|
Umění a rituál: Návrat umění do rituálu
SLUKOVÁ, Tereza
Ve své bakalářské práci se studentka bude zabývat vztahem umění a rituálu, změnami, jimiž oba pojmy prochází a jejich vzájemnou existencí a kooperací v průběhu kulturních a časových proměn. Bude vycházet z určení možných způsobů vymezení obsahu obou pojmů a pokusí se především odhalit momenty, kdy lze uvažovat o jejich vzájemné souhře. V další části práce identifikuje moderní snahy o návrat umění k jeho rituální funkci a z toho plynoucí důsledky pro změnu tradičních způsobů jeho utváření, prezentace a vnímání.
|
|
Kavárna jako téma českého umění první poloviny 20. století
Hnilicová, Eva ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
"Stýkali se lidé na fóru, stýkali se v klášteřích, stýkali se v salónech. Dnes není ani fóra, ani klášterů s tímto významem, ani salónů s tímto ovzduším. Dnes jsou kavárny. "1 píše Milena Jesenská v roce 1920. Kavárna se stala otevřeným místem setkání městskému člověku, který bez pozvání, do ní mohl vstoupit kdykoliv, kdy potřeboval. Vznikly i takové kavárny, které se staly známé po celém městě, shromaždiště duchovního, bohémského a uměleckého jako světa. Společnosti těchto kaváren ve svých diskusích a následně svých dílech literárních, hudebních a výtvarných zhodnocují obdobnou problematiku, myšlenku, námět. Vytvářejí celistvý skupinový (mnohdy i generační) projev, který ovlivňuje dobu následující. Vzniklo by moderní umění, francouzské nebo české, bez kaváren? Bez prostředí, kde umělec bez zakázek nacházel v společných rozhovorech, ale i v uvolněné zábavě spojence proti oficiálnímu proudu nebo veřejnému mínění na cestě za vyjádřením nového, společensky či umělecky aktuálního? Ve Francii se v 70. letech 19. století schází početná společnost "malířů moderního života" v Café Guerbois a pak v Café da la Nouvelle Athénes na Montmartru. V prvním desetiletí dvacátého století žijí "kubisté" v Lapin Agile, ve dvacátých letech je centrem Montparnasse a kavárny 1a Rotonde, Le Dome, Closerie des Lila s. Literární...
|
|
Evoluční psychologie umění
Lačev, Alek ; Štětovská, Iva (oponent) ; Šípek, Jiří (vedoucí práce)
V této práci se zabývám fenoménem umění z hlediska evoluční psycholo-gie. Tento fenomén zjevně přesahuje pouhou funkčnost a jako takový "volá po vysvětlení". Uvádím, že evoluční teorie umění vnímají umění ve světle vědec-kého pokusu vysvětlit lidskou přirozenost. A v souladu s tím se i tážu, proč umění vůbec existuje a proč má tvůrčí činnost nezastupitelné místo v lidském chování. Evolučních teorií umění existuje celá řada. Já se zaměřím na čtyři nejvý-znamnější z nich a na jejich zastánce: (1) umění nikoliv jako adaptace, ale jako vedlejší produkt evoluce lidského mozku přírodním výběrem (Steven Pinker); (2) umění jako produkt nikoliv přírodního, nýbrž pohlavního výběru (Geoffrey Miller); (3) umění jako adaptace sociální soudržnosti (Ellen Dissanayake) nebo (4) umění jako adaptace individuální organizace mysli (John Tooby a Leda Cosmides). V empirické části práce dále zkoumám jednu z výše uvedených teorií. Na základě Millerovy hypotézy jsou navrhnuty dvě hypotézy a empiricky testová-ny ve formě inzerátů v seznamkách. Výsledky však naznačují, že však na inzeráty obsahující vyjádření umělecké vlohy nereagují ani mladší ženy ani tyto inzeráty neobdrží větší počet reakcí, což není ve shodě s předpovědí vytvoře-nou na základě Millerovy teorie. Diskuse shrnuje možné příčiny takového výsledku a také etické otázky...
