|
|
Co je to - fenomenologie? K nevyhnutelnosti sporu mezi Husserlem a Heideggerem
Kvapil, Ondřej ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nitsche, Martin (oponent)
Vycházejíc z výslovné polemiky obou protagonistů nad formulací hesla 'Fenomenologie' pro Encyklopedii Britanniku, práce zachycuje spor mezi Husserlem a Heideggerem v momentě, kdy dospívá do otevřeného střetu. Na hlavních otázkách, nad kterými ke střetu došlo, demonstruje, že a) spor mezi Husserlem a Heideggerem nespočívá na vzájemném neporozumění, ale že je to spor věcný a principiálně nevyhnutelný; a že b) vůdčí intence obou klasických podob fenomenologie jsou nejen nesmiřitelné, ale v rozhodujících ohledech přímo protikladné.
|
|
| |
|
|
Původ intencionality a myšlení pozdního Husserla
Zelenka, Jiří ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Cílem práce bude hledání kořenů a původu intencionality vycházející z Husserlova pozdního myšlení. Intencionální struktura vědomí je základem Husserlovy fenomenologie a hraje v ní klíčovou roli již od dob Logických zkoumání. Přesto, nebo snad právě proto s sebou nese otázka po původu této intencionality mnoho komplikací a tedy i prostor k projasnění. Východiskem naší práce bude Husserlovo pozdní dílo Erfahrung und Urteil. Důvod je dvojí. Zaprvé, toto dílo předvádí východiska, k nimž Husserla dovedlo jeho celoživotní promýšlení problematiky, a za druhé, toto dílo není doposud tak častým předmětem badatelské práce jako jiná Husserlova díla. Vycházíme z toho, že každý fenomén se ukazuje vždy v určité perspektivě, proto sledujeme intencionalitu v několika perspektivách, které se postupně odkrývají. První perspektivou je pak sestup od aktů souzení směrem k původnějším vrstvám intencionality, který nás dovedl k perspektivě druhé, tedy k instinktové intencionalitě, jíž se věnujeme v následující části práce. Její odkrytí následně zvýrazní roli tělesnosti. Význam tělesnosti ve vztahu ke kořenům intencionality se pokusíme ukázat s pomocí Merleau- Pontyho Fenomenologie vnímání. Tento postup by nám pak měl konečně umožnit zodpovědět hlavní otázku naší práce, tedy jaké jsou kořeny intencionality a zda jsme je...
|
|
| |
|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
|
|
Dynamics of Everyday Life in Dialogue with Emmanuel Lévinas
Jandová, Tereza ; Sokol, Jan (vedoucí práce) ; Bierhanzl, Jan (oponent) ; Novotný, Karel (oponent)
Hlavním cílem této práce je uchopit téma každodenního života z dynamického úhlu pohledu. Každodenní život definujeme jako přítomnost subjektu ve světě s druhým(-i) a tato charakteristika také určuje dva hlavní dynamické póly každodenního života: svět a druhého. Smyslem této disertace je ukázat, že právě odlišné postoje ke světu a k druhému v pracech Husserla a Lévinase následně zásadně ovlivňují pojetí každodenního života jako takového, stejně jako i nároky, které takováto pojetí poté kladou na subjekt. Kapitola věnovaná Husserlovi zdůrazňuje jeho pojetí světa jako horizontu, nenahraditelné postavení vnímání v našem přístupu ke světu a vznik jinakosti v jádru samotného subjektu. Oproti tomu Lévinas zdůrazňuje proces oddělení a zrození subjektu, přičemž svět a druhého chápe jako nedílné součásti tohoto nekonečného dění. Právě motivy závislosti a zodpovědnosti vůči jinakosti shledává tato práce jako zásadní rozdíl mezi Lévinasovým a Husserlovým přístupem. Zatímco Husserl nám nabízí subjekt ve světě, k němuž se váže vnímáním a v němž se setkává s druhým, Lévinas ukazuje subjekt, který se rodí do světa předreflexivního, vždy již intersubjektivního, od nějž se musí teprve osamostatnit. Každodenní život postavený na Lévinasově postoji je tedy vskutku dynamický proces, který je výsledkem dialogu s druhým,...
|
|
|
Phenomenology of music and the concept of temporality in the philosophy of E. Husserl
Karipova, Alfiia ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
This research is dedicated to the connection between phenomenology of music and the temporal conception of Edmund Husserl who influenced new awareness of time in general and musical time in particular. The purpose of the research is foremost to expand horizons and options of musical-philosophical analysis through discovering the alternative understanding of musical perception in author's works especially in his «Vorlesungen zur Phänomenologie des inneren Zeitbewusstseins». The research consists of five main parts arranged by deductive principle: from the general key points of the subject - phenomenology of music (chapter 1), the role of musical art in studies and heritage of E. Husserl (chapter 2) and principles of phenomenological method as a base of temporality conception (chapter 3) the emphasis gradually shifts towards the research of Husserl's temporality conception which is directly connected to musical art which makes our subject notably actual. Besides that the research raises such questions as the role of the concept of time in music, comparison of Husserl's philosophy and A. Webern's music, importance of sense in composition and others. The fundamental and rare scientific studies of philosophy, musicology, sociology of music and other contiguous subjects in Czech and English languages were...
