|
Plochy stavební praxe
Surynková, Petra ; Voráčová, Šárka (oponent) ; Šarounová, Alena (vedoucí práce)
Diplomová práce Plohy stavební praxe se zabývá základními vlastnostmi ploch, jejich matematickým popisem, rozdělením a využitím v technické praxi. U každé plohy je uvedena její definice, zůsob vytvoření a je odvozeno její parametrické vyjádření. Práce podrobně studuje vybrané skupiny ploch, plochy torační, plochy přímkové, plochy šroubové a plochy translační, a ukazuje návrhy jejich použití. Ke všem plochám je připojen také obrázek. K práci je přidána obrazová příloha, která obsahuje fotografie staveb z celého světa, na kterých se zmíněné plochy vyskytují. Součástí diplomové práce je rovněž přiložené DVD, na němž se nacházejí zkoumané druhy ploch zpracované v programu Maple, prezentace s animacemi k vytvoření některých ploch a diplomová práce v elektronické podobě. Kromě toho jsou na DVD zdrojové soubory všech obrázků z diplomové práce. Práce je koncipována jako učební text pro učitele a studenty deskriptivní a diferenciální geometrie a zájemce o architekturu.
|
|
Král, rytíř, panoš a jejich ctnosti podle staročeského románu Tristram a Izalda
Kotrbová, Jana ; Fantysová Matějková, Jana (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Práce se zabývá staročeským veršovaným románem Tristram a Izalda. Zkoumám nejprve žánr rytířských románů v kontextu české literatury 13. a 14. století. Zajímá mě pohled literární historie na tato díla, především hodnocení Tristrama a Izaldy. Věnuji se recepci tristanovské látky v českém prostředí, které se nejdříve seznámilo s německými verzemi tohoto eposu. Staročeský překlad ze 14. století vychází z tří německých pramenů, jež různě kombinuje. Pokouším se román využít jako pramen odrážející ideový svět české šlechty pozdního středověku. Z postav vyskytujících se v románu jsem zkonstruovala čtyři sociální skupiny (panovníci, rytíři a dvorští úředníci, urozené ženy, služebníci). Na vybraných ctnostech (věrnost, štědrost, moudrost, čest) a sociálních vztazích (přátelství, manželství, láska) sleduji, jakým způsobem jsou zobrazovány u jednotlivých sociálních skupin. Do každé sociální pozice jsou vkládána jiná očekávání. V připisování vlastností a preferovaného typu chování se projevuje jasná hierarchie. Centrální postavou je rytíř, k němuž se další skupiny vždy nějakým způsobem vztahují. Zdá se mi, že román svým zaměřením odpovídal především požadavkům vyšší šlechty a příslušníků dvora.
|
|
Thinking about literary translation in the Netherlands and in Flanders in the second half of the 20th century
Havlínová, Alžběta ; Rakšányiová, Jana (oponent) ; Krol, Ellen Jacoba (vedoucí práce)
Nizozemská jazyková oblast byla a je bohatym zdrojem textu a uvah 0 literárnim prekladu, akademicky vyzkum prekladu v Nizozerni a Flandrech si ziskal svetovou proslulost. Od poloviny dvacátého stoleti do jeho konce prodelalo studium literárniho prekladu vyrazny vyvoj, bylo napsáno velké mnozstvi studii a clánku, probehla rada prekladatelskych konferenci, bylo zalozeny (i zruseny) rUzné prekladatelské instituce, organizace a casopisy a nove vzniklé ceny za literárni preklad pozivaji nemensf váznosti neZ jejich literárni protejsky. Debata, která se na tomto poli rozpoutala v uplynulych padesáti letech, nemá v historii obdobu a zdá se, ze nemá tendenci utichnout. Tato deskriptivnf práce mapuje stav a vyvoj myslenf 0 literárnim prekladu v Nizozemi a Flandrech ve druhé polovine dvacátého stoleti. Pozornost je zamerena hned na nekolik aspektu literárniho prekladu: Po uvodnf kapitole, která ve zkratce seznamuje etenáre 0 historii myslenf 0 literárnim pfekladu do poloviny dvacátého stoletf na uzemi dnesniho Nizozemf a Flander, je na základe svetového kontextu popsán tarnnf akademicky vyzkum literárniho pfekladu a s nim spojené osobnosti a jejich teorie a dna. J ames S Holmes, American pusobici v Amsterdamu byl jednim z tech, kdo udali smer nove vzniklé vedecké discipline - translatologii. Holmese dokonce fada...
