|
|
Jednota Platónova dialogu Faidros
Stránecký, Michal ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Platónův dialog Faidrus se skládá ze tří řečí o lásce (230e- 257b) a diskuze o rétorice (257b-279c). Zdá se, že se tyto dvě poloviny k sobě nehodí, ačkoli Sókratés v tomtéž dialogu prohlašuje, že má být každá řeč jednotná jako živá bytost. Předkládaná práce se pokouší tento problém řešit hledáním vzájemné provázanosti především mezi těmito tématy: duše a její vedení, kosmos, rétorika, krása, láska a filosofie. Na toto zkoumání navazuje úvaha o tom, nakolik Platón obhajuje v dialogu Faidros svou vlastní psanou tvorbu. Výsledky této úvahy slouží k podpoření názoru autora předkládané práce, že Platón vkládá do tohoto dialogu předěl záměrně, aby podnítil čtenáře k filosofické interpretaci.
|
|
|
Nauka o principech u Filoláa z Krotónu a pýthagorejství v 5. st. př. n. l.
Šíma, Antonín ; Karfík, Filip (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
Tato práce je věnována nauce o principech u Filoláa z Krotónu a u pýthagorejců v referátech Aristotelových pojednání. Jejím cílem je prozkoumat tuto nauku v zachovaných zlomcích Filoláa z Krotónu a určit, jaké principy popisoval a jaký status měly v kontextu předsókratovských kosmologických nauk. Výsledek tohoto zkoumání je v této práci vztažen k pýthagorejské nauce. Filoláovy zlomky představují základní pár opozit principy omezené a neomezené, ta konstituují řád přírody. Jejich jednotícím prvkem je princip kosmické harmonie. Princip čísla v této nauce zastupuje specifický kosmologický pohled, s jeho pomocí poznání blíže určuje věci ve světě. Rozlišení dílčích prvků pýthagorejské nauky o principech v Aristotelových referátech určuje jako základní kosmologický princip číslo. Jeho vztah k celému kosmu a každé věci v jeho rámci je vymezen pomocí pýthagorejské číselné kombinatoriky na základě podobnosti fenomenálních vlastností číselných obrazců a věcí. S prvky čísel sudostí a lichostí u pýthagorejců souvisí druhý pár opozit omezené a neomezené. Jejich vzájemný poměr je určen prostřednictvím principu jednoty. Výsledkem této práce je představa Filolála z Krotónu jako myslitele, který naukou o principech nevybočuje z kontextu předsókratovských nauk o přírodě a jeho kosmologie v základních bodech koresponduje s...
|
|
|
Individuální a univerzální duše u Plótina
Lomozová, Petra ; Karfík, Filip (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
Cílem práce bylo odhalit vztahy mezi dušemi a Intelektem a za tímto účelem jsme se zabývali otázkou jednoty všech duší, sesterství světové a individuální duše, funkcí a dalšími charakteristikami jak světové, tak individuální duše. Myšlenka pravého ... Intelektu se ukázala být velmi problematická, neboť ... individuální duše oproti duši světové a vůbec oproti tomu, co bychom v ... Otevřela se tak rozsáhlá problematika individuálních idejí, v rámci které bylo upozorněno jak na zásadní nedostatky teze o individuálních idejích, tak i na důsledky jejího odmítnutí. V ... Intelektu na jejich subjektivní stránku, která vůbec umožňuje jejich existenci, a jejich objektivníní stránku, která jejich existenci naopak nepotvrzuje.
|
|
|
Platónovo pojetí svobody a svobodného jednání
Sulík, Pavel ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Shrnutí Tématem práce je Platónovo pojetí svobody a svobodného jednání ve vybraných pasážích dialogů Faidros, Gorgias, Faidón a Ústava. První část první kapitoly je věnována Platónově analýze pouze zdánlivé svobody tyranského člověka z dialogu Ústava. Na ní práce navazuje interpretací dialogu Gorgias, v němž Platón ukazuje zdánlivou svobodu rétora, zároveň však tematizuje nutné předpoklady svobodného jednání, především uměřenost a sebekontrolu. Třetí část první kapitoly se soustředí na dialog Faidón a na otázku, v jakém smyslu je možné svobodné jednání pochopit jako osvobození od těla a tělesné perspektivy. Poslední část první kapitoly je pak věnována vybraným pasážím dialogu Faidros a ukazuje, že svoboda podle Platóna vyžaduje osvobození od zaslepenosti individuální perspektivou danou fixací na partikulární tělo, že však zároveň toto osvobození otevírá cestu nejen k jednotě všech části individuální duše a ke společnému přátelství duší, ale také k náležité péči o to, co je tělesné. Na těchto základech se text druhé kapitoly snaží získané rozbory dialogů uvést do vzájemného souladu a vystihnout důležitá témata, která se v rámci svobody objevují, jakož i její ucelené pojetí a nástin možných problémů. V rámci celé práce se nám svoboda ukáže jako neodmyslitelná i když ne příliš zřejmá součást Platónovy filosofie.
