|
|
Konvergence a divergence makedonského obrození v kontextu jihoslovanské reality
Kouba, Miroslav ; Kvapil, Miroslav (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent) ; Černý, Marcel (oponent)
Cíle předkládané disertační práce lze rozdělit do dvou tématick)7ch celků. Předmětem práce je v první řadě analýza funkčních faktorů obrozeneckého procesu tak, jak se prqjevovaly v makedonském a bulharském prostředí. Na straně druhé se práce snaží zodpovědět otázku, jak se tyto faktory podílej í na utváření dvou národních narativů - bulharského a makedonského. Stěžejním problémem je tedy proces formování makedonské národní a kulturní identity. Pro tuto analýzu jsou klíčovými faktory následující sociokulturní kategorie: 1) toponyma / etnonyma, jejich symbolické významy a modely obrozenecké identifikace, 2) jazyková otázka a problém formování modenlích spisovných jazyků, 3) religiozita a církevní otázka, 4) úloha lidové slovesnosti a folkloru na národotvorném procesu a 5) rozvoj autorské (originální) literatury. Konlplex těchto kategorií utváří "národní příběh", jehož znění je však v makedonsko-bulharském kontextu komplikováno řadou dalších problémů. Makedonská identita se dotváří teprve v průběhu 40. let 20. století, a proto se makedonská historiografie setkává se základními problémy, jak interpretovat "makedonské 19. století". Předkládaná práce pracuje s předpokladem, že v Makedonii probíhá bulharské národní obrození, které však z objektivních příčin nelnohlo být dokončeno Uedná se zejména o situaci po...
|
|
|
Jugoslávská informbyrovská emigrace v Československu
Vojtěchovský, Ondřej ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent) ; Tejchman, Miroslav (oponent)
Práce pojednává o skupině jugoslávských informbyrovských (protititovských) emigrantů působících v Československu. Základní výkladovou linii tvoří analýza jejich politické činnosti. Zároveň toto téma nabídlo prostor pro mikrohistorickou studii, která vypovídá o vícero aspektech diktatury komunistické strany v Československu, zejména pak v její počáteční fázi. Detailně zkoumá dění mezi jugoslávskými emigranty jakožto jedné organizaci komunistické strany; sleduje mechanismy rozhodování a řízení; vztahy mezi emigrantskou skupinou a centrálními orgány KSČ; vzorce chování a myšlení aktivních členů a funkcionářů strany; vztahy mezi československými komunisty a jejich zahraničními chráněnci. V kontrastní situaci střetnutí emigrantské skupiny s odlišným prostředím bylo možné vykreslit různost mentalit, stereotypů i politických a kulturních tradic.
|
|
|
The tragedy and the sacrifice: Hungarian and Slovak historiography 15 years after the change
Gonczarow, Zora ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent) ; Irmanová, Eva (oponent)
Když jsme srovnali slovenskou a maďarskou historiografii patnáct let po roce 1989 došli jsme k několika závěrům, které jsou charakteristické pro obě historiografie a proto mohou být společnou charakteristikou středoevropských historických věd. Obě země - Maďarsko i Slovensko - se s komunistickým dědictvím vyrovnaly jinak, ačkoliv v obou zemích je charakteristické velmi silné pouto mezi historiografií a politikou. Někteří historici se objevili na politické scéně jako vedoucí osobnosti nového režimu a historiografie ve smyslu každodenní kultury se v mnoha případech stala nezávislým hráčem na politickém poli. Obecně vzato historiografie a otázky spojené s historií hrají svoji roli v každodenní politice obou zemí. Obě historiografie jsou silně pod vlivem národního diskursu a žádná z nich nebyla vážněji otřesena ve svém pozitivistickém přístupu. V případovém srovnání jsme učinili několik závěrů, které shrnují strategii, kterou obě historiografie užívají při prezentaci dějin své země. Maďarský stejně jako český korpus národních dějin má za cíl prezentovat dějiny nezávislého a hrdého národa, který tvrdě pracoval na tom, aby dosahl vlastního státu. Korpus, který se věnuje meziválečné historii zobrazuje dějiny a tradici, na které je země (národ) zbudována, vyjadřuje se k formě státu (zároveň s hranicemi), popisuje...
|
|
|
Prokop Drtina (1900-1980). Život českého demokrata
Koutek, Ondřej ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent) ; Kocian, Jiří (oponent)
Tato disertační práce pojednává o významném českém úředníkovi a posléze politikovi Prokopu Drtinovi, jehož život byl bytostně spjat s osudem demokracie v Československu. Hlavním cílem této práce je upozornit na tuto jedinečnou osobnost a ilustrovat na jeho životě československé dějiny. Narodil se 13. dubna 1900 ve významné české rodině. Jeho otec, František Drtina, byl slavný filosof a blízký spolupracovník profesora Tomáše Garrigue Masaryka. Drtinovo dětství bylo velice podnětné, neboť vyrůstal obklopen tehdejší českou intelektuální elitou. Mladého Prokopa Drtinu vedl jeho zájem o historii a politiku ke studiu na právnické fakultě v Praze. Po dokončení studií zahájil Drtina svou profesní kariéru v únoru 1924 u České finanční prokuratury, ve stejné době se začal výrazněji veřejně angažovat. V roce 1925 vstoupil do nově založené Národní strany práce, která však zcela pohořela a byla po pěti letech činnosti rozpuštěna. Drtina v roce 1928 přestoupil do Československé strany národně socialistické, jíž pak zůstal věrný až do závěru své politické dráhy. Prokop Drtina také hrál významnou roli v činnosti prestižního debatního klubu Přítomnost. Posléze se stal i členem redakční rady názorově spřízněného časopisu Demokratický střed, vedle toho ovšem občas publicisticky přispíval i do dalších tiskovin. Zásadní zlom v...