|
|
The Czech translations of Rilke's "Sonette an Orpheus"
Otterová, Michaela ; Tvrdík, Milan (oponent) ; Stromšík, Jiří (vedoucí práce)
U tak odlišných osobností s tolika různými přístupy není snadné najít společné rysy. Přesto však existují: Především všichni zúčastnění zachovávají původní formu sonetu. Tato skutečnost není tak banální, jak by se mohlo na první pohled zdát, vezmeme-li v úvahu francouzskou překladatelskou praxi, kde je převádění poezie do prózy běžným jevem, nebo když si uvědomíme, že i Jakub Deml přeložil v časové tísni svůj výbor z Knihy obrazů prózou. Zachování literární formy, v českém prostředí obvyklé, svědčí nejen o zdejší vysoké kultuře překladu, ale i o tvůrčí ctižádosti českých překladatelů. Na druhou stranu spojuje šestici překladatelů zřejmá lhostejnost k rilkovskému bádání. Ačkoli je prokázáno, že Renč znal Holthusenovu monografii o Rilkovi, na jeho práci to nezanechalo žádný patrný vliv. Ještě výrazněji se tento nedostatek projevuje u Pokorného, který ve svých článcích horuje pro interpretaci, a přitom nezná dopodrobna ani výchozí mýtus o Orfeovi. Vítek sice něco tuší o "intelektuálním skeletu" sbírky, ale blíže se k němu nevyjadřuje. Další známkou společného nedodržování originálu je jazyková stylizace. V českých překladech se jazyk Sonetů stává patetickým, květnatým, nabubřelým, hermetickým nebo dokonce rozpustilým, každopádně se ale ve všech případech - snad s výjimkou Bablera - vzdaluje od původního,...
|
|
Historický román Waltera Scotta v anglo-americkém kontextu a v českých překladech
Mohrová, Hana ; Mánek, Bohuslav (oponent) ; Kalivodová, Eva (vedoucí práce)
Práce se zabývá problematikou recepce nového a světově přivítaného žánru historického románu Waltera Scotta a jeho podob v konkrétních kulturních oblastech. Těžištěm teoretické části práce je studium a srovnání recepce Scottova prozaického díla v kontextu angloskotském, originálním; severoamerickém, především jižanském, a v kontextu českém. Studium recepce ve stejnojazyčných kulturních kontextech dokazuje platnost hypotézy, že každý jedinečný kulturní kontext modeluje svou vlastní interpretaci. V jinojazyčném prostředí, jako je české, jsou výsledkem takové kulturní interpretace vlastní jazykové překlady. Jednotlivé kapitoly, zabývající se recepcí v daných kulturních oblastech, popisují bezprecedentní úspěch Scottem ustaveného žánru historického románu. Práce v popisu recepce vychází z dobových kritik a recenzí a z monografií, které se scottovskou recepcí zabývají. Oproti české recepci, která se projevuje jako národně se uvědomující jen náznakově (v kulturních ohlasech, ve výběru románů pro překlad, v jejich textech a paratextech) se recepce severoamerická projevuje jako transformace vlivů Scottova díla v původní tvorbě, ale i v kulturních postojích a společenském životě. Specificky recepce na severoamerickém Jihu má rysy jižansky nacionální. Překroucená interpretace Scottových myšlenek je ilustrována na...
|
|
Paměti carevny Kateřiny II. a Milostné dopisy carevny Kateřiny Veliké Potěmkinovi v českých překladech
Žídková, Ivana ; Oganesjanová, Danuše (oponent) ; Rubáš, Stanislav (vedoucí práce)
Diplomová práce si klade za cíl srovnat knihy II a II ... s jejími českými překlady. Bohužel překlad druhé knihy je překladem francouzského originálu, proto tuto knihu nemůžeme analyzovat. Carevna Kateřina II. vládla mezi lety 1762 - 1796 a patří bezesporu mezi významné panovníky carského Ruska. V úvodu je nastíněna osobnost Kateřiny II. Dozvíme se, že na svou dobu byla sečtělá, měla vznešené ideje, s jejichž realizací nepospíchala. Byla autorkou mnoha spisů, divadelních her, článků a také vlastních pamětí. Ty byly určeny na prezentaci vlastní osoby, jako ospravedlnění Kateřininých činů a zároveň měly zůstat jako věčná vzpomínka na carevnu. Ač si na stylu dala Kateřina Veliká záležet, přesto nedosahují uměleckých kvalit jiných spisovatelů. Pozornost se však upírá spíše k obsahu než formě. I to je jeden ze znaků memoárů, které patří do dokumentárně umělecké literatury. Paměti v sobě mohou ukrývat odbornou tématiku, což od překladatele vyžaduje speciální přípravu. Také by neměl nic vynechávat ani nepřidávat a obtížná místa by měl objasnit vysvětlivkami. Nás zajímalo, jak se překladatelka Věra Amelová vypořádala s náročným zastaralým textem plným odkazů na historické události a s osobitým stylem Kateřiny. Provedli jsme překladatelskou analýzu, při níž jsme srovnávali oba texty. Výsledkem je empirická část, ve...
