|
|
Výchova v díle J. J. Rousseaua
Srncová, Kateřina ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Bakalářská práce s názvem Výchova v díle J. J. Rousseaua se bude zabývat vystihnutím novátorských zásad výchovy v období 18. století, a to hlavně v díle Emil čili o vychování a v autobiografii Vyznání. Základní principy Rousseauovy filosofie a přístupu k výchově budou podrobněji rozpracovány v rámci kapitol. Po vystižení hlavních principů výchovy u Jean-Jacques Rousseaua se budu v poslední kapitole věnovat porovnání s přístupem k výchově M. Montessoriové. Klíčová slova: výchova, příroda, přirozenost, svoboda, dítě, vychovatel, společnost, společenská smlouva, stát, ideál
|
|
|
Otázka přirozenosti v kontextu české mediální diskuse o podobě porodu
Veverková, Martina ; Sládek, Jan (vedoucí práce) ; Hamplová, Dana (oponent)
Předmětem této práce je analýza českého mediálního diskursu o podobě porodu se zaměřením na užívání pojmu přirozenost. České porodnictví je ovlivněno dědictvím z doby socialismu a postupně se mění na porodnictví západního typu, kvalita péče je ale stále kritizována a i z tohoto důvodu se znovu objevil domácí porod jako alternativa k dominantním praktikám. Tento fenomén působí v české společnosti poměrně velké kontroverze, které doprovází zmiňovaná mediální diskuse. Hlavními zjištěními analýzy je, že lékaři mají tendenci vždy obhajovat dominantní praktiky, ať už se diskuse týká domácích porodů nebo elektivního císařského řezu (tyto dva fenomény jsou v podstatě odchylkami od dominantních praktik směrem k větší přirozenosti, respektive k úplné medikalizaci) - právě v tomto druhém případě se stávají obhájci přirozenosti. Soukromé porodní asistentky, které se staví proti dominantním praktikám, nejsou schopny do médií dostatečně sdělit pozitiva jejich praktik a idey přirozeného porodu, což může být příčinou jejich neúspěchů při prosazování legislativního ukotvení domácích porodů. Klíčová slova Sociologie těla, sociologie porodu, medikalizace, domácí porod, přirozenost
|
|
|
Logos v Aristotelově eitce
Adamec, Jaromír ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Diplomová práce "Logos v Aristotelově etice" si klade za cíl interpretovat význam termínu "logos" v Aristotelově díle "Etika Nikomachova". Základním metodickým východiskem je strukturalistický předpoklad, že význam pojmu je určen jeho vztahy s dalšími pojmy užitými v daném textu, a s tím související předpoklad jednoty významu pojmu "logos". Vlastní interpretace nejprve zachycuje strukturu užití některých významných pojmů, především vztah člověka jako jedince a společnosti, dále pojmy dobra, skutečnosti a možnosti, pravdivého a zdánlivého a přirozenosti. Komplementárně k těmto pojmům je potom v druhé části práce prozkoumána struktura užití pojmu "logos". Jistým svorníkem všech těchto zkoumání jsou závěrečné kapitoly o ctnosti a jednání. Strukturním rozborem uvedených pojmů je vykázána svébytná rovina existence, terminologicky zachycená jako "lidství", o jejíž existenci v Aristotelově pojetí etiky jde. V horizontálním směru má lidství pól individuální a pól sociální, ve vertikálním směru je svébytnou rovinou skutečnosti mezi božstvím, ke kterému se vztahuje, a zvířeckostí, do které hrozí upadnout. Logos je potom jakýmsi substrátem lidství, který člověku umožňuje explicitně se vztahovat ke své existenci jakožto člověka. Pojem logu ve svých různých významových odstínech odráží povahu lidské existence...
|
|
|
O principech politické moci u Františka Suáreze: Suárezův pojem souhlasu v kontextu společensko-smluvních teorií 16.-18. století
Koblížek, Jan ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Svoboda, David (oponent) ; Altrichter, Michal (oponent)
1 O Principech politické moci u Františka Suáreze Abstrakt disertace - Jan Koblížek Česky: Tato disertační práce si klade otázku zda lze považovat Františka Suareze za jednoho z představitelů společensko-smluvních teorií rozvíjejících se v období od 16. do 18. století. Suarez, který je známý spíše svými metafyzickými disputacemi, totiž nabízí velice propracovanou teorii vzniku občanské společnosti a politické moci, kde nachází své klíčové místo pojem společenského souhlasu. Na první pohled se zdá, že lze Suareze bez nesnází klást vedle humanistů novověku, jako byli Thomas Hobbes, John Locke nebo později Jean-Jacques Rousseau. Totiž tak jako u nich, i u Suareze má svobodná lidská vůle svoji nezastupitelnou úlohu při vzniku politické společnosti. Je zde však i značný rozdíl. Zatímco u výše jmenovaných humanistů, je svobodná vůle jednotlivců jediným principem politické moci, u Suareze je tato vůle jen nutnou podmínkou, která jde v ústrety Bohem stvořené lidské přirozenosti, jenž je vlastním principem veškeré politické moci. Suarezův pojem společenského souhlasu je tak umístěn do teologického rámce a je úzce spjat s termíny přirozenosti a transcendence. Důsledkem pak je, že Suarez chápe stát jako přirozený morální organismus, a nikoli jako umělé těleso, jak zastává např. Hobbes. Závěrem lze konstatovat, že...
