|
|
Prostor (ve) filmu: teoretické koncepce prostoru od reality k intermedialitě
Svatoňová, Kateřina ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Jako cíl mé práce jsem si určila sledování vztahu filmu a prostoru. Obsáhlé téma se rozprostírá do velké šíře, stejně jako prostor samotný obklopuje veškerou lidskou existenci. Věnovala jsem se mapování oblastí, které se dotýkají vytčené problematiky, ukázala možné přístupy k tomuto tématu, rozprostřela síť otázek a nastínila, které oblasti by bylo možné dále zkoumat. Prošla jsem tedy cestu, kterou lze názorně ilustrovat na tomto schématu: Moje bádání začalo na obecné rovině, která sleduje prostor jako takový, jako universum, ale i jako základní podmínku lidského života. Žitý prostor je prvotní entitou, ke které je potřeba se vymezovat, kterou je stále nutné mapovat pro každodenní orientaci, poznávat pro potvrzení své vlastní existence. Aby bylo možné prostor obývat, je nutné, se ho jistým způsobem zmocňovat. Cílem mocenských snah člověka, je pak podřídit okolní prostor svým potřebám, nikoli přizpůsobit svůj život prostoru. Pokud se tyto zájmy přenesou do abstraktní roviny, usílí o ovládnutí prostoru je realizováno nápodobou žité reality. Prostor je tedy nejen podmínkou fyzického života, ale přesahuje i do světa imaginace, obraz reality je transformován mimetickými uměními. Lidské snahy o fixaci života vytvořením jeho záznamu se od samého počátku netýkaly pouze prostoru. Nápodoba a transformace probíhala i...
|
|
|
MFDF Jihlava: síťová stavba jako základ utváření festivalové identity
Hlubek, Jan ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Čeněk, David (oponent)
Tato práce se zabývá Mezinárodním fest ivalem dokumentárních filmů Jihlava z hlediska teorie sít í aktérů. Pokouší se pochopit , jakými způsoby fi lmový festival utváří svou identitu jedinečné, v kulturním prostoru nezastupitelné události . Předpokladem tohoto textu je, že rozvoj MFDF Jihlava umožňuje právě stavba festivalu coby sítě aktérů, tedy heterogenního komplexu lidí, věcí a vztahů mezi nimi. Schopnost efekt ivních síťových proměn mu dovoluje zaujmout pevnou pozici na domácí festivalové mapě a úspěšně se zapojit i do mezinárodního festivalového okruhu. Festivalová síť aktérů sleduje základní cíl udržet a dále rozvíjet svou pozice nenahraditelné kulturní instituce. MFDF Jihlava usiluje podobně jako jiné festivalové sítě o vytváření urči té kulturní hodnoty - svým zaměřením a progresivní dramaturgií a vytvářením jedinečného místa setkávání. A identita j ihlavského festivalu vychází právě z mnohosti festivalové sítě.
|
|
|
Koloběh pohledů: od renesančního pozorovatele k mužskému divákovi ve feministické teorii filmu
Hanáková, Petra ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Ferenčuhová, Mária (oponent)
Na zacátku této práce jsem si dala za cíl popsat ukotvení pojmu pohled postupne ve trech diskurzivních a spolecenských plochách, které bud mimorádne promenují ci vymezují vizuální pole a pozici diváka a potažmo divacky v nem. Pruzkum všech trí ploch smeroval k postupnému rozkrývání vrstev pojmu v konkrétním, jasne vymezeném kritickém paradigmatu genderových studií. Teoretizace videní se tu postupne odhalovala jako proces neustálého re-definujícího pohybu, kdy se jednotlivá podloží se na sebe vrstvila v kolobehu sebepotvrzování mocenského videní. Shluk významu okolo termínu pohled (the gaze, le regard) se nakonec vyjevil jak ve svých ahistorických determinacích a predpokladech, tak i v urcující vázanosti na výsadní historickou situaci a specifické metody premýšlení o filmu.
