|
|
The Czech translations of Rilke's "Sonette an Orpheus"
Otterová, Michaela ; Tvrdík, Milan (oponent) ; Stromšík, Jiří (vedoucí práce)
U tak odlišných osobností s tolika různými přístupy není snadné najít společné rysy. Přesto však existují: Především všichni zúčastnění zachovávají původní formu sonetu. Tato skutečnost není tak banální, jak by se mohlo na první pohled zdát, vezmeme-li v úvahu francouzskou překladatelskou praxi, kde je převádění poezie do prózy běžným jevem, nebo když si uvědomíme, že i Jakub Deml přeložil v časové tísni svůj výbor z Knihy obrazů prózou. Zachování literární formy, v českém prostředí obvyklé, svědčí nejen o zdejší vysoké kultuře překladu, ale i o tvůrčí ctižádosti českých překladatelů. Na druhou stranu spojuje šestici překladatelů zřejmá lhostejnost k rilkovskému bádání. Ačkoli je prokázáno, že Renč znal Holthusenovu monografii o Rilkovi, na jeho práci to nezanechalo žádný patrný vliv. Ještě výrazněji se tento nedostatek projevuje u Pokorného, který ve svých článcích horuje pro interpretaci, a přitom nezná dopodrobna ani výchozí mýtus o Orfeovi. Vítek sice něco tuší o "intelektuálním skeletu" sbírky, ale blíže se k němu nevyjadřuje. Další známkou společného nedodržování originálu je jazyková stylizace. V českých překladech se jazyk Sonetů stává patetickým, květnatým, nabubřelým, hermetickým nebo dokonce rozpustilým, každopádně se ale ve všech případech - snad s výjimkou Bablera - vzdaluje od původního,...
|
host ::
RSS.