|
|
|
Změnitelnost lidské přirozenosti ve světle hodnoty
Jelínek, Jakub ; Barabas, Marína (vedoucí práce) ; Holba, Jiří (oponent)
Tato práce představuje na kontrastu Kantovy morální filosofie s buddhistickým myšlením otázku, je-li naše přirozenost změnitelná a v etickém smyslu hodná změny. Kantova koncepce spojuje moralitu s nátlakem na touhy (především je řeč o náklonnostech - navyklých smyslových žádostech), protože chápe smyslovost, do které je řadí, jako danost. Rozpolcení člověka na rozum (stojící mimo kauzalitu) a smyslovost je příčinou, proč Kantovy pokusy zahrnout do svého systému morální pokrok směrem k "radostnému plnění povinnosti" končí nezdarem, nemá-li tento systém projít radikální rekonstrukcí. Zkušenost touhy však ukazuje její ne-mechanické založení, založení v rozumění předmětu jako hodnotnému pro nás. Buddhistická nauka o ne-já (podobně jako Heideggerova myšlenka, že si zprvu rozumíme mylně jako vyskytujícímu se jsoucnu) toto rozumění problematizuje. Sebe- vymezení zakládající touhu znamená rozumět si jako předmětu, s nímž se může něco stát a jenž může mít nějaké atributy. Zkušenost svobody ale ukazuje, že naše moc jednat není takovouto možností. Jsme-li sto rozpoznat sebe-vymezení (sobectví) jako omyl, znamená to změnitelnost naší povahy. A jelikož nás takové nazírání zbavuje tíhy života vůbec (dukkha), je odpovědí na základní etickou otázku, "jak žít".
|
|
|
Organická soudobá architektura a bydlení
Čábelková Nahorniaková, Marcela ; Kyselka, Mojmír (oponent) ; Budkeová, Branislava (oponent) ; Glosová, Dagmar (oponent) ; Menšíková, Naděžda (vedoucí práce)
Organická architektura je v dnešní době často používaným termínem především v souvislosti s odvážnou a experimentální formou. Přesná definice nebo rozdělení však stále chybí. Za zakladatele novodobé organické architektury je všeobecně považován Frank Loyd Wright. Ten organickou architekturu nejen realizoval, ale na počátku dvacátého století, kdy se formulovaly nové architektonické směry, ji definoval. Disertační práce se zabývá doposud nedostatečně popsanou problematikou organické architektury. Hlavní zaměření je upřeno na soudobou obytnou organickou tvorbu ve střední Evropě. Jmenovitě jsou podrobně rozebrány jednotlivé realizace na území Maďarska, České Republiky, Slovenské Republiky, Rakouska, Německa a Polska. Kromě detailního popisu Evropských realizací a jejich historických východisek se práce také podrobněji zabývá vznikem a významnými realizacemi severoamerické organické architektury. Novodobá organická architektura prioritně vznikala na území Spojených států amerických. Pro úplnost přehledu práce také uvádím nejvýznamnější soudobé realizace a architekty realizující obytnou organickou architekturu i v jiných státech světa. Cílem disertační práce bylo obecně poukázat na nejnovější trendy v navrhování staveb pro bydlení. V rámci nových trendů nalézt polohu organické architektury a zdůvodnit její vzrůstající popularitu, rozšířenost a nezbytnost pro další vývoj architektury. Organická architektura je alternativní cestou soudobého bydlení. V posledních letech její obliba vzrůstá v reakci na vznik novodobých technologií a materiálů, potřebu chránit naše přírodní zdroje a také na vzrůstající negativa globalizace a popření místních tradic a regionálních specifik. Aspekty organických forem byly rozebírány na základě členění organické architektury do tří hlavních skupin podle jejich hlavních charakteristik: forma, harmonie a udržitelný rozvoj. Dalším cílem bylo zjistit lokaci ohnisek výskytu organické obytné architektury. Jejich realizace nejsou koncentrované, ale spíše nekoordinovaně rozsety. Proto byly vybrány státy, které jsou oproti ostatním bohatší na výskyt organických domů. Cílem práce bylo také oslovit odbornou a laickou veřejnost, především pedagogy vysokých škol architektury a také samotné studenty. Velká část komunikace se odehrála na základě grantového projektu FRVŠ pro rok 2010. Uskutečnily se přednášky studentům o organické architektuře a výstava na téma: Soudobá obytná organická architektura. V neposlední řadě byla vydána publikace katalogu pod názvem: Soudobé organické domy – Evropa. V rámci grantového projektu jsem měla možnost navštívit velké množství realizací organických rodinných domů v zahraničí. Konkrétně na