|
|
Jeffrey Hatcher: Možnosti dramatizace a adaptace
Zamazalová, Kateřina ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Navzdory věhlasu, kterého se ohijskému rodákovi Jeffreymu Hatcherovi dostalo na americkém kontinentě, je tento dramatik českému publiku poměrně neznámý. Z jeho značně obsáhlého díla se na tuzemských scénách objevily pouze tři texty. Byly jimi: Picasso, Krás(k)a na scéně a Dr. Jekyll & Mr. Hyde. Lze podotknout, že všechna výše uvedená díla jsou v určitém smyslu slova adaptací. Je ovšem nutné přiznat, že dramata Picasso a Krás(k)a na scéně se pouze volně inspirují historickými příběhy, které autorovi posloužily pro jeho vlastní umělecké záměry. Jako skutečnou adaptaci můžeme nicméně označit Hatcherovo dílo Dr. Jekyll & Mr. Hyde. Skutečnost, že se tento text pojí s dílem jiného autora, v tomto případě novelou Roberta Louise Stevensona, není v rámci tvorby probíraného dramatika ničím neobvyklým. Adaptace (popřípadě dramatizace) v ní totiž hrají zásadní roli. Z tohoto důvodu se v diplomové práci zamýšlím nad způsobem, jakým zmiňovaný dramatik přistupuje k textu předlohy a jak jej přetváří. Blíže se plánuji věnovat zejména textům A Confederacy of Dunces (podle stejnojmenného románu Johna Kennedyho Toola), Compleat Female Stage Beauty (vlastní text, který autor adaptoval pro filmový snímek), Dr. Jekyll & Mr. Hyde (podle zmiňovaného Stevensonova románu Strange Case of Dr Jekyll and Mr Hyde), To Fool the...
|
|
|
Kosmické jaro Ladislava Smočka - od dramatu k inscenacím
Horňáková, Tereza ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Just, Vladimír (oponent)
Bakalářská práce se zabývá dramatem Kosmické jaro (1970) autora Ladislava Smočka a třemi vzniklými inscenacemi tohoto textu s důrazem kladeným na poslední z nich - dvěma inscenacemi ze Smočkova domovského Činoherního klubu (1970 a 1995), v němž obě sám dramatik režíroval, a nejnovější inscenací Slováckého divadla (2019), kterou režijně připravil Michal Zetel. V následujících kapitolách lze nalézt krátké představení Ladislava Smočka, analýzu jeho textu s přihlédnutím k tematickému zaměření a také rozbor inscenací. Cílem této práce je přijít na podstatu nadčasovosti a výjimečnosti Kosmického jara a sledovat rozdíly mezi jednotlivými přístupy a možnostmi inscenování. Klíčová slova Ladislav Smoček, Kosmické jaro, drama, groteska, analýza, témata, Činoherní klub, Slovácké divadlo, Michal Zetel, inscenace
|
|
|
Hudební produkce na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově po roce 1989
Suchanová, Kateřina ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Christov, Petr (oponent)
Bakalářská práce pojednává o provozování opery v netradičním plenérovém prostoru otáčivého hlediště v Českém Krumlově a to v nejkontroverznějším období jeho existence - tedy po rekonstrukci v roce 1989. Na základě toho vzniklou kauzu, zmapovala autorka v kapitole Přestavba - stav po sametové revoluci, která kontextuje v jaké situaci dané inscenace vznikaly. První část práce je věnována historii provozování divadla v zámecké zahradě a nese název Znovuobjevení zámecké zahrady v Českém Krumlově pro divadelní produkce. V další kapitole Historie opery před otáčivým hledištěm se autorka zaměřila podrobněji na vývoj opery v českokrumlovské zámecké zahradě a řeší konkrétní inscenační a dramaturgické limity tohoto prostoru. Na základě analýz tří různých inscenací Verdiho Rigoletta v kapitole Tři Krumlovští Rigolettové pojednala jakým způsobem ovlivňuje tento prostor podobu inscenací. Jednotlivé inscenace zároveň zasadila do celkového historického kontextu tohoto divadla a vytvořila obraz divadla u odborné veřejnosti v kapitole Obraz otáčivého hlediště u odborné veřejnosti v letech 1995-2013. Závěr práce tvoří kapitola Budoucnost otáčivého hlediště, která navazuje na předchozí část stručně mapující vzniklou kauzu a nastiňuje potenciální vývoj další existence unikátního divadla.
