|
|
Ontologie interakce jako se-tkání duší
Machová, Světlana ; Semrádová, Ilona (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent) ; Vogel, Jiří (oponent)
V této práci jsme navrhli nový ontologicky přístup, odhalující vnitřní rozměr bytí a jeho interakce založené na fenomenologii, kvantové fyzice, psychoanalytické metodice a teorii kognitivních metafor. Empirické poznatky o fenomenologii interakce, získané z přirozeného jazyka, nám otevírají novy rozměr pro vědecké badání a nastolují společný podklad pro mezináboženskou diskusi. Porozumění vnitřní sémantiky slova nás vede k hlubšímu pochopení dimenze bytí. Ontologie interakce popsaná kognitivními metaforami nám umožňuje identifikaci hlavních universálních struktur skrytých v jazyku. Získané jazykové údaje naznačují, že způsob sebereflexe ducha úzce koreluje s teorií zapletených kvantových částic a fenomény provázanosti světla. Tato teorie nám dává jedinečnou příležitost pomocí kognitivních a filozofických studií představit pravděpodobný obraz fungování vědomí, mysli a její interakce. KLÍČOVÁ SLOVA Ontologie, interakce, sémantika, kognitivní, metafora, světlo, kvantový, mysl, duch, bytí, fenomenologie
|
|
|
Kant a Husserl o transcendentálním charakteru zkušenosti
Trnka, Jakub ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent) ; Novotný, Karel (oponent)
Cílem práce je nové zmapování Kantovy a Husserlovy transcendentální pozice, které by nebylo zatížené hlavním nedostatkem téměř všech dosavadních publikací na toto téma, totiž jednostranným zaměřením na myšlení Husserlovo. Jelikož za jeden z hlavních důvodů tohoto zažitého podceňování Kantovy filosofie ve vztahu k Husserlovi lze považovat samotné Husserlovo kritické vyrovnávání se s Kantem, zabývá se tato práce na prvním místě otázkou po oprávněnosti této Husserlovy kritiky. Vlastním jádrem práce je pokus o svébytnou interpretaci Kantovy transcendentální filosofie, která postupuje mimo běžná filosofémata klasické fenomenologie a snaží se tak představit Kantův transcendentální podnik v jeho specifické podobě a z jeho vlastních motivů. Ve druhé části práce je krátce načrtnut způsob, jakým se Husserl postupně dopracovává od deskriptivní psychologie na pozici transcendentalismu, aby tím zřetelněji vynikly podstatné odlišnosti obou transcendentálních pozic. Na takto položeném základě se ukazuje, že většina Husserlových výtek vůči Kantovi je na jedné straně neoprávněná, na druhé straně ale zároveň dobře pochopitelná, totiž jako implicitní snaha distancovat se od nedostatků spojených s dřívějšími fázemi Husserlova vlastního myšlení.
|
|
|
Empatie a umění
Huleja, Jan ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Stejskal, Jakub (oponent)
Předkládaná práce se pokouší dokázat historickou i ideovou provázanost pojmů empatie a umění. Schopnost empatie se dokonce stala východiskem celé jedné estetické školy, která na ni pohlížela jako na hlavní princip estetické zkušenosti. V práci se nejprve pokusíme o interdisciplinární představení pojmu, ve kterém bude empatie nahlédnuta z pozice fenomenologické filozofie, psychologie a kognitivní vědy. Poté se zaměříme na vznik a vývoj "klasických" estetických teorií vcítění 19. století a počátku 20. století, jež postupně představíme a okomentujeme. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Merleau-Pontyho dialog s vědou
Lockenbauer, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Cílem tohoto textu je nastínit způsob, jakým Merleau-Ponty pojímal na počátku své filosofické dráhy vědecké myšlení. V rámci své filosofické pozice odmítá takové pojetí vědy, které z ní činní nástroj k odhalení reálně existujících zákonitostí přírody. Naproti tomu Merleau-Pontymu byla velmi blízká tvarová psychologie. Domníval se, že její pojmy jsou založeny žitém světě, aniž by se jej snažily redukovat. Jeho vztah k oběma typům věd pojímáme jako dialog, díky kterému dospívá ke svému vlastnímu myšlení. Zkoumání se otevírá s objevením žitého světa, tedy původní úrovně, která předcházím každé filosofické reflexi a každému vědeckému odhalování v sobě spočívající reality. Husserlův objev je zásadní pro pochopení vědy i filosofie jako sekundárních operací. Objasníme kritiku, kterou Merleau-Ponty adresuje kauzálnímu uvažování a realistické vědě. Dále objasníme pojmy chování a forma a poukážeme na způsob, jakým Merleau-Ponty prodlužuje tvarovou psychologii na půdu filosofie. V rámci toho se pokusíme prokázat, že ji zároveň očišťuje od posledního realistického předsudku, který v sobě chová. Na závěr načrtneme jakým způsobem Merleau-Ponty na půdě Fenomenologie vnímání koriguje prostřednictvím radikální radikální filosofické reflexe své prvotní závěry týkající se vztahu vědomí a těla.