|
|
|
Silence
Šterbáková, Daniela ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
Ticho je negatívny termín označujúci absenciu zvuku. Naša bežná reč však nazna- čuje, že ticho je vnímateľná skutočnosť, 'niečo' vnímané. Je však adekvátne povedať, že počujeme ticho, absenciu zvuku? Aké implikácie o vnímaní naša reč má? Cieľom predkladanej práce je analyzovať túto otázku a to v troch myšlienkovo prepojených kontextoch. Prvá časť práce rekonštruuje problém vnímania ticha v 'tichej skladbe' Johna Cagea 4'33" v kontexte jej konceptuálneho vzniku, Cageovej estetiky a reflexie jeho tvorby v textoch. Sleduje tak zrod problému o vnímateľnom tichu v súčasnom mys- lení. Zameriava sa na tézu, že absolútne ticho nepočujeme ani vo zvukotesnej komore a zvažuje otázku, či je adekvátne povedať, že počujeme ticho ak očakávame hudbu, ktorá nezaznieva, ktorú vzniesla premiéra 4'33". Druhá časť sa prostredníctvom argumentov Roya Sorensena a Iana Phillipsa vyrovnáva s pozíciou, že môžeme priamo počuť či počúvať ticho, absenciu zvuku. Dôraz je kladený na Sorensenovu koncepciu, nakoľko je priamo kontrastná ku Ca- geovej pozícii (hoci s ním zdieľa empirické a fyzikalistické chápanie vnímania), ale najmä preto, že sa zakladá na kauzálnej teórii vnímania, ktorá je jednou z hlav- ných teórií vnímania v súčasnej anglo-americkej filozofii. Analyzuje metodologické základy argumentov daných autorov a kladie...
|
|
|
Vnímání předmětu, či vidění věci?
Vávrová, Věra ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Pětová, Marie (oponent)
Diplomová práce se zabývá vývojem struktury "něco jako něco" tak, jak je představená v Heideggerově Logice (GA 21) a ukazuje, že tato struktura byla vypracována na základě Brentanovy Psychologie 1 a Husserlových Logických zkoumání. Popisujeme, jak se tato struktura vyvíjí z Brentanova základního rozdělení fyzických a psychických fenoménů. Mentální fenomény představují základní sféru našeho poznávání a rozeznávání předmětů, které jsou jim imanentní. Předmět zastupuje stálost proti poudu prožitku (vztah předmět - prožitek). Tak je tedy předmět v prožívání dán tak, jak se jeví, jako co je prožíván. Toto je Brentanovo základní stanovisko, které přejímá Husserl, když výslovně dělí intencionální akt do jeho konstitutivních částí; pojetí a danosti. Objektu je dosahováno jako výkonu intencionálního aktu. Když je vztah mezi tím, co je míněno a co je dáno takový, že se vzájemně překrývají, pak tomu, co je míněno, odpovídá to, co je dáno tak, jak je to míněno. Heidegger pracuje se strukturou dáno tak, jak míněno a přesouvá ji mimo oblast vědomí. Tvrdí, že jako-struktura je abstraktním konstitutivním elementem vztahu mezi člověkem (pobytem) a věcí. To, s čím se ve světě setkává, je vždy již dáno jako něco. (Transformace vztahu pojetí a danosti.) Diplomová práce sleduje tento výše popsaný vývoj struktury "něco...
|
|
|
Předreflexivní sebevztah vědomí a konstituce "Já". Husserl a Sartre
Matoušek, Josef ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Studie pojednává o souvislosti mezi fenomenologickým myšlením Edmunda Husserla a Jeana-Paula Sartra prostřednictvím sledování toho, jak oba koncipují podobu předreflexivního sebevztahu vědomí a jeho roli v procesu konstituce identity subjektivního pólu "Já". Klíčovým motivem je snaha poukázat na ty momenty Husserlova myšlení, které se mohly stát či staly zdrojem inspirace pro Sartrovy formulace těchto myšlenek v raném období jeho tvorby. Následně pak objasnit, do jaké míry Sartre Husserlovy motivy rozvádí a zdali se nedostává až do oblastí, kde Husserlovská východiska opouští. Zohledněná jsou i ta díla Husserlovy tvorby, která jsou svými tvrzeními protichůdná vůči těm, která představujeme jako možný zdroj Sartrovy inspirace. Jednak proto, abychom v průběhu studie nezjednodušili ambivalenci Husserlova díla až za únosnou hranici a zadruhé proto, abychom pomocí vzájemného kontrastu zdůraznili charakter Sartrem upřednostněných zkoumání. Ty v jeho tvorbě ústí do konceptualizace lidské existence jako nutně svobodné, což je závěrem předložené studie. Klíčová slova: Husserl, Sartre, vědomí, intencionalita, reflexe, konstituce, temporalita, subjektivita
|
host ::
RSS.