|
|
|
Život a dílo Antonína Jana Jungmanna
Hanáková, Petra ; Tinková, Daniela (vedoucí práce) ; Pokorná, Magdaléna (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá životními osudy českého lékaře a porodníka Antonína Jana Jungmanna. Je rozčleněna do tří základních kapitol, z nichž každá sleduje určitou linii Jungmannových aktivit. První kapitola představuje stručný životopis, kde bude nastíněno Jungmannovo dětství, studijní léta, jeho nobilitace a následný odchod na odpočinek. Další dvě kapitoly představují sondy do dvou důležitých oblastí, v nichž Antonín Jungmann působil. Jedná se o jeho roli v oboru porodnictví a v českém národním obrození. Druhá kapitola tedy nastíní okolnosti jeho jmenování profesorem teoretického a praktického porodnictví a následně určité aspekty týkající se jeho metod vyučování na pražské univerzitě. Pozornost bude soustředěna především na výuku porodních bab. Třetí kapitola se věnuje jeho pozici v procesu národního obrození, zde bude připomenuta jeho role v počátečních fázích Sporu o Rukopisy a autorství Česko-německého slovníku, na kterém spolupracoval se svým starším bratrem Josefem Jungmannem. V neposlední řadě budou představeny i Jungmannovy málo známé odborné články, které publikoval v českojazyčných odborných časopisech. Klíčová slova: Josef Jungmann, české národní obrození, dějiny porodnictví, porodní báby
|
|
|
Odpoutané obrazy: archeologie (českého) virtuálního prostoru
Svatoňová, Kateřina ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Dvořák, Tomáš (oponent)
Postverbální směřování společnosti, nové technologie, digitalizace a prorůstání obrazů veřejnou i soukromou sférou vede teoretiky umění k zvýšenému zájmu o vizualitu jako takovou (W. J. T. Mitchell hovoří o "bouři obrazů", která se přehnala přes planetu).1 S vizuálním vyjádřením je pak nezbytně spojená kategorie prostoru2 a divácká prostorová zkušenost.3 Právě těmto tématům se věnovala má předchozí práce. V ní jsem obhájila tezi, že pro film je prostor primární kategorie. Prostor umožňuje nejen vyprávět příběh, zkonstruovat jasnou fikci, ale zároveň je nejdůležitější pro dešifrování předkládaných obrazů. Prostor omezený hranicemi a plochou plátna se totiž otvírá do prostoru ve filmu, do fikčního světa, který divák může pochopit za pomoci sestavování kognitivních map (mentálních prostorových konfigurací zobrazovaných informací).5 Prostor je tedy na jedné straně spoután limity média, na druhé straně umožňuje bezbřehou hru imaginace, a proto poskytuje pole otevřené mnohostranné komunikaci mezi divákem a autorem, skutečností a fikcí, a také mezi více médii. V práci jsem tak obhájila druhou tezi, že film je ze své podstaty intermédium. Stává se totiž rámem, ve kterém dochází k vrstvení a násobení mediálních fragmentů, jež obohacují narativní strukturu, pevné limity zdánlivě rozevírají a oživují vzdálené kulturní...
|
|
|
Koloběh pohledů: od renesančního pozorovatele k mužskému divákovi ve feministické teorii filmu
Hanáková, Petra ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce)
Na zacátku této práce jsem si dala za cíl popsat ukotvení pojmu pohled postupne ve trech diskurzivních a spolecenských plochách, které bud mimorádne promenují ci vymezují vizuální pole a pozici diváka a potažmo divacky v nem. Pruzkum všech trí ploch smeroval k postupnému rozkrývání vrstev pojmu v konkrétním, jasne vymezeném kritickém paradigmatu genderových studií. Teoretizace videní se tu postupne odhalovala jako proces neustálého re-definujícího pohybu, kdy se jednotlivá podloží se na sebe vrstvila v kolobehu sebepotvrzování mocenského videní. Shluk významu okolo termínu pohled (the gaze, le regard) se nakonec vyjevil jak ve svých ahistorických determinacích a predpokladech, tak i v urcující vázanosti na výsadní historickou situaci a specifické metody premýšlení o filmu.
