouším vestfálské paradigma překonat a...

Přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání
Švarcová, Libuše ; Kroláková, Dagmar (oponent) ; Burianová, Jana (vedoucí práce)
Závěrečná bakalářská práce se zabývá především procesem přijímání dětí předškolnímu vzdělávání a zjišťováním skutečností, které ovlivňují tento proces. Zamýšlí se nad způsobem přijímání dětí do mateřské školy při dodržení všech právních norem, s důrazem na Úmluvu o právech dítěte a upozorňuje na odlišné znění v přednosti přijímání dětí. Mapuje dosavadní vývoj, disproporce mezi počtem žadatelů a kapacitní možností mateřských škol, kdy vytvoření a používání kritérií pro přijetí dětí neřeší problém s nedostatkem míst v mateřských školách. Vychází z poznatků z dosažitelné literatury a právních norem, vlastní praxe a zkušeností. Porovnává výsledky šetření z vlastního výzkumu a celostátních statistických údajů. Přináší ucelený metodický materiál, který by v souladu se zákonem pomohl ředitelům mateřských škol rozhodovat ve správním řízení. Vlastní výzkum, za použití výzkumných metod, analyzuje, zda problémy spojené s přijímáním dětí a kapacitou mateřských škol jsou regionální, nebo v celé ČR a jak jsou řešeny.

Maďarská menšinová politika po roce 1990. Samospráva německé národnostní menšiny
Luprich, Jan ; Chmel, Rudolf (vedoucí práce) ; Irmanová, Eva (oponent)
Předkládaná diplomová práce, která se zabývá menšinovou politikou Maďarska po roce 1990 a situací menšinové samosprávy maďarských Němců je rozdělena do čtyř hlavních částí. V první části (kap. I-III) teoreticky pojednávám o definici pojmu menšiny a menšinové politiky, dále potom o demografickém vývoji na území Maďarské republiky. Proměny populace a národnostního rozvrstvení zde reflektuji počínaje rokem 1945, kdy došlo k zásadnímu předělu v budoucím vývoji německé minority v Maďarsku. Ve druhé části (kap. IV) se věnuji charakteristice maďarské menšinové politiky v letech 1900 - 1989, a to z důvodu usouvztažnění historických událostí majicích přímý vliv na politickou koncepci ochrany či perzekuce dané menšiny. Zabývám se zde obdobím následujícím bezprostředně po Rakousko-uherském vyrovnání, obdobím "posttrianonským" a obdobím komunistické diktatury. Zejména v posledně zmiňované fázi došlo ke značnému urychlení procesu asimilace "národních" menšin. Třetí část (kap. V-VII) se zaměřuje na vývoj maďarské menšinové politiky v devadesátých letech a na vývoj aktuální. Pojednávám zde o dvojsečnosti koncepce ochrany menšin, o ústavních a legislativních změnách a jejich reálném dopadu de jure a de praxis. Obšírně zde analyzuji systém menšinových samospráv společně s fenoménem tzv. etnobyznysu. Analýze podrobuji i...

České vládní legislatvní plánování v letech 1998-2002
Linek, Lukáš ; Čada, K. ; Kabele, J.
Cílem studie bylo odhalit, jak vládní legislativní plánování plní následující koordinační úlohy: distribuci legislativních úkolů a vytváření časového řádu pro plnění plánu; vyrovnání politických zájmů a transformaci právního řádu v době, kdy české právo procházelo širokou proměnou související s harmonizací českého práva s právem ES a reformou českého právního řádu. Empirická studie měla vyšetřovací charakter. Rekonstruuje proces přípravy starších legislativních plánů (1998ů2002) a přípravu nového legislativního plánu (na zbytek roku 2002).

