|
|
Larra a Generace 98 v kontextu krize Španělska
Dvořáková, Veronika ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (vedoucí práce) ; Poláková, Dora (oponent)
Bakalářská práce ze španělské literatury primárně pojednává o vztahu takzvané Generace 98 k romantikovi 19. století Marianu José de Larrovi. Jejím cílem je analyzovat vybraná díla na základě jejich níže uvedených společných prvků. V první části jsou představeni daní autoři stejně jako doba, ve které každý z nich tvořil, a to z historicko-politického hlediska a příslušného literárního vývoje. V druhé části jsou rozebírány tři společná témata. Nejprve je to ironie a satira, dále pak romantické prvky a nakonec téma a obraz Španělska. Klíčová slova Larra, Generace 98, romantismus, Španělsko, ironie, satira
|
|
|
V hlíně snů a skutečnosti. Autobiografické postupy v próze Pavla Růžka a Jerzyho Pilcha
Zaor, Olga ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Králíková, Andrea (oponent)
Tato diplomová práce se zaměřuje na tvorbu dvou současných autorů: Pavla Růžka a Jerzyho Pilcha. Hlavním postupem je analýza a interpretace jejich autorské práce s vlastní biografií a přístupu k spisovatelské identitě. Spisovatelé jsou z jednoho pokolení, liší se ale poetikami a literárními tradicemi, na které navazují. Autory spojuje řada společných motivů, které mají zdroj v jejich životech: spisovatelská reflexe, alkoholová nemoc, mýtus dětské krajiny, osudová místa, ženy či konkrétní typy hrdinů (včetně zvířat). Práce také charakterizuje pozici obou spisovatelů ve vědomí českých a polských čtenářů a na knižních trzích.
|
|
|
Meze a jazyky v poezii současných irských autorek
Theinová, Daniela ; Quinn, Justin (vedoucí práce) ; Pilný, Ondřej (oponent) ; Campbell, Matthew (oponent)
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze ABSTRAKT DISERTAČNÍ PRÁCE Daniela Theinová MEZE A JAZYKY v poezii současných irských autorek Pojem "irská poezie" naznačuje celou řadu dichotomií, od rozpolcenosti jazykové (angličtina vedle irštiny, standardní angličtina vedle irské angličtiny) po rozpory v rovině chronologické (ústní tradice a proti ní psaná literatura, stará irština versus moderní irština). Cílem předkládané disertace je sledovat, jak se rozštěpená kulturní identita - jako důsledek vývoje novodobých irských dějin a silně politizované otázky "národního jazyka" - projevuje v poezii irských autorek posledních čtyřiceti let. Práce si všímá významu dvojdomosti a tematizace spojovníku u anglo-irských a irsky píšících básnířek, protichůdné tlaky jsou ovšem dokládány nejenom v oblasti jazykové. Práce zkoumá přechod od feminismu (např. v díle Eavan Boland, Eiléan Ní Chuilleanáin, Pauly Meehan, Medbh McGuckian a Nualy Ní Dhomhnaill) k post- feminismu (Biddy Jenkinson, Vona Groarke, Caitríona O'Reilly a Aifric Mac Aodha) v irské poezii, přičemž poukazuje na roli, již v tomto procesu sehrála hranice či pomezí mezi anglicky a irsky psanou tvorbou. Disertace má dvě části, z nichž každá obsahuje dvě kapitoly. Část první sleduje některé z přístupů, jimiž se básnířky vyrovnávaly se zděděnou, převážně mužskou...
|
|
|
Rétorické figury ve vizuální reklamě vybraných módních domů
Dvořáková, Andrea ; Šafaříková, Radana (vedoucí práce) ; Švantner, Martin (oponent)
Vybrané módní domy v Evropě nabízející téměř výhradně luxusní zboží užívají specifickou formu propagace svých výrobků. Každý dům zpravidla při tvorbě nových kolekcí zůstává věrný tradicím své země, ale i prvkům zásadním pro vlastní značku. Z pohledu neo-rétoriky by bylo příhodné analyzovat obrazové reklamy daných domů (Chanel, Dolce&Gabbana, Burberry), zda-li vytváří svými reklamami určité modely. Ke srovnání byly zvoleny hlavní reklamní kampaně určené na období jaro/léto 2011. V rámci pozorování a sémiotické analýzy módní reklamy zaměřené na rétorické figury lze dokázat, že jednotlivé módní domy velmi často míří svou pozornost na to, jaký má jejich prezentace vliv na myšlení potencionálních zákazníků. K analýze vybraných vizuálních reklam jednotlivých módních domů je využíván zejména model Rolanda Barthese. Z rétorických figur jsou poté určovány čtyři základní, a to vizuální metafora, metonymie, synekdocha a ironie. Reklamní tvorba v oblasti módy sleduje nepsanou normu, jejímž cílem je přesvědčit klienta o vhodnosti daného zboží právě pro něj.
