|
Pražská korunovace krále Matyáše 23. května 1611 ve světle dobových pramenů
Pařízková, Kateřina ; Holá, Mlada (vedoucí práce) ; Ebelová, Ivana (oponent)
Korunovacím, které se odehrály v předbělohorské době, nebyla v české historiografii ještě věnována velká pozornost. Ukazuje se, že se k nim dochovalo značné množství zpráv, nejen v oficiálně vydaných dobových tiscích, ale i v rukopisných pramenech - v dílech kronikářů i letopisců, pamětech zúčastněných osob a především v soudobé úřední i soukromé korespondenci. Vedle písemných pramenů se dochovaly také prameny hmotné a značná část pramenů obrazových. Zpracování a zhodnocení pramenů k jedné z nich, ke korunovaci Matyáše Habsburského v Praze dne 23. května 1611, je věnována první část této práce. Korunovace je v životě panovníka ceremoniál, který veřejně stvrzuje jeho postavení v čele země. Tento obřad je obvykle vykonán podle předem stanoveného řádu. V případě zemí Koruny české mu dal určitou závaznou formu Korunovační řád českých králů Ordo ad coronandum Regem Bohemorum, vypracovaný Karlem IV. Hlavní jádro tohoto řádu zůstalo zachováno i při Matyášově korunovaci. Jeho korunovace v chrámu sv. Víta byl akt slavnostní, ale značně ovlivněný tehdejší politickou situací. Odehrál se pod silnou ochrannou vojska, za přísných bezpečnostních opatření, s vyloučením široké veřejnosti, především prostého lidu. Přesto byl obřad proveden podle všech svědectví důstojně a podle stanovených pravidel. Podrobnému...
|
|
Festivity na dvorech přemyslovských knížat a králů (12. a 13. století). Nastolení, korunovace a pohřby
Geyerová, Simona ; Šarochová, Gabriela (vedoucí práce) ; Sládková, Kateřina (oponent)
1. Úvod Festivity - nastolení, korunovace, pohřby, ale i svatby, křtiny nebo honosné vjezdy panovníků do měst. Všechny tyto slavnostní události jsou velmi zajímavé a při studiu především z časových důvodů opomíjené. Proto jsem se rozhodla podrobněji věnovat tomuto tématu, a tím rozšířit třeba nejen své obzory, ale i jiných. Při shromažďování literatury jsem se prvotně zaměřila na všechny výše zmíněné události. Postupně však vyšlo najevo, že k nastolení knížat, ke korunovacím králů a k pohřbům, mám materiálu více, než jsem očekávala, a že by byla škoda v této práci nezmínit vše, co jsem vyhledala. Proto jsem vynechala svatby, křtiny a honosné vjezdy ve prospěch výše zmíněných slavností. Za cíl této práce jsem si stanovila zmapovat sváteční chvíle přemyslovských vládců. Jedná se nejen o slavnosti, které panovníkovu vládu obvykle uváděly, ale také ji neméně okázale uzavíraly. Soustředila jsem se především na vládce přemyslovského státu ve 12. a 13. století. Nebylo však možné toto časové rozmezí vždy plně dodržet, proto v práci nalezneme nejen přemyslovské vládce panující v 11. století, ale také přemyslovské krále vládnoucí na počátku 14. století. Důvod je prostý, podkladů k festivitám knížat vládnoucích ve 12. století nebyl dostatek, a proto bylo nutné doplnit chybějící informace z dob minulých, tedy od...
|
|
Grünes Gewölbe mezi pokladnicí a barokním muzeem. Historie sbírky do roku 1733
Hlušičková, Pavla ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Otavský, Karel (oponent)
121 Anglická anotace The Green Vault is among Europe's most exquisite and most famous treasure chambers. It was established as a baroque museum by the Saxon elector and Polish king August the Strong (1670-1733) between 1723 and 1730. During that period, the Wettin dynasty's sumptuous collection of Renaissance and Baroque treasures was placed on view for the first time in eight presentation rooms of the Royal Palace. The inventories of 1733 have survived and form the basis for the present reinstallation of the treasure chamber. In those documents, this group of rooms is referred to as the "Secret Repository of the Green Vault of Dresden. The malachite-green hue of various architectural elements in the rooms of the secret repository probably led to their colloquial designation as the "Green Vault" from as early as 1572. Between 1723 and 1730 August the Strong realized his vision of a Baroque synthesis of the arts as an expression of wealth and absolutist power. In harmony with the festive architecture, 3,000 artworks were presented standing freely against a background of richly embellished and mirrored display walls and on ornamental tables. In this incomparable Baroque setting, the individual artwork receded behind the overflowing abundance of the whole. The rooms themselves have their origins in palace...
