|
|
Vztah autoimunity a cytokinů ke klinickým aspektům diabetu mellitus 1. typu
Janíčková Žďárská, Denisa ; Kvapil, Milan (vedoucí práce) ; Svačina, Štěpán (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent) ; Rušavý, Zdeněk (oponent)
Diabetes mellitus (DM) představuje skupinu chronických a metabolických chorob, jejichž základním rysem je hyperglykémie (Pelikánová 2003). Podle definice ADA (American Diabetes Association) a doporučení z roku 1997 (Expert Committee 1997) je tato skupina metabolických poruch výsledkem defektu inzulínové sekrece, inzulínové aktivity či kombinací obou abnormalit, které jsou provázeny komplexní poruchou metabolismu cukrů, tuků a bílkovin. V průběhu choroby se postupně rozvíjejí dlouhodobé cévní komplikace postihující řadu orgánů, zejména oko, ledviny, nervy, srdce a cévní řečiště. Klasifikace, diagnostika diabetického syndromu vychází z průkazu hyperglykémie a klinických známek onemocnění. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Predikce chemosenzitivity na 5-fluorouracil a jeho deriváty u nemocných léčených chemoterapií pro kolorektální karcinom
Zimovjanová, Martina ; Nečas, Emanuel (vedoucí práce) ; Cibula, David (oponent) ; Vízek, Martin (oponent)
Cíle: 5-fluorouracil (5-FU) je nejčastěji a nejdéle používaným cytostatikem v léčbě kolorektálního karcinomu (CRC). V úvodu této práce jsme vyhodnotili stupen exprese klíčových enzymu metabolismu 5-FU - thymidylátsyntázy (TS), thymidinfosforylázy (TP) a dihydropyrimidindehydrogenázy (DPD) ve vzorcích kolorektálního karcinomu a v okolní střevní sliznici za použití metody RT-PCR a imunohistochemické analýzy. Odlišné exprese ve studovaných tkáních mohou mít vliv na protinádorovou aktivitu a toxicitu léčby fluoropyrimidiny. Publikované výsledky analýz genové a proteinové exprese nejsou jednotné, proto jsme korelovali genovou expresi TS a TP mRNA z čerstvé zmražené tkáně stanovenou pomocí kvantitativní RT-PCR a proteinovou expresi stanovenou imunohistochemickou analýzou z parafinem-fixovaných vzorku kolorektálního karcinomu. Dále jsme u pacientů s lokalizovaným CRC studovali prognostický a prediktivní význam klíčových enzymu metabolismu 5-FU, který doposud není jednoznacně určen. (...) Imunohistochemická analýza prokázala signifikantně vyšší TS expresi v nádorové tkáni ve srovnání se zdravou sliznicí a signifikantne vyšší TP expresi ve stromatu nádoru ve srovnání s expresí ve zdravé sliznici (p<0,001). Nebyl nalezen žádný vzájemný vztah mezí expresí TS mRNA, TP mRNA a proteinovou expresí TS, TP v nádorové tkáni...
|
|
|
Implementace metod orgánové podpory v akutní kardiologii a vliv na přežívání kriticky nemocných
Bělohlávek, Jan ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent)
Akutní kardiologie se zabývá kritickými stavy, které mohou dospět do orgánových dysfunkcí a selhání. V takovém případě je nutné zahájení orgánové podpory, a to farmakologické i nefarmakologické, přístrojové. Práce se zabývá implementací metod orgánové podpory v akutní kardiologii a vlivem na přežívání kriticky nemocných. Autor zavedl a vědecky analyzoval přínos mimotělní membránové oxygenace (ECMO - extracorporeal membrane oxygenation), a to obecně u kriticky nemocných a také u podskupiny pacientů s akutním pravostranným srdečním selháním s kardiogenním šokem. Byla potvrzena použitelnost a účinnost této metody u kriticky nemocných. Dále byl hodnocen vliv mírné terapeutické hypotermie u pacientů po náhlé zástavě oběhu na přežívání a neurologický výsledek (neuroprotekce) analýzou souboru 114 úspěšně resuscitovaných nemocných. (...) Tento fakt potvrzuje klíčovou roli hemodynamického stavu na prognóze kriticky nemocného. Dále byla zavedena metoda neinvazívní umělé plicní ventilace a zahájena činnost specializované ambulance, která sleduje kriticky nemocné nejen v časné pohospitalizační fázi. Trvalé rozšiřování možností orgánové podpory je předpokladem dalšího rozvoje kardiocentra.
