|
|
Studium mechanizmů vzniku a rozvoje perinatální hypoxie
Laštůvka, Zdeněk ; Riljak, Vladimír (vedoucí práce) ; Cendelín, Jan (oponent) ; Vízek, Martin (oponent)
Perinatální hypoxie je souhrnné označení pro hypoxický inzult proběhlý v perinatálním období. Zvířecí modely v průběhu let úspěšně reprodukovaly hypoxické podmínky a prohloubily znalosti mechanizmů poškození mozku. Předním zástupcem je Rice-Vannucciho zvířecí model, který využívá jednostranný podvaz společné krkavice s následnou expozicí hypoxickému prostředí. Sedmidenní myší mláďata kmene C57BL/6NTac podstoupila jednostranný podvaz pravé společné krkavice a byla exponována hypoxickému inzultu pobytem v komoře s 8% obsahem kyslíku (modifikovaný Rice-Vannucciho model). Byly vytvořeny též experimentální skupiny s izolovaným podvazem pravé společné krkavice nebo izolovanou expozicí hypoxickému inzultu. Pro pozorování změn chování myší byl využit automatizovaný systém pro dlouhodobou observaci chování drobných hlodavců v laboratorních podmínkách s názvem LABORAS. Změny chování byly sledovány 60. postnatální den, a to v několika různých doménách chování. Pro účely histologické analýzy byly zkoumány následující oblasti mozku: kortex, oblasti CA1 a CA3 hipokampu, hilus gyrus dentatus, ventrální a dorsální list gyrus dentatus. Indukovaná hypoxie s ischemií vyvolaly podstatné behaviorální i morfologické změny, které vedly k výrazné poruše habituace a poruše schopnosti myší vyrovnávat se s novými podněty....
|
|
|
Neuromodulace v léčbě srdečního selhání
Naar, Jan ; Ošťádal, Petr (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Vízek, Martin (oponent)
Srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí je přes veškeré pokroky v léčbě stále spojeno s velmi špatnou prognózou. Předpokládá se, že v patogenezi tohoto onemocnění se významně uplatňuje neurohumorální aktivace, zahrnující i zvýšenou aktivitu sympatického nervového systému. Bylo proto navrženo několik postupů tzv. neuromodulační léčby, která má za cíl přímým zásahem do vegetativního nervového systému příznivě ovlivnit reziduální autonomní nerovnováhu. Jednou z nadějných metod neuromodulace je míšní stimulace. V klinické části práce jsme proto u pacientů se srdečním selháním posuzovali vliv míšní stimulace na sympatickou nervovou aktivitu srdce a autonomní rovnováhu. V celé sledované populaci jsme neprokázali střednědobý vliv míšní stimulace na srdeční sympatickou nervovou aktivitu, ani akutní vliv na variabilitu srdeční frekvence. Pacienti se vstupně vyšší sympatickou nervovou aktivitou nebo nízkou variabilitou srdeční frekvence však na léčbu míšní stimulací reagovali příznivě. Došlo u nich k poklesu sympatické nervové aktivity srdce a ke zvýšení variability srdeční frekvence. S ohledem na tato pozorování jsme uspořádali experimentální studii s cílem zjistit, jak variabilitu srdeční frekvence ovlivní těžké akutní srdeční selhání. Na modelu akutně navozené hypoxické dysfunkce myokardu u prasete...
|
|
|
Odolnost nezralého srdečního svalu k nedostatku kyslíku
Charvátová, Zuzana ; Ošťádal, Bohuslav (vedoucí práce) ; Vízek, Martin (oponent) ; Kuneš, Jaroslav (oponent) ; Škovránek, Jan (oponent)
Dle údajů Světové zdravotnické organizace jsou v zemích střední a východní Evropy nejčastější příčinou úmrtí choroby srdce a cév. Více než polovinu z tohoto množství zaujímá jediné onemocnění, jímž je akutní a chronická ischemická choroba srdeční (ICHS). Cílem klinických i experimentálních kardiologů, kteří se výzkumem prevence a terapie ICHS zabývají, je proto tuto nepříznivou situaci zlepšit. ICHS vzniká jako důsledek nerovnováhy mezi množstvím kyslíku (a substrátů) dodávaného srdeční buňce a množstvím kyslíku, které buňka aktuálně potřebuje ke splnění metabolických nároků. Při ischemii (na rozdíl od hypoxie) je navíc kromě dodávky živin narušen i odvod produktů a nežádoucích zplodin buněčného metabolizmu. Výsledkem je pak přechod srdečního svalu na anaerobní metabolizmus, hromadění metabolitů a porucha energetické a iontové homeostázy; to vede k poruchám kontraktility a konečným důsledkem omezení perfuze myokardu může být zánik srdeční buňky a vznik infarktu myokardu. V tom, zda poškození bude reverzibilní či ireverzibilní, hraje rozhodující roli délka trvání ischemie. Jedinou možností, jak zabránit či alespoň zmírnit nevratné poškození srdečního svalu, je včasné obnovení průtoku krve koronárním řečištěm v postižené oblasti. Rozsah ischemického poškození srdečního svalu nezávisí pouze na intenzitě a...