|
|
Jan Filip - Zwiefelhofer. Herecký portrét Jana Filipa v kontextu ostravského divadla
Stanová, Michaela ; Augustová, Zuzana (oponent) ; Christov, Petr (vedoucí práce)
S velkou dávkou pokory, úcty, s jistou noblesou a bodrým smyslem pro humor se rodí osobnosti. Divadlo nabízí možnosti osobnostem vyniknout. Divadlo jsou lidé. Divadlo jsou osobnosti. Divadlem žil Jan Filip, divadlo žil Jan Filip. Herec. S laskavostí, s jakou se obracel do hlediště, teď já píši, s jeho tichým svolením o něčem tak neuchopitelném, tak těkavém a pomíjivém, jako je jeden herecký okamžik, ale i lidský osud naplněný láskou k múze Thálii. S pomocí jeho rodiny a přátel, z četných recenzí a kritik inscenací, z recenzí jeho hereckého umění, ze záznamů, které tak těžko zachycují hercovo umění a z odborného textu, vznikal postupně obraz jednoho hereckého osudu. Herce, osobnosti, která zcela zaplňovala velká i menší jeviště, osobnosti, která i po svém odchodu zanechá něco, co nelze popsat slovy. Jen víme, že to něco pořád je a zůstane ukryto přímo na jevišti divadel, na kterých Jan Filip žil. Ve své práci se pokusím čtenáře seznámit s profesní životem herce Jana Filipa a sledovat jeho životní cestu, na určitém hi stori cké m pozad í čes ké ho ko ntextu. Chtěl a bych čten áře seznámit s typy divadel, ve kterých Jan Filip působil a podrobněji se věnovat kapitole věnované ostravskému divadlu. Jeho dramaturgii, uměleckému směřování a osobité tvůrčí kreativitě této moravské divadelní metropole.
|
| |
|
Hranice moci a sebe-reprodukce diktatury sovětského typu v Československu přelomu 40. a 50. let na příkladu podzemních uměleckých skupin
Novák, Daniel ; Machovec, Martin (oponent) ; Pullmann, Michal (vedoucí práce)
Období následující po únoru 1948 je většinou v obecném povědomí zafixované jako doba nejtvrdší represe stalinistického režimu, symbolizované především v podobě z velké části inscenovaného budovatelství, neméně inscenovaných okázalých procesů s "velezrádci", táborů nucených prací a ideologického kýče socialistického realismu. Je proto až podivuhodné, že právě v tomto údobí se v "podzemí" objevuje bohatý svět neoficiálních uměleckých skupin i jednotlivců, kteří se odmítají podvolit strachu z represe, stejně jako tlakům zglajchšaltované společenské objednávky utvářené oficiální kulturní ideologií socialistického realismu. Obyvatelé těchto podzemních ostrovů svobodné imaginace - edice Půlnoc soustředěné okolo postavy Zbyňka Fišera (alias Egona Bondyho), surrealistické skupiny kolem Vladimíra Effenbergera a Karla Teigeho, okruhu Bohumila Hrabala a tzv. Libeňských psychiků (Záběhlické surrealistické skupiny) - v nich zůstávali po celé toto období téměř zcela skryti. Přesto tvořili, živě komunikovali, vydávali vlastní tiskoviny. Jak je to jen možné? Neznamenal snad "totalitaristický" systém totální podřízení života společnosti i každého jednotlivce nárokům a zájmům mocenského aparátu vládnoucí státo-strany? Kdo byli tito lidé? Odkud přicházeli a co je spojovalo? Co na druhé straně okolo poloviny 50. let...
|
|
Dramatická výchova v katechezi
Pintířová, Ivana ; Valenta, Josef (vedoucí práce) ; Pokorný, Jiří (oponent)
Tato teoretická práce se snaží odpovědět na otázku: Co může dramatická výchova nabídnout současné české (katolické) katechezi?
V prvních kapitolách souhrnně pojednává o smyslu a významu katecheze, jejích cílech, formách, metodách a požadavcích, které na ni klade dnešní doba. Následuje charakteristika dramatické výchovy, její principy, cíle a typy.
Další kapitola se věnuje vztahu teologie a divadla, jako ?mateřských? disciplín obou oborů.
Následuje porovnání katecheze a dramatické výchovy, jejich obecných charakteristik (principů), obsahu, cílů a metod. Na jeho základě jsou stanoveny společné orientace obou oborů ? na celkový, harmonický rozvoj osobnosti, - na vztahy (k Bohu), k sobě, k lidem, k okolnímu světu, - na životní situace, zvláště krizové, - na přesahy (pravda, krása, symbol?).
Autorka stanovuje čtyři základní oblasti, díky kterým může být dramatická výchova v katechezi účinná. Jsou to: estetično, tedy výchova prostřednictvím umění, vyjadřování prostřednictvím symbolů, hra, práce s příběhem.
Další část práce se pak věnuje s pomocí odborné literatury podrobněji jednotlivým oblastem a naznačuje jejich význam pro katechezi.
V závěru jsou jednotlivé oblasti a jejich výchovné možnosti přiřazeny k dílčím katechetickým cílům v oblasti vztahu k Bohu, k sobě a okolnímu světu. Tento rozbor je doplněn v příloze tabulkových schématem, které vzniklo jako pracovní materiál během práce.