|
|
|
Účast některých mechanismů slizniční imunity v patogeneze Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy
Drastich, Pavel ; Špičák, Julius (vedoucí práce) ; Prokešová, Ludmila (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent)
V naší práci jsme přispěli k pochopení účasti některých mechanismů slizniční imunity v patogenezi Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy. Prokázali jsme, že zvýšená exprese TLR2, TLR4 a CD14 u pacientů s ulcerózní kolitidou a Crohnovou chorobou je následkem interakce střevních epitelových buněk a makrofágů v oblasti lamina propria se střevní mikroflórou. Signifikantně zvýšená TLR2 exprese v terminálním ileu u pacientů s ulcerózní kolitidou s aktivním průběhem onemocnění i v remisi bez průkazu slizničních zánětlivých změn pak může být projevem aktivace přirozeného imunitního systému. Hypoteticky pak slizniční imunitní systém citlivě reagující na potencionálně patogenní složku střevní mikroflóry způsobí narušení homestázy ve vzdálenějších úsecích střeva, jako je například kolonická sliznice. V další studii jsme prokázali, že slizniční produkce interleukinu-6 a jeho exprese na úrovní mRNA je rozdílná v různých částech střeva u pacientů s IBD i bez zjevné závislosti na makropicky prokazatelném zánětu. Toto pozorování může přispět k lepší identifikaci nemocných vhodných k léčbě humanizovanou monoklonální protilátkou proti receptorům IL-6 (MRA). Pilotní studie zaměřená na galektin-3 prokázala signifikantně zvýšenou koncentraci Gal-3 v séru nemocných s ulcerózní kolitidou i Crohnovou chorobou v aktivním stádiu...
|
|
|
Krvácení po kardiochirurgických výkonech. Význam fibrinolýzy a možnosti jejího ovlivnění u operací s mimotělním oběhem a bez mimotělního oběhu
Jareš, Martin ; Vaněk, Tomáš (vedoucí práce) ; Dominik, Jan (oponent) ; Málek, Jiří (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent)
V souboru našich prací jsme ověřili účinnost tranexamové kyseliny i aprotininu na snížení pooperačních krevních ztrát u operací bez použití mimotělního oběhu. Nepozorovali jsme zvýšený výskyt nežádoucích účinků této léčby. Kyselina tranexamová se jeví jako ekonomicky nejvýhodnější preparát. V dalších rozsáhlejších studiích bude třeba ověřit především bezpečnost této léčby i vzhledem k současnému stažení aprotininu pro volné použití. Pomocí tromboelastografického vyšetření jsme zachytili známky výrazné aktivace fibrinolýzy u části nemocných operovaných s klasickým mimotělním oběhem. Pacienti operovaní bez mimotělního oběhu a s modifikovaným mimotělním oběhem neměli v perioperačním průběhu detekovatelné známky aktivace fibrinolýzy. Použití biokompaktibilních materiálů a vyhnutí se odsávání krve z operační rány je důležitou součástí prevence excesivní aktivace hemokoagulace během kardiochirurgických výkonů. Zhodnocení klinického významu spolu se zařazením do rutinní praxe si vyžádá další výzkum.
|
|
|
Korelace genotypu a fenotypu u dětí s autozomálně dominantním polycystickým onemocněním ledvin"
Fencl, Filip ; Seeman, Tomáš (vedoucí práce) ; Doležel, Zdeněk (oponent) ; Merta, Miroslav (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent)
SOUHRN Úvod: Autozomálně dominantní polycystické onemocnění ledvin (autosomal dominant polycystic kidney disease = ADPKD) je nejčastějším geneticky podmíněným onemocněním ledvin s incidencí 1:500 až 1:1000. ADPKD je charakterizováno progresivním cystickým postižením ledvin, které vede k postupnému zhoršování renálních funkcí a k chronickému selhání ledvin (CHSL) v dospělosti. Další běžné renální komplikace představují hypertenze, proteinurie, hematurie, infekce močových cest. Extrarenální komplikace zahrnují kardiovaskulární systém, gastrointestinální systém a postižení pojivové tkáně - nečastějšími jsou abnormality srdečních chlopní, aneuryzmata arteriálního řečiště CNS, cysty jater, pankreatu a sleziny, hernie břišní stěny. ADPKD je způsobeno mutací v jednom ze dvou známých genů - PKD1 (85% pacientů), PKD2 (14% pacientů). Předpokládaný třetí gen PKD3 (cca 1% pacientů) dosud nebyl lokalizován. Řada studií u dospělých pacientů prokázala, že pacienti s mutací v genu PKD2 mají lepší prognózu než pacienti s mutací v genu PKD1. Průměrný věk konečného stádia selhání ledvin (ESRD) nebo úmrtí byl 53 let u PKD1 a 69 let u PKD2, průměrný věk pouze ESRD byl 54 let u PKD1 a 74 let u PKD2. Pacienti s PKD1 měli 4x vyšší prevalenci arteriální hypertenze. Počet cyst a objem cyst je větší u pacientů s mutací PKD1. Další...