|
|
|
Kritika pozitivismu ve společenských vědách
Janas, Martin ; Holeček, Tomáš (vedoucí práce) ; Balon, Jan (oponent)
Cílem práce je představení kritiky pozitivismu ve společenských vědách. V první kapitole je pomocí různých zdrojů literatury ukázáno, co to vlastně pozitivismus je. S tímto pojmem je pak úzce spojen i pojem neopozitivismus a zároveň pojem "metafyzika". Druhá kapitola se zabývá knihou Petera Winche The idea of a social science and its relation to philosophy (Idea sociální vědy a její vztah k filosofii). Rozborem této knihy jsou ilustrována mnohá úskalí pozitivistického přístupu při zkoumání společnosti. Je zde představen Winchův koncept rozumění společnosti, který je založen na systému pravidel. Třetí kapitola se zabývá filosofií vědy Martina Heideggera. Pomocí Heideggerovy filosofie je nejdříve vysvětlen pojem metafyziky. Na tuto kapitolu pak navazuje rozbor významu vědy a techniky v moderní společnosti. Práce je uzavřena stručným porovnáním některých bodů Winchovy a Heideggerovy filosofie a načrtnutím možných témat, kterými by se sociologie mohla do budoucna zabývat.
|
|
| |
|
| |
|
|
Wacudži Tecuró a jeho pojetí etiky v díle Fúdo
Vojtíšková, Kristýna ; Sýkora, Jan (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Japonský filozof a etik Wacudži Tecuró (1889-1960) implementuje etiku do ontologie a na tomto základě vytváří originální filozofický systém, který reprezentuje filozofický dialog mezi Východem a Západem způsobem dalece překračujícím japonský kontext. Zatímco ontologie v jeho fenomenologickém pojetí uvádí do přímé souvislosti vývoj světových kultur a prostor, ve kterém se tyto kultury vyvíjely, jeho etika překonává západní koncepci individuality, Wacudžim vnímanou jako destruktivní egoismus. Rozvíjí koncept etiky fundamentálně založené na vzájemné souvztažnosti (aidagara 間柄) vztahující jedince ke komunitě a jeho prostředí (klimatu). Jeho dílo Klima (Fúdo 風土 ) pojednává vztah jedince, komunity a klimatu jako prostředek k porozumění komplexnosti skutečného světa, ve kterém lidé žijí. Ačkoli na jednu stranu vyzdvihuje jedinečnost japonské kultury, na straně druhé zdůrazňuje důležitost zachování různorodosti kultur s jejich specifiky. Wacudži analyzuje japonskou kulturu z hlediska její jedinečnosti, ale zároveň vyzdvihuje schopnost Japonců přejímat nové kulturní vzory a adaptovat je. Tento přístup střední cesty, kde jsou kultury přivedeny k tomu, aby si uvědomovaly vlastní jedinečnost, ale zároveň neodmítaly mezikulturní dialog, chce využít ke komplexnějšímu vzájemnému porozumění a novým způsobům...
|
|
| |
host ::
RSS.