|
|
|
Mučedníci žánrových pastí
Křenková, Jarmila ; Čeněk, David (vedoucí práce) ; Hanáková, Petra (oponent)
Bakalářská práce Mučedníci žánrových pastí se zabývá analýzou filmu Pascala Laugiera Mučedníci jakožto ojedinělého transgresivního díla, jež díky své rozpolcenosti mezi žánrem a nežánrem expanduje i do velmi rozdílných diskurzů. Vymezuje jeho pozici v rámci hororu jako krizového narativu, na jehož utváření mají vliv dobové podmínky, a zasazuje jej do kontextu současného evropského hororu a integrující autorské vize. Samotná analýza se pak zaměřuje na inovativní přístup k žánrovým strukturám definovaný prostřednictvím metody ostrých dramaturgických řezů. Ta spočívá v precizním naplňování konvencí hororových subžánrů a jejich následném pozměňování, díky čemuž konvencionalizovaný žánr znovunalézá svůj podvratný potenciál. Klíčová slova Horor, Mučednici, Pascal Laugier, Žanr, Konvence, Inovace, Krizovy narativ, Gore film
|
|
|
Konvergence filmu a architektury. Případ Prahy
Poláková, Sylva ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Tato disertační práce je věnována mapování prozatím neukotvené praxe konvergence filmu a architektury ve veřejném městském prostoru a to na pozadí myšlenky relokace pohyblivého obrazu. Vzhledem k tomu, že se jedná o interdisciplinární praxi, na jejíchž podobách a fungování se podílí řada dynamik, je výchozí filmová perspektiva doplněna o související témata z oblasti architektury, veřejného městského prostoru, uměleckého provozu i užitého umění včetně reklamní praxe. Široký záběr předmětu této práce je usměrněn úzce lokalizovaným výzkumem zaměřeným na pražskou situaci od devadesátých let dvacátého století až do roku 2010. Kapitoly věnované diskursivnímu poli tvoří společně s případovou studií vrstevnatou zprávu o stavu této specifické mediální praxe, jejíž projevy podléhají rychlému poločasu rozpadu, jenž značně limituje možnosti archivace. Struktura případové studie se odvíjí od vlastního klasifikačního rámce a přibližuje se "katalogovému" formátu, v němž byla určující série otázek kdo, kde, kdy a jak se na dané filmově-architektonické konvergenci podílel. Ačkoli byl sledován určitý časový výsek, nezůstal oproštěn od vazby k předchozím praxím, historickým situacím i konkrétním osobnostem, jejichž odkaz rezonuje také v soudobých projevech filmově-architektonických konvergencí. Archivačně-dokumentační rovinu...
|
|
|
Zbraně hromadného mlžení: Protikladné souřadnice poválečného antikomunistického cyklu
Mišúr, Martin ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Bláhová, Jindřiška (oponent)
Předložená práce si klade za cíl vymezit a analyzovat antikomunistický cyklus, tj. skupinu celovečerních hraných filmů, které byly produkovány ve Spojených státech od konce čtyřicátých a dále v padesátých letech. Text přistupuje kriticky k dosavadnímu výzkumu, neb se domnívá, že badatelé nepřihlédli k mnoha relevantním kontextům a popisovali sledovaný cyklus coby pouhý odraz jevů ve společnosti. Tento projekt vnáší do debaty množství různě motivovaných účastníků; kromě celospolečenských posunů si všímá zájmů filmového průmyslu i těch, kteří s dominantní podobou boje proti komunistům - nikoli antikomunismem jako takovým - vyjádřili nesouhlas. Antikomunistický cyklus je tudíž líčen coby dynamický soubor ideově, stylisticky i žánrově rozmanitých děl, mezi nimiž vznikalo nenápadné napětí. Tuto rámcovou hypotézu práce testuje ve třech rozsáhlých kapitolách. První, kontextová kapitola vymezí role jednotlivých aktérů a je rozdělena do dvou rámcových bloků: (a) obecný historický kontext, (b) kontext filmového průmyslu. Druhá kapitola nejprve shrnuje mnohaletou kontinuitu výroby antikomunistických hraných filmů ve Spojených státech a poté polemicky přibližuje dosavadní myšlení o antikomunistickém cyklu. Původní návrh dynamického antikomunistického cyklu zahajuje třetí, analytická kapitola. Sledované filmy...
|
|
|
Flashback jako narativní prostředek pro vyjádření paměti. Československá nová vlna v zrcadle flashbacku
Čechová, Briana ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Bernard, Jan (oponent) ; Přádná, Stanislava (oponent)
Tato práce má dvě roviny a s nimi související dva cíle: teoreticky zakotvuje téma "Flashback" v domácím odborném prostředí, a vytváří tak zázemí pro jeho další zkoumání, v rovině analytické se soustředí na období československé nové vlny. Filosofické zázemí pro zkoumání flashbacku jakožto zásadního vyjadřovacího prostředku filmové narace, schopného zachytit fungování paměti, mi poskytla filosofie paměti Henri Bergsona. Než jsem přistoupila k primárnímu zdrojovému materiálu, formulovala jsem si pracovní definici pojmu flashback a vytvořila základní historický přehled o jeho existenci v rámci dějin kinematografie světové a v tomto přehledu akcentovala vývoj kinematografie české. Období domácí nové vlny mi nabídlo pro studium sledovaného tématu kreativní prostor i příhodné podmínky. Vymezila jsem její časové určení, předchůdce, představitele a inspirované souputníky, jejichž tvorbu jsem však zkoumala v kontextu veškeré domácí hrané produkce. Tak bylo zjištěno, že v letech 1963 - 1969, kdy bylo realizováno 218 dlouhometrážních hraných filmů, se v jedné třetině z nich objevuje flashback. Tyto filmy se pak staly předmětem mého výzkumu: analyzovala jsem už literární a technické scénáře, filmy samotné i jejich kritickou odezvu, to vše výhradně z hlediska využití a percepce flashbacku jako narativního...
|
host ::
RSS.