|
|
|
Imunochemické detekce tkáňového poškození
Vytášek, Richard ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Pavelka, Karel (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent) ; Fučíková, Terezie (oponent)
Primární podnět, vedoucí k tkáňovému poškození, je obvykle exogenního původu. Endogenního původu jsou zřejmě ta poškození tkáně, kdy dochází k soustavnému, dlouhodobému modifikování (např. vlivem stárnutí) některé její komponenty, která vede k ztrátě její funkčnosti (např. glykace proteinů čočky či racemisace jejich aminokyselin). Exogenní zásah, vedoucí k poškození tkáně, může být fyzikální podstaty (mechanickýporanění, tepelný - popálení, ionizující záření atd.), chemický (např. toxiny, alergeny, ale i přebytek či nedostatek kyslíku) nebo biologický (např. infekce). Chemický či biologický podnět vyvolává primární odpověď a tou je obvykle uvolnění cytokinů do extracelulárního prostoru anebo produkce volných radikálů. Účinek cytokinů na ostatní buňky je velmi různorodý a závisí na jejich typu, ale cytokiny jako takové tkáně nedegradují. Oproti tomu volné radikály mohou sice mít vlastnosti hormonů (oxid dusnatý) a mít protektivní účinek, ale mnohem častěji tkáně poškozují, ať už jako takové nebo svými reaktivními produkty (po reakci s kovy, oxidanty nebo reduktanty). Volné radikály, díky své reaktivitě, mají krátkou dobu existence a proto jejich stanovení je obtížné a často se převádí na stanovení stabilního produktu vznikajícího reakcí volného radikálu. Příkladem může být měření produkce oxidu dusnatého na...
|
|
|
Úloha růstových faktorů v patogenezi papilárního karcinomu štítné žlázy
Veselý, David ; Betka, Jan (vedoucí práce) ; Nečas, Emanuel (oponent) ; Slípka, Jaroslav (oponent)
Práce se zabývá studiem úlohy růstových faktorů v patogenezi nádorů štítné žlázy. Mnoho studií popisuje produkci či přítomnost růstových faktorů přímo v thyroidální tkáni. Cílem této práce bylo zjistit, zda existují rozdíly v sérových koncentracích vybraných růstových faktorů u pacientů s adenomem a papilárním karcinomem štítné žlázy a u zdravých osob. Nalezení vhodného periferního markeru by v budoucnu mohlo být využito к diagnostice nádorů štítné žlázy. V modelu průtokové tkáňové kultury byla také zkoumána produkce některých růstových faktorů tkání papilárního karcinomu a normální tkání štítné žlázy pod vlivem stimulačních látek. Cílem bylo bližší pochopení úlohy jednotlivých růstových faktorů v procesu thyroidální onkogeneze. Růstové faktory jsou polypeptidy, proteiny a glykoproteiny s informačními a regulačními účinky. V tkáních působí především lokálně - autokrinně a parakrinně. V organismu tvoří rozsáhlou cytokinovou síť se složitými synergickými i antagonistickými vazbami. Nejsou specifické pro určité buňky, tkáň ani patologické procesy. Mnoho růstových faktorů je produktem onkogenů a účastní se procesu vzniku a růstu nádorů. Ve vztahu к nádorovému onemocnění štítné žlázy jsou v literatuře nejčastěji zmiňovány IGF-I (insulinu podobný růstový faktor I), bFGF (bazický fibroblastový růstový faktor),...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.