|
|
| |
|
|
Dionisis Fotopoulos
Ihyane, Marcela ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce) ; Christov, Petr (oponent)
o řecké scénografii, konečně jako o novořeckém divadle všeobecně, u nás není příliš informovaná ani odborná veřejnost. Přesto podíváme-li se na ročníky Pražského quadriennale, role Řecka v něm není zcela zanedbatelná. Pražského quadriennale se zatím zúčastnilo pouze čtyřikrát (ročníky 1991, 1995, 2003 a 2007), za tu dobu ale stihlo nasbírat stejný počet ocenění. PQ 1991 Řecku přineslo zlatou medaili v sekci divadelní architektury za návrh Manose Perrakise na aténské Umělecké divadlo Karolose Kouna. Stříbrnou medaili za publikaci o scénografii si v dalším ročníku odnesl Giorgos Patsas za svou knihu Kostýmní a jevištní výtvarnictví. Největšího úspěchu Řecko dosáhlo na PQ 2003. Patsasova scénografie k Aischylovým Peršanům získala stříbrnou medaili za scénografii a řecké expozici byla udělena zvláštní stříbrná medaile za kvalitní způsob řešení výstavy a vysokou úroveň práce řeckých scénografů. Kromě toho v rámci doprovodného programu byla do Prahy přivezena retrospektivní výstava Dionisise Fotopoula!, který zároveň zasedal v mezinárodní porotě PQ. V letáku k PQ 03 se dočteme, že "retrospektivní výstava Dionisa Fotopoula představuje poprvé v České republice dílo jednoho z nejvýznamnějších řeckých umělců a evropských scénografů současnosti." Ono "poprvé" není zcela pravdivé, přesnější by bylo, že výstava u nás...
|
|
|
Nebeská Lagronová
Jahn, Jakub ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Předkládaná diplomová práce se zaobírá vztahem inscenace Jana Nebeského ke své dramatické předloze, divadelrú hře Terezka od Lenky Lagronové. Je rozdělena do dvou oddílů, v prvním se zaobíráme prameny dramatu, zejména biografickými zápisky svaté Terezie z Lisieux, které jsou dnes vydávány pod názvem D{jitry duše. Následně podrobujme vlastní drama důkladné analýze, ze níž vyplývá, že drama je koncipováno tak, aby čtenáři prostředkovalo Malou cestu, učení svaté Terezie z Lisieux. V druhém oddíle analyzujeme inscenaci Terezka režiséra Jana Nebeského, která byla premiérována v Divadel Komedie 7. března 1997. Snažíme se především poukázat na značné režijně-dramaturgické úpravy, které zásadně proměnily sémantický charakter dramatu. V závěru shrnujeme sémantický posun, ke kterému došlo "překladem dramatu do jazyka divadla."
|
|
|
Problematika překladu textů Bernarda-Marie Koltèse a jejich recepce v českém prostředí
Balajová, Kristýna ; Šotolová, Jovanka (vedoucí práce) ; Christov, Petr (oponent)
Cílem této práce je srovnávací kritická analýza originálů a českých překladů vrcholných her francouzského dramatika Bernarda-Marie Koltse. Dalším jejím záměrem je zhodnocení recepce autorova odkazu v českém kulturním prostředí. Po stručném představení autorova života a tvorby následuje stěžejní část práce. Porovnání originálů a překladů má na základě rozsáhlé excerpce ověřit hypotézu, že český soubor Koltsova vrcholného díla, antologie Hry vydaná v roce 2006, nabízí českému příjemci tzv. adekvátní překlady. Hodnocení textů vychází především z českých teorií překladu druhé poloviny dvacátého století (Jiří Levý, Karel Hausenblas a další). Analýza a hodnocení překladů se soustředí především na texty, jež byly publikovány v souboru. Vychází však ze srovnání s jejich staršími i novějšími verzemi, kterým se práce také věnuje. Soustředí se na čtyři z celkem šesti rozsáhlejších a dvou velmi krátkých textů, jež tvoří antologii. Výběr těchto čtyř her (V samotě bavlníkových polí, Západní přístaviště, Roberto Zucco, Boj černocha se psy) je založen na přesně popsaných kritériích: jejich souhrn demonstruje práci všech pěti překladatelů, kteří se na antologii podíleli, a zároveň představuje dostatečně reprezentativní vzorek Koltsova vrcholného díla. Srovnání překladových textů publikace s originály prokázalo úsilí...