|
|
Asyrské náboženství s přihlédnutím k paralelám a odlišnostem ve Starém zákoně
Šašková, Kateřina ; Balabán, Milan (vedoucí práce) ; Pecha, Lukáš (oponent) ; Prosecký, Jiří (oponent)
Práce se zabývá rozličnými projevy asyrského náboženství a poukazuje na mnohé paralely či některé odlišnosti, které se objevují ve starozákonních textech, jež se vážou k přibližně stejnému dějinnému období. V první kapitole je přiblížen nejvyšší asyrský bůh Aššur, jehož charakteristika byla vytvořena převážně na základě dochovaných mezopotamských textů a rozboru osobních jmen, kteá obsahují Aššurovo jméno jako theoformní element. Dále jsou zde osvětleny Aššurovy funkce, atributy a vztah k ostatním božstvům asyrského pantheonu. v závěru kapitoly jsou uvedeny teorie badatelů, kteří předpokládají, že asyrské náboženství směřovalo k monotheismu, nebo že tohoto stavu dokonce dosáhlo. Druhá kapitola pojednává o Aššurově chrámu, jeho historii, uspořádání a personálu. Třetí kapitola je věnována komunikaci s božstvy. V její první části je nastíněn oficiální kult, který zahrnuje osobu panovníka jako nejvyššího kněze státního božstva i představeného všech chrámů říše, kultovní obřady, péči o božstva a věštecké techniky. Druhá část charakterizuje osobní zbožnost projevující se vírou v sobní božstvo, užíváním magických praktik, strachem z démonů a důvěrou v ochranné bytosti. V poslední kapitole je popsán asyrský kultický kalendář a svátky s důrazem na Aššurův chrám v hlavním městě Asýrie Aššuru. Powered by TCPDF...
|
|
Lidové zvyky na Sedlčansku
Čekalová, Magdaléna ; Dvořáková, Markéta (vedoucí práce) ; Županič, Jan (oponent)
Ve své práci se zaměřím na zvyky a tradice na Sedlčansku. Popíši jejich historii i současnou podobu. Tento region je zajímavý nejen přírodními a kulturními památkami, ale i rozmanitou historií. Působilo zde mnoho slavných osobností, například mohu uvést Josefa Suka a Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Různé spolky a organizace pořádají na jejich památku pochody, hudební festivaly atd. Práci jsem rozdělila do pěti kapitol. V každé z nich věnuji pozornost zvykům, které se týkají jarních svátků a tradic (Velikonoce, pálení čarodějnic, svátek svatého Floriana), letních svátků a tradic (slavnosti Rosa a pouť v Sedlčanech), podzimním svátkům a tradicím (halloween, Památka zesnulých, svátek svatého Martina a advent) a zimním svátkům a tradicím (Vánoce, svátek Tří králů, masopust a Tučný čtvrtek). Ve své práci chci dokázat, že Sedlčansko je regionem, kde lidé stále dodržují lidové zvyky a tradice. Ačkoli některé tradice v průběhu let již upadly v zapomnění, jiné jsou nahrazeny dalšími tradicemi a zvyklostmi, které je patrně v budoucnu nahradí. Mnoho místních lidí stále dodržuje typické zvyky a tradice české kultury. Snaží se je předat svým dětem, a tak zachovat specifické rysy našeho kraje. Lze tedy doufat, že místní obyvatelé zvyky a tradice udrží.