|
|
|
Tkáňový faktor u akutních koronárních syndromů
Malý, Martin ; Hampl, Václav (vedoucí práce) ; Wilhelm, Jiří (oponent) ; Vízek, Martin (oponent) ; Málek, Ivan (oponent)
Ateroskleróza a její komplikace jsou na prvním místě v příčinách úmrtí v průmyslově rozvinutých zemích. V České republice je stále více než 50% úmrtí spojeno s kardiovaskulárními chorobami, hlavně s akutním koronárním syndromem. Přitom ještě před 100 lety byly kardiovaskulární choroby dle statistik příčinou přibližně 10% úmrtí. Tento strmý nárůst je dáván do spojitosti s výrazně vyšším výskytem rizikových faktorů akcelerované aterosklerózy - hypertenzí, hyperlipoproteinémií, kouřením, obezitou a diabetem. Tento trend se u nás zastavil na konci osmdesátých let a od té doby má klesající tendenci. Je to dáno úspěšnou primární i sekundární prevencí: důslednou léčbou hypertenze, změnou stravovacích návyků, která vedla k poklesu průměrné hladiny cholesterolu na 5.88 mmol.l-1 a poklesem počtu kuřáků . Nedaří se však ovlivnit procento obezity (průměrný body mass index u mužů 28.1) a s ní spojené inzulinové rezistence (Bruthans 2000, Cífková et al. 2002). Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Ontogenetický vývoj mitochondrií srdečního svalu a jejich úloha v odolnosti k nedostatku kyslíku
Škárka, Libor ; Ošťádal, Bohuslav (vedoucí práce) ; Škovránek, Jan (oponent) ; Vízek, Martin (oponent) ; Zicha, Josef (oponent)
Jedním z nežádoucích projevů současného života v ekonomicky rozvinutých zemí je vysoká frekvence onemocnění kardiovaskulárniho systému a s tím související nejčastější příčina úmrtí. V roce 2000 zemřelo v zemích bývalého "socialistického bloku" na tyto choroby 2 846 429 lidí, což je 60 % všech úmrtí {WHO, 2004}. Zhruba polovina případů jde na vrub jedinému onemocnění, ICHS. Je proto pochopitelné, že úsilí klinických a experimentálních kardiologů je vedeno snahou tuto nepříznivou situaci pozitivně ovlivnit. Jde však o úkol nadmíru obtížný a lze předpokládat, že jeho splnění si vyžádá dlouholetý intenzívní výzkum, zahrnující oblasti "od molekuly až k lůžku pacienta". Podstatou ICHS je nepoměr mezi dodávkou a potřebou kyslíku a substrátů v srdeční buňce . Při ischemii však není narušena pouze dodávka živin, ale i odvod produktů a zplodin buněčného metabolismu. Převahu získává anaerobní zpracování živin, metabolity se hromadí v tkáni, dochází k poruše iontové a neurohurnorální homeostázy a v konečném důsledku je narušena kontraktilní funkce srdečního svalu. Rozhodující roli v celém procesu hraje čas, vymezuj ící hrani ci mezi reverzibilním a ireverzibilním poškozením: zatímco následky krátkodobé ischemie jsou prakticky plně reverzibilní, déletrvající omezení perfuze vede k trvalému ovlivnění základních funkcí...