|
|
Generalizace a specifikace lexikálního významu v soudobém uměleckém překladu
Kubáčková, Jana ; Čermák, František (oponent) ; Jettmarová, Zuzana (vedoucí práce)
Práce se zaměřuje na generalizaci a specifikaci v překladu jako obecné tendence a případné kandidáty na status překladové univerzálie. Podrobně se věnuje metodám jejich empirického výzkumu. Teoretická část práce nejprve v kapitolách 1 a 2 pojednává o generalizaci a specifikaci v kontextu deskriptivní translatologie, korpusové translatologie a v souvislosti s teoretickými pracemi Jiřího Levého. Kapitola 2 dále doplňuje výklad obou univerzálií pojednáním o lexikálním významu a rozebírá pojetí synonymie v lexikologii a stylistice. Upozorňuje také na typologické rozdíly mezi angličtinou a češtinou. Zabývá se dopadem těchto rozdílů na zobecňující či specifikující posuny v lexikálním významu a na elektronické zpracování dat pomocí korpusových manažerů. Kapitola 3 popisuje materiál a metody následujícího empirického výzkumu. Věnuje se postupně jeho třem etapám - srovnatelnému jednojazyčnému korpusu, paralelnímu anglicko-českému korpusu složenému z pěti textů a paralelnímu korpusu originálu a dvou překladů. Zmiňuje se o výběru textů, o referenčních korpusech a o použitých softwarových nástrojích. Většina textů v korpusech se řadí k "hlavnímu proudu" prozaické beletrie. Obsahem 4. kapitoly jsou tři etapy empirického výzkumu. První etapa se zaměřuje na analýzu tří velkých srovnatelných subkorpusů, které dohromady...
|
|
Analýza klauzí v českém souvětí
Krůza, Oldřich ; Lopatková, Markéta (oponent) ; Kuboň, Vladislav (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá problematikou identifikace klauzí v českých morfologicky označkovaných větách a vztahů mezi nimi. Problém pojímá jako úlohu strojového učení. Předkládá se formalismus pro vyznačení klauzí a jejich vztahů v českých textech, dále metoda získání dat s vyznačením klauzí z analytické roviny Funkčního generativního popisu ve formalismu PML. Získaná data jsou použita jako trénovací a testovací pro tvorbu systému automatické identifikace klauzí a jejich vztahů. Je navržen systém vyhodnocení výsledku a představeny softwarové aplikace, které vznikly při práci na systému.
|
|
Imperfektum v bulharštině a jeho ekvivalence v češtině
Krasteva, Vesela ; Hrdlička, Milan (oponent) ; Gladkova, Hana (vedoucí práce)
Práce je členěna do tří hlavních tématických částí. První část se zabývá obecnou charakteristikou imperfekta v bulharštině. Imperfektum je čas s dvojitou temporální orientací, která představuje děj uskutečňovaný v konkrétním minulém okamžiku. Cílem druhé části je stanovit postup, jak najít ekvivalenci imperfekta v češtině. Teorie ekvivalence v překladu zkoumá relaci mezi texty, která vzniká tehdy, když při překladu (při překódování) zůstává komunikační hodnota originálu zachována. Třetí část pak uvádí příklady, které ukazují imperfektum a jeho ekvivalenty v textu.
|
|
Dva pohledy na řeč v raném Nietzschově myšlení
Roreitner, Robert ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Kouba, Pavel (vedoucí práce)
Tato práce představuje rané Nietzschovo dílo z let 1856-73, které zařazuje do kontextu jeho bohaté recepce v 80. a 90. letech a z nějž přináší české překlady některých důležitých textů. První kapitola ukazuje, jak v souvislosti s autobiografickými poznámkami z let 1856-65 do Nietzschova myšlení poprvé vstupuje téma řeči, a to jako prostředí umožňujícího přetrvat určitým momentům minulosti. Ve druhé kapitole je především v konfrontaci se Schopenhauerem, ale také na pozadí Langeho a Hartmannova díla předvedena artikulace pojmu hudby, jak k ní dochází v Nietzschových poznámkách z let 1869-71. Ukazuje se, že Nietzschova hudba, která zviditelňuje proces nastávání, řád následnosti (Aufeinander), jímž všechno prochází bez ohledu na svou vlastní kvalitu, a která se vymezuje v protikladu k řeči předvádějící svět v řádu koexistence (Nebeneinander), tedy jako představu, reprezentaci, symbol, že tato hudba představuje spolu se svým protipólem v řeči pojmovou dvojici mnohem obecnějšího charakteru, než jaký je vlastní obvyklému pojmu řeči a hudby. Řeč a hudba jsou dvěma ohledy symbolického řádu, do nějž jsme vždy již vstoupili. Ve třetí kapitole je nejdříve vyloženo selhání Nietzschova konceptu kultury jako důsledek první konfrontace obou ohledů na řeč a následně za pomoci Nietzschových fragmentů z let 1871-73 položeny...
|
host ::