|
|
|
Role krásy v Platónově filosofii
Gál, Ota ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Hlobil, Tomáš (oponent)
Diplomová práce si klade otázku po roli krásy v Platónově filosofii. Za tím účelem se v první kapitole snaží získat vhodnou interpretační perspektivu k Platónovým dialogům. Jelikož dialogy čte na základě podobenství o jeskyni jednotně, dospívá k tomu, že je lze rozčlenit do tří strukturně rozdílných skupin s různými cíli - elenktické, anabatické a katabatické. Druhá kapitola analyzuje dialog Hippiás Větší, v němž sleduje ontologické implikace jeho negativních výsledků, stejně jako si všímá poukazů k pojmům, v jejichž souvislosti bude Platón svou koncepci krásy budovat. Následně analyzuje dialog Faidón a snaží se jeho pomocí rekonstruovat základy teorie idejí, mezi něž krása spadá. Třetí kapitola analyzuje problematiku krásy v dialozích Symposion a Faidros detailněji, tzn. v souvislosti s láskou, dobrem, blažeností, plozením, duší a řečí. Krása je určena jakožto zářící jak coby idea, tak ve své tělesné formě, a erós se tak může mýlit ve zdroji svého podráždění. Erótický pohyb duše je však především pochopen jako partnerský. Sjednocuje trojčlennou duši, různé duše, včetně božských, a do jisté míry také duše a rovinu tělesnosti. Tyto analýzy tak odhalují krásu jakožto zároveň příčinu i účinek hyperbolického pohybu duše, tedy jako svorník Platónova univerza, neboť spojuje dokonce i ideje se samotným dobrem....
|
|
|
Možnost a skutečnost jsoucna: příspěvek k interpretaci Aristotelovy Metafyziky
Rabas, Martin ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
v českém jazyce: V první polovině Metafyziky Théta pojednává Aristotelés o dynamis jakožto vlastnosti jsoucna. Tato dynamis je v prvé řadě počátkem změny v jiném, nebo nakolik je jiné a ve změně se uskutečňuje jako ve své energeia. V druhé polovině pojednává Aristotelés o dynamis jakožto způsobu bytí jsoucna. V tomto ohledu je jsoucno dynamei něčím jiným, než čím je energeiai, což znamená, že v tom ohledu, jímž dosud bylo na způsob dynamei, přechází do způsobu bytí energeiai. Úkolem předkládané práce je podat výklad pojmů dynamis a energeia, nakolik jsou obsaženy v 1., 2., 6. a částečně v 7. kapitole knihy Théta. První otázka interpretace obou uvedených pojetí zní, jakým způsobem pojetí dynamis a energeia z obou částí knihy patří k sobě. Problém se klade následovně: Závisí na sobě dynamis ve smyslu počátku změny a dynamis jakožto způsob bytí? Souvisí spolu energeia ve smyslu změny a bytí energeiai? Nejde spíše o dva relativně nezávislé filosofické koncepty, z nichž jeden nahlíží jsoucno z fyzikálního hlediska, zatímco druhý z metafyzického? Na základě interpretace Aristotelových vyjádření usiluje předkládaná práce ukázat, že Aristotelův výklad je uveden analýzou dynamis jako počátku změny právě proto, aby předvedl souvislost obou pojmů dynamis: V rámci výkladu dynamis ve smyslu počátku změny...
|
|
|
Sókratova "érótiké techné" v dialogu Faidros
Grimmich, Šimon ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
Práce představuje, co v kontextu dialogu Faidros znamená erotické umění (erótiké techné), o kterém se Sókratés zmiňuje v palinódii (257a6-9) a které je pro něj něčím nesmírně podstatným. V první a druhé kapitole nejprve zkoumá, jak Sókratés chápe lásku (erós) a umění (techné) řeči, přičemž si všímá jejich hluboké ambivalence, kterou by měla zvládat filosofie jakožto erotické umění. Třetí kapitola se zaměřuje na vztah duše a pohybu a předkládá pojetí přirozenosti duše, sebepoznání, nesmrtelnosti a blíže zkoumá vztah duše a těla. Čtvrtá kapitola konečně po shrnutí rozumění erotickému umění, jak ho nabízejí současní badatelé, nabízí své vlastní rozumění. Erotické umění se ukázalo být filosofií samotnou, která je láskou k moudrosti a která prostřednictvím dialogu a vztahu k druhému usiluje o probouzení lásky a plození krásných řečí. Filosofie je konečně uměním, které dokáže zvládnout ambivalenci lásky úsilím o sebepoznání.