|
|
|
Pantomima Alfreda Jarryho
Plicková, Karolina ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Cílem této magisterské diplomové práce je probádání tvůrčí činnosti, analýza inscenací a vytvoření profilu jednoho z nejoriginálnějších českých pantomimických souborů, Pantomimy Alfreda Jarryho (PAJ). Skupina byla založena roku 1966 v Praze dvěma mladými mimy Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou a fungovala až do politického zrušení v roce 1972. Do historie se zapsala zejména mezinárodně úspěšnou inscenací Harakiri (1968). Diplomová práce sestává ze čtyř hlavních částí, které jsou dále rozděleny do několika podkapitol. První část uvádí čtenáře do historických kontextů němého umění: představuje koncepci tzv. moderní pantomimy Marcela Marceaua, impulsy ke znovuvzkříšení české pantomimy v jejím poválečném vývoji a zejména prostředí pražského Divadla Na zábradlí, které se stalo kruciálním při konstituování druhé generace české pantomimy, reprezentované skupinou PAJ. Mimové PAJ se vymezili proti tzv. imaginární pantomimě Ladislava Fialky a jeho skupiny Pantomima Na zábradlí a naopak se přiklonili k poetice absurdního divadla, kterou ve stejném divadle rozvíjel režisér a současně šéf činohry Jan Grossman. Jelikož česká teatrologie dodnes dluží Divadlu Na zábradlí monografii, definujeme alespoň dílčím způsobem polaritu i vzájemné souvislosti mezi Fialkovou a Grossmanovou scénickou poetikou a jejich vlivy na...
|
|
|
Teatr Novoga Fronta. Od fyzického k post-fyzickému divadlu
Kosová, Lucie ; Pšenička, Martin (vedoucí práce) ; Christov, Petr (oponent)
Tuto diplomovou práci tvoří dvě základní kapitoly. Úvodní teoretická kapitola se zabývá fenoménem fyzického divadla, diskursivní formací pojmu fyzické divadlo a tělem a tělesností. Druhá část práce je věnovaná činnosti divadelního souboru Teatr Novogo Fronta - The Physical Company, který byl založen v Petrohradě v roce 1993 Alešem Janákem a Irinou Andreevou. Soubor od roku 1994 sídlí v Praze a v českém prostředí patří k nejstarším alternativním souborům. Osou práce je kapitola, v které je činnost souboru interpretována na pozadí dvou rozdílných koncepcí a je naznačen pohyb na trajektorii od projevů hraničících s paradivadelní oblastí k divadlu, které směřuje k inscenování jevištních efektů. Do širšího kontextu proměny divadelní poetiky, která se projevila kolem roku 2002, a především do širšího kontextu tvůrčí činnosti souboru uvádí čtenáře kapitoly "Úvodem" a "Tvorba". Jsou formulovány tak, aby představily klíčové aspekty umělecké i mimoumělecké činnosti souboru. V "Závěru" je konstatováno, zda a proč současná tvorba souboru koresponduje s principy fyzického divadla. Součástí "Závěru" je úvaha, v které je formulována oblast dalšího možného výzkumu. Práce má jednu přílohu (Příloha č. I), která představuje seznam inscenací, tak jak byly souborem uváděny v českých premiérách od roku 1994.
|
|
|
Ďáblové, lidožrouti a jiní outsideři (Současné francouzské divadlo pro děti a mladé publikum)
Preslová, Natálie ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Horký, Luděk (oponent)
Cílem této diplomové práce je poskytnout čtenáři obraz současného francouzského divadla určeného dětem a mladému publiku. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí. První z nich se zabývá současnou francouzskou dramatikou pro toto publikum, jejím stavem, proudy a tendencemi, které popisuje na příkladech jednotlivých dramatických textů, které vznikly v posledních dvaceti letech, včetně těch nejnovějších. Druhá část práce se věnuje podobám současného francouzského divadla pro děti a mladé publikum, představuje nejvýznamnější režiséry a jejich přístupy k tvorbě pro toto publikum. Skrze tyto dva pohledy na danou problematiku se práce snaží představit fenomény a specifika francouzského divadla pro děti, také ve srovnání s tímto typem divadla v České republice. Pro lepší představu toho, jakou pozici má současné francouzské divadlo pro děti v rámci francouzské kultury a jaké vlivy ho formovaly, je součástí práce také stručná historie tohoto divadla ve Francii. Autorka vychází z řady monografií a vědeckých prací, z osobní zkušenosti s francouzským divadlem pro děti, z poznatků z řady navštívených francouzských konferencí, týkajících se tohoto tématu, a také z pracovní stáže v Théâtre de Villeneuve.
|
host ::
RSS.