|
|
|
Úloha proteinkinasy C a jejích cílových proteinů v mechanismu kardioprotekce
Holzerová, Kristýna ; Hlaváčková, Markéta (vedoucí práce) ; Alán, Lukáš (oponent) ; Vízek, Martin (oponent)
Mortalita kardiovaskulárních onemocnění je stále vysoká a pravděpodobně bude mít v budoucnu tendenci se spíše zvyšovat. Přestože byla popsána řada způsobů, jak odolnost myokardu vůči ischemicko-reperfúznímu poškození zvýšit, minimum z nich bylo přeneseno do klinické praxe. Kardioprotektivní působení chronické hypoxie bylo popsáno již v 60. letech minulého století. Jeho detailní mechanismus nebyl doposud objasněn, ale byla identifikována řada komponent, které se zde uplatňují. Jednou z nich je proteinkinasa C (PKC). Úloha PKC byla podrobně popsána v mechanismu ischemického preconditioningu, její zapojení v mechanismu kardioprotekce vyvolané hypoxií však zůstává nejasné. Jedním z důvodů je množství isoforem PKC, které mají mnohdy protichůdné účinky, a také různorodost používaných hypoxických modelů. V souvislosti s kardioprotekcí jsou nejčastěji zmiňovány isoformy PKCδ a PKCε. Cílem mé práce bylo analyzovat změny těchto isoforem PKC na dvou různých kardioprotektivních modelech hypoxie - intermitentní hypobarické (IHH) a kontinuální normobarické hypoxii (CNH). Zároveň jsme po adaptaci na IHH sledovali cílové proteiny PKCδ a PKCε, které by mohly být do mechanismu kardioprotekce zapojeny. Jednalo se o proteiny spojené s apoptosou a autofagií, s dynamikou mitochondrií, odstraňováním toxických aldehydů,...
|
|
|
Pes equinovarus:Nové léčebné postupy a patogenetické mechanizmy
Ošťádal, Martin ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Vízek, Martin (oponent) ; Poul, Jan (oponent)
SOUHRN Pes equinovarus congenitus (PEC) je složitá deformita nohy, složená z pěti hlavních komponent, které mohou v různé míře převažovat. Jsou to equinozita v hlezenním kloubu, inverze přednoží, varozita paty, exkavace (vyklenutí střední části nohy) a addukce přednoží. Pro léčbu PEC jsou užívány v podstatě dvě metody: fyzioterapie a postupné cvičení bez imobilizace a Ponsetiho metoda (sádrování, tenotomie Achillovy šlachy, transposice m. tibialis ant.). V literatuře se uvádí, že tato metoda má krátkodobý úspěch v impozantních 100%, podobně vysoce úspěšné mají být i výsledky dlouhodobé. Sami se však domníváme, že údaje o úspěšnosti mohou být významně ovlivněny dobou, která uplyne od ukončení léčby. Naším prvním cílem bylo proto srovnat krátkodobé (do 3 let) a dlouhodobé (3-7 let) výsledky léčby PEC Ponsetiho metodou a určit faktory, které se podílejí na vzniku recidiv. Testovali jsme tak hypotézu, zda lze léčit všechny recidivy PEC u starších dětí výlučně Ponsetiho metodou. Zjistili jsme významný rozdíl mezi hodnocením krátkodobých a dlouhodobých výsledků: počet recidiv v průběhu prvních tří let léčby, indikovaných pro chirurgický zásah, byl významně nižší (5%) ve srovnání s pacienty, u nichž léčba začala před 6 - 8 lety (65%). K vysvětlení tohoto nálezu je zapotřebí - zvláště pro nejstarší skupinu - vzít v...
|
|
|
Regulace ukazatelů biologické aktivity kolorektálního karcinomu
Svobodová, Šárka ; Svačina, Štěpán (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Vízek, Martin (oponent)
Kolorektální karcinom (KRK) patří celosvětově frekvencí svého výskytu a celkovou úmrtností mezi nejčastější nádorová onemocnění. Předpokladem úspěšné léčby tohoto onemocnění je časná diagnostika. Během posledních let bylo vyvinuto mnoho laboratorních testů, které by měly sloužit k časné detekci kolorektálního karcinomu. Zatím jen zlomek informací má však praktické využití v rutinní klinické praxi. Cílem dizertační práce bylo vyšetřit široké spektrum parametrů u pacientů s časným stádiem KRK a zjistit jejich význam pro rutinní praxi, neboť tyto faktory mohou hrát potenciální regulační úlohu při vzniku či kontrole nádorového bujení. (...) Originální je naše sledování vybraných nádorových markerů v průběhu cytostatické léčby, kde jsme prokázali, že pro monitoraci adjuvantní léčby je vhodná pouze TK a pro monitoraci paliativní léčby lze použít kromě TK i CEA a CA 19-9. TK npři úspěšné adjuvantní terapii po každém cyklu typicky stoupá a do začátku dalšího cyklu se normalizuje. Naproti tomu při neúspěšné léčbě trvale stoupá. CEA a CA 19-9 jsou během adjuvantní léčby trvale v mezích normy. Před zahájením paliativní léčby jsou vždy všechny markery zvýšené a při úspěšné léčbě klesají nebo se dokonce normalizují. Naopak při neúspěšné paliativní léčbě všechny trvale stoupají. Závěrem lze říci, že v současné době...