|
|
Královská rada Jiřího z Poděbrad
Preisler, Hynek ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
23. listopadu 1457 zemřel ve svých sedmnácti letech český a uherský král Ladislav zvaný Pohrobek. O uprázdněný český trůn usilovala řada evropských panovníků, od francouzského krále přes většinu vladařů sousedních států až po císaře Fridricha III. Český zemský sněm zvolil druhý březnový den roku 1458 na Staroměstské radnici v Praze českého pána Jiřího z Poděbrad. Volbu emotivně popisuje Rudolf Urbánek slovy: "Pan Zdeněk, předstoupiv před Jiříka, zvolal hlučným hlasem do ztichlé náhle síně: Ať pan správce je králem naším! A již před ním poklekl a s jeho pozdravem spojily se hned i hlasy všech sněmovníků, jejichž vzrušená radost našla i svou hlučnou ozvěnu v davech, čekajících venku na náměstí: Živ bud~ Jiří, král Čechů! ,,3 V olba kališnického velmože Jiřího z Poděbrad českým králem měla závažné stavovské, státoprávní a zahraničněpolitické důsledky.4 Svatováclavská koruna poprvé v českých dějinách spočinula na hlavě, ve které neproudila královská krev. Jiří z Poděbrad pocházel ze starobylého panského rodu a stavovská příbuznost hrála při volbě nemalou roli. Panstvo na nového českého krále apeluje: "Neb tíž jsme jako naší předci a Vaše Milost v témž duostojenství jest, jakož to předkové Vaší. A poněvadž tíž předkové Vašie Královské Milosti spravedlivě v tom drželi a zachovali i obhajovali předky naše, rač na...
|
|
Chebská komenda křižovníků s červenou hvězdou za komturství Georga Runnera z Chvalšin (1609-1632)
Knetlová, Hana ; Mikulec, Jiří (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Tato diplomová práce je venována dejinám chebské komendy križovníku s cervenou hvezdou a k ní náležejícího špitálu v období pusobení Georga Runnera. Runner zastával úrad zdejšího komtura v letech 1609-1632. Vytcené téma je zpracováno se snahou o zasazení této osobnosti do širších souvislostí historického vývoje Chebska. Proto je zde podrobne pojednáno také o náboženské situaci na Chebsku v dobe nejvetšího rozmachu luteránského vyznání, o konfliktech, které vznikaly mezi zdejšími katolíky a luterány, a také o pocátecním prubehu rekatolizace mesta. Další tematický okruh tvorí popis hospodárské situace a majetku komendy ve zmíneném období. Pro ilustraci jsou uvedeny nekteré majetkoprávní spory. S hospodárskou situací komendy i špitálu úzce souvisí válecné události, které mají pro dejiny tohoto období velký význam a jimž je venována samostatná kapitola. Své místo zde zaujímá také otázka správy a života krížovnického špitálu. Významným podkladem pro tuto práci jsou archivní dokumenty rádu križovníku s cervenou hvezdou v Chebu a v Praze.
|
|
Geogre Jeffreys, a deo rex, a lege rex. George Jeffreys, král od Boha, zákon od krále.
Veselá, Hana ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Tumis, Stanislav (oponent)
Diplomová práce se zameruje na analýzu života George Jeffreyse, anglického soudce, který žil v letech 1645-1689 a na podzim v roce 1685 predsedal ,,krvavými porotám." Cílem diplomové práce je zhodnotit, nakolik si svou povest ,,krvavého" a ,,vešícího" soudce zasloužil a jak tato povest vznikla.
|
| |
|
Soudní spor mezi Kateřinou Karygkovou a Novým Městem Pražským
Benďáková, Alena ; Chmelař, Jiří (oponent) ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce)
Kateřina Karygková vedla soudní spory s Novým Městem pražským trvající přes dvě desetiletí a týkající se problémů s lidmi ze Svejpravic. Po svých předcích zdědila pozemky ve vsi Svejpravicích, Chvalech, Babicích a Lhotě. Svejpravice však byly v držení Nového Města pražského, které majestátem potvrdil král Jiří z Poděbrad, Vladislav Jagellonský a Ferdinand I. I když tato vesnice patřila pod správu novoměstské rady, stále zde měly pozemky také soukromé osoby a jednou z těchto osob byla Kateřina Karygková. Opakovaně podávala žaloby na několik lidí z této vesnice, kteří jí činili škody na jejím majetku. Dalším problémem byl samotný spor o ves Svejpravice, z dostupných dokumentů totiž vyplývá, že Nové Město pražské si činilo nároky na větší část vesnice, než mělo v držení. Příčinou těchto sporů bylo vykopání mezníků vyměřující pozemky jednotlivých majitelů a absence pamětníků, kteří by ukázali umístění jednotlivých vykopaných mezníků. Četné a opakované stížnosti ze strany paní Kateřiny ukazují na to, že Nové Město pražské je buď nebralo příliš na vědomí, nebo jejich poddaní nerespektovali rozhodnutí novoměstské rady a komorního soudu. Převážná část soudních sporů spadá do 60. let 16. století, kdy paní Kateřina podává opakovaně stížnosti na lidi ze Svejpravic, že jí činí škody na jejím majetku a žádá odpovídající...
|
host ::