Na konci jsou naznačeny otázky dalšího možného zkoumání.
|
|
Cesta - hora k obcházení
Haráková, Jitka ; Kornatovský, Jiří (vedoucí práce) ; Roeselová, Věra (oponent)
Tato práce nahlíží téma hory a cesty k ní ze tří pohledů. První kapitola se věnuje estetickému vnímání přírody v evropské, japonské a čínské kultuře a jeho projevu v umění. Druhá část vymezuje cestu jako putování člověka k sobě samému a nastiňuje dva způsoby přístupů khoře - výstup a obcházení. Závěrečná kapitola se zabývá symboly a mýty spojenými s tematikou hory, a pojednává o posvátném prožívání světa a člověka v něm. Klíčová slova: člověk, příroda, estetika, umění, cesta, rituál, kultura, symbolika, mýtus, posvátnost
|
|
Renesanční kaple sv. Jana Křtitele v Arcibiskupském paláci v Praze
Opatrná, Marie ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Kropáček, Jiří (oponent)
Resumé Renesanční kaple sv. Jana Křtitele v Arcibiskupském paláci v Praze Marie Opatrná vedoucí práce: PhDr. Martin Zlatohlávek, PhD. Kaple v Arcibiskupském paláci, zbudovaná ke Cti Všemohoucího Boha, blahoslavené Panny Marie, sv. Jana Křtitele, sv. Jana Nepomuckého a Všech svatých, je významnou památkou umělecké tvorby rudolfínské doby. Její význam tkví i v míře zachování původní výzdoby. Kaple byla založena arcibiskupem Zbyňkem Berkou z Dubé roku 1599. Hypotéza existence předchozí kaple byla vyvrácena. Celou malířskou výzdobu na klenbě kaple provedl malíř Daniel Alexius z Květné. Výjevy Navštívení Panny Marie, Křest Krista a Kázání Jana Křtitele provedl podle grafické předlohy Cornelia Galla, který své mědiryty vytvořil dle Jana van der Straet. Pro tanec Salome mu byla předlohou grafika od Pietera Jansze Saenredama, která byla zhotovena podle obrazu Karla van Mandery. Poslední výjev na klenbě lodi, Zázračné zachránění knížete Jaromíra, byl pravděpodobně vytvořen podle obrazu německého anonyma. Tento obraz je nyní v majetku Národní galerie. Předloha malby Nejsvětější Trojice v presbytáři není známa. Kaple je také zdobena bohatou štukovou výzdobou. Její datace byla dlouho diskutována. Přikláním se k názoru, že pochází z doby založení kaple, tedy z roku 1599. V lodi se nachází galerie církevních prelátů,...
|
|
Complications during the hospitalization in patients with acute myocardial infarction treated with primary percutaneous coronary intervention
Kotrč, Martin ; Pěnička, Martin (vedoucí práce)
Tému svojej diplomovej práce Komplikácie v priebehu hospitalizácie u pacientov s akútnym infarktom myokardu liečených primárnou perkutánnou koronárnou intervenciou (PCI) som si vybral na základe svojho veľkého záujmu o kardiológiu a presnejšie ischemickú chorobu srdečnú. Danej oblasti sa chcem venovať aj profesne v budúcnosti, a preto práca mi poskytla prehĺbenie informácii a poznatkov, ktoré ako dúfam, v budúcnosti využijem vo svojej lekárskej praxi. Ischemická choroba srdečná a mortalita či už priamo na následky infarktu myokardu, alebo jeho komplikácii je jedným z predných civilizačných problémov súčasnosti. V Českej republike bol počet hospitalizovaných pre akútny IM v roku 1996 26 026, úmrtnosť mužov bola 157,6/100 000 a žien 109,2/100 000 obyvateľov. V roku 2000 bolo s akútnym IM hospitalizovaných 22 042 i s poklesom úmrtnosti u mužov o 18% a žien o 17%. Priemerná ošetrovacia doba sa medzi rokmi 1994 a 1999 skrátila z 12,7 na 8,9 dňa, tj. o 30%. Naďalej ale ochorenia obehovej sústavy v ČR zostávajú najčastejšou príčinou smrti a spôsobujú 54,9% všetkých úmrtí (ÚZIS, 2000). Prehospitalizačná mortalita sa v priebehu posledných 30 rokov znížila len mierne, ale naproti tomu, vďaka rýchlemu vývoju terapeutických metód, prudko klesla nemocničná mortalita a následne i dlhodobá mortalita (30 dní a/lebo 6...
|
host ::
