|
|
"Na pomoc těm, které vidíme trpět." K fenoménu soucitu ve filosofii J.-J. Rousseaua
Sváčková, Kateřina ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Špelda, Daniel (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
"Na pomoc těm, které vidíme trpět." K fenoménu soucitu ve filosofii J.-J. Rousseaua Kateřina Sváčková Předkládaná práce se pokouší tematizovat filosofickou kompozici fenoménu soucitu (fr. pitié, compassion, angl. pity, compassion) tak, jak byla na různých místech rozvrhována J.-J. Rousseauem, a na tomto základě předložit jakýsi "ornament soucitu" jakožto fenoménu celistvého a proměnlivého zároveň. Tento ornament skládáme nejprve co do jeho struktury ze tří skupin principů: za prvé citu, vášně, emoce a tzv. mravního smyslu (angl. moral sense); za druhé rozumu a uvažování; a za třetí obměn podob lásky k sobě (fr. amour de soi) a sebelásky (fr. amour-propre). V první části práce se nám rousseauovský soucit ve své šíři odhalí právě jakožto kombinace uvedených tří skupin principů. Takto vystavěný individuální fenomén se následně pokoušíme aplikovat v prostoru morálním, sociálním a veřejném. V Rousseauově idealizované teorii prostřednictvím rozumových schopností a rozšířené lásky k sobě dochází ke zobecnění a extenzi soucitu až na úroveň kosmopolitní lásky k lidstvu (fr. amour de l'humanité), a (tedy) lásky ke spravedlnosti (fr. amour de la justice). Promýšlíme soucit Rousseauem určený jako "zdroj morálních ctností" či "zdroj společenských vztahů", přičemž sledujeme proměnu jeho původní podoby a síly, "kvantity"...
|
|
|
Hranice autobiografie na příkladu knihy Nebe nemá dno
Svobodová, Lucie ; Češka, Jakub (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent)
Tato práce Hranice autobiografie na příkladu románu Nebe nemá dno se zabývá hranicemi žánru autobiografie na příkladu románu Hany Andronikové. Na zvolených ukázkách se snaží postihnout motivy a odkazy, v nichž tento román překračuje definované pojímání autobiografického žánru a stojí tak na jeho pomezí. Na tento text jsou aplikovány teoretické koncepty zabývající se hranicemi autobiografického žánru a jeho rozporuplností. Tato práce ve své další části sleduje vybrané příběhové linie a staví je do kontrastu s reálnými událostmi v autorčině životě. Důležitým materiálem k tomuto výzkumu jsou i záznamy a výpovědi autorky samotné i její rodiny a blízkých přátel.
|
|
|
Vývoj předeterminovanosti ve Freudových teoriích
Zítko, Tomáš ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Kuchař, Jakub (oponent)
Práce mapuje vývoj pojmu předeterminovanost ve Freudově myšlení. V jeho dílech můžeme sledovat posun od implicitně formované myšlenky determinujících vzpomínek, přes zavedení pojmu předeterminovanosti, až po jasné ustanovení jeho místa ve vztahu k ostatním konceptům jeho teorie. Práce se tak pokouší pojmout tento termín v jeho plném významu ve vztahu k aktuálním teoriím, které se rozvíjely v daném období a pokouší se zachytit tento termín v jeho plném, a pokud je to možné, vyčerpávajícím významu.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Esej o závislosti. Politická filosofie a nesoběstačnost člověka
Smutný, Robert ; Bierhanzl, Jan (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent)
Diplomová práce se zabývá problematikou závislosti (dependence) v kontextu politické filosofie. V první kapitole se snaží ukázat, kdy a jak se v liberální politické filosofii objevilo pojetí člověka coby nezávislého individua. Zároveň je cílem kapitoly poukázat na historickou podmíněnost tohoto stanoviska, a to jednak dobovými úkoly, na něž se liberalismus snažil odpovědět, jednak obecnějšími filosofickými koncepcemi. Druhá kapitola se zaobírá konzervativní reakcí na liberalismus. Nejprve identifikuje její význačné rysy a následně přechází k myšlenkám autorů, které pro zdůvodnění svých politických intuic využívá britský konzervativec Roger Scruton. Ve třech exkursech je pak představena Wittgensteinova argumentace proti soukromému jazyku v kontextu jeho filosofie Lebensform, Hegelovo pojetí uznání z dialektiky pána a raba a pojetí autenticity vypracovávané Charlesem Taylorem. Třetí kapitola se zabývá zejména myšlením Judith Butler, v němž postupem času nabývá pojem závislosti stále důležitějšího významu, ať už se jedná o závislost v její psychologické či fyziologické dimenzi. Závěr práce se pak snaží ukázat, v jakém smyslu můžeme různé podoby závislosti představené průběhu práce vnímat jako osvobozující.
|
|
|
Anarchie a evidence. Esej o psaní a vidění
Olšovský, Miroslav ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie. Psaní způsobuje, že stále máme před očima to, co chce být sděleno. Psaní je evidentní, ale zároveň šifruje sdělení. Psaní pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní básnický jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním, který svět za oknem ukazuje jako svět, jenž se stal součástí našeho pohledu na svět. Zachytit čas transformace se stává záležitostí psaní jako permanentního stávání. Moderní literatura už není jen "mluvení", ale rovněž "psaní". Neustále zcizuje "mluvení". Fixuje "mluvení", zachycuje jeho vnějšek. Jestliže "mluvení" mizí ve chvíli umlknutí, "psaní" tu zůstává přítomné, leží přede mnou na papíře a můžu se k němu kdykoli vrátit a nahlédnout je. Psaní je "permanentní evidencí", je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). A tato permanentní evidence vnějšku, jakou je psaní, je rovněž podstatou filmu. Film se pokouší zachytit zkušenost vidění - "vidění" se kamerou přichytává jako obraz na filmový materiál. Z jazyka moderní literatury se stala ekvivalence filmového obrazu. Mluvené se díky psaní...
|
host ::
RSS.