|
|
|
Aristotelés a Theofrastos o metafyzických příčinách pohybu
Fantyš, Daniel ; Roreitner, Robert (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
Tato práce vychází z otázek týkajících se peripatetické koncepce hybatele či hybatelů nebeských sfér, které pokládá přímo i nepřímo Theofrastos ve své Metafyzice, a hledá, jak je na ně možné odpovídat za pomoci Aristotelových textů, v nichž je tato koncepce rozpracována. Především jde o dvanáctou knihu Aristotelovy Metafyziky. Zároveň si klade za cíl zjistit, k jakým odpovědím na své otázky inklinuje sám Theofrastos. Oba peripatetici ve svých textech představují pozici, podle níž musí existovat alespoň jeden věčný a neměnný první hybatel, jenž pohybuje nebeskými sférami, a tak udržuje nepřetržitý pohyb v universu. Tato pozice s sebou ovšem přináší mnohé obtíže, které právě formuluje Theofrastos. Jmenovitě si má práce bere za cíl prozkoumat, proč hybatelé nebeských sfér zapříčiňují kruhový pohyb těchto sfér, a ne jejich klid, jakým způsobem vlastně pohybují nebeskými sférami, nakolik je možné pestrost pohybů v sublunárním světě odůvodnit pohyby nebeských sfér, proč první hybatel nebeských sfér nepůsobí pohyby v sublunárním světě přímo i další obtíže.
|
|
|
Krása a dobro v Plótínově filosofii
Ivančenko, Georgij ; Roreitner, Robert (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
A b s t r a k t Tato práce postupuje ve výkladu z výchozí pozice, kterou je spjatost krásyadobravefilo- sofii Plótínaa novoplatonismu jako takovém. Práce pokládáotázkupozdrojiavysvětleníintui- tivní i filosofické přesvědčivosti tétospjatosti,pojejímontologickémzakotvenívPlótínověfilo- sofii. Cílem práce je upřesnění toho, jak zmíněná spjatost může být chápána a v čem tkví, co je jejím základem. Práce si kladezaúkolprozkoumání,případnětakévyřešení,následujícíaporie, jež, jak doufám, není triviální a může vrhnout nové světlo na metafysikuPlótína,konkrétněje- ho chápání vztahu krásy a dobra: v jakémsmyslujsou krásaadobroúzcespjaty (včemonaspjatost spočívá a v čem je zakotvena) av jakém jsouzároveňodlišné(včemspočívádistinkcemezinimi)? Naším zájmem tedynenípouháexposiceroleastatusudobraa krásyv Plótínověmyšlení,nýbrž tázání se po tom, jak mohou být tak provázané a zároveň distinktivně odlišné. Naše pojednání, sledujíce Plótínův výklad problematiky krásy v Enn. I. 6., povede od analýzy krásy ve smyslo- vém světě k vyšším ontologickým rovinám, přičemž na každé sebudeme tázat filosofa apřipo- mínat si vytyčenou aporii. Zvláštní pozornost budeme věnovat Enn. I. 6. 6. a V. 5. 12, tedy kapi- tolám nezbytným pro diskusi o ontologickém statusu krásy a dobraajejichvzájemnémvztahu. Neméně důležitou pro naši práci bude...
|
|
|
Lidská přirozenost jako úkol člověka. K pojetí lidské přirozenosti v Etice Nikomachově
Synek, Stanislav ; Sokol, Jan (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent) ; Špinka, Štěpán (oponent)
Název: Lidská přirozenost jako úkol člověka. K pojetí lidské přirozenosti v Etice Nikomachově Autor: Mgr. Stanislav SYNEK Katedra: Fakulta humanitních studií, Universita Karlova, Praha Školitel: prof. PhDr. Jan SOKOL, Ph.D., CSc. Abstrakt: Práce je filosofickou interpretací Aristotelovy Etiky Nikomachovy. Etiku chápe nikoli jako normativní nauku, jejímž primárním smyslem je hledání pravidel, které by měly "vést" či "usměrňovat" lidský život, ale jako tázání, které hledá odpověd' na otázku, co je lidská přirozenost, resp. co je tím, oč v lidském životě nakonec běží. V případě Aristotela je tímto nejvyšším cílem tzv. blaženost či štěstí (EUDAIMONIA), jehož dosahujeme skrze nabytí a uskutečňování "skvělosti" (ARETÉ). Práce se proto soustředí na výklad těchto dvou témat včetně širokých souvislostí, v nichž je Aristotelés pojednává. První kapitola se nejprve snaží ukázat, jakým způsobem Aristotelés otázku po "št'astném životě" klade a jak jí vůbec rozumět. Ústředním motivem jeho úvahy je myšlenka, že přirozenost člověka se nejvíce projevuje v úsilí o dosažení jakéhosi "cíle", a nikoli jako slepá síla, která kauzálně působí nutné a nevyhnutelné účinky. Proto je jeho pojetí přirozenosti teleologické, což znamená, že přirozenost není pouze to, s čím se bytost narodí a...
|
host ::
RSS.