Slovenku, v Maďarsku a v Německu. Výsledky ankety, která byla položena formou otázek uživatelům a autorům vybraných domů, jsou součástí disertační práce. Výsledky disertační práce jsou především: - podrobné nastínění přehledu vývoje organického bydlení - definování soudobých tendencí organické architektury v bydlení - získání a zpracování odpovědí majitelů a autorů domů na anketní otázky - analýza organického domu (soustavy domů) v rámci urbanistické struktury a krajiny - kniha katalogu organických soudobých evropských bytových realizací pod názvem Soudobé organické domy - Evropa - článek o organické soudobé architektuře a bydlení v rámci elektronického architektonického časopisu archiweb, který má být publikován v roce 2012
|
|
|
Vzpomínky
Prokop, Tomáš ; Veselý, Petr (oponent) ; Ambrůz, Jan (vedoucí práce)
Téma smrti a fragmentů s ní úzce spojených, pomocí kterých jsem se ve své práci vyjádřil, měly dlouhodobý vývoj. Často jsem se během svého života setkával s odchodem blízkých osob. Nejedná se o reakci na momentální situaci, nýbrž o dlouhodobý proces, který vyústil v řešení této problematiky v mé mysli. Úvaha o dané situace tímto způsobem mně pomohla vyrovnat se ze skutečností a přistoupit ke smrti jako k přirozené fázi živého organismu. Tato výstava byla koncipována jako vzpomínka na lidi, kteří se mnou byli část života, ale už jsou pouze ve vzpomínkách. Ačkoliv tato tematika může působit pochmurným či kontroverzním dojmem, mým cílem nebyla provokace nebo jakákoliv jiná útočnost. Svojí prací vyjadřuji gesto úcty lidem, kteří již mezi námi nejsou, a nikdy bychom na ně nechtěli a neměli zapomenout. Instalace je silně závislá na prostoru, respektive z něho vychází. Výstavu je nutno vnímat jako celek, což je jedna z nejpodstatnějších prvků věci. Důležitá je proměna prostoru a jeho úplné vyčištění, tím jsem se snažil dosáhnout komunikace mezi prostorem a dílem. Prostor působí sám o sobě monumentálním až sakrálním dojmem, což je pro moji tematiku ideální. Prostor jsem nechtěl nějak přeplnit, proto jsem zvolil minimalistickou kompozici i počet prací. Záměrně jsem nechal prostor působit ve své duchovní prázdnotě a dal mu možnost dýchat. Intervenci do něho vnímejme jako podporu jeho výrazu. Moje práce je založena na čistotě, jednoduchosti a stylizaci symbolu.
|
|
|
Prozatimní konstelace 2015
Kadlčák, Šimon ; Vítková,, Lenka (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Autorská kniha Boční pohled na zatmění Slunce je pokusem o artikulaci vlastní tvůrčí metodologie. Prosté slovní deklamace, úryvky opsané z knížek a konceptuální skici lze chápat jako heslovitý doplněk mojí práce posledních několika let. Pokud však náhodou čtenář nic z této práce nezná, měla by kniha fungovat jako autonomní poetický konvolut.
|
|
|
Podoby autenticity v hereckém projevu
Neškudla, Pavel ; KROBOT, Miroslav (vedoucí práce) ; TOMÁNEK, Karel František (oponent)
Diplomová práce na téma Podoby autenticity v hereckém projevu zkoumá autenticitu, přirozenost, uvěřitelnost a pravdu v herectví a v představeních nebo jiných tomu korespondujících formách z pohledu mé vlastní zkušenosti a zároveň z pohledu teoretického, který ovšem není vědeckého ražení. Jedná se pouze o můj vlastní teoretický pohled.
Tyto pojmy jsou demonstrovány na části z mé dosavadní umělecké činnosti a na tvorbě, kterou jsem byl nebo stále jsem součástí.
Zároveň je pojata jako ohlédnutí zpět, sebereflexe, ukotvení a ujasnění si obsažených věcí, které samozřejmě zasahují i do budoucnosti a do umělecké činnosti, která v této diplomové práci uvedená není.
|
|
|
Herec (ne)myslící.
Vokůrka, Richard ; MAKONJ, Karel (vedoucí práce) ; TEJNOROVÁ, Petra (oponent)
Práce se zabývá zkušenostmi autora s jeho dosavadním divadelním životem. Nejedná se o exaktní vědecký rozbor, ale o osobní výpověď, která je autorem zasazována do širších souvislostí a vnímána v obecnějším měřítku.
Autor vychází ze své přirozené danosti jakožto herce myslícího (ve smyslu přemýšlivého) a zjišťuje, co mu toto základní životní i herecké nastavení v jeho profesi přínáší, a v čem jej naopak limituje.
Jednotlivé kapitoly se dotýkají různých kvalit, které autor považuje za důležité pro dobré herectví. Zvláštní pozornost je věnována přirozenosti, pravdivosti a autenticitě hereckého projevu.
|
host ::
RSS.