|
|
|
Možnosti časné diagnostiky profesionálního bronchiálního astmatu
Klusáčková, Pavlína ; Pelclová, Daniela (vedoucí práce) ; Hajduková, Zdeňka (oponent) ; Vízek, Martin (oponent)
Časná diagnostika profesionálního astmatu je důležitá především z hlediska prognózy onemocnění. Za použití dosud dostupných diagnostických metod je někdy obtížné onemocnění prokázat. Proto je důležité hledání metod nových. Analýza kondenzátu vydechovaného vzduchu (KVV) umožňuje pomocí kapalinové chromatografie v kombinaci s hmotnostní spektrometrií detekovat jednotlivé cysteinylové leukotrieny (LT) - (LTC4, LTD4 a LTE4), LTB4 a 8-izoprostan. Při srovnání astmatiků a zdravých osob byl LTC4 jako jediný ze sledovaných KVV markerů významně vyšší ve skupině astmatiků (i přes léčbu kortikosteroidy). Tohle zjištění by mohlo být přínosné pro jeho další diagnostické využití. Sledování 24-hodinové variability KVV parametrů u osob vyšetřovaných pro podezření na profesionální astma ukázalo poměrně velkou intraindividuální i interindividuální variabilitu KVV parametrů. Je tedy zřejmé, že u astmatiků mohou být údaje z jednoho denního měření (často uváděné v odborných článcích) zavádějící a vzorky KVV by měly být odebírány vždy u všech sledovaných osob ve stejnou dobu. Během negativních bronchoprovokačních testů nebyly nalezeny významné změny v koncentracích KVV parametrů. Zhodnocení pozitivních testů bylo omezeno na malý počet osob. U pěti osob z šesti bylo však zjištěno zvýšení LTC4 po aplikaci alergenu. Vyšetření...
|
|
|
Experimentální embolie plicního řečiště - patofyziologické mechanismy
Mizera, Roman ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Lischke, Robert (oponent) ; Vízek, Martin (oponent)
disertační práce MUDr. Roman Mizera Teoretická část disertační práce se zabývá mechanismy vzniku plicní hypertenze po plicní embolii (PE) a shrnuje poznatky z literárních pramenů v této problematice. Okrajově se věnuje mechanické obstrukci plicního cévního řečiště, podrobně rozebírá vazokonstrikční odpověď plicních cév na PE. Důraz je kladen na roli reaktivních sloučenin kyslíku (ROS) a NO při vzniku vazokonstrikce po PE. V experimentální části jsou popsány tři samostatné experimenty. První experiment testoval vliv ROS a preventivní podání jejich scavengeru - inhibitoru superoxiddismutázy tempolu na bazální perfuzní tlak, vazokonstrikci, aktivitu NO syntázy a produkci NOx po akutní PE. Výsledky dokazují, že po PE roste aktivita NO syntázy i produkce NOx, podání tempolu snižuje bazální perfuzní tlak i vazokonstrikci po PE. Ve druhém experimentu jsme měřili bazální perfuzní tlak a vazokonstrikci po PE, které předcházela 5denní chronická hypoxie, za těchto podmínek jsme testovali ovlivnění poddajnosti plicních cév po podání inhibitoru PDE-5 sildenafilu. Sildenafil snížil bazální perfuzní tlak po PE při chronické hypoxie, jeho podání neovlivňuje vazokonstrikci plicní cév, ale zvyšuje jejich poddajnost. Poslední pokus testoval vliv aktivátoru K+ kanálů flupirtinu na hypoxickou plicní hypertenzi....
|
host ::
RSS.