|
|
|
Vznik a vývoj pražského železničního uzlu do roku 1939 se zřetelem k jeho strategickému plánování
Junek, Tomáš ; Rychlík, Jan (oponent) ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce)
"Organickou součástí průmyslové revoluce byly převratné změny v dopravě. Jejich podstata spočívala ve vytvoření kvalitativně nového dopravního systému, který se technicky opíral o sílu parního stroje, tedy o hnací sílu, která neměla v minulosti obdoby, a ekonomicky spočíval na rychlé, spolehlivé a především masové přepravě nákladů a pracovní síly na víceméně libovolné vzdálenosti."1 Nový dopravní systém, to byla železnice, symbol průmyslové revoluce. Využívajíc objevů vědy a techniky a jimi podmíněného pokroku v průmyslové výrobě, stala se záhy sama jejich šiřitelkou a zpětně podněcovala prudký rozmach průmyslu, a to i v oblastech, kde to doposud nebylo možné. Železnice neznala hranice, cla a výsady, byla nositelkou nových myšlenek, názorů a kulturních proudů, železniční tratě "zkrátily čas a zmenšily prostor, ... urychlovaly, ať přímo či nepřímo, radikální proměny nejen ve výrobních silách, ale i v sociální struktuře každé společnosti."2
|
|
|
Václav Kopecký (1897-1961) - portrét komunistického politika
Pávová, Jana ; Rychlík, Jan (vedoucí práce) ; Kvaček, Robert (oponent)
Tématem této rigorózní práce je portrét komunistického politika Václava Kopeckého (1897 - 1961), který byl jedním z předních představitelů a propagátorů stalinismu v Československu. Svou činností přispěl nejen k nástupu komunistů k moci v únoru 1948, ale také se následně zásadně podílel na jejím upevňování. Svou roli sehrál i jako ideolog. Práce je založena především na studiu archivních materiálů a dobového tisku. Je chronologicky rozdělena na pět kapitol. První kapitola zahrnuje období let 1897 - 1938 a nastiňuje politické formování mladého Václava Kopeckého. Přibližuje jeho vstup do KSČ, kde se posléze stal - jako jeden z tzv. karlínských kluků - předním podporovatelem Klementa Gottwalda. Podílel se tak i na bolševizaci strany v roce 1929. Další část této kapitoly pojednává o aktivitách Václava Kopeckého jako komunistického poslance a končí jeho odjezdem do exilu do SSSR. Druhá kapitola (1938 - 1945) - moskevské období - popisuje život a činnost Václava Kopeckého v době exilu, který strávil v Moskvě, Ufě a Kujbyševu. Na závěr pojednává o Kopeckého aktivitách v souvislosti s jednáním o Košickém vládním programu. Končí odjezdem do vlasti. Třetí kapitola ( 1945 - 1948) představuje Václava Kopeckého jako ministra informací a ukazuje, jak se svými skutky a jednáním podílel na postupném prosazování...
|
|
|
Počátky komunistické represe na Havlíčkobrodsku
Arnot, Michal ; Rychlík, Jan (vedoucí práce) ; Kocian, Jiří (oponent)
Česká historiografie zmapovala v polistopadové době poměrně rozsáhle nejznámější excesy komunistického režimu. V souvislosti s procesy s dr. Miladou Horákovou, generálem Heliodorem Píkou, Rudolfem Slánským, babickým či číhošťským případem apod. vyšla celá řada odborných i popularizačních publikací a článků. O mnohých případech byly natočeny dokumentární filmy. Budeme-li však hledat literaturu k případům méně exponovaným s úzkým regionálním významem, zjistíme, že se jedná o oblast publikačně téměř nedotčenou. Přitom tyto procesy měly pro počáteční fázi budování komunistického režimu zásadní význam. Jejich prostřednictvím komunistický režim v jednotlivých regionech vyvolal atmosféru všeobecného strachu a tím víceméně úspěšně paralyzoval jakoukoli aktivní snahu o zvrat poměrů. Nedostatek většího množství literatury k dané problematice má celou řadu důvodů. Jako první nás napadne poměrně krátká doba, která uběhla od listopadové revoluce a tudíž omezené období umožňující svobodně bádat a psát. Podíváme-li se však, kolik bylo ve stejné době vydáno knih pojednávajících například o první republice, všimneme si značného nepoměru. Je to dáno do značné míry nedostatkem vůle o době totality publikovat. Netýká se to pouze padesátých let, ale období komunismu vůbec. Nejvíce se odborný nezájem o toto téma projevuje u...