Francouzský model kulturní politiky: francouzská výjimka?
Proftová, Veronika ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tématem předložené diplomové práce je analýza francouzského modelu kulturní politiky. Práce pojednává o vztahu státu ke kultuře, přičemž si klade otázku, zda a čím je francouzský model výjimečný. Ačkoli se historie Ministerstva kulturních záležitostí datuje teprve od roku 1959, státní zásahy v oblasti kultury mají hluboké kořeny. V návaznosti na monarchii si tradičně centralizovaný stát uchoval v kulturní oblasti důležitou roli mecenášství, ochrany a kontroly. Spojením školství a kultury jí věnoval nemálo předpisů a nařízení, a podpořil vytvoření velkého počtu orgánů a institucí. První veřejná politika v oblasti kultury se rodí v roce 1959, kdy dochází k ustavení ministerstva svěřeného Andrému Malrauxovi. Tento ministr udává francouzské kulturní politice směr po deset let. Sedmdesátá léta jsou oproti tomu ve znamení ministerské nestability. I přes relativní krátkost svého ministerského období (1971 - 1973) se však Jacquesovi Duhamelovi podaří vštípit ministerstvu kurz, jehož kontinuita bude do roku 1981 zachována. V roce 1981 je do čela ministerstva jmenován Jack Lang, jehož desetileté působení na ministerstvu je poznamenáno pokračováním a dokončením politik Andrého Malrauxa a Jacquese Duhamela, ačkoli zcela viditelně mění názvosloví a styl. Od počátku devadesátých let ministerstvo zdůrazňuje svou vůli...

Chomejního koncepce velájat-e faqíh v zrcadle ší'itské teologie
Cvrkal, Zdeněk ; Gombár, Eduard (vedoucí práce) ; Mendel, Miloš (oponent) ; Kropáček, Luboš (oponent)
Při zkoumání rozvoje politického myšlení v islámu bychom se měli dozvědět. že muslimští učenci v průběhu minulých sto let vytvořili nové bezpříkladné teorie na poli politického myšlení. Někteří z nich však nebyli úspěšní při rozvoji a tyto teorie se ukázaly nevhodné pro chod záležitostí jejich společností. Íránská islámská revoluce v roce 1979 znamenala nahrazení monarchie Íránskou islámskou republikou. Inspirace pro novou vládu vzešla od velkého ájatolláha Sejjeda Rúholláha Músavího Chomejního, který jako první začal formulovat koncept islámské vlády počátkem sedmdesát)rch let, kdy byl v exilu v iráckém Nadžafu. vzdělávacím a poutním středisku ší'itského islámu. Je tedy nezbytné zamyslet se nad jeho myšlenkami a zkoumat jeho politické myšlení z rúzných důvodú: I. myšlení imáma Chomejního položilo základy velkému hnutí. tzn. íránské islámské revoluci. 2. vyvrcholením islámské revoluce v Íránu horlivě očekávali utlačovaní lidé světa . zvláště pak Íránci. plody tohoto hnutí. a proto by to mělo b)rt obšírně prostudováno. 3. kromě toho. aby se uchoval odkaz takového hnutí v historii. je nezbytné rozpracovat myšlenky 1nudttahida, jenž ml'1že ve světle islámského učení vyvolat hnutí vedoucí k ustavení islámského systému a on sám muže vzít na sebe vedení státu. Hlavním cílem Chomejního byla skutečnost aby vládou...

Dvojité kláštery v premonstrátském řádu
Zemanová, Hana ; Kubín, Petr (vedoucí práce) ; Pátková, Hana (oponent)
RESUMÉ Tato práce o dvojitých klášterech v premonstrátském řádu popisuje chronologicky vznik těchto klášterů od jejich počátku až do 12. století a to nejen na Východě, ale i na Západě. Dvojité kláštery vznikaly živelně především v době rané církve. Jejich vznik a postupný zánik ovlivňovala nejen náboženská, ale i sociální a politická situace v širším okolí. Nejznámější dvojité kláštery vznikaly ve 12. století v premonstrátském řádu a rychle se šířily z Francie i do sousedních zemí, protože svatý Norbert byl stoupencem takového uskupení. Později ale bylo třeba dát soužití obou pohlaví nějaký řád či pravidla. Bylo tedy rozhodnuto oddělit dvojité kláštery nejen vzdálenostně, ale i právně. V období schizmatu, kdy se generálních kapitul účastnili pouze opati řádu jižně od Rýna, bylo těžké prosazovat oddělení komunit a proto se dvojité kláštery na území dnešního Německa udržely déle než ve Francii. To dokládá i vznik dvojitého kláštera ve Weissenau v roce 1145 a následné přemístění sester do nedalekého Meisenthalu v roce 1156. A tak postupným rušením a přestěhováním konventů sester docházelo současně k rušení dvojitých klášterů a začal se více uplatňovat systém zakládání samostatných ženských klášterů. Dvojité kláštery měly v církevních dějinách svoje místo takové, jaké odpovídalo historické etapě, byly však...