|
|
|
Žena jako protivník: manifestace sexismu v časopise Maxim
Viktorinová, Lucie ; Havelková, Hana (vedoucí práce) ; Kepplová, Zuzana (oponent)
Základní výzkumnou otázkou této práce je, zda je sexismus běžnou součástí života v naší společnosti, jak se sexismus jeví v jejím veřejném diskurzu a jak mohu identifikovat sexistické jevy. Odpověď na tyto otázky práce zakotvuje v teoriích radikálního feminismu druhé feministické vlny, v aktuálních teoriích sexismu a patriarchátu, v aktuálních teoriích o lifestylových časopisech pro muže a v empirickém výzkumu. Teorie radikálního feminismu vymezují projevy sexismu. Aktuální teorie sexismu odhalují strategie ventilace sexismu. Empirický výzkum pak zahrnuje analýzu českého lifestylového časopisu pro muže Maxim, respektive 23 článků z celého jeho ročníku 2012. Jako základní výzkumná metoda byla zvolena metoda kódování podle Strausse a Corbin. V rámci selektivního kódování na základě této metody byla identifikována centrální kategorie nazvaná Žena jako protivník. Zároveň byly vymezeny její vlastnosti a dimenzionální škály v podobě různorodých strategií sexismu. Klíčová slova Sexismus, gender, genderový řád, diskurz, patriarchát, časopisy životního stylu pro muže, Maxim, ironie, axiální a slektivní kódování.
|
|
| |
|
|
Role pánských lifestylových časopisů na českém mediálním trhu se zaměřením na časopis Maxim
Kubištová, Lenka ; Šoltys, Otakar (vedoucí práce) ; Vochocová, Lenka (oponent)
Diplomová práce "Role pánských lifestylových časopisů na českém mediálním trhu se zaměřením na časopis Maxim" se zabývá analýzou pěti českých lifestylových magazínů pro muže, které se v České republice vyprofilovaly v roce 2011 - Playboyem, Esquirem, FHM, ForMenem a Maximem. Práce začíná krátkým představením historie tohoto nového typu časopisů v České republice a poté pokračuje výčtem hlavních charakteristik pěti zmíněných magazínů, a to z hlediska obsahu, jazyka a grafického zpracování. Zvláštní pozornost je věnována časopisu Maxim, který je dlouhodobě nejúspěšnějím zástupcem segmentu. Prostřednictvím diskurzivní analýzy v pojetí Teuna A. van Dijka se práce zaměřuje na pět jevů, které vytvářejí specifický charakter diskurzu časopisu. Mezi tyto atributy patří ambivalentní postoj ke konceptu tradičního "hrdinského" mužství, způsob, jakým Maxim komunikuje se svými čtenáři, role humoru (zejména ironie) a způsob, jakým časopis nahlíží na homosexuály a ženy. Na konkrétních příkladech práce ukazuje, že základem diskurzu časopisu je sexistická ideologie.
|
|
|
Prozodické charakteristiky diskurzní ironie v televizním diskusním pořadu
Rebernaková, Aneta ; Volín, Jan (vedoucí práce) ; Bořil, Tomáš (oponent)
Bakalářská práce se zabývá diskurzní ironií v diskusním pořadu a prozodickou charakteristikou jejich akustických korelátů - konkrétně průběh f0, intenzita a tempo. Hlavním cílem je zjistit, zda je ironie akusticky podpořena a jak. Vzhledem k tomu, že definice pojmu ironie je poměrně složitá a zabíhá do mnoha oblastí, bylo nutné nejdříve důkladně nastudovat odbornou literaturu zabývající se problematikou z několika různých pohledů (např. sociolingvistika, pragmatika, akustika). V teoretické části nabízíme přehled různých přístupů k pojmu samotnému i k výzkumu daného tématu. Dále práce poskytne základní přehled znaků, které dle předchozích výzkumů doprovázejí výskyt ironie, a to jednak znaků lexikálních a neverbálních, ale také, a především, těch akustických. Praktická část pracuje s materiálem z televizního diskusního pořadu, který nejdříve prošel výběrem na základě kontextu (z textových přepisů byly vybrány ironické úseky). Vybrané ironické a neironické úseky podrobíme akustické a poté i subjektivní percepční analýze. Výsledky ironických a neironických promluv poté porovnáváme mezi s sebou a zaměřujeme se na rozdíly, které je od sebe percepčně nebo akusticky odliší. Práce může přinést nové poznatky na poli výzkumu ironie v českém jazykovém prostředí. Vzhledem k tomu, že tento druh výzkumu je v ČR...
|
|
|
Humour and Irony in Jane Austen: novels and film adaptations
Říčná, Tereza ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Beran, Zdeněk (oponent)
I přesto, že romány Jane Austenové jsou často chápány jako moderní pohádky, které umožňující únik z každodenního koloběhu do světa zbaveného nejistot současnosti, ve své podstatě nejsou prosty intelektuálního vyžití díky svým duchaplným břitce kritickým dialogům a satirickému komentáři autorky. Austenová, podléhající dobovým konvencím se dokázala spokojit se svým postavením v úzkém společenském kruhu a přece své okolí chápala s humorem, který se v jejích dílech stává důsledkem její ironie. Avšak užití humoru a ironie ke komentování socioekonomického postavení žen a jejich vnitřního světa se částečně liší v austenovských románech a jejich filmových či televizních adaptacích. Když čtenáři, diváci či kritici srovnávají román a jeho adaptaci, mnoho z nich, ať už vědomě či nevědomky, dává přednost literární předloze a ne její filmové adaptaci. Přestože úspěch filmu někdy zastíní popularitu románové předlohy, filmy jsou stále považovány za druhotné umění neschopné konkurovat literatuře. Filmy se zdají být nenáročnými, když uvážíme úsilí, které je nutné vynaložit k porozumění románu. Avšak literatura a film se v poslední době značně prolínají a stávají se téměř nerozlučnými. Režiséři ohromují čtenářskou obec svými nekonvenčními interpretacemi literárních předloh s cílem dosáhnout reálného vyjádření zcela jinými...
|
|
|
The theme of Hamlet in Joyce's Ulysses: The reflections of Stephen Dedalus's aesthetic theory in his later theory of Hamlet and the specific implications that arise from it
Brymová, Petra ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Práce pojednává o teorii Hamleta vytvořené Štěpánem Dedalem, ústřední postavou Odyssea, a o jejím protikladu v podobě Joycovy teorie, kterou si lze představit jako přetvořenou Štěpánovu teorii promítnutou do vyprávění Odyssea. První kapitola se zabývá původem teorie Hamleta; zaměřuje se na Štěpánovy estetické názory s důrazem na termíny, které Štěpán používá a poukazuje na to, jak se Štěpán odchyluje od modelů, ze kterých vychází. Základní myšlenkou Štěpánovy estetické teorie se ukáže být nezbytnost přítomnosti "reálného života" pro uměleckou tvorbu. Většina termínů, které Štěpán používá, se této problematiky týká; výjimkou je jeho vize "odosobnělého umělce", která je pravým opakem kontaktu s realitou. Ve skutečnosti je ale tento paradox vodítkem ke smíření dvou protichůdných tendencí, což se zdá být podstatou umělecké tvorby. Kapitola rovněž upomíná na to, jak Joyce ironicky nahlíží na Štěpánovy názory. Štěpán se distancuje od křesťanství, ale pracuje s náboženskými paralelami a paradoxně mu tak vzdává hold. Ironie vychází najevo také ohledně vztahu umělce k jeho dílu; Joycova "nová" teorie Hamleta má blíže k Tomáši Akvinskému než původní Štěpánova. Obdobně se Joyce staví ke Štěpánovi a jeho analogii mezi literárním dílem a skutečným světem: vyprávění Odyssea předvídá samo sebe, přesně podle...
|
host ::
RSS.