|
|
|
Francouzsko-československé diplomatické vztahy v předvečer podzimu 1938. (Studie na základě depeší vyslance Victora de Lacroix)
Jerie, Denis ; Rychlík, Jan (oponent) ; Kvaček, Robert (vedoucí práce)
Tématem této diplomové práce jsou proměny a vývoj diplomatických vztahů mezi Francií a Československem "v předvečer podzimu 1938". Časově je práce vymezena nástupem Victora de Lacroix do funkce francouzského vyslance v Praze v roce 1936 a diplomatickými jednáními v červenci 1938, které znamenaly významný obrat prave ve francouzsko-československých diplomatických vztazích. Hlavní pozornost je věnována období od konce roku 1937 do července 1938. V diplomové práci vystupuj í především hlavní osobnosti diplomatického a politického světa - ministři zahraničních věcí, velvyslanci, vyslanci a politici, kteří rozhodujícím způsobem zasahovali do mezinárodního dění na sklonku 30.let 20.století. Jelikož francouzsko-československé diplomatické vztahy byly, zvláště v popisované době, neoddělitelně spojeny s diplomacií jiných států na podkladě celoevropského mezinárodního dění, překračuje přirozeně tato práce úzké vztahy mezi Paříží a Prahou a zahrnuje diplomatická jednání především s Velkou Británií a Německem a dále v menší míře s Polskem, Jugoslávií, Rumunskem, Sovětským svazem, Itálií, Rakouskem a Maďarskem. Ústřední osobností je francouzský vyslanec v Praze Léopold Victor de Lacroix, jehož depeše zasílané na francouzské ministerstvo zahraničních věcí tvoří těžiště pramenné základny, na níž byla vytvořena tato práce....
|
|
|
Agrární strana v letech 1920-1921
Čapek, Jan ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent)
Tato rigorózní práce se zabývá dějinami agrární strany v pro ní přelomovém období let 1920 - 1921. K výběru daného tématu mě motivoval zájem o československé dějiny meziválečného období a to především o dobu první poloviny dvacátých let, v níž po do značné míry zlomovém roku 1920 docházelo ke konsolidaci nového státu a dobudovávání charakteru a tvářnosti jeho vnitropolitického života, na jehož scéně se nezřídka zračí motivy ne nepodobné některým aspektům našeho současného dění. A právě v tomto období patří k nejzajímavějším stránkám tehdejší historie problematika agrárního politického hnutí. To totiž představuje zdánlivý paradox a jakousi anomálii meziválečné periody československých dějin, totiž v tom, že v průmyslově vyspělém a sociální aspekty života společnosti dosti silně akcentujícím Československu, hrála roli hegemona vnitřní politiky státu typicky stavovská a na zemědělské výrobce orientovaná agrární strana. K lákavosti tohoto tématu přispěl i zájem o osobnost Antonína Švehly, která je příkladem mimořádného vlivu jedince na formování nejen jedné politické strany, ale i celého vnitropolitického života státu. Práce se pokouší přispět k poznání uvedených dvou let v dějinách agrární strany a k postižení jejich přelomového charakteru. Byl to totiž právě rok 1920, respektive jeho první polovina, v níž...
|
|
|
Okres na východě 1960-1989. Občané a nejnižší článek Státní bezpečnosti na příkladu okresu Havlíčkův Brod
Tomek, Prokop ; Rychlík, Jan (vedoucí práce) ; Hlavačka, Milan (oponent)
Tématem rigorózní práce je dosud nepovšimnutá problematika činnosti Státní bezpečnosti na úrovni běžného okresu. Zabývá se na jedné straně vývojem organizace aparátu politické policie mimo velká centra, personálním obsazením a začleněním struktury StB do tamního systému totalitní moci. Na druhé straně analyzuje zájmy Státní bezpečnosti, vývoj pojetí nepřítele a údajných či reálných rizik pro stabilitu státní moci. Časový úsek 1960-1989 byl vybrán pro stabilní podobu územního členění i jako období proklamovaného dobudování tzv. socialistické společnosti. V tomto rámci lze sledovat, jaký vliv na územní strukturu Státní bezpečnosti měly důležité mezníky, jako období okolo Pražského jara 1968, vzestup občanských aktivit od konce 70.1et i období pádu režimu koncem roku 1989. Práce vznikla především studiem původních, dosud vesměs neprobádaných archivních materiálů, s použitím nečetných memoárů a sekundární literatury. Úloha územních orgánů StB nespočívala v přímé a masové perzekuci občanů ale především v prevenci, výběrové perzekuci spíše ojedinělých iniciativ a v poskytování základních poznatků nadřízeným složkám. Územní orgány StB napomáhaly zabraňovat šíření protirežimních aktivit mimo hlavní centra, čímž významně přispívaly k monopolu komunistické moci.
|
host ::
RSS.