Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 5 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Svět objektivních věd a přirozený svět v pozdním díle Edmunda Husserla
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Tématem práce je zmapovat vztah objektivních věd a přirozeného světa na základě intencionálně dějinného přístupu pozdního Husserla. Po stanovení základních definic obou pojmů a předvedení dvou argumentů, kterými Husserl vyvrací objektivismus, následuje deskripce problému založení vědy u Galileo Galileie, jeho předpokladů a důsledků. Myšlenka matematické přírody zakládající novověkou fyziku ukazuje nutnost krátkého objasnění vzniku geometrie a filosofie jako dvou motivujících útvarů smyslu a důležitost pojmu "apriori přirozeného světa". V následující části se věnuji pojetí dějin, jež provedené analýzy předpokládají, a roli jazyka při sedimentaci smyslu. V kritické diskuzi je dále poukázáno na nejasný pojem teleologie rozumu a nebezpečí záměny abstraktně pojatého apriori přirozeného světa s celkovým výkladem světa. V závěru práce jsou shrnuty hlavní rysy přirozeného světa a vědy, diskutováno pojetí vědy v rámci distinkce instrumentalismu a vědeckého realismu a načrtnuta nová vědeckost, jež má podle Husserla adekvátně naplnit ideu sebeurčení lidstva z rozumu.
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
Svět objektivních věd a přirozený svět v pozdním díle Edmunda Husserla
Puc, Jan ; Čapek, Jakub (oponent) ; Novotný, Karel (vedoucí práce)
Tématem práce je zmapovat vztah objektivních věd a přirozeného světa na základě intencionálně dějinného přístupu pozdního Husserla. Po stanovení základních definic obou pojmů a předvedení dvou argumentů, kterými Husserl vyvrací objektivismus, následuje deskripce problému založení vědy u Galileo Galileie, jeho předpokladů a důsledků. Myšlenka matematické přírody zakládající novověkou fyziku ukazuje nutnost krátkého objasnění vzniku geometrie a filosofie jako dvou motivujících útvarů smyslu a důležitost pojmu "apriori přirozeného světa". V následující části se věnuji pojetí dějin, jež provedené analýzy předpokládají, a roli jazyka při sedimentaci smyslu. V kritické diskuzi je dále poukázáno na nejasný pojem teleologie rozumu a nebezpečí záměny abstraktně pojatého apriori přirozeného světa s celkovým výkladem světa. V závěru práce jsou shrnuty hlavní rysy přirozeného světa a vědy, diskutováno pojetí vědy v rámci distinkce instrumentalismu a vědeckého realismu a načrtnuta nová vědeckost, jež má podle Husserla adekvátně naplnit ideu sebeurčení lidstva z rozumu.
Být sám sebou: Heideggerův pojem autenticity a jeho kritika
Puc, Jan ; Kouba, Petr (oponent) ; Kouba, Pavel (vedoucí práce)
Práce hledá odpověď na otázku, co znamená být sám sebou. Za východisko byla zvolena filosofie Martina Heideggera rozpracovaná v Bytí a čase, která této antropologické otázce přisuzuje centrální místo v ontologickém bádání. Pro Heideggera je individualita ztotožněna s akceptováním vlastního, typicky lidského způsobu bytí, bez jehož porozumění zůstává uzamčeno i bytí samo. Tuto korelaci sleduji interpretací Heideggerovy koncepce člověka ve dvou krocích: nejprve vymezuji, jaké významy se skrývají v určení člověka jako možnosti, poté se zaměřuji na pojem "autentické existence" jako význačného způsobu, jak v sobě bytí možnostmi odhalit. Jádro autenticity, Heideggerem charakterizované jako "odhodlanost", nacházím v aktu přijetí tíhy existence, které přivádím k důsledkům pro rozumění člověka sobě samému. V tomto bodě začíná polemická část mé práce. Pochopení vlastního života jako zacíleného na možnost, v níž člověk nachází sám sebe, považuji za jeden ze základních způsobů orientace ve světě. Jedná se však o koncepci neslučitelnou s pojmem odhodlanosti. V závěru ukazuji, jaké důsledky má konfrontace obou pojmů bytí sebou samým a jak z ní lze znovu promyslet onticko-ontologickou diferenci.

Viz též: podobná jména autorů
1 Puc, Jiří
1